30 C 71/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudcem Mgr. Karlem Stehlíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 880 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 700 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 180 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 180 Kč od 17. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Nikdo z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 880 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o úvěru ve výši 18 180, kdy výše úvěru činila 10 000 Kč a výše souhrnného poplatku činila 8 180 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v týdenních splátkách po 303 Kč počínaje 7. dnem od uzavření smlouvy. Žalovaný doposud zaplatil částku 1 300 Kč, zbytek úvěru nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaný projevili dne , datum, vůli zavázat se na straně žalobkyně přenechat žalovanému částku 10 000 Kč, aby s ní naložil podle své úvahy, a na straně žalovaného tuto částku vrátit a k tomu zaplatit 8 180 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 303 Kč počínaje 7. dnem od uzavření smlouvy. Dne , datum, žalovaný převzal od žalobkyně částku 10 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornila jej, že nebude-li dobrovolně zaplaceno, obrátí se na soud se žalobou.

4. Projevy vůle ohledně zamýšlených smluvních podmínek jsou prokázány ze smlouvy č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne , datum, , viz zejména čl. II smlouvy, obsahující též kvitanci žalovaného o převzetí 10 000 Kč a čl. III, v němž jsou sjednány podmínky vrácení zápůjčky, včetně sjednání pravidelných týdenních splátek po 303 Kč. Učinění výzvy k zaplacení žalované pohledávky je prokázáno předžalobní výzvou a dalšími listinami předloženými žalobkyní.

5. Po právní stránce soud vyšel z §§ 2390 a 2392 odst. 1 věty první o. z. ve spojení s §§ 580 a 588 o. z., neboť projevy vůle žalobkyně a žalovaného směřovaly k tomu, aby se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému peníze, aby je užil podle libosti a po čase vrátil zpět, a žalovaný se chtěl zavázat peníze po dohodnutém čase vrátit a zaplatit úroky, což § 2392 odst. 1 věty první o. z. výslovně umožňuje, ovšem v souzeném případě by se jednalo o úrok nepřiměřený, tedy příčící se dobrým mravům podle § 580 o. z., a proto je smlouva o zápůjčce neplatná. Porušení dobrých mravů je důvodem neplatnosti, k němuž soud podle § 588 o. z. přihlíží i bez návrhu. Co se týká nepřiměřené výše úroků, bylo prokázáno, že předmětem zápůjčky byla částka 10 000 Kč a k ní byl sjednaný úrok ve výši 8 180 Kč, do něhož soud počítá i sjednané poplatky. Materiálně vzato je úrokem odměna věřitele za poskytnutí zápůjčky vydlužiteli. Administrativní poplatek proto ekonomicky vzato není ničím jiným než odměnou zapůjčitele za poskytnutí zápůjčky, a proto je třeba na něj hledět jako na součást úroku. Jelikož obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných peněžními ústavy byla v době uzavření smlouvy výrazně nižší, soud dospěl k závěru, že ujednaný úrok daleko přesahuje obvyklou úroveň a je v rozporu s dobrými mravy. Jelikož nelze dovozovat, že by žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu i bez sjednání vedlejších ujednání týkajících se úroků, nelze část smlouvy týkající se úroků oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 o. z. Jelikož je posuzovaná smlouva neplatná, jsou účastníci povinni podle § 2993 o. z. vrátit to, co plnili. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 8 700 Kč, neboť žalovaný z částky 10 000 Kč uhradil 1 300 Kč, zatímco v části představující sjednaný úrok/poplatky ve výši 8 180 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení bezdůvodného obohacení, přičemž splatnost dluhu nastala dne 16. 4. 2025; nezaplatil-li žalovaný v tento den, ocitl se podle § 1968 věty první o. z. od 17. 4. 2025 v prodlení a žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z.

6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, jelikož poměr úspěchu a neúspěchu v řízení je u účastníků v podstatě totožný.