30 C 443/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Bučkem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou, Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem, Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zvýšení výživného zletilého dítěte

I. Rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne 22. 1. 2007, č. j. , spisová značka, se mění tak, že žalovaný je povinen platit žalobci zvýšené výživné, a to v částce 7 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 11. 2011, v částce 7 200 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2024, a v částce 8 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 7. 2025, takto stanovené výživné je splatné vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce k rukám žalobce.

II. Dlužné výživné za dobu od 1. 11. 2021 do 30. 10. 2025 v částce 98 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci v měsíčních splátkách po 4 000 Kč, splatných vždy do každého 15. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.

III. Ve zbývajícím rozsahu, pokud jde o návrh na zvýšení výživného o částku 300 Kč měsíčně s účinností od 1. 1. 2024, o částku 1 800 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2024 a o částku 1 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 7. 2025, se žaloba částečně zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, podanou 29. 10. 2024, žalobce navrhl zvýšení výživného, který je žalovaný jako jeho otec povinen mu platit, a to na částku 7 500 Kč měsíčně od 1. 11. 2021 a na částku 9 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2024. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobce je synem žalovaného a paní , jméno FO, , jejichž manželství bylo rozvedeno. Z manželství se kromě žalobce narodila dne 18. 1. 2006 dnes již zletilá sestra žalobce, , jméno FO, . Poměry obou tehdy nezletilých dětí byly upraveny rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 22. 1. 2007, kterým byly obě děti svěřeny do péče matky a žalovaný jako otec se zavázal přispívat na výživu žalobce 3 200 Kč měsíčně a na výživu jeho sestry 2 800 Kč měsíčně. Výživné nebylo od té doby soudem upraveno, od září 2020 začal žalovaný platit na výživu žalobce 4 200 Kč měsíčně a na sestru žalobce 3 800 Kč měsíčně. Žalovaný dojednané výživné vždy řádně hradil, nikdy však nepřispěl nad rámec výživného a nepodílel se na zvýšených nákladech dětí, tyto náklady nesla žalobcova matka za přispění svého nynějšího manžela, přičemž matka má ještě další vyživovací povinnost, kdy se svým nynějším manželem má syna , jméno FO, , narozeného 14. 7. 2013. Žalovaný nikdy nekoupil dětem dárky k Vánocům či narozeninám s výjimkou daru k osmnáctým narozeninám, kdy žalobce obdržel od žalovaného náramkové hodinky. Žalobce v červnu 2024 ukončil studium na střední škole a následně byl přijat ke studiu na , Anonymizováno, , čímž došlo k navýšení jeho výdajů o náklady spojené s ubytováním, stravou, nákupem studijních materiálů a dojížděním. Počínaje dubnem 2024 začal žalovaný na výzvu žalobcovy matky platit zvýšené výživné, a to 7 200 Kč na výživu žalobce a 6 800 Kč na výživu jeho sestry. V uplynulých čtyřech letech žalobce studoval na střední škole , adresa, , kde žalobcova matka hradila měsíčně školné 1 950 Kč a částku 1 600 Kč na cesty do školy, žalobce navštěvoval doučování anglického jazyka za 800 Kč měsíčně, žalobce si pořídil notebook za 20 000 Kč, hradil poplatky za přihlášky ke studiu na vysoké škole celkem 3 000 Kč a matka žalobci uhradila řidičský kurz v částce 36 000 Kč. Na tyto výdaje žalovaný nijak nepřispěl. Žalobce ukončil studium v květnu 2024 složením maturitní zkoušky, v září 2024 zahájil studium oboru právo a právní věda na , Anonymizováno, . Za tím účelem si v , Anonymizováno, zajistil sdílený pronájem, za kterých hradí 5 500 Kč měsíčně, zálohy na služby 2 200 Kč měsíčně a zálohy na elektřinu 600 Kč měsíčně, v září 2024 musela matka žalobce uhradit kauci ve výši 12 000 Kč a dále vynaložit 10 000 Kč na alespoň základní vybavení domácnosti (v průběhu řízení se žalobce přestěhoval do jiného bytu, platby v novém bytě jsou však prakticky stejné). Další tisíce korun stojí nákupy učebnic a studijních materiálů. Žalobce je zdráv, s výjimkou dioptrických brýlí, které v posledních dvou letech stály 5 000 Kč, nemá žalobce se svým zdravotním stavem žádné výdaje. Permanentka do fitness a doplňky stravy stojí měsíčně 1 500 Kč měsíčně. Žalobce získává ubytovací stipendium v částce 2 000 Kč ročně. Matka žalobce pracuje jako obchodní zástupce společnosti , jméno FO, . s příjmem 29 300 Kč čistého měsíčně, do května 2023 byla zaměstnána jako cukrářka s příjem 20 000 Kč. Manžel matky zaměstnán v , Anonymizováno, jako řidič mezinárodní kamionové dopravy s příjmem , částka, , na žalobce pobírá , Anonymizováno, , který mu zasílá na účet. Podle informací žalobce dosahuje žalovaný průměrného příjmu 45 000 Kč měsíčně čistého. Žalobce žádá přiznání a doplacení výživného zpětně, a to od 1. 11. 2021, kdy za dobu středoškolského studia do 31. 8. 2024 žádá přiznání výživného 7 500 Kč měsíčně, a od 1. 9. 2024, kdy zahájil vysokoškolské studium, žádá výživné 9 000 Kč měsíčně.

2. Žalovaný s návrhem žalobce nesouhlasil a uvedl, že je i nadále připraven poskytovat žalobci výživné ve výši 7 200 Kč měsíčně, jaký poskytuje dosud. K věci se vyjádřil tak, že mezi rodiči žalobce panuje stále velmi vypjatý vztah, nedokáží spolu komunikovat bez vzájemného osočování a hádek. Do 18 let věku žalobce se spolu žalobce a žalovaný pravidelně stýkali, žalovaný pravidelně kupoval žalobci dárky k Vánocům, dále koupil žalobci tablet, digitální zrcadlový fotoaparát a GoPro kameru, a to vždy na přání žalobce, jiné dárky žalobci nedával, žalobce od žalovaného dárky nechtěl, na jeho žádost mu místo dárků žalovaný dával peníze v hotovosti. K osmnáctým narozeninám mu žalobce koupil hodinky v hodnotě 25 000 Kč. V posledních dvou letech žalobce s žalovaným v podstatě přerušil komunikaci, a to bez vysvětlení. Skutečnost, že žalobce byl přijat ke studiu na vysokou školu, se žalovaný dozvěděl až od žalobcovy právní zástupkyně. Na snahy žalovaného o navázání kontaktu žalobce nereaguje. Po dosažení zletilosti žalobce neobdržel žalovaný žádné sdělení ani výzvu, že by měl nad rámec výživného přispět na nějaké žalobcovy výdaje či potřeby. Pokud žalobce žalovanému zavolal, že potřebuje něčím přispět, žalovaný mu vždy dle možností zaslal peníze na účet nebo mu předal peníze v hotovosti. V únoru 2024 byl žalovaný kontaktován zástupkyní žalobce s návrhem na uzavření dohody o zvýšení výživného, od dubna 2024 tak žalovaný na výživu žalobce a jeho sestry platí částku celkem 14 000 Kč k rukám jejich matky, s tím žalobce souhlasil a nepožadoval, aby žalovaný platil výživné přímo jemu. Žalovaný pracuje jako obchodní zástupce společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jeho čistý měsíční příjem dosahuje průměrné částky 45 000 Kč. Žalovaný nemá žádný nemovitý majetek, vlastní nepojízdný motocykl, nemá žádné úspory. Na bydlení platí 15 000 Kč měsíčně, včetně energií, náklady na topení činí 6 000 Kč ročně, platí si úrazové a životní pojištění 1 000 Kč měsíčně a pojištění motocyklu 600 Kč ročně. Dále splácel půjčku 3 400 Kč měsíčně, kterou si bral před čtyřmi lety u , právnická osoba, . v částce celkem 250 000 Kč na vybavení domácnosti, splácet měl celkem deset let, přičemž v květnu 2025 půjčku refinancoval úvěrem od UniCredit Bank. Na svoji stravu, drogerii, věci osobní potřeby a pohonné hmoty žalovaný platí měsíčně nejméně 8 000 Kč. Další výdaje má se psem, kterého si vzal na dožití od svého bratra.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy a zjistil z nich následující skutečnosti. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 22. 1. 2007, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci 28. 2. 2007, byla schválena dohoda rodičů, podle které byl tehdy nezletilý žalobce (tehdy ve věku necelých tří let) se svou sestrou svěřen do péče matky a otec se zavázal na jeho výživu platit 3 200 Kč měsíčně a na výživu jeho sestry 2 800 Kč. Otec tehdy dosahoval příjmu 17 400 Kč měsíčně. Rozsudkem téhož soudu ze dne 6. 8. 2007 bylo manželství rodičů žalobce rozvedeno.

4. Podle vysvědčení o maturitní zkoušce žalobce dne 23. 5. 2024 ukončil studium na , právnická osoba, Podle potvrzení o studiu žalobce od 2. 9. 2024 prezenčně studuje bakalářský studijní program , Anonymizováno, Smlouva o nájmu bytu dokládá, že žalobce s dalším nájemcem jako spolubydlícím uzavřeli dne 19. 9. 2024 smlouvu o pronájmu bytu v , Anonymizováno, , , adresa, , na dobu od 20. 9. 2024 do 31. 3. 2025 za nájemné 11 000 Kč měsíčně s povinností platit zálohy na služby 500 Kč měsíčně na osobu, bez zajištění dodávky elektrické energie a plynu, a se složením jistoty ve výši 24 000 Kč. Z dokladu , právnická osoba, . na jméno žalobcova spolubydlícího vyplývá, že měsíční záloha na elektřinu v pronajatém bytě činí 1 200 Kč. Příjmové pokladní doklady, doklady o provedení transakce a výpisy z účtu dokládají, že všechny uvedené platby byly řádně zaplacené.

5. Podle potvrzení zaměstnavatele měl žalovaný čistý měsíční příjem:a) v roce 2021 v dubnu 34 697 Kč, v květnu 27 990 Kč, v červnu 27 568 Kč, v červenci 35 831 Kč, v srpnu 36 049 Kč, v září 57 873 Kč, v říjnu 43 822 Kč, v listopadu 58 915 Kč a v prosinci 79 979 Kč (v průměru 44 747 Kč měsíčně),b) v roce 2022 v lednu 40 758 Kč, v únoru 36 247 Kč, v březnu 71 976 Kč, v dubnu 48 135 Kč, v květnu 38 085 Kč, v červnu 42 481 Kč, v červenci 34 103 Kč, v srpnu 49 045 Kč, v září 39 229 Kč, v říjnu 43 598 Kč, v listopadu 75 748 Kč a v prosinci 73 171 Kč (v průměru 49 381 Kč měsíčně),c) v roce 2023 v lednu 47 770 Kč, v únoru 39 899 Kč, v březnu 48 622 Kč, v dubnu 44 161 Kč, v květnu 46 300 Kč, v červnu 41 516 Kč, v červenci 40 489 Kč, v srpnu 41 655 Kč, v září 40 748 Kč, v říjnu 37 504 Kč, v listopadu 58 300 Kč a v prosinci 54 722 Kč (v průměru 45 163 Kč),d) v roce 2024 v lednu 47 380 Kč, v únoru 31 613 Kč, v březnu 38 535 Kč, v dubnu 34 320 Kč, v květnu 40 315 Kč, v červnu 36 524 Kč, v červenci 38 120 Kč, v srpnu 35 559 Kč, v září 30 614 Kč, v říjnu 37 860 Kč, v listopadu 61 023 Kč a v prosinci 35 445 Kč (v průměru 38 942 Kč měsíčně),e) v roce 2025 v lednu 47 991 Kč, v únoru 32 232 Kč, v březnu 36 772 Kč, v dubnu 46 527 Kč, v květnu 39 421 Kč a v červnu 35 152 Kč (v průměru 39 683 Kč měsíčně).

6. Podle výpisu z účtu žalobce platí žalobce pravidelně náklady na bydlení v , Anonymizováno, , manžel jeho matky mu pravidelně zasílá peníze na účet včetně částky , Anonymizováno, (pozn. soudu , Anonymizováno, na jedno dítě činil 250 EUR, nyní činí 225 EUR), a žalobce měl občasné příjmy z brigád v řádu nižších tisícikorun. Podle výpisu z účtu žalovaného jsou žalovanému od zaměstnavatele propláceny výše uvedené částky, a není tak prokázáno podezření žalobce, že žalovaný od zaměstnavatele inkasuje i jiné příjmy.

