30 C 37/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 79 996,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 613 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 613 Kč od 4. 1. 2024 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 800 Kč vždy nejpozději do 20. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.

II. Žaloba se v rozsahu návrhu na zaplacení částky 30 383,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 383,25 Kč od 4. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 4 272 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 250 Kč vždy nejpozději do 20. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 4. 1. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku za 79 996,25 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Návrh odůvodnila tím, že jako úvěrující uzavřela s žalovaným jako úvěrovaným dne 31. 3. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , a to elektronickým systémem prostřednictvím klientské zóny na internetových stránkách žalobkyně. K uzavření smlouvy došlo poté, kdy úvěruschopnost žalovaného byla prověřena jím poskytnutými doklady. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 81 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 156 600 Kč (jistinu a úrok ve výši 75 600 Kč), a to v 72 měsíčních splátkách po 2 175 Kč splatných vždy do každého patnáctého dne v měsíci. Úrok byl sjednán ve výši 24,87 % ročně a RPSN ve výši 39,98 %. Dále účastníci rovněž sjednali doplňkovou službu PODPORA, která umožnila odklad či přerušení splácení, a to samostatnou smlouvou, přičemž cena služby odpovídala platbě ve výši 1 329 Kč měsíčně. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas, když uhradil toliko dvě první splátky, přičemž počínaje splátkou splatnou dne 15. 6. 2023 se dostal do prodlení. Žalobkyně proto žalovanému zaslala první upomínku dne 20. 6. 2023, následně druhou dne 15. 7. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky neuhradil, žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 21. 11. 2023 a požadovala zaplacení celkem částky 79 996,25 Kč. Žalovaný i přes předžalobní výzvu specifikovanou shora na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení podáními ze dne 30. 1. 2024 a 6. 3. 2024, když ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného zejména uvedla, že tuto ověřovala dle podepsaného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jako přílohy č. , hodnota, ke smluvní dokumentaci, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů. K ověření totožnosti žalovaného při uzavření smlouvy vyžádala občanský průkaz, dále druhý doklad totožnosti, přičemž při ověřování kredibility žalovaného vycházela i z kompletního výpisu z bankovního účtu za poslední tři kalendářní měsíce před uzavřením smlouvy a třech výplatních pásek žalovaného. Dále měla k dispozici i výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z centrální evidence exekucí, výpis z databáze neplatných dokladů, obchodního rejstříku zaměstnavatele žalovaného, registru SOLUS a REPI. Žalobkyně zjistila, že žalovaný je svobodný, má jednu vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, trvalé bydliště na ohlašovně pobytu , adresa, , průměrný příjem za poslední tři měsíce v částce 45 845 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 0 Kč, sázky 0 Kč, jednorázové závazky v částce 7 000 Kč a disponibilní finanční zůstatek žalovaného v částce 35 355 Kč měsíčně. Z lustrací nebankovních registrů pak vyplynulo, že v registru SOLUS a REPI je žalovaný bez záznamu, stejně tak jako v insolvenčním rejstříku. Na základě shora uvedeného žalobkyně zpracovala interní scoring spotřebitele prostřednictvím algoritmu. Scoringový systém je pak nepřetržitě modifikován na základě analýzy portfolia žalobkyně, situace na trhu, technologického pokroku a dalších skutečností. Jako výsledné skóre u žalovaného vyšla vyšší bonita, a proto byl žalovanému poskytnut úvěr specifikovaný shora. Dále doplnila, že jistina úvěru ve výši 81 000 Kč byla vyplacena v částce 24 621 Kč na účet žalovaného číslo , č. účtu, , dále v částce 41 729 Kč byla použita na refinancování předchozího závazku žalovaného vůči žalobkyni vzniklého na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 3. 2023 a částka 14 650 Kč byla započtena na náklady žalobkyně, a to ve výši 400 Kč v souvislosti s lustrací nebankovních registru, v částce 100 Kč na náklady na zpracování úvěru, v částce 7 670 Kč jako ostatní administrativní náklady žalobkyně, v částce 4 860 Kč jako odměna zprostředkovateli, resp. leadaři, případně obchodnímu zástupci za jeho činnost a ve výši 1 620 Kč jako náklady na ověření úvěrového případu. V souvislosti se smlouvou úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 24. 3. 2023, pak žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala stejným způsobem jako u smlouvy ze dne 31. 3. 2023 č. , hodnota, s tím, že na předmětný úvěr ze strany žalovaného nebylo uhrazeno ničeho.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v tom směru, že si je vědom toho, že nehradil dané splátky úvěru, když potvrdil, že uzavřel obě shora specifikované smlouvy úvěru se žalobkyní, přičemž dále doplnil, že žalobkyně ani v jednom z úvěrových případů po něm nevyžadovala přesnou specifikaci či dokonce doložení jeho pravidelných výdajů. Částku 3 000 Kč jako náklady na bydlení doplnila žalobkyně o své vlastní vůli. Dále žalovaný učinil nesporným, že na úvěr č. , hodnota, uhradil částku 7 008 Kč, přičemž na úvěr č. , hodnota, zřejmě neuhradil ničeho. Na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, mu pak byla poskytnuta částka 24 621 Kč na běžný účet číslo , č. účtu, .

