30 C 52/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 43 523 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 523 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 43 523 Kč od 31. 12. 2020 do zaplacení, a dále částku 1 200 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 13 648 Kč, a do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. [jméno] [jméno].

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 18. 2. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Žaloba je odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela dne 13. 12. 2013 s žalovaným [příjmení] smlouvu o výpůjčce výčepního zařízení, v níž si účastníci sjednali podmínky, za kterých budou mezi žalobkyní a žalovaným uzavírány konkrétní smlouvy o výpůjčce, tj. smlouvy, kterými vznikne žalovanému právo na bezplatné užívání věci (výčepního zařízení s příslušenstvím) ve vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně s žalovaným pak na základě shora uvedené Rámcové smlouvy uzavřela realizační smlouvu o výpůjčce dne 13. 2. 2014, kdy dokladem o uzavření konkrétních smluv o výpůjčce je dodací list (výdejová karta výčepního zařízení) [číslo]. Předmět výpůjčky včetně hodnoty jejích jednotlivých komponentů jsou specifikovány v uvedené výdejové kartě. V článku 4 odst. 4.6 Rámcové smlouvy o výpůjčce výčepního zařízení se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni konkrétní předmět výpůjčky do 30 dnů od výzvy žalobkyně k jeho vrácení a zároveň vrátit všechny předměty výpůjčky nejpozději ke dni ukončení Rámcové smlouvy. V článku 4.7 Rámcové smlouvy o výpůjčce výčepního zařízení bylo dále ujednáno, že je-li žalovaný s vrácením předmětu výpůjčky v prodlení delším než 30 dnů, je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši odpovídající hodnotě všech věcí tvořících konkrétní předmět výpůjčky, s jejichž vrácením je v prodlení, přičemž hodnotou těchto komponentů se pro účely výpočtu smluvní pokuty rozumí hodnota uvedená v dodacím listě, ve kterém je předmět výpůjčky blíže specifikován. Smluvní pokuta je splatná marným uplynutím lhůty dle předchozí věty, přičemž nárok na náhradu škody tímto ujednáním není nijak dotčen. V článku 4 odst. 4.6 Rámcové smlouvy o výpůjčce se pak žalovaný zavázal vrátit všechny předměty výpůjčky, které užíval dle konkrétní smlouvy o výpůjčce uzavřené za podmínek a na základě Rámcové smlouvy nejpozději ke dni ukončení Rámcové smlouvy. Žalobkyně dne 7. 9. 2020 zaslala žalovanému písemnou výpověď konkrétní smlouvy o výpůjčce, v rámci které ho zároveň vyzvala k vrácení předmětu výpůjčky, tedy výčepního zařízení a jeho příslušenství. Zároveň byl žalovaný upozorněn na možný vznik nároku na smluvní pokutu v případě nevrácení předmětu výpůjčky ve sjednané lhůtě 30 dnů. Jelikož žalovaný předmět výpůjčky ve sjednané lhůtě nevrátil, vyzvala žalobkyně žalovaného dne 16. 12. 2020 k úhradě smluvní pokuty v celkové výši 43 523 Kč odpovídající hodnotě nevráceného předmětu výpůjčky specifikované v dodacím listě [číslo] spolu s písemnou výzvou zaslala žalovanému i daňový doklad [číslo] znějící na částku odpovídající smluvní pokutě se splatností k 30. 12. 2020. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa sídla podnikání uvedenou v živnostenském rejstříku, a to vhozením do schránky.

3. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti tvrzené žalobkyní.

4. Z listinných důkazů založených ve spise má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z Rámcové smlouvy o výpůjčce výčepního zařízení má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 13. 12. 2013 mezi žalobkyní jako půjčitelem a žalovaným jako vypůjčitelem, kdy v této souvislosti soud odkazuje na znění článku 4.6 a 4.7 tak, jak jsou specifikovány v žalobě.

5. Z výdejové karty výčepního zařízení [číslo] pak bylo zjištěno zapůjčení komponentů tak, jak jsou specifikovány v žalobě. Z dopisů žalobkyně ze dne 7. 9. 2020 a ze dne 16. 12. 2020 bylo dále zjištěno, že tato vypověděla shora uvedenou realizační smlouvu o výpůjčce ze dne 13. 2. 2014.

6. V průběhu řízení pak nebylo ze strany žalovaného tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaný vrátil žalobkyni celé výčepní zařízení, nebo že by žalobkyni dlužnou částku uhradil, případně že by k zániku pohledávky žalobkyně došlo na základě jiné právní skutečnosti.

7. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Právní vztah mezi účastníky se řídí ustanoveními smlouvy o výpůjčce dle ustanovení § 659 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a podléhají režimu tohoto zákona a obchodního zákoníku podle ustanovení § 261 odst. 6 obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Žalobkyně svoji povinnost ze smlouvy o výpůjčce uzavřené mezi účastníky dne 13. 12. 2013 řádně splnila, kdy uzavřela realizační smlouvu dne 13. 2. 2014. Následně pak od smlouvy platně odstoupila, resp. tuto platně vypověděla a žalovanému tak vznikla povinnost k vrácení předmětu výpůjčky ve lhůtě 30 dnů, což neučinil. S ohledem na shora uvedené tak má povinnost ve smyslu ustanovení § 544 a n. občanského zákoníku, ve znění, účinném do 31. 12. 2013, zaplatit žalobkyni smluvní pokutu odpovídající ceně výčepního zařízení, která je určena ve výdejové kartě, jež je nedílnou součástí předmětné smlouvy. S ohledem na shora uvedené tak soud uložil žalovanému smluvní pokutu ve výši 43 523 Kč zaplatit. Dále mu uložil i povinnost zaplatit částku 1 200 Kč jako náklady související s předsoudním vymáháním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní ve smyslu ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná, má vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 177 Kč, ze tří úkonů právní služby po 2 860 Kč (tj. 8 580 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání kvalifikované výzvy k plnění, tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 991 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 13 648 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní ve smyslu ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.