30 C 68/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 2 302 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 80,14 Kč, a dále s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 356 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta [titul]. [jméno] [příjmení].

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 27. 11. 2020 ve znění jeho pozdějšího doplnění se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 2 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 1 000 Kč, smluvní pokutou ve výši 300 Kč a příslušenství představující zákonný úrok z prodlení. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřel jako úvěrující s žalovanou jako úvěrovanou rámcovou smlouvu o úvěru, a to na internetových stránkách www.express-credit.cz, kdy vyplnila do registračního formuláře jméno, příjmení, rodné číslo, emailovou adresu, číslo mobilního telefonu, adresu trvalého pobytu, adresu místa skutečného pobytu, číslo občanského průkazu, číslo cestovního pasu, název zaměstnavatele, adresu zaměstnavatele a pracovní zařazení. Při uzavření úvěrové smlouvy bylo třeba, aby žalovaný provedl tzv. registrační poplatek, a to výhradně z jeho bankovního účtu. Při úhradě byl povinen provést číslo účtu příjemce, vygenerované variabilní a specifické symboly, částku, unikátní text potvrzení o uzavření rámcové smlouvy o úvěru a tzn. ECSP kód generovaný automaticky pomocí 12 symbolů. Následně pak byla uzavřena realizační smlouva o úvěru, a to ve znění dodatku ze dne 3. 4. 2019 [číslo] na základě které původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 2 000 Kč, který se žalobkyně zavázala vrátit právnímu předchůdci spolu s poplatkem ve výši 1 000 Kč sestávající z poplatku za zpracování úvěru ve výši 500 Kč a poplatku ve výši 500 Kč za poskytnutí úvěru, a to nejpozději do 2. 5. 2019. Žalovaná pak úvěr neuhradila řádně a včas. Následně byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 12. 2019 s účinností ke dni 12. 12. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalovaná pohledávka tedy sestává z nesplacené jistiny ve výši 2 000 Kč, poplatku za zpracování a poskytnutí úvěru ve výši 1 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 302 Kč, kdy tato byla sjednána ve výši 0,1 % denně od 3. 5. 2019 do 1. 10. 2019. Žalovaná i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradila.

2. Podáním ze dne 9. 3. 2021 pak žalobkyně doplnila skutková tvrzení, že úvěr byl poskytnut žalované na č. účtu [bankovní účet] vedeného u společnosti [právnická osoba], kdy zároveň vzala žalobu zpět, co do poplatku 1 000 Kč a smluvní pokuty 302 Kč.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 6. 4. 2021 č. j. 30 C 68/2021-31, které nabylo právní moci dne 5. 5. 2021, pak soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalované byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel jako adresu trvalého pobytu, a to vhozením do schránky.

5. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, ze kterých vyplývají skutečnosti, které zcela korespondují se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě.

6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je v rozsahu částečného zpětvzetí důvodná.

7. Předně je třeba odkázat na ustanovení § 2395 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, ze kterého vyplývá, že podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou: povinnost úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí jít o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel (úvěrující), který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Z předmětné smlouvy pak plyne, že úrok byl sjednán ve výši několika tisíc % ročně. O shora uvedeném úroku nelze v žádném případě uvažovat jako úroku přiměřeném, když soudu je z jeho rozhodovací činnosti známé, že v roce 2019 se úroková míra bank pohybovala okolo 20 % ročně a žalobkyně požaduje úrokovou sazbu násobně tento úrok přesahující, a z tohoto pohledu se úvěrujícím požadovaný úrok se jeví jako nepřiměřený. V této souvislosti pak soud odkazuje i na ustálenou rozhodovací praxi Krajského soudu v Plzni.

8. S ohledem na shora uvedené proto nelze než uzavřít, že celý závazkový vztah nelze zhodnotit jinak než jako nemravný, tudíž absolutně neplatný, byť zde jsou určité úvahy o tom, že žalovaný si měl počínat zodpovědněji při uzavírání takto koncipované smlouvy o úvěru. Nicméně soud má za to, že úvěrujícímu, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat soudní ochranu. Berouc v potaz závěry vyjevené výše tedy soud zhodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně nesplatnou ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. K tomu pak soud dále doplňuje, že obsah daných ujednání specifikovaných shora nelze hodnotit jinak, než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností, přičemž tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů (žalovaného). Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je zásadně třeba poukázat, že obecná ustanovení občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Soud pak nad rámec shora uvedeného doplňuje, že úrok do jisté míry může představovat znaky lichvy ve smyslu ustanovení § 1796 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Na závěru o nemravnosti úroku způsobujícím absolutní neplatnost smlouvy nemění nic ani skutečnost, že se žalovaný lichvy nedovolával. Dále soud uvádí, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroku a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu a žalobkyně by předmětnou částku žalovanému nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupil. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat. Jestliže jsou právní jednání posuzována jako zcela nemorální, nejedná se o otázku přezkumu ceny, ale o komplexní hodnocení celého úvěrového vztahu. V zásadě lze hodnotit podstatu podnikání úvěrujícího jako podnikání poškozující zájem společnosti, kdy k legalizaci takového podnikání nelze zneužít soudní řízení. Věřiteli, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, pak nelze přiznat právní ochranu. S ohledem na shora uvedené tak soud nárok žalobkyně jako podle předpisů o bezdůvodném obohacení, a to ve smyslu ustanovení § 2991 a n. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdy v rámci důkazního řízení bylo prokázáno, že ze strany žalobkyně byla žalované poskytnuta částka 2 000 Kč. Soud proto výrokem pod bodem I. žalobě ohledně této částky vyhověl, když předmětná pohledávka byla platně postoupena na žalobkyni. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého peněžitého závazku má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř., kdy soud nejprve posuzoval, z jakého důvodu došlo k částečnému zastavení řízení, když dospěl k závěru, že to bylo pro chování žalobce, když toto posuzoval toliko z procesního hlediska. Dále pak byla zohledněna i skutečnost, že žalobkyně byla v řízení úspěšná toliko částečně, a proto má právo na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Žalobkyně se původně domáhala úhrady částky 3 302 Kč s příslušenstvím, kdy byla úspěšná toliko co do částky 2 000 Kč s příslušenstvím, kdy po odečtení úspěchu žalované (37 %) od úspěchu žalobkyně (63 %), má žalobkyně právo na náhradu 26 % účelně vynaložených nákladů v tomto řízení.

10. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze dvou a půl úkonu právní služby po 200 Kč (tj. 500 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zaslání jednoduché výzvy k plnění (půl úkonu), tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 168 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 368 Kč 26 % pak činí 356 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.