30 C 61/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Karlem Stehlíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 17 244,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 11 399,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 399,49 Kč od 24. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 5 845 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 244,49 Kč od 9. 12. 2024 do 23. 1. 2026 a úrokem z prodlení z částky 5 845 Kč od 24. 1. 2026 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 805 Kč k rukám její zástupkyně advokátky Jméno advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 17 244,49 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost Anonymizováno IČO IČO, uzavřela se žalovanou dne datum prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno (dále jen „Smlouva“). Na jejím základě byla žalované poskytnuta částka 13 000 Kč, splatná dne datum. Žalobkyně uplatnila nesplacenou jistinu 13 000 Kč a poplatek za sjednání úvěru ve výši 4 244,49 Kč, po zohlednění úhrady žalované ve výši 1 600,51 Kč. Pohledávku žalobkyně nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť účastníci s rozhodnutím věci bez jednání souhlasili (žalovaná na základě fikce souhlasu) a věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze Smlouvy, záznamu o jejím elektronickém uzavření a použití ověřovacího SMS kódu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely Smlouvu dne datum. Ze sdělení právnická osoba. soud zjistil, že žalovaná byla majitelkou a jedinou osobou oprávněnou nakládat s účtem č. č. účtu a že na tento účet byla v rozhodném období připsána částka 13 000 Kč. Soud proto považuje za prokázané, že žalované bylo skutečně poskytnuto plnění ve výši 13 000 Kč.

5. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná na své závazky zaplatila 1 600,51 Kč, avšak tuto úhradu započetla výlučně na smluvní poplatek a nadále požaduje celou jistinu. Soud vychází z tohoto tvrzení, neboť žalovaná je nijak nezpochybnila a žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by žalovaná poskytla další plnění. Vzhledem k závěru o neplatnosti Smlouvy však nelze platbu ponechat započtenou na neplatně sjednaný poplatek; musí být započtena na to, co žalovaná skutečně obdržela, tedy na vydání bezdůvodného obohacení.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jiné osobě i bez souhlasu dlužníka. Žalobkyně je proto aktivně věcně legitimována i k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch poskytne peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem poskytujícím spotřebitelské úvěry v rámci své podnikatelské činnosti a žalovanou jako fyzickou osobou mimo rámec její podnikatelské činnosti. Jde proto o spotřebitelský úvěr.

8. Podle § 3 odst. 2 písm. b), c), d), e) a f) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření Smlouvy (dále jen „ZSU“), se roční procentní sazbou nákladů rozumí celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše spotřebitelského úvěru. Celkovou částkou, kterou má spotřebitel zaplatit, je součet celkové výše spotřebitelského úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru. Celkovými náklady spotřebitelského úvěru jsou veškeré náklady, včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění, které spotřebitel musí v souvislosti s úvěrem zaplatit.

9. Ze Smlouvy soud zjistil, že zápůjční úroková sazba činila 36 % ročně. Celkový poplatek za sjednání úvěru činil 4 368,27 Kč; žalobkyně jej po odečtení částečné úhrady uplatnila ve výši 4 244,49 Kč. RPSN podle Smlouvy dosahovala 4 330,72 %. Poplatek představoval povinné peněžité plnění za poskytnutí krátkodobého úvěru, nikoli cenu samostatné, individualizované a vedle úvěru poskytované služby. Z hlediska skutečného hospodářského obsahu byl tedy součástí ceny úvěru.

10. Podle § 1813 odst. 1 o. z. jsou zneužívající taková ujednání, která v rozporu s požadavkem poctivosti zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, vyžaduje-li to smysl a účel zákona. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Soud nevycházel jen z výše RPSN jako izolovaného ekonomického ukazatele. Přihlédl k ní ve spojení s celkovým nastavením Smlouvy: poskytnutou jistinou 13 000 Kč, měsíční dobou splatnosti, nominální úrokovou sazbou 36 % ročně a obligatorním poplatkem za sjednání úvěru 4 368,27 Kč. Žalovaná měla vedle vrácení jistiny zaplatit ve velmi krátké době částku přesahující třetinu poskytnutého plnění. Taková konstrukce znamená nepřiměřeně vysoké náklady úvěru a zásadní majetkové zatížení spotřebitelky.

