30 C 8/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudcem Mgr. Karlem Stehlíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 31 492 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje co do částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 000 Kč od 30. 4. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 20 500 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20 500 Kč od 21. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 5 992 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 24 877 Kč od 30. 4. 2025 do 20. 9. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 377 Kč od 21. 9. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 20 500 Kč od 21. 9. 2025 do zaplacení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 777,65 Kč, a to ve lhůtě tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 492 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností , právnická osoba, ) a žalovaným byla dne , datum, ve znění dodatku ze dne , datum, prostřednictvím elektronických prostředků uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, následně žalovaným navýšený až na částku 25 500 Kