30 C 75/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Karlem Stehlíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně Anonymizováno., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 2 000 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalovaný zaplatil do majetkové podstaty dlužníka jméno FO částku 2 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 1. 2026 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 121 605 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Jméno advokáta B 1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit do majetkové podstaty dlužníka jméno FO částku 2 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 1. 2026 do zaplacení. Uvedla, že jako insolvenční správkyně dlužníka uplatňuje pohledávku náležející do jeho majetkové podstaty. Tvrdila, že dlužník a žalovaný uzavřeli dne datum ústní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě dlužník zapůjčil žalovanému částku 2 000 000 Kč. Účelem zápůjčky mělo být podle žalobkyně posílení společnosti právnická osoba, přičemž žalovaný měl prostředky získané od dlužníka k tomuto účelu dále použít. Doba vrácení zápůjčky podle žalobkyně sjednána nebyla, žalobkyně proto vycházela z toho, že šlo o zápůjčku na dobu neurčitou.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že dlužník částku dne datum odeslal z účtu č. č. účtu na účet č. č. účtu vedený u právnická osoba., jehož číslo mu měl sdělit žalovaný. Skutečnost, že účet nebyl veden na žalovaného jako fyzickou osobu, podle žalobkyně nevylučovala poskytnutí zápůjčky žalovanému, neboť tento účet měl být žalovaným určen jako účet pro její poskytnutí. Žalobkyně současně uvedla, že z téhož účtu dlužníka byly na uvedený účet společnosti právnická osoba v období od února do června 2021 provedeny tři další platby po 2 000 000 Kč, které měly představovat investici dlužníka do této společnosti podle písemné dohody o investici. Sporná platba ze dne datum však podle žalobkyně již takovou investicí nebyla, mimo jiné proto, že nebyla označena jako další splátka investice a neměla být v účetnictví společnosti zachycena jako příplatek mimo základní kapitál.

3. Žalobkyně opírala svá tvrzení rovněž o obsah výslechu dlužníka v insolvenčním řízení, při němž dlužník uvedl, že částku 2 000 000 Kč poskytl jako půjčku přímo žalovanému. Dlužník dále uvedl, že ačkoliv účet, z něhož byla platba provedena, byl veden na jméno jeho otce, disponoval s ním výlučně on. Žalobkyně pohledávku pojala do soupisu majetkové podstaty dlužníka a žalovanému dopisem ze dne datum vypověděla tvrzenou smlouvu o zápůjčce. Vycházela přitom ze šestitýdenní výpovědní doby; podle jejího tvrzení tato lhůta uplynula dne datum, žalovaný měl plnit dne datum a od datum se měl dostat do prodlení.

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Popřel, že by s dlužníkem uzavřel smlouvu o zápůjčce nebo že by peněžní prostředky osobně přijal. Namítal zejména, že účet č. č. účtu patřil společnosti právnická osoba, nikoliv žalovanému, a že žalobkyně neprokázala ani uzavření tvrzené smlouvy, ani předání jejího předmětu žalovanému. Z procesní opatrnosti žalovaný uváděl, že platba měla souviset s kapitálovým financováním společností zapojených do projektu Anonymizováno.

5. Procesní postup soudu se řídil zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Soud věc projednal při jednáních konaných dne 8. 6. 2026 a 27. 7. 2026.

6. Mezi účastníky bylo při jednání dne datum nesporné, že z účtu č. č. účtu byly na účet č. č. účtu provedeny čtyři platby po 2 000 000 Kč, a to ve dnech datum, datum, datum a datum. Z výpisu z účtu č. č. účtu soud zjistil, že dne datum z něj byla skutečně odepsána částka 2 000 000 Kč ve prospěch účtu č. č. účtu.

7. Z potvrzení právnická osoba. o vedení účtu soud dále zjistil, že účet č. č. účtu byl ke dni datum veden pro obchodní společnost právnická osoba, IČO IČO. Nešlo tedy o účet žalovaného jako fyzické osoby.

