30 C 388/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 70 170 Kč s přísl.

I. Žaloba o zaplacení částky 34 684 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 34 684 Kč od 9. 11. 2018 do zaplacení, z částky 35 486,88 Kč s úrokem ve výši 61,1 % ročně z částky 30 769,03 Kč od 9. 11. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 60 004 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 34 684 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 11. 2017 do zaplacení, dále smluvní pokutu ve výši 35 486,88 Kč a úrok ve výši 61,11 % ročně z částky 30 769,03 Kč od 9. 11. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 60 004 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že jako úvěrující uzavřela dne 14. 5. 2014 s žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které tomuto poskytla úvěr ve výši 29 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 15. 5. 2014, přičemž žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně sjednaného efektivního úroku za poskytnutí úvěru ve výši 112,70 % ročně splatit v 18 měsíčních splátkách po 2 778 Kč, a to počínaje měsícem červen 2014 na základě sjednaného splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Kredibilita žalovaného pak byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, dále v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti jakož i z dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného atd., a dále lustrací v databázi SOLUS a NRKI. V souladu se shora uvedenou smlouvou pak byl žalovanému následně dne 10. 11. 2014 poskytnut i automatický revolvingový úvěr (další peněžní prostředky) ve výši 17 001 Kč, čímž došlo k navýšení celkové výše úvěru, přičemž počet splátek úvěry byl navýšen o dalších 12 měsíčních splátek na celkovou výši 33 336 Kč. Efektivní úroková sazba činila 81,47 % ročně. Dne 9. 11. 2015 byl žalovanému opětovně poskytnut automatický revolvingový úvěr ve výši 17 001 Kč, čímž opětovně došlo k navýšení celkové výše úvěru o dalších 12 měsíčních splátek v celkové výši 33 336 Kč, kdy i v tomto případě elektivní úroková sazba činila 81,47 % ročně. Shodně pak dne 8. 11. 2016 byl žalovanému poskytnut v pořadí třetí automatický revolvingový úvěr opětovně ve výši 17 001 Kč, čímž došlo k dalšímu navýšení celkové výše úvěru o dalších 12 měsíčních splátek v celkové výši 33 336 Kč, kdy i v tomto případě elektivní úroková sazba činila 81,47 % ročně. Žalovaný původně poskytnutý úvěr, i následně poskytnuté revolvingové úvěry nehradil řádně a včas, když v období od 6. 6. 2014 do 30. 8. 2017 uhradil pouze 39 splátek po 2 778 Kč, tedy celkem částku 108 342 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou následných splátek pak vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 12.1 písm. a) a b) smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru (SRÚ), kdy žalobkyně uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 361,14 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení v délce 30 dnů, kdy žalobkyni vzniklo toto právo u splátky [číslo]. V důsledku prodlení žalovaného dále došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru/ů, a to v souladu s bodem 12.3 smluvních ujednání SRÚ, a to k datu 7. 11. 2017. Dle bodu 12.4 smluvních ujednání SRÚ se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré neuhrazené úroky za poskytnutí úvěru přerostlé staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 34 323,14 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den následující po dni zesplatnění úvěru. V bodě 12.7 smluvních ujednání SRÚ pak bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru dnem následujícím po dni zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od 9. 11. 2017 až do úplného zaplacení. Žalobkyně se pak domáhá smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Celková dlužná částka tedy sestává z jistiny úvěru ve výši 34 323 Kč, kterou představuje původní dlužná jistina ve výši 30 769,03 Kč a kapitalizovaný úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 554,11 Kč, a dále smluvní pokuty ve výši 361 Kč, smluvní pokuty ve výši 34 323,14 Kč a úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 30 769,03 Kč od 9. 11. 2017 do zaplacení, kdy žalobkyně požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 61,11 %, která odpovídá efektivní úrokové sazbě sjednané ve smlouvě pro případ poskytnutí revolvingového úvěru. Žalobkyně se dále rozhodla, že úrok za dobu po zesplatnění úvěru uvedený shora bude uplatňovat pouze do limitu 120 % z celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit, tedy co do částky 60 004 Kč.

2. Podáním ze dne 29. 1. 2021 pak žalobkyně dále doplnila, že elektivní úroková sazba sice byla sjednána ve výši 81,47 % ročně, ale to odpovídá nominální úrokové sazbě 61,1 % ročně, když jde pouze o matematickou operaci. Zároveň doložila odborné vyjádření [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova], [příjmení], znalce v oboru ekonomika, a to ze dne 25. 10. 2018. Zároveň pak žalobkyně dále doplnila, že dohodly-li se smluvní strany na poskytnutí úvěru za určitých podmínek, je obecně nezbytné vycházet z premisy, že tak učinily po pečlivém zvážení všech důsledků z toho plynoucích, opačný závěr by totiž byl v přímém rozporu se zásadou pacta sunt servanda, tedy že smlouvy mají být plněny. V případě smlouvy o úvěru je jedním z jejích obligatorních pojmových znaků zaplacení úroku ze strany úvěrovaného coby odměny za poskytnutí peněžních prostředků úvěrujícím. Sjednané úroky jsou přitom ovlivněny celou řadou faktorů, mezi které patří např. požadavek na rychlost poskytnutí úvěru, jeho krátkodobost či naopak dlouhodobost, a riziko transakce, které poskytnutí úvěru pro úvěrujícího s přihlédnutím ke všem okolnostem představuje. V této souvislosti pak odkázala i na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu ČR. K aplikaci § 1813 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, pak dále doplnila, že ujednání o výši úroku není ani nemůže být nepřiměřeným ujednáním, když žalovaný byl se sazbou úroku seznámen jednak v předsmluvním formuláři, dále ve smlouvě samotné a rovněž v oznámení o schválení úvěru. Výše úrokové sazby mu tak byla zcela jasná, přesto smlouvu uzavřel, když informace o úrokové sazbě mu byly jasným a srozumitelným způsobem poskytnuty. S ohledem na shora uvedené je tedy žalobkyně toho názoru, že úrok nikterak neodporuje dobrým mravům, když žalovaný s jeho výší souhlasil, přičemž k úroku žalobkyně dále uvedl, že tento vnímá jako přiměřený a odpovídající. Dle názoru žalobkyně nelze pojímat ochranu spotřebitele jako nejvyšší právní princip, který je možné aplikovat zcela neomezeně, když není možné zanedbávat zásadu proporcionality a opírat se o jedinou (dílčí) zásadu občanského práva, tedy ochranu spotřebitele, ale je třeba vycházet i z jiných obecně platných zásad, jako např. právní jistoty či zásady stanovené v článku 2 odst. 4 Ústavy ČR, dle které může každý občan činit to, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

3. K projednání věci bylo u zdejšího soudu nařízeno ústní jednání, ke kterému se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, když byl k tomuto řádně a včas předvolán. Soud proto ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z předsmluvního formuláře ze dne 14. 5. 2014, který obsahuje podpis žalovaného, a dále ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 15. 5. 2014 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. V sekci A nazvané„ Parametry revolvingového úvěru“ se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši 29 000 Kč se základní dobou splácení 18 měsíců při výši měsíčních splátek 2 778 Kč, předpokládané úrokové sazbě 112,70 % ročně a celkové uhrazené částce 50 004 Kč. Za podmínek uvedených ve Smluvních ujednáních ke smlouvě o revolvingovém úvěru pak bylo možné žalovanému poskytnout jeden či postupně více revolvingových úvěrů (počet možných poskytnutých revolvingových úvěrů není omezen), čímž mělo dojít k prodloužení doby trvání úvěru způsobem sjednaným ve smluvních ujednáních smlouvy o revolvingovém úvěru, kdy celková výše úvěru se po poskytnutí každého revolvingu zvyšuje vždy o částku odpovídající výši poskytnutého revolvingu. Celý úvěr, tedy doposud nesplacená část úvěru, navýšená o poskytnutý revolving, je po poskytnutí každého revolvingu splatná v pravidelných měsíčních splátkách po 2 778 Kč, jejichž počet se po poskytnutí každého revolvingu navyšuje vždy o 12 splátek. S ohledem na skutečnost, že počet případně poskytnutých revolvingů není omezen, je smlouva o revolvingovém úvěru uzavřena na dobu neurčitou. Výše revolvingu pak byla sjednána v částce 17 001 Kč a celková výše úvěru po poskytnutí revolvingu byla nevýšena o 33 336 Kč, když výpůjční úroková sazba u revolvingu byla sjednána ve výši 81,47 % ročně a byla dohodnuta jako pevná pro celou dobu splácení všech případně poskytnutých revolvingů. Nedílnou součástí shora uvedené smlouvy o revolvingovém úvěru pak byla i Smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru a Obecná ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru. Z výpisu z registru SOLUS, karty hodnocení klienta, prohlášení o splnění informační povinnosti věřitele ze dne 14. 5. 