30 C 7/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Karlem Stehlíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 14 538,37 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do zaplacení částky 11 042,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 12. 2022 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 496 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od 18. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 14 538,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 12. 2022 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla úvěr v původní výši 8 000 Kč. Žalovaný následně využil možnosti navýšení úvěru, takže celkem vyčerpal částku 20 000 Kč. Podle smlouvy se zavázal uhradit jednorázově ke dni , datum, jistinu spolu se smluvním úrokem ve výši 4 504 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný na dluh uhradil dne , datum, částku 16 504 Kč, která byla započtena na jistinu, takže ke dni podání žaloby zůstávala neuhrazena část jistiny ve výši 8 000 Kč. Současně uvedla, že pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní. Pro případ, že by soud neshledal smluvní nárok důvodným, domáhala se žalobkyně zaplacení dlužné jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Podáním doručeným soudu dne , datum, žalobkyně částečně vzala žalobu zpět, a to co do částky 11 042,37 Kč s příslušenstvím, a nově se domáhala zaplacení částky 3 496 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení. Uvedla, že žalovaný z poskytnuté částky 20 000 Kč uhradil dne , datum, částku 16 504 Kč, která byla započtena na jistinu, takže zbývá uhradit pouze částku 3 496 Kč představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Zároveň opravila původní petit žaloby, který obsahoval zjevné administrativní chyby v označení výše uplatněného nároku i data splatnosti.

3. Žalovaný se k žalobě písemně vyjádřil, souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a uvedl, že ponechává posouzení věci na soudu. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby, souhlasu účastníků s rozhodnutím bez nařízení jednání a skutečnosti, že věc bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů, soud podle § 96 odst. 2 a § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil a ve zbývající části rozhodl bez nařízení jednání.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , jejího dodatku č. , právnická osoba, podmínek, potvrzení o provedené finanční transakci, potvrzení o provedené platbě, smlouvy o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy, upomínek a dalších listin založených ve spise soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu poskytla úvěr v původní výši 8 000 Kč. Na základě dodatku č. , hodnota, ke smlouvě byl úvěrový rámec navýšen a žalovaný celkem vyčerpal částku 20 000 Kč. Smlouvou byla sjednána jednorázová splatnost úvěru ke dni , datum, .

5. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě soud dále zjistil, že za poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč byl mezi smluvními stranami sjednán smluvní úrok ve výši 4 504 Kč, odpovídající roční úrokové sazbě 279,83 %. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli ke dni splatnosti celkem částku, Anonymizováno, 24 504 Kč. Původní věřitel převedl dne , datum, na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částku 20 000 Kč, což bylo doloženo potvrzením o provedené platební transakci.

6. Z tvrzení účastníků soud zjistil, že žalovaný dne , datum, uhradil částku 16 504 Kč, která byla započtena na jistinu úvěru. Ke dni rozhodnutí tak z poskytnutých peněžních prostředků nebyla vrácena částka 3 496 Kč. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.

7. Z vyjádření žalobkyně k výzvě soudu soud dále zjistil, že původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného na základě údajů, které žalovaný při sjednání smlouvy uvedl, a prostřednictvím lustrací v registrech CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a údajů o jeho úvěrové historii. Žalobkyně současně uvedla, že již nedisponuje dokumentací zachycující výsledky těchto lustrací ani podklady týkajícími se příjmů a výdajů žalovaného. Ze samotné smluvní dokumentace ani z ostatních provedených důkazů proto soud nezjistil, z jakých konkrétních údajů původní věřitel při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel ani jakým způsobem vyhodnotil jeho schopnost úvěr splatit.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.

12. Podle § 1970 o. z. dlužník, který je v prodlení se splněním peněžitého dluhu, je povinen zaplatit věřiteli úrok z prodlení ve výši stanovené jiným právním předpisem.

13. Soud nejprve posuzoval platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Při posuzování přiměřenosti sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků vycházel soud z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, podle níž jsou ujednání o úrocích odporující dobrým mravům absolutně neplatná tehdy, jestliže sjednaná výše úroků podstatně přesahuje úrokovou míru obvyklou v době a místě uzavření smlouvy a nelze ji odůvodnit okolnostmi konkrétního případu.

14. V projednávané věci byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč se splatností 30 dnů. Za tuto dobu byl sjednán smluvní úrok ve výši 4 504 Kč, což odpovídá roční úrokové sazbě 279,83 %. Z údajů České národní banky soud zjistil, že průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem v době uzavření smlouvy činila přibližně 8,63 % ročně. Sjednaná úroková sazba tak více než třicetinásobně převyšovala úrokovou sazbu obvyklou na finančním trhu. Přestože se jednalo o krátkodobý úvěr poskytovaný nebankovním poskytovatelem, nelze takto extrémní rozdíl odůvodnit vyšším podnikatelským rizikem věřitele ani délkou splatnosti úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o smluvním úroku je v hrubém rozporu s dobrými mravy. Jestliže sjednaný úrok představoval podstatnou součást ekonomické rovnováhy smlouvy, je smlouva jako celek podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku absolutně neplatná.

15. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani tvrzení žalobkyně, že původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím údajů poskytnutých žalovaným a lustrací v několika registrech. Žalobkyně sama uvedla, že již nedisponuje podklady, z nichž by bylo možno ověřit konkrétní údaje o příjmech, výdajích a celkové finanční situaci žalovaného v době uzavření smlouvy. Soud proto neměl za prokázané, že původní věřitel splnil povinnost postupovat při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Tato okolnost však není pro rozhodnutí věci určující, neboť již samotný rozpor sjednané úrokové sazby s dobrými mravy vede k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy.

16. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyni nevznikl vůči žalovanému nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, nýbrž nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalovanému byly prokazatelně poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, z nichž žalovaný uhradil částku 16 504 Kč. Nevrácenou část poskytnutých peněžních prostředků ve výši 3 496 Kč je žalovaný povine žalobkyni vydat. Protože byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky a žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení až ode dne 18. 9. 2025, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě, přiznal soud žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení od tohoto dne do zaplacení.

17. Žalobkyně vzala před rozhodnutím soudu žalobu částečně zpět co do částky 11 042,37 Kč s příslušenstvím. Proto soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu zastavil. Jelikož ke zpětvzetí došlo před zahájením jednání, nebylo třeba souhlasu žalovaného (§ 96 odst. 3 o. s. ř.).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 14 538,37 Kč s příslušenstvím, přestože žalovaný ještě před zahájením řízení uhradil částku 16 504 Kč. Žaloba tak byla již v době svého podání ve významném rozsahu nedůvodná. Žalobkyně následně vzala žalobu v rozsahu 11 042,37 Kč s příslušenstvím zpět, čímž procesně zavinila zastavení řízení v této části. Ve zbývající části byla sice úspěšná, avšak s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu účastníků byl převážně úspěšný žalovaný. Jelikož však žalovanému v řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle § 160 odst. 1 o. s. ř.