4. Soud k projednání věci nařídil na den 11. 4. 2024 ústní jednání, ke kterému se dostavil osobně žalovaný, přičemž žalobkyně a zástupce žalobkyně svou neúčast na jednání řádně a včas omluvili a souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti.

5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z předsmluvních informací ze dne 30. 1. 2023, smlouvy o sjednání spotřebitelského úvěru č. , hodnota, a nesporného tvrzení účastníků má soud za prokázané, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako uvědomovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 81 000 Kč s tím, že částka ve výši 24 621 Kč bude vyplacena na účet žalovaného č. , č. účtu, , částka ve výši 41 729 Kč, na základě žádosti žalovaného bude vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 24. 3. 2023 a částka 14 650 Kč bude započítána na náklady žalobkyně specifikované v bodě 4.8 smlouvy s tím, že se jedná o náklady na lustrum v registrech ve výši 400 Kč, náklady na zpracování úvěru ve výši 100 Kč, ostatní administrativní náklady žalobkyně ve výši 7 670 Kč, odměnu zprostředkovatele/leadaře/obchodního zástupce ve výši 4 860 Kč a náklady na ověření úvěrového případu ve výši 1 620 Kč. Žalovaný se pak zavázal zaplatit žalobkyni celkem částku 156 000 Kč v 72 měsíčních splátkách po 2 185 Kč počínaje dnem 15. 4. 2023 při sjednané úrokové sazbě 24,87 % ročně a RPSN 39,98 %. V bodě 5.3 smlouvy byly pro případ prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky sjednány sankce, a to právo žalobkyně na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného, dále právo na úrok z prodlení ve výši stanovené právním předpisem a právo na smluvní pokutu ve výši 50 % zůstatku jistiny, nejvýše však 200 000 Kč. V bodě 5.4 bylo ujednáno právo žalobkyně zaslat žalovanému zpoplatněné písemné upomínky v souvislosti s jeho prodlením, a to s tím, že první upomínka byla zpoplatněna částkou 500 Kč, druhá písemná upomínka pak částkou 750 Kč s tím, že pokud nedojde k úhradě celé dlužné částky ani po dvou písemných upomínkách, byla žalobkyně oprávněna zesplatnit celý úvěr, kdy sjednané úroky se staly součástí jistiny. Zároveň byla sjednána smluvní pokuta až do výše 50 % zůstatku jistiny. Součástí smlouvy byla i příloha č. , hodnota, nazvaná „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“, kde byl specifikován rodinný stav žalovaného jako svobodný, počet vyživovacích povinností vůči dětem jedna, trvalá i doručovací adresa , adresa, , jméno zaměstnavatele , právnická osoba, ., průměrný příjem měsíčně za poslední tři měsíce ve výši 43 859 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč (pravidelná částka), pravidelné finanční závazky 0 Kč, sázky 0 Kč, jednorázové závazky ve výši 7 000 Kč vůči společnosti Rerum finance, s. r. o. a disponibilní finanční zůstatek 35 355 Kč. Z výpisu z výplatních pásek žalovaného bylo dále zjištěno, že v prosinci 2022 činil konečný zůstatek běžného účtu žalovaného 8,17 Kč, v lednu 2023 záporný zůstatek -8,70 Kč a v únoru 2023 záporný zůstatek -2 Kč. Z výplatních pásek žalovaného za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy vyplynul průměrný měsíční příjem ve výši 45 845 Kč. Z výpisu z rejstříku SOLUS a REPI vyplynulo, že žalovaný byl bez negativního záznamu, stejně jako rejstříky AML a AML/CFT. Insolvenční rejstřík byl rovněž bez aktuálního záznamu, avšak z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 4. 2019 č. j. KSPL , spisová značka, -, právnická osoba, bylo zjištěno, že výrokem pod bodem I. soud vzal na vědomí, že dlužník splnil podmínky oddlužení, výrokem pod bodem II. přiznal insolvenčnímu správci odměnu ve výši 32 670 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 6 534 Kč, výrokem pod bodem III. zprostil společnost , Anonymizováno, . funkce insolvenčního správce a výrokem pod bodem IV. osvobodil dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny. Z žádosti o zřízení doplňkové služby Podpora a přílohy č. , hodnota, úvěrové smlouvy, kterou přestala smlouva o zřízení doplňkové služby Podpora, vyplynulo, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem a žalovaným jako spotřebitelem dne 31. 3. 2023 s tím, že účelem smlouvy byla možnost odkladu tří splátek úvěru ročně o jeden kalendářní měsíc, či možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění, hospitalizace nebo nezaviněné ztráty zaměstnání, za což se žalovaný zavázal hradit žalobkyni částku 1 329 Kč měsíčně, tedy celkem částku 95 688 Kč.

