30 C 7/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr Davidem Kotrbatým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci pro zaplacení 1 008 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 008 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 008 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení, a to vše ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 400 Kč, a to vše ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 16. 10. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 1 008 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že dne 26. 8. 2019 uzavřela jako pojistitel s žalovaným jako pojištěným a pojistníkem pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění od 26. 8. 2019, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu] [registrační značka], když roční pojistné bylo sjednáno ve výši 4 034 Kč, přičemž toto bylo splatné čtvrtletně ve výši 1 009 Kč. Žalovaný nehradil pojistné řádně a včas, a to ani v dodatečně poskytnuté lhůtě ze strany žalobkyně, v důsledku čehož došlo ke dni 25. 2. 2020 k zániku pojištění. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni dlužné pojistné za dobu trvání pojištění, tj. za období od 26. 8. 2019 do 25. 2. 2020 v celkové výši 1 008 Kč. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil.

2. Opatrovnice žalovaného se k žalobě nevyjádřila, a to i přesto, že jí byla žaloba spolu s usnesením, na základě kterého bylo této uloženo se ve lhůtě 7 dnů k žalobě vyjádřit, doručena do vlastních rukou.

3. K dotazu soudu pak žalobkyně podáním ze dne 2. 2. 2021 sdělila, že na žalobě i nadále trvá, když odkázala na skutečnost, že uzavření pojistné smlouvy o povinném pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla specifikovaného shora lze považovat za běžnou záležitost každodenního života žalovaného, který byl omezen ve svéprávnosti. Žalovaný si je zcela jistě vědom své zákonné povinnosti mít vozidlo pro tyto případy pojištěno a na jeho právní jednání lze nahlížet optikou běžných záležitostí každodenního života žalovaného, jako je tomu v případě používání hromadného dopravního prostředku o placení jízdného. Dále odkázala na skutečnost, že v případě, že by soud shledal právní jednání žalovaného jako absolutně neplatné, pak by vozidlo bylo vedeno jako nepojištěné, kdy za období od 26. 8. 2019 do 25. 2. 2020 by tento byl povinen hradit [obec] kanceláři pojistitelů sazbu 47 Kč/den dle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí ČR č. 205/1999 Sb., kdy celková částka by činila namísto shora uvedených 1 008 Kč částku 8 460 Kč. Právní jednání žalovaného tedy nelze považovat či prohlásit za neplatné, neboť žalovanému by nikdy nezpůsobilo újmu ve smyslu ustanovení § 65 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Žalobkyně zároveň odkázala na ustanovení § 65 odst. 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kde se mimo jiné uvádí, že jedná-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, považuje se opatrovancovo jednání za platné, pokud jej opatrovník schválil.

4. Přípisem ze dne 4. 2. 2021 soud vyzval opatrovnici žalovaného, aby sdělila, zda případně schvaluje dodatečně jednání žalovaného spočívající v uzavření pojistné smlouvy ve smyslu ustanovení § 65 odst. 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 Ani na tuto výzvu opatrovnice žalovaného žádným způsobem nereagovala, a to i přes dodatečnou urgenci ze strany soudu.

5. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o pojištění vozidel [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, a to na internetových stránkách žalobkyně, kdy předmětem smlouvy bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [značka automobilu] [registrační značka], kdy jako vlastník a provozovatel vozidla byl uveden žalovaný, přičemž roční pojistné bylo sjednáno ve výši 4 034 Kč, přičemž toto bylo splatné čtvrtletně ve výši 1 009 Kč. Z doložených urgencí žalobkyně pak bylo dále zjištěno, že žalovaný pojistné nehradil řádně a včas, a to ani v dodatečně poskytnuté lhůtě, v důsledku čehož došlo ke dni 25. 2. 2020 k zániku pojištění. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [číslo jednací], [anonymizováno 5 slov] [datum], soud zjistil, že výrokem pod bodem I. byla omezena svéprávnost žalovaného tak, že tento není schopen činit žádná právní jednání nad rámec běžných záležitostí každodenního života, když výrokem pod bodem II. soud jmenoval opatrovnicí posuzovaného (žalovaného) [jméno] [příjmení], [datum narození], trvale bytem v [obec] [anonymizována dvě slova]. [příjmení] [číslo], čímž došlo ke změně rozsudku [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí] [anonymizováno] [číslo jednací]. Z odůvodnění předmětného rozsudku soud mimo jiné zjistil, že žalovaný dlouhodobě [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [zdravotní stav] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 5 slov], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Jako opatrovník mu pak byla ustanovena [jméno] [příjmení], která je dlouhodobá známá žalovaného a v okamžiku vyhlášení rozsudku se o tohoto řadu týdnů starala, kdy s ním žila v bytě o velikosti 4+1. Opatrovnice pak souhlasila s tím, že bude tuto funkci vykonávat.

7. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud předně vycházel z ustanovení § 65 ve spojení s ustanovením § 581 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. V rámci prejudiciální otázky však nejprve zkoumal, zda uzavření pojistné smlouvy lze podřadit pod běžnou záležitost každodenního života žalovaného. Z ustálené judikatury i komentáře týkající se předmětného ustanovení pak zcela jednoznačně vyplývá, že by se muselo jednat o jednání, při nichž je prakticky vyloučeno, aby je mohl za opatrovance obstarat někdo jiný, a u nichž by bylo v rozporu se zájmy opatrovance (žalovaného), aby si je nemohl obstarat sám, i když v těchto případech jde rovněž o právní jednání ve smyslu ustanovení § 15 odst. 2 a § 545 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Je totiž nepřípustné zakazovat člověku samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života, když sem spadá např. používání hromadných dopravních prostředků a úhrada jízdného, kupování si věcí a běžné osobní potřeby, jako jídla, ošacení, obuvi a čistících prostředků, případně objednání si běžné opravy nebo úpravy věci, využívání poštovních služeb, uspokojování běžných kulturních a společenských potřeb. V daném případě se dle názoru soudu zcela jednoznačně nejedná o běžnou záležitost každodenního života, ale o záležitost spadající sice do správy běžných záležitostí, avšak bez dodatku každodenního života, kdy by měl za opatrovance jednat opatrovník bez schválení soudu, což se v daném případě nestalo. Důsledky samostatného jednání opatrovance, které nejsou běžnou záležitostí, jsou pak vymezeny v ustanovení § 65 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Ustanovení § 65 doplňuje a podstatně posouvá význam základního ustanovení § 581 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, podle něhož není-li osoba plně svéprávná, je neplatné (absolutně) právní jednání, ke kterému není způsobilá. Zásadně (a na rozdíl od § 581) platí, že i samostatné jednání opatrovance v záležitostech, v nichž je omezen na svéprávnosti, není pokládáno za neplatné, dokud je soud neprohlásil za neplatné pro újmu na právech opatrovance (§ 65 odst. 1), a to v řízení, jež lze zahájit i bez návrhu, protože pokud jde o„ tzv. miniřízení“ v řízení o svéprávnosti. Okolnosti, z nichž lze dovodit, že konání opatrovance mu způsobuje újmu, je třeba posuzovat k okamžiku uskutečnění tohoto konání. Postačí reálná možnost, že konání, pokud by bylo platné, by opatrovanci újmu zřejmě způsobilo. Obrat, že nelze„ prohlásit za neplatné, konání opatrovance, které se uskutečnilo nad rámec jeho svéprávnosti, avšak nezpůsobuje mu újmu“, nelze vyložit a contrario tak, že se jedná o platné právní jednání. Pokud by totiž zákon takové jednání pokládal za formálně platné, výslovně a jasně by to sdělil. Nicméně z formální neplatnosti takového jednání opatrovance nelze vyvodit důsledky (a jednání opatrovance, i když je formálně neplatné, má tytéž účinky, jako by bylo platné), dokud případně není rozhodnuto o tom, že jednání opatrovance se prohlašuje za neplatné. Soud se pak plně ztotožňuje z argumentací žalobkyně, že jednání opatrovance mu újmu nezpůsobuje, když v případě, že by bylo jeho jednání prohlášeno za neplatné, by mu reálně hrozilo, že po něm [obec] kancelář pojistitelů bude vymáhat úhradu za nepojištěné vozidlo, která by řádově 8x převyšovala žalovanou pohledávku. S ohledem na shora uvedené tedy soud žalobě vyhověl. Lhůtu k plnění pak s ohledem na osobní a zdravotní stav žalovaného stanovil delší než obecnou třídenní tak, jak je zakotveno v ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když zároveň zohlednil skutečnost, že současná opatrovnice žalovaného absolutně rezignovala na své povinnost z její funkce vyplývající, když opakovaně nereagovala na výzvy soudu. O tomto pak soud zároveň vyrozuměl i opatrovnický soud tak, aby tento v dalším řízení o svéprávnosti žalovaného konal a přijal příslušná opatření.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně, která byla ve věci zcela úspěšná by měla právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. S ohledem na právní a skutkové okolnosti sporu však soud dospěl k závěru, že je na místě aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. a přiznal žalobkyni toliko právo na částečnou náhradu nákladů řízení, když okolnosti hodné zvláštní zřetele shledal v osobní situaci opatrovance, jeho zdravotního stavu a především neuspokojivém výkonu funkce opatrovníka ze strany [jméno] [příjmení], v důsledku čehož jsou poškozovány oprávněné zájmy žalovaného jako opatrovance. S ohledem na shora uvedené tak soud žalobkyni přiznal pouze právo na úhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč Lhůta k plnění byla opětovně stanovena v délce dvou měsíců.