12. Soud proto uzavírá, že Smlouva se svým celkovým hospodářským nastavením zjevně příčí dobrým mravům. Povinný poplatek nepředstavoval vedlejší nebo nahodilou složku Smlouvy, ale podstatnou část ceny úvěru, za niž právní předchůdkyně žalobkyně úvěr poskytovala. Úplata byla vzhledem k výši, povaze a době poskytnutého úvěru ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě plnění poskytnutého žalované. Smlouva je proto absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z.

13. Podle § 576 o. z. se důvod neplatnosti týká jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V projednávané věci však nepřiměřený poplatek tvořil vedle úroku samotný ekonomický základ úvěrového produktu. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by její právní předchůdkyně poskytla žalované úvěr i bez tohoto poplatku. Nejsou proto dány předpoklady pro zachování Smlouvy jen v části týkající se vrácení jistiny. Smlouva je neplatná jako celek.

14. Žalobkyni proto nenáleží poplatek za sjednání úvěru v žalované výši 4 244,49 Kč ani jiné plnění založené na neplatné Smlouvě. Žaloba musela být v tomto rozsahu zamítnuta.

15. Neplatnost Smlouvy však neznamená, že žalovaná může ponechat peněžní prostředky, které jí byly skutečně poskytnuty. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, ochuzenému vydat, oč se obohatil; bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Žalované bylo prokazatelně poskytnuto 13 000 Kč. Jelikož žalobkyně sama tvrdila, že žalovaná uhradila částku 1 600,51 Kč, představuje dosud nevydané bezdůvodné obohacení částku 11 399,49 Kč. V tomto rozsahu je žaloba důvodná.

17. Podle § 1958 odst. 2 o. z., není-li čas plnění ujednán, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Smluvně určený den splatnosti nemůže při neplatnosti Smlouvy sám o sobě založit prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení. Žalobkyně však žalovanou vyzvala k plnění předžalobní výzvou odeslanou dne datum.

18. Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Za předpokladu, že výzva byla odeslána na poslední známou adresu žalované prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, považuje se za došlou dne datum. Žalovaná se tak dostala do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dne datum.

19. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat úrok z prodlení. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, odpovídá výše úroku z prodlení ročně repo sazbě stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 399,49 Kč od datum do zaplacení. Žaloba byla ve zbývajícím rozsahu požadovaného příslušenství zamítnuta.

20. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť žalovaná nenavrhla delší lhůtu ani splátky a netvrdila okolnosti, které by takový postup odůvodňovaly.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala částky 17 244,49 Kč a byla úspěšná co do částky 11 399,49 Kč, tedy v rozsahu 66,10 %. Žalovaná měla úspěch v rozsahu 33,90 %. Čistý úspěch žalobkyně proto činí 32,20 %. Náklady žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení. Při určení náhrady odměny za zastoupení soud vycházel z § 14b odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), neboť šlo o řízení o peněžitém plnění s tarifní hodnotou nepřesahující 30 000 Kč, zahájené žalobkyní opakovaně uplatňovaným vzorem ve skutkově a právně obdobné věci. Odměna za jeden úkon právní služby proto činí 400 Kč. Žalobkyni náleží odměna za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu, a to za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a za sepis žaloby; odměna činí celkem 1 200 Kč. Dále jí náleží tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, celkem 300 Kč. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 2 500 Kč. Po poměrném započtení procesního úspěchu a neúspěchu náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení ve výši 32,20 % z částky 2 500 Kč, tedy 805 Kč. Jelikož žalobkyni zastupovala advokátka, je žalovaná povinna přiznanou náhradu nákladů zaplatit její zástupkyni podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozsudkem dobrovolně, může žalobkyně po právní moci a vykonatelnosti rozsudku podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuční návrh.