6. Z nesporných skutkových tvrzení a dále i z doložených průkazů totožnosti žalovaného vyplynulo, že shora citované smlouvy byly uzavřeny mezi žalobkyní a žalovaným. Z výpisu z účtu žalobkyně vyplynulo, že tato dne 3. 4. 2023 převedla na účet žalovaného č. , č. účtu, částku 24 621 Kč s poznámkou „CFIG doplatek úvěru“ a téhož dne byla zaslána částka 41 725 Kč na protiúčet žalobkyně č. , č. účtu, s typem pohybu platba převodem uvnitř banky a zprávou pro příjemce a poznámkou „Svěchota“ Z nesporného tvrzení účastníků má soud dále za prokázané, že žalovaný uhradil na smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne 15. 4. 2023 částku 3 504 Kč a dne 15. 5. 2023 opětovnou částku 3 504 Kč. Z dopisů žalobkyně ze dne 20. 6. 2023 a 5. 7. 2023 vypnulo, že žalobkyně upomínala žalovaného ohledně prodlení s úhradami splátek. Ze sdělení společnosti mBank, SA ze dne 13. 2. 2024 vyplynulo, že žalovaný je majitelem veřejného účtu č. , č. účtu, . Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne 21. 11. 2023 bylo zjištěno, že celý úvěr byl zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě částky 79 996,25 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 9 200 Kč.