7. Podle smlouvy o podnájmu bytu ze dne 30. 6. 2022 měl žalovaný podnajatý byt v , Anonymizováno, , , adresa, , kdy podnájemné činilo 8 000 Kč měsíčně a zálohy na služby 1 700 Kč měsíčně. Výpis transakcí z účtu žalovaného dokládá, že žalovaný za podnájem bytu pravidelně platil 9 700 Kč měsíčně, dále pravidelně platil zálohy na elektřinu, od roku 2021 v částce 1 000 Kč měsíčně, od září 2023 v částce 1 140 Kč měsíčně a od září 2024 v částce 970 Kč měsíčně.

8. Podle písemného prohlášení partnerky žalovaného, , tituly před jménem, , jméno FO, , ze dne 23. 5. 2025 žalovaný bydlí od 1. 5. 2024 spolu s ní v její nemovitosti na adrese , adresa, ev. č. , adresa, , kdy na bydlení jí přispívá měsíčně 15 000 Kč, v této částce jsou zahrnuté náklady na bydlení, spotřeba energií, náklady na úklid, čistící a prací prostředky. V topné sezóně 2024/25 žalovaný přispěl částkou 6 000 Kč na nákup palivového dříví. V uvedené částce nejsou zahrnuté náklady na stravování ani na nákup věcí osobní povahy, které si žalovaný platí zvlášť.

9. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobcova sestra v červnu 2025 ukončila studium a v dalším studiu již nepokračuje, nadále je proto žalobce jedinou žalovaným vyživovanou osobou.

10. Soud provedl i další důkazy, jedná se o doklady žalobce o nákupu drobného zboží a učebnic a doklady o příjmech a výdajích matky žalobce, tyto důkazy však pro věc nejsou podstatné, soud je tedy nehodnotí. Jiné důkazy nebyly navrhovány, soud další dokazování neprováděl.

11. Podle ust. § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

12. Podle ust. § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

13. Podle ust. § 913 odst. 1 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

14. Podle ust. § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

15. Podle ust. § 922 odst. 1 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného , právnická osoba, i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

16. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že je namístě změnit dosavadní rozhodnutí o výživném, a to jeho zvýšením. Výživné, které je žalovaný povinen platit žalobci, bylo naposledy upraveno v době, když žalobci byly necelé tři roky, a je zřejmé, že od té doby došlo k podstatné změně poměrů, jak na straně žalobce, který dospěl a nyní studuje vysokou školu, tak na straně žalovaného, jehož příjmy se násobně zvýšily. Za období od 1. 11. 2021 do 31. 8. 2024 žalobce studoval soukromou střední školu, se studiem byla spojena povinnost placení školného a dalším nezbytným výdajem byly náklady na dopravu z místa bydliště žalobce do školy. Od 1. 9. 2024 žalobce řádně studuje vysokou školu v , Anonymizováno, , s čímž má podstatně zvýšené výdaje, neboť s ohledem na vzdálenost svého bydliště si k řádnému zajištění prezenčního studia musel v , Anonymizováno, obstarat bydlení za více než 7 000 Kč měsíčně a má výdaje spojené se studiem. Žalobce byl a je finančně podporován svojí matkou a jejím manželem, a to i penězi z tzv. , Anonymizováno, , který matčin manžel pobírá ve prospěch žalobce díky zaměstnání v , Anonymizováno, . Žalovaný má od roku 2021 běžné životní výdaje, jeho průměrná měsíční mzda činila v roce 2021 částku 44 747 Kč, v roce 2022 částku 49 381 Kč, v roce 2023 částku 45 163 Kč, v roce 2024 částku 38 942 Kč a v roce 2025 částku 39 683 Kč. Žalovaný snížení mzdy od roku 2024 vysvětlil tím, že působí jako obchodní zástupce v segmentu, který je postižen válečným konfliktem na Ukrajině, přičemž jeho odměna závisí na sjednaných zakázkách, jejichž objem poklesl, jiný důvod poklesu příjmů zjištěn nebyl. Mezi účastníky bylo nesporné, že od září 2020 žalovaný poskytoval na žalobce výživné 4 200 Kč měsíčně, od dubna 2024 dosud poskytuje žalobci výživné 7 200 Kč. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že do června 2025 měl žalovaný kromě žalobce ještě vyživovací povinnost k jeho sestře, aktuálně má vyživovací povinnost už jen k žalobci.