2014 má soud dále za prokázané, že žalobkyně posoudila kredibilitu (úvěruschopnost) žalovaného. Z Obecných ustanovení smlouvy o revolvingovém úvěru, které jsou nedílnou součástí shora uvedené smlouvy o úvěru, vyplynulo, že tyto podepsala žalobkyně i žalovaný. Z článku VII. bylo dále zjištěno, že žalovaný měl vzít na vědomí, že v případě jeho prodlení s plněním závazků dle smlouvy o revolvingovém úvěru je úvěrující oprávněn požadovat náhradu způsobené škody, zaplacení smluvních pokut (viz článek 12 Smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru), a dále že se mohou stát okamžitě splatné veškeré závazky ze smlouvy o revolvingovém úvěru a zaplacení nákladů řízení spojených s vymáháním dlužných pohledávek v rámci nalézacího a případně exekučního řízení. V sekci nazvané„ Posouzení schopnosti klienta splácet úvěr – proces uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru“ pak bylo sjednáno, že po předložení návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru provede úvěrující (žalobkyně) posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. V případě, že po posouzení úvěruschopnosti žalobkyně dospěje k závěru, že úvěr dle písm. A bodu I. až V. návrhu smlouvy o revolvingovém úvěru může být žalovanému poskytnut, bude tomuto poskytnut úvěr s parametry uvedenými pod písm. A body I. až V. návrhu smlouvy o revolvingovém úvěru. Schválení navrhovaného úvěru pak měla oznámit žalobkyně žalované písemným oznámením o schválení úvěru doručeným k jejím rukám, jejíž součástí mělo být i oznámení o konečných parametrech úvěru, splátkový kalendář a jedno vyhotovení smlouvy o revolvingovém úvěru s potvrzenou akceptační doložkou věřitele. Tato akceptační doložka je skutečně součástí návrhu smlouvy o revolvingovém úvěru, když návrh byl ze strany žalobkyně akceptován dne 15. 5. 2014. Ze sekce„ Posouzení schopnosti klienta splácet úvěr – proces uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru“ pak dále vyplynulo, že smlouva o revolvingovém úvěru má být uzavřena v okamžiku doručení Oznámení o schválení úvěru žalované. V případě, že je výše úvěru akceptovatelná a přijatá věřitelem po posouzení schopnosti žalované splácet úvěr bude nižní než dle písm. A bod I. až V. návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, a budou-li v případě žalované splněna hlediska opatrnosti a obezřetnosti úvěrování, je věřitel (tedy žalobkyně) oprávněn schválit poskytnutí úvěru žalované v nižší výši než dle písm. A body I. až V. návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Při ponížení navrhované výše úvěru dle písm. A body I. až V. pak dojde i ke změně dalších parametrů poskytovaného úvěru uvedených v písm. A body I. až V. smlouvě o revolvingovém úvěru. Veškeré parametry úvěru se však budou pohybovat v rozmezí předsmluvních informací zpracovaných v souladu se zákonem č. 145/2010. Z předsmluvních informací, které žalovaný podepsal dne 14. 5. 2014, pak v kontextu se shora uvedeným vyplynulo, že žalobkyně informovala žalovaného ohledně údajů ke spotřebitelskému úvěru, o který žalovaný projevil zájem, a který měl být v případě zájmu žalovanému poskytnut dle případně v budoucnu uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru. Celková výše spotřebitelského úvěru měla činit 29 000 Kč a to v případě, že žalovanému nebude dále poskytnut žádný následný revolvingový úvěr. Za podmínek uvedených ve Smluvních ujednáních ke smlouvě o revolvingovém úvěru pak mohl být žalovanému poskytnut jeden či postupně více revolvingových úvěrů (počet možných poskytnutých revolvingů není omezen), čímž mělo dojít k prodloužení doby trvání úvěru způsobem sjednaným ve smluvních ujednáních smlouvy o revolvingovém úvěru, když celková výše úvěru měla po poskytnutí každého revolvingu (17 001 Kč), měla činit 33 336 Kč. Poté, co žalovaný měl učinit návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, věřitel měl posoudit jeho schopnost úvěr splácet. V případě, že úvěrující s pokynutím úvěru bude souhlasit, akceptuje uskutečněnou nabídku a poskytne úvěrovanému úvěr, a to o základní celkové výši úvěru uvedené v nabídce. Návrh smlouvy o revolvingovém úvěru měl zároveň představovat žádost klienta o poskytnutí úvěru a případných následných revolvingů. V případě, že by žalovaný uhradil prvních šest splátek a následně vždy každých 12 splátek by mu byl za podmínky schválení ze strany úvěrujícího (žalobkyně) úvěr automaticky prodloužen a navýšen, tj. žalobkyně poskytne revolvingový úvěr (další peněžní prostředky pro potřeby žalovaného, o něž by bylo rozšířeno původní čerpání úvěru). Revolving měl být poskytnut bezhotovostním bankovním převodem na účet uvedený v záhlaví smlouvy o revolvingovém úvěru do pěti pracovních dnů od okamžiku splnění podmínek o poskytnutí revolvingu. V den poskytnutí revolvingu pak měla žalobkyně jako úvěrující žalobkyni zaslat žalovanému písemné oznámení o poskytnutí revolvingu. Základní doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 18 měsíců, výše měsíční splátky 2 778 Kč a celková částka, kterou je třeba uhradit ve výši 50 004 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 112,70 % ročně v případě základního spotřebitelského revolvingového úvěru a ve výši 81,47 % ročně v případě následného revolvingu/ů. Ve stejné výši jak pak byla sjednána i RPSN. V části Předsmluvních