8. Z listiny označené jako Dohoda o investici do projektu Anonymizováno soud zjistil, že dlužník jméno FO a společnost právnická osoba v ní upravili investici dlužníka v celkové výši 6 000 000 Kč, splatnou ve třech částkách po 2 000 000 Kč na tentýž účet společnosti. První tři shora uvedené platby žalobkyně sama považovala za platby související s touto investicí.

9. Z účetní závěrky společnosti právnická osoba za rok 2021 soud zjistil, že společnost vykázala vlastní kapitál ve výši minus 4 000 Kč. Tato listina sama o sobě neprokazuje, že sporná částka byla příplatkem mimo základní kapitál, ani že jím nebyla. Způsob účetního zachycení transakce nemůže bez dalšího prokázat rozhodující tvrzení žalobkyně, totiž že dlužník poskytl osobní zápůjčku právě žalovanému.

10. Soud provedl důkaz také protokolem o výslechu dlužníka jméno FO v insolvenčním řízení ze dne datum. Dlužník v něm uvedl, že částka 2 000 000 Kč měla být půjčkou žalovanému určenou pro společnost právnická osoba a že její splatnost měla být sjednána ke konci roku 2023. Tento obsah jeho dřívějšího vyjádření je však v rozporu se skutkovým základem žaloby, podle něhož měla být zápůjčka sjednána na dobu neurčitou a splatnou až po výpovědi žalobkyně.

11. Z provedených důkazů proto soud považoval za prokázané pouze to, že dlužník dne datum poukázal částku 2 000 000 Kč na účet obchodní společnosti právnická osoba Nebylo však prokázáno, že tento účet byl mezi dlužníkem a žalovaným dohodnut jako platební místo pro plnění osobního dluhu žalovaného, ani že by žalovaný předmětnou částku převzal, disponoval s ní nebo ji obdržel v hotovosti.

12. Žalobkyně nepředložila žádnou listinu, komunikaci či jiný přesvědčivý důkaz, z něhož by se podávalo, kdy, za jakých okolností a s jakým určitým obsahem měla být mezi dlužníkem a žalovaným ústní smlouva o zápůjčce uzavřena. Samotná skutečnost, že žalovaný byl jednatelem společnosti, na jejíž účet byly prostředky zaslány, nemůže bez dalších zjištění založit závěr, že peněžní prostředky byly poskytnuty přímo jemu.

13. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. jsou účastníci povinni uvést rozhodné skutečnosti a označit důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Neoznačí-li účastník potřebné důkazy, soud při zjišťování skutkového stavu vychází z důkazů, které byly provedeny (§ 120 odst. 2 o. s. ř.).

14. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. předseda senátu vyzve účastníka k doplnění neúplných tvrzení a poučí jej o následcích nesplnění výzvy. Zjistí-li, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání svých sporných tvrzení, vyzve jej podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby tyto důkazy označil, a poučí jej o následcích nesplnění výzvy.

15. Soud žalobkyni při jednání dne 8. 6. 2026 výslovně poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a poskytl jí lhůtu do 8. 7. 2026. Konkrétně ji vyzval, aby doplnila skutková tvrzení a především označila důkazy k prokázání, že mezi dlužníkem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce a že platba 2 000 000 Kč uskutečněná dne datum na účet společnosti právnická osoba představovala ve skutečnosti plnění žalovanému.

16. Žalobkyně na výzvu reagovala podáním ze dne 23. 6. 2026 především argumentací, že platba neměla být v účetnictví společnosti zachycena jako příplatek mimo základní kapitál. Nadto vyslovila pochybnosti o tom, jak společnost s peněžními prostředky naložila. Tím však nedoplnila žádná konkrétní tvrzení ani důkazní návrhy schopné prokázat vznik ústní smlouvy o zápůjčce mezi dlužníkem a žalovaným, její obsah či ujednání, že účet společnosti měl být platebním místem pro osobní závazek žalovaného.

17. Pozdější replika žalobkyně ze dne 23. 7. 2026 byla podána po uplynutí lhůty určené soudem. Podle § 118b odst. 1 o. s. ř. lze po uplynutí takové lhůty přihlédnout k novým skutečnostem a důkazům jen při splnění zákonných podmínek. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by tyto podmínky byly splněny. Nadto ani toto podání nepřinášelo důkaz o uzavření tvrzené smlouvy se žalovaným nebo o předání částky žalovanému.