7. Z předsmluvních informací smlouvy o úvěru č. , hodnota, má soud dále za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24. 3. 2023 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč s tím, že částka 32 000 Kč bude vyplacena na účet žalovaného č. , č. účtu, , částka 8 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně, a to v částce 400 Kč na lustrum v registrech, v částce 100 Kč na zpracování úvěru, v částce 4 300 Kč na ostatní administrativní náklady, v částce 2 400 Kč jako odměna zprostředkovateli a v částce 800 Kč jako náklady na ověření úvěrového případu. Žalovaný se celkovou dlužnou částku ve výši 75 528 Kč zavázal uhradit v 72 měsíčních splátkách pod 1 049 Kč s tím, že úrok byl sjednán na výši 23,85 % ročně a RPSN ve výši 39,98 %. Shodně mezi stranami byla sjednána i sankční ujednání tak jako ve smlouvě č. , hodnota, . Ověření úvěruschopnosti žalovaného proběhlo naprosto totožným způsobem jako u úvěrové smlouvy č. , hodnota, , když Posouzení kredibility žalovaného byl rovněž přílohou č. , hodnota, dané úvěrové smlouvy a jako příloha č. , hodnota, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena taktéž smlouva o zřízení doplňkové služby Podpora, kdy žalovaný se zavázal hradit žalobkyni částku 681 Kč měsíčně a celkem částku 32 000 Kč opětovně za podmínek totožných jako u shora citované úvěrové smlouvy č. , hodnota, . Z potvrzení o úhradě ze dne 27. 3. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému částku 32 000 Kč na účet č. , č. účtu, .

8. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně.

11. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně zkoumala dostatečným způsobem kredibilitu žalovaného při uzavření úvěrových smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, , kdy i přes doplněná skutková tvrzení k výzvě soudu dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a z tohoto důvodu jsou smlouvy o úvěrech absolutně neplatnými právními jednáními ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně způsob, jakým zkoumala úvěruschopnost žalovaného, doložila mimo jiné žádostí o úvěr a výpisem z účtu žalovaného, ze kterého jednoznačně vyplynulo, že zůstatky žalovaného za tři měsíce předcházející uzavření shora uvedených smluv byly 2x záporné a jednou kladné v řádu jednotek korun. Žalobkyně rovněž žádným způsobem nezkoumala výdajovou stránku žalovaného, když částku 3 000 Kč, v obou případech doplnila jako náklady na bydlení o své vůli a dalšími výdaji žalovaného se žádným způsobem nezabývala. Zohlednila pouze splátku předchozího úvěru u společnosti Rerum finance, s. r. o. v částce 7 000 Kč, když se jeví jako nemožné, že by žalovaný neměl žádné další běžné výdaje na ošacení, jídlo, drogerii a běžné životní záležitosti. Výdaje žalovaného pak žalobkyně nejenže nezkoumala, ale ani žádným způsobem neověřila. Rovněž pro ni mělo být určitým varováním, že žalovaný v roce 2019 splnil oddlužení a může se v tomto ohledu jevit jako rizikovou osobou. Nicméně zcela jednoznačným vodítkem a varováním pro žalobkyni ohledně kredibility žalovaného měl být výpis z jeho běžného účtu, ze kterého zcela jednoznačně vyplynulo, že žalovaný nebude schopen splátky úvěrů hradit. Rovněž ohledně částky 3 000 Kč soud uvádí, že pokud jde o výdaje na bydlení a energie, pak tyto jsou naprosto mimo běžnou realitu. Je tedy zcela jednoznačné, že žalovaný nebyl v době uzavření předmětných úvěrových smluv schopen se svými příjmy vystačit.

12. Berouc v úvahu závěry shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně prokázání splnění povinnosti vyplývající pro ni z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a to proto ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru shledal předmětné smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné. Je nutno zdůraznit, že citované ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinností dle ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora , právnická osoba, ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR - Finance, kde se mimo jiné uvádí, že „články 8 a 23 směrnice Evropské parlamentu a Rady EU č. 2008/48/OES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splní požadavky tohoto článku 23. články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat ex officio otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení vyvodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smluv.