informací nazvané„ Náklady v případě opožděných plateb“ byl žalovaný informován o tom, že za opomenuté platby mu bude účtována a) v případě prodlení 15 dnů po termínu splatnosti smluvní pokuta ve výši 8 % z výše dlužné částky, a dále za b) v případě prodlení 30 dnů po termínu splatnosti smluvní pokuta pod písm. a) bude dále navýšena o 13 % z výše dlužné částky. V případě, že by žalovaný neuhradil dvě splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě že se ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části v délce 60 dnů stávají se automaticky okamžitě splatnými všechny dosud nesplacené závazky z uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru. V případě, že po zesplatnění veškerých závazků dle smlouvy o revolvingovém úvěru by žalovaný neuhradil částku odpovídající nové jistině úvěru ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy by k tomuto zesplatnění došlo, vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 % z této dlužné částky. V případě, že po zesplatnění veškerých závazků dle smlouvy o revolvingovém úvěru by žalovaný neuhradil částku odpovídající nové jistině úvěru ani v den následujícím po dni, kdy k tomuto zesplatnění došlo, vzniklo věřiteli právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,25 % z nové jistiny úvěru za každý den v prodlení, a to až do úplného zaplacení., a to i v případě, že věřiteli vznikl nárok na zaplacení shora uvedené 25% smluvní pokuty z dlužné částky odpovídající aktuální výši nové jistiny úvěru. Ze smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaného žalobkyní, které jsou nedílnou součástí shora uvedené smlouvy o úvěru, soud zjistil, že se jedná o čtyři hustě popsané stránky velikosti A4, kdy velikost písma je cca poloviční oproti velikosti písma návrhu, resp. smlouvy o uzavření revolvingového úvěru. V článku 2.3 Smluvních ujednání SRÚ je sjednáno, že v případě, že po posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr věřitel dospěje k závěru, že úvěr s parametry dle písm. A body I. až V. návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru může být žalované poskytnut, bude této poskytnut úvěr s parametry uvedenými pod písm. A body I. až V. návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Schválení navrhovaného úvěru oznámí věřitel dlužníkovi písemným oznámením doručeným k rukám žalované, jehož součástí bude i oznámení o konečných parametrech úvěru, platný splátkový kalendář a jedno vyhotovení smlouvy o revolvingovém úvěru s potvrzenou akceptační doložkou. Smlouva o revolvingovém úvěru je tak uzavřena v okamžiku doručení oznámení o schválení úvěru žalované. Z článku 2.4 pak vyplynulo, že v případě, že výše úvěru akceptovatelná a přijatá žalobkyní po posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr bude nižší než dle písm. A bod I. až V. návrhu, a budou-li v případě žalované splněna hlediska opatrnosti a obezřetnosti úvěrování, je žalobkyně oprávněna schválit poskytnutí úvěru žalované v nižší výši než dle písm. A body I. až V. návrhu. Při ponížení navrhované výše úvěru dle písm. A body I. až V. dojde i ke změně dalších parametrů poskytovaného úvěru uvedených v písm. A body I. až V. návrhu. Veškeré parametry úvěru se však budou vždy pohybovat v rozmezí Předsmluvních informací, které byly žalované poskytnuty před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru, jejichž kopie tvoří přílohu smlouvy o revolvingovém úvěru. Schválení úvěru pak oznámí žalobkyně žalovanému písemným oznámením o schválení úvěru doručeným k jejím rukám, jehož součástí bude i oznámení o konečných parametrech úvěru, platný splátkový kalendář a jedno vyhotovení smlouvy o úvěru s potvrzenou akceptační doložkou. V článku 3 smluvních ujednání nazvaného„ Revolving“ v bodě 3.1 bylo ujednáno, že žalovaný tímto žádá o poskytnutí revolvingu. V případě, že splatí vždy prvních 6 splátek a následně vždy každých 12 splátek u úvěru se splatností 12 a 18 měsíců, nebo vždy prvních 12 splátek a následně vždy každých 18 splátek u úvěru se splatností 24 a 30 měsíců, nebo vždy prvních 18 splátek a následně vždy 24 splátek úvěru se splatností 36 měsíců, a nebo vždy každých 24 splátek u úvěru se splatností 42 až 48 měsíců, bude mu za podmínky schválení ze strany žalobkyně úvěr automatiky prodloužen a navýšen a žalobkyně poskytne žalované revolving (další peněžní prostředky pro potřebu žalovaného, rovněž i rozšířené čerpání úvěru). V případech uvedených v článku 2 bodu 2.3 smluvních ujednání je výše revolvingu uvedena v písm. A bodu V. smlouvy o revolvingovém úvěru a v případech uvedených v článku 2 bodu 2.4 je výše revolvingu uvedena v Oznámení o schválení úvěru v rámci Oznámení o konečných parametrech úvěru. Celková výše úvěru po poskytnutí revolvingu bude vždy činit součet částky odpovídající výši poskytovaného revolvingu a částky odpovídající dosud neuhrazeným splátkám jistiny již poskytnutého úvěru. Přesná celková výše úvěru po poskytnutí následného automatického revolvingu je v