18. Při jednání dne 27. 7. 2026 soud účastníkům sdělil svůj předběžný právní názor na hodnocení jejich reakcí na výzvu podle § 118a o. s. ř. Právní zástupce žalobkyně na něj nijak nereagoval. Po následném poučení podle § 119a o. s. ř. již účastníci nenavrhli provedení žádných dalších důkazů.

19. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), vznikne smlouva o zápůjčce tehdy, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. V řízení o vrácení zápůjčky proto žalobkyni tížilo břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně uzavření smlouvy se žalovaným a přenechání předmětu zápůjčky právě žalovanému.

20. Žalobkyně toto břemeno neunesla. Prokázala sice odeslání peněz na účet obchodní společnosti, nikoliv však to, že peněžité plnění bylo poskytnuto žalovanému. Neprokázala ani tvrzené ujednání, podle něhož měl být účet společnosti použit pro splnění závazku žalovaného jako fyzické osoby. Závěr o existenci osobní zápůjčky žalovanému nelze založit toliko na jednostranném tvrzení dlužníka, které je navíc rozporné v otázce splatnosti se skutkovými tvrzeními žalobkyně.

21. Soud nepřenesl důkazní břemeno na žalovaného. Žalovaný proto neměl povinnost prokázat, že platba představovala dobrovolný příplatek mimo základní kapitál podle § 163 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně nemohla úspěšně dovozovat existenci zápůjčky jen z toho, že žalovaný podle jejího názoru dostatečně neprokázal jiný právní důvod platby. Ani případná účetní nesrovnalost společnosti nemůže nahradit důkaz o tom, že žalovaný přijal peníze jako vydlužitel.

22. Úvahy žalobkyně o možném protiprávním jednání žalovaného, případně o odpovědnosti za škodu, byly založeny jen na domněnkách o nakládání s částkou a nebyly podloženy konkrétními a prokázanými skutkovými tvrzeními. Tyto úvahy proto nemohly založit jiný důvod pro přiznání žalované částky ani nahradit neunesené důkazní břemeno ohledně tvrzené zápůjčky.

23. Nebylo-li prokázáno, že žalovanému vznikl dluh ze smlouvy o zápůjčce, nemohlo mu vzniknout ani prodlení s jeho úhradou. Ustanovení § 2393 odst. 1 o. z. o výpovědi zápůjčky sjednané bez určení doby vrácení a § 1970 o. z. o úroku z prodlení by bylo možné použít teprve tehdy, kdyby vznik takového závazku byl prokázán. Žaloba proto byla v celém rozsahu zamítnuta.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náleží náhrada nákladů potřebných k účelnému bránění práva proti účastníku, který úspěch neměl. Žalovaný měl ve věci plný úspěch a vznikly účelně vynaložené náklady zastoupení advokátem. Výše odměny byla určena podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). Tarifní hodnotou je podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu žalovaná jistina 2 000 000 Kč; příslušenství se nezapočítává. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí podle § 7 bodu 6 advokátního tarifu 16 300 Kč. Soud přiznal žalovanému odměnu za šest úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) advokátního tarifu, a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, účast při jednáních dne datum a datum, poradu s klientem přesahující jednu hodinu dne datum a podání ve věci samé ze dne datum. Odměna činí 97 800 Kč. Dále soud přiznal šest paušálních náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 450 Kč, celkem 2 700 Kč. Právní zástupce žalovaného doložil, že právnická osoba jméno FO právnická osoba., jejímž prostřednictvím jsou právní služby poskytovány, je plátcem daně z přidané hodnoty. Soud proto k částce 100 500 Kč připočetl náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. 21 105 Kč, podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celková náhrada nákladů řízení žalovaného tak činí 121 605 Kč. Žalobkyně je povinna tuto částku zaplatit podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přímo zástupci žalovaného. Lhůta k plnění činí podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tři dny od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na nařízení exekuce.