13. Dále je třeba odkázat na ustanovení § 2395 a n. občanského zákoníku, ze kterého vyplývá, že podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou: povinnost úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí jít o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten úvěrující, který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček. K tomu je třeba dále doplnit, že pokud jde o žalobkyní nárokovanou částku ve výši 14 650 Kč u úvěrové smlouvy č. , hodnota, , resp. částky 8 000 Kč u úvěrové smlouvy č. , hodnota, , pak k tomuto soud uvádí, že toto nepředstavuje nic jiného než úrok, tedy formu úplaty za poskytnuté peněžní prostředky v podobě jistiny. V tomto ohledu je třeba přihlédnout k povaze žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým úvěrům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na shora uvedené proto nelze než uzavřít, že shora uvedený závazkový vztah není možné hodnotit jinak než jako nemravný, a tudíž absolutně neplatný, byť zde jsou určité úvahy o tom, že žalovaný si měl počínat zodpovědněji při uzavírání takto koncipované smlouvy o úvěru. Nicméně soud má za to, že úvěrujícímu, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat soudní ochranu. Rovněž nelze ani pominout ujednání o kumulovaných smluvních pokutách. Berouc v potaz závěry vyjevené výše tedy soud zhodnotil smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. K tomu soud dále doplňuje, že obsah daných ujednání specifikovaných shora nelze hodnotit jinak, než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností, přičemž tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů (v daném případě žalovaného). Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je zásadně třeba poukázat, že obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Soud pak nad rámec shora uvedeného doplňuje, že úrok v spojení s dalšími nerovnovážnými ujednáními smlouvy (např. kumulací smluvních pokut) do jisté míry může představovat znaky lichvy ve smyslu ustanovení § 1796 občanského zákoníku.

14. Dále soud uvádí, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroku a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a právní předchůdce žalobkyně by předmětnou částku žalovanému nepůjčil a smlouvy by neuzavřel, pokud by žalovaný na jeho podmínky nepřistoupil. Z tohoto pohledu je třeba smlouvy hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. Jestliže jsou právní jednání posuzována jako zcela nemorální, nejedná se o otázku přezkumu ceny, ale o komplexní hodnocení celého úvěrového vztahu. V zásadě lze hodnotit podstatu podnikání úvěrujícího jako podnikání poškozující zájem společnosti, kdy k legalizaci takového podnikání nelze zneužít soudní řízení. Věřiteli, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, pak nelze přiznat právní ochranu. S ohledem na shora uvedené se tak žalobkyni dostalo během ústního jednání poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. o tom, že věc lze po právní stránce posoudit jinak, a to dle předpisů o bezdůvodném obohacení. Soud pak skutečně vyhodnotil dané závazkové vztahy mezi účastníky ve smyslu s ustanovením § 2991 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jako bezdůvodné obohacení.

15. V rámci důkazního řízení bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně byla žalovanému skutečně poskytnuta na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, pouze částka 24 621 Kč a na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, toliko částka 32 000 Kč, tedy celkem částka 54 621 Kč, přičemž z dokazování dále vyplynulo, že žalovaný na základě smlouvy č. , hodnota, žalobkyni neuhradil ničeho a na základě smlouvy č. , hodnota, uhradil žalobkyni částku 7 008 Kč. Soud proto výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl toliko v rozsahu bezdůvodného obohacení rovnající se neuhrazené části vyplacených jistin v celkové výši 49 613 Kč, přičemž ve zbytku žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše byla určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud stanovil plnění ve splátkách ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když zohlednil tíživou majetkovou a osobní situaci žalovaného, když při určení výše splátek soud vycházel i ze skutečnosti, že žalobkyně je společností zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, přičemž takto nastavená výše splátek žádným negativním způsobem nezasáhne do její majetkové sféry.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla věci z větší části úspěšná, má vůči žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Předmětem řízení byla včetně příslušenství celkem částka 83 196,64 Kč, když příslušenství bylo kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku, žalobkyně uspěla co do částky 49 613 Kč s částí příslušenství, které kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku činí 1 984,85 Kč, tedy celkem co do částky 51 597,85 Kč, což představuje 62 % předmětu řízení. Po odečtení úspěchu žalovaného ve výši 38 %, má žalobkyně právo na zaplacení 24 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč, tří úkonů právní služby po 4 300 Kč (tj. 12 009 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloba a zaslání kvalifikované výzvy plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 17 800 Kč, kdy 24 % z této částky představuje 4 272 Kč. Plnění bylo opětovně stanoveno ve splátkách s odvodněním totožným shora.