případech uvedených v článku 2 bodu 2.3 vyčíslena pod písm. A bod V. smlouvy o revolvingovém úvěru a v případech uvedených v článku 2 bodě 2.4 bude vyčíslena v oznámení o schválení úvěru v rámci oznámení o konečných parametrech úvěru. Dle dohody stran souhlas žalobkyně s poskytnutím revolvingu projeví přímo provedením revolvingu. Na poskytnutí revolvingu pak není právní nárok. Z bodu 3.2 bylo dále zjištěno, že revolving měl být poskytnut žalovanému bezhotovostním bankovním převodem na účet uvedený v záhlaví smlouvy o revolvingovém úvěr po splnění podmínek shora. Celková výše revolvingu se po poskytnutí každého revolvingu zvyšuje vždy o částku odpovídající výši poskytnutého revolvingu. Kde se ve smlouvě o revolvingovou úvěru nebo ve Smluvních ujednáních hovoří o úvěru, míní se tím případně i poskytnutý revolving, nevyplývá-li to z povahy ustanovení. Celý úvěr je po poskytnutí každého revolvingu splatný v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž počet se poskytnutím každého revolvingu navyšuje vždy o dalších 12 splátek úvěru se splatností 12 a 18 měsíců, o dalších 18 splátek u úvěru se splatností 24 a 30 měsíců, o dalších 24 splátek u úvěru se splatností 36, 42 a 48 měsíců. Výše jednotlivých splátek i jejich splatnost v jednotlivých splátek v jednotlivých měsících zůstane stejná a bude vyplývat z platného splátkového kalendáře. Úvěr po každém poskytnutí následného revolvingu bude splatný dle příslušného splátkového kalendáře. Splátkový kalendář po poskytnutí následného revolvingu se stává platným a účinným dnem poskytnutím revolvingu. Tento bude zaslán žalovanému společně s oznámením o poskytnutí revolvingu. V článku 3.7 pak byl žalovaný oprávněn písemně požádat do 10 dnů od vyplacení revolvingu o stornování již vyplaceného revolvingu. Současně byl povinen do 10 dnů od vyplacení revolvingu na účet žalobkyně celou částku poskytnutého revolvingu vrátit. K účinnému stornování již vyplaceného revolvingu přitom může dojít pouze s následným písemným souhlasem žalobkyně a za podmínek stanovených v písemné dohodě žalobkyně a žalovaného o stornování již vyplaceného revolvingu. Jestliže nebude mezi smluvními stranami dohodnuto písemně jinak, má se za to, že pokud se žalobkyně k podané žádosti o stornování již vyplaceného revolvingu nevyjádří ve lhůtě 10 dnů od doručení této žádosti, s touto žádostí nesouhlasí. Podaná žádost o stornování již vyplaceného revolvingu žádným způsobem neovlivňuje povinnost dlužníků splácet za výše uvedených podmínek celý úvěr. Pokud nebude žádost žalovaného o stornování vyplaceného revolvingu ze strany žalobkyně odsouhlasena, vrátí žalobkyně revolving žalovanému, a to na účet určený pro výplatu revolvingu. V článku 4.2 bylo dále ujednáno, že u každého poskytnutého revolvingu se zavazuje žalovaný zaplatit žalobkyni sjednané úroky za jeho poskytnutí. Sjednaná výše úroků o revolvingu je v případech stanovených v článku 2 bodu 2.3 Smluvních ujednání SRÚ uvedená v písm. A pod V. smlouvy o revolvingovém úvěru, v případech stanovených v článku 2 bodu 2.4 bude výše úroků stanovena v Oznámení o schválení úvěru v rámci Oznámení o konečných parametrech úvěru. V článku 12 nazvaného„ Sankce“ bylo v bodě [číslo] ujednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou splátky nebo její části o více než za a) 15 dnů po termínu splatnosti, vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 % dle výše dlužné částky, a dále za b) 30 dnů po termínu splatnosti jí vzniká právo nad rámec smluvní pokuty uvedené shora právo na úhradu další smluvní pokuty ve výši 13 % z výše dlužné částky. Smluvní pokuty shora jsou splatné do 10 dnů od dne vzniku práva na jejich zaplacení. Z bodu 12.3 bylo dále zjištěno, že v případě, že žalovaný neuhradí dvě splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě, že se ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části v délce 60 dnů je za a) žalobkyně oprávněna odepřít plnění svých závazků, za b) stávají se automaticky okamžitě splatnými všechny doposud nesplatné závazky. Z bodu 12.5 vyplynulo, že v případě, že žalovaný po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v těchto smluvních ujednání nezaplatí částku odpovídající nové jistině úvěru dle článku 12 bodu 12.4, vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 % z této dlužné částky. Z bodu 12.4 bylo zjištěno, že v případě zesplatnění úvěru se součástí nové jistiny stává i běžný úrok. Z bodu 12.7 smluvních ujednání dále vyplynulo, že v případě, že žalovaný po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným ve smluvních ujednáních nezaplatí částku odpovídající nové jistině úvěru dle článku 12 bodu 12.4 ani den následující po dni, kdy k zesplatnění úvěru došlo, vzniká žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,25 % z této nové jistiny úvěru za každý den v prodlení žalované s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení, a to i v případě, že žalobkyni vznikne právo na smluvní pokutu dle článku 12.