17. Při zhodnocení shora uvedených zjištění a s přihlédnutím k doporučujícím tabulkám pro výpočet výživného soud dospěl k závěru, že pokud bylo žalobou nárokováno zvýšení výživného zpětně od 1. 11. 2021 na částku 7 500 Kč měsíčně, pak tento návrh je důvodný a odpovídá tehdejším potřebám žalobce a schopnostem a možnostem žalovaného. Od roku 2024 pak došlo k poklesu příjmů žalobce, čemuž od 1. 1. 2024 odpovídá výživné ve výši 7 200 Kč měsíčně (tedy částka od dubna 2024 dobrovolně placená), a k další změně pak došlo od 1. 7. 2025, kdy v důsledku ukončení studia žalobcovy sestry má žalovaný už jen jedinou vyživovací povinnost, a to k žalobci, čímž se výživné pro žalobce zvyšuje na 8 000 Kč měsíčně. V těchto částkách proto soud žalobě vyhověl, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

18. S ohledem na zpětné přiznání výživného soud vyčíslil také vzniklý nedoplatek, od 1. 11. do 31. 12. 2021 nedoplatek činí 6 600 Kč (rozdíl 3 300 Kč měsíčně), za rok 2022 nedoplatek činí 39 600 Kč (rozdíl 3 300 Kč měsíčně), za rok 2023 nedoplatek činí 39 600 Kč (rozdíl 3 300 Kč měsíčně), za rok 2024 nedoplatek činí 9 000 Kč (rozdíl za leden až březen 2024 činí 3 000 Kč měsíčně, za zbývající měsíce roku bylo placeno v přiznané výši) a za rok 2025 nedoplatek činí 3 200 Kč (za leden až červen bylo placeno v přiznané výši, za čtyři měsíce od července do října činí rozdíl 800 Kč měsíčně), celkový nedoplatek tak činí 98 000 Kč. S ohledem na výši nedoplatku, výši běžného výživného a předpokládanou dobu splácení (25 měsíců, tedy zhruba do dvou let) soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit dlužné výživné v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč měsíčně.

19. Při rozhodování o nákladech řízení soud hodnotil míru úspěchu a neúspěchu žalobce, kdy zohlednil především rozdíl mezi dosud dobrovolně placeným výživným ve výši 7 200 Kč, nárokovaným výživným ve výši 9 000 Kč a přiznanou částkou 8 000 Kč, což znamená, že na běžném výživném žalobce zaznamenal úspěch méně než poloviční. Při hodnocení míry úspěchu a neúspěchu v otázce zpětného doplacení výživného soud zohledňuje především to, že v okamžiku, kdy se matka žalobce v minulosti obrátila na žalovaného s žádostí o zvýšení výživného, žalovaný této žádosti vyhověl a začal dobrovolně platit zvýšené výživné v adekvátní výši i bez nutnosti jeho soudního uplatnění. Žalovaný se tak zachoval způsobem, který odpovídal jeho zákonným povinnostem, a v souladu s tím, aby předešel nákladům na soudní řízení. Aktuální žalobní požadavek na zpětné navýšení výživného je sice důvodný, žalobcova matka mu však v tehdejší době mohla předejít dřívějším jednáním o dobrovolném navýšení výživného. Byť tedy soud návrhu na zpětné navýšení výživného vyhověl, s ohledem na dosavadní chování žalovaného a jeho zodpovědnost vůči navýšení a placení výživného soud nehodnotí tento výsledek jako neúspěch žalovaného, a z dosavadních okolností nedovozuje, že žalovaný by svým chováním zapříčinil nutnost podání návrhu. Nejeví se proto jako spravedlivé, aby soud zpětné dorovnání výživného považoval za neúspěch žalovaného a vyvodil z toho povinnost žalovaného hradit žalobci náklady řízení. Podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. proto soud míru úspěchu a neúspěchu žalobce a žalovaného shledává jako víceméně rovnocennou, proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.