5. V článku 13 nazvaného„ Ostatní sankce“ se sjednává právo žalobkyně zasílat zpoplatněné upomínky v případě prodlení s jakýmkoliv splatným peněžitým závazkem ze strany žalovaného. Z Oznámení o schválení úvěru k č. SRÚ [číslo] bylo zjištěno, že v rámci tohoto žalobkyně informovala žalovaného, že po posouzení jeho schopnosti splácet úvěr došlo ke schválení úvěru v základní celkové výši úvěru 29 000 Kč, a to na základě návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 14. 5. 2014. Doručením o Oznámení pak mělo dojít k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] kdy jedno vyhotovení mělo být zároveň zasláno žalovanému. Přílohou Oznámení je pak i splátkový kalendář. V části Oznámení specifikovaného shora nazvané„ Konečné parametry revolvingového úvěru“ byla v článku II. stanovena základní doba trvání spotřebitelského úvěru 18 měsíců za předpokladu, že žalovanému nebude poskytnut žádný revolving. Celková základní výše úvěru činila 29 000 Kč, kdy za podmínek uvedených ve Smluvních ujednáních ke smlouvě o revolvingovém úvěru mohl být žalovanému poskytnut jeden či postupně více revolvingů (počet možných poskytnutých revolvingů není omezen), čímž by došlo k prodloužení doby trvání úvěru způsobem sjednaným ve smluvních ujednáních, když celková výše úvěru se po poskytnutí každého revolvingu zvyšuje vždy o částku odpovídající výši poskytnutého revolvingu. Celý úvěr, tedy doposud nezaplacená část úvěru navýšena o poskytnutý revolving, je po poskytnutí každého revolvingu splatný v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 778 Kč, jejichž počet se poskytnutím každého revolvingu navyšuje vždy o dalších 12 splátek. Výše revolvingu činí 17 001 Kč, celková výše úvěru po poskytnutí úvěru činí 33 336 Kč. Z článku III. oznámení o schválení úvěru ze dne 16. 5. 2014 dále vyplynulo, že výpůjční úroková sazba byla žalobkyní stanovena ve výši 112,7 % ročně a byla„ dohodnuta“ jako pevná výpůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru. Výpůjční úroková sazba u případného následného revolvingového úvěru/ů pak byla ze strany žalobkyně stanovena ve výši 81,47 % ročně a opětovně„ dohodnuta“ jako pevná po celou dobu splácení všech případně poskytnutých revolvingů. V článku IV. byla stanovena RPSN ze strany žalobkyně ve výši 117,72 % ročně. Základní celková částka splatná žalovaným byla stanovena žalobkyní ve výši 50 004 Kč, když každým revolvingem se celková částka splatná měla zvýšit o částku 33 336 Kč, přičemž počet poskytnutých revolvingů není omezen. Ze splátkového kalendáře vyplynulo, že žalovaný měl úvěr splácet v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 2 778 Kč počínaje dnem 7. 6. 2014, když poslední splátka za předpokladu, že nebude čerpán revolving, měla být uhrazena dne 7. 11. 2015. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo dále zjištěno, že žalobkyně uhradila žalovanému dne 15. 5. 2014 částku 29 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] na účet [číslo] [bankovní účet], který je rovněž uveden v návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru jako bankovní spojení žalovaného. Z poštovní dodejky pak bylo dále zjištěno, že žalovaný osobně převzal jedno vyhotovení smlouvy o revolvingovém úvěru, splátkový kalendář, a dále Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o revolvingovém úvěru [číslo]. Z Oznámení o poskytnutí automatického revolvingu ze dne 9. 11. 2016 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného, že v souladu se zněním Smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] mu byl poskytnut automatický revolvingový úvěr dle článku 4 smluvních ujednání, kdy v příloze mu byl zároveň zaslán splátkový kalendář, na základě kterého byl povinen provádět úhrady jednotlivých splátek. Hodnota RPSN pak byla stanovena žalobkyní na 76,91 %. Z Oznámení o poskytnutí revolvingu ze dne 10. 11. 2015 bylo dále zajištěno, že žalobkyně sdělila žalovanému, že v souladu se zněním smluvních ujednání o revolvingovém úvěru [číslo] mu byl poskytnut automatický revolvingový úvěr (viz článek 4 Smluvních ujednání), přičemž v příloze mu byl opětovně zaslán nový splátkový kalendář, na základě kterého měl být povinen provádět úhrady jednotlivých splátek, kdy hodnota RPSN byla stanovena žalobkyní ve výši 79,86 %. Z oznámení o poskytnutí automatického revolvingu ze dne 11. 11. 2014 má soud dále za prokázané, že žalobkyně sdělila žalovanému, že v souladu se zněním smluvních ujednání o revolvingovém úvěru [číslo] mu byl poskytnut automatický revolvingový úvěr (viz článek 4 Smluvních ujednání), přičemž v příloze mu byl opětovně zaslán nový splátkový kalendář, na základě kterého měl být povinen provádět úhrady jednotlivých splátek, kdy hodnota RPSN byla opětovně stanovena žalobkyní ve výši 87,1 %. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo dále zjištěno, že žalobkyní byla žalovanému na shora specifikovaný účet vyplacena dne 10. 11. 2014 částka 17 001 Kč, dne 9. 11. 2015 částka 17 001 Kč a dne 8. 11. 2016 opětovně částka 17 001 Kč, vždy pod variabilním symbolem [číslo]. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud dále za prokázané, že žalovanému byla ze strany žalobkyně celkem poskytnuta na základě shora uvedené smlouvy o revolvingovém úvěru a následných třech„ automatických“ revolvingových úvěrů celkem částka 81 003 Kč (29 000 Kč + 3x 17 001 Kč), přičemž žalovaný uhradil 39 splátek po 2 778 Kč, tedy celkem částku 108 342 Kč. Z výzvy žalobkyně ze dne 9. 10. 2017 bylo zjištěno, že tato upozornila žalovaného, že z jeho strany nebyly uhrazeny splátky [číslo] splatné dne 7. 9. 2017, resp. dne 7. 10. 2017, kdy žalovanému vznikla zároveň povinnost uhradit jí smluvní pokutu ve výši 361 Kč a zároveň byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru a vyúčtování dalších pokut. Z dopisu žalobkyně ze dne 19. 8. 2020 bylo zjištěno, že tato vyzvala žalovaného k úhradě žalobou nárokované částky.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1 2014, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

8. Předně je třeba odkázat na ustanovení § 2395 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, ze kterého vyplývá, že podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou: povinnost úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí jít o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Z předmětné smlouvy o úvěru pak plyne, že úrok byl sjednán ve výši 112,70 % ročně, kdy soud nepřistoupil na argumentaci žalobkyně týkající se přepočtu„ efektivního úroku“, když pokud jde o úrok ve výši 112,70 % ročně, pak tento je v úvěrové smlouvě jednoznačně sjednán jako pevná výpůjční úroková sazba, kdy pokud je ve smlouvě v bodě 2.1 uvedeno, že úroky se počítají jako efektivní úroková míra, pak se bere v potaz toliko přesný počet dnů v měsíci s tím, že délka každého roku je 365 dnů. O shora uvedeném úroku nelze v žádném případě uvažovat jako o úroku přiměřeném, když soudu je z jeho rozhodovací činnosti známé, že v roce 2014 se úroková míra bank pohybovala okolo 21 % ročně a žalobkyně požaduje úrokovou míru více než pětinásobnou), a z tohoto pohledu úvěrujícím požadovaný úrok se jeví jako nepřiměřený. Pokud v daném období byly bankami poskytovány úvěry a půjčky, kdy se úroková sazba pohybovala okolo 21 % za jeden rok, tak i v případě, že by soud vzal v úvahu, že se může jevit přiměřenou i úroková sazba o polovinu vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky ohledně svojí kredibility (bonity), je možné jako přiměřený úrok hodnotit úrokovou sazbou okolo 31 % za rok. V daném případě ji však sjednaná úroková sazba několikanásobně překračuje. V této souvislosti pak soud odkazuje i na ustálenou rozhodovací praxi Krajského soudu v Plzni – viz např. rozsudek ze dne 7. 8. 2018 č. j. 25 Co 141/2018-92, případně rozsudek ze dne 4. 9. 2019 č. j. 25 Co 270/2019-83. Ke shora uvedenému pak soud dále doplňuje, že jako neplatné shledává i ujednání o smluvních pokutách, kdy tyto jsou kumulovány v podstatě za tatáž prodlení, kdy výše smluvní pokuty se odvíjí toliko od délky prodlení úvěrovaného (žalovaného), kdy i náhradu nákladů v souvislosti s prodlením s úhradou splátek soud ve své podstatě považuje za smluvní pokutu. Rovněž tato ujednání soud shledává jako nepřiměřená a nemravná.

9. S ohledem na shora uvedené proto nelze než uzavřít, že celý závazkový vztah nelze zhodnotit jinak než jako nemravný, tudíž absolutně neplatný, byť zde jsou určité úvahy o tom, že žalovaný si měl počínat zodpovědněji při uzavírání takto koncipované smlouvy o úvěru. Nicméně soud má za to, že úvěrujícímu, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat soudní ochranu. Berouc v potaz závěry vyjevené výše tedy soud zhodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně nesplatnou ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. K tomu pak soud dále doplňuje, že obsah daných ujednání specifikovaných shora nelze hodnotit jinak, než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností, přičemž tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů (žalovaného). Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je zásadně třeba poukázat, že obecná ustanovení občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Soud pak nad rámec shora uvedeného doplňuje, že úrok do jisté míry může představovat znaky lichvy ve smyslu ustanovení § 1796 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Na závěru o nemravnosti úroku způsobujícím absolutní neplatnost smlouvy nemění nic ani skutečnost, že se žalovaný lichvy nedovolával. Dále soud uvádí, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroku a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a žalobkyně by předmětnou částku žalovanému nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupil. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. Jestliže jsou právní jednání posuzována jako zcela nemorální, nejedná se o otázku přezkumu ceny, ale o komplexní hodnocení celého úvěrového vztahu. V zásadě lze hodnotit podstatu podnikání úvěrujícího jako podnikání poškozující zájem společnosti, kdy k legalizaci takového podnikání nelze zneužít soudní řízení. Věřiteli, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, pak nelze přiznat právní ochranu. Rovněž nezle pominout, že smlouva byla uzavřena mezi profesionálem (žalobkyní) a spotřebitelem (žalovaným), že by uzavřena adhezním způsobem a že žalovaný na formuláři vypracovaném žalobkyní v podstatě nemohl nic ovlivnit. Navíc je třeba klást důraz na transparentnost a srozumitelnost ujednání, což v dané věci rozhodně nebylo splněno, když použitým formulacím lze jen ztěží porozumět. Rozhodně jím pak nemůže rozumět spotřebitel resp.„ svéprávná osoba s rozumem průměrného člověka“ (§ 4 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014). Soukromé právo je sice postaveno na zásadě smluvní volnosti a autonomie vůle stran, stejně tak si ale zakládá na tom, aby uspořádání smluvních vztahů bylo spravedlivé a nevytvářelo významnou nerovnováhu k tíži slabší strany. V projednávaném případě se tedy jedná o smlouvu, jejímž cílem nebylo půjčit žalovanému peníze a dosáhnout přiměřeného protiplnění, ale o záměr obohatit se na úrok slabší strany, přičemž absolutní neplatnost smlouvy soudem nelze nějak zhojit.

10. Touto optikou je pak třeba nahlížet i na tři automatické revolvingové úvěry (každý ve výši 3x 1 017 Kč) poskytnuté žalovanému, kdy tyto byly poskytnuty žalovanému bez jeho požádání, tedy v rozporu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, takže nebyly splněny ani obecné podmínky týkající se neplatného uzavření smlouvy tedy řádné oferty a její akceptace. Z opatrnosti pak soud dodává, že shora uvedené závěry lze bez dalšího vztáhnout i na tyto tři poskytnuté„ revolvingové úvěry“.

11. S ohledem na shora uvedené se tak žalobkyni dostalo během ústního jednání poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. o tom, že věc lze po právní stránce posoudit jinak, a to dle předpisů o bezdůvodném obohacení. Soud pak skutečně vyhodnotil daný závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jako bezdůvodné obohacení, když v rámci důkazního řízení bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně byla žalovanému poskytnuta částka 80 003 Kč, přičemž z dokazování bylo dále zjištěno, že žalovaný v průběhu trvání smluvního vztahu uhradil žalobkyni celkem částku 108 342 Kč, kdy bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně tedy dokonce přeplatil. Soud proto výrokem pod bodem I. žalobu v plném rozsahu zamítl.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení dále vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný, který byl ve věci zcela úspěšný, by měl právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. S ohledem na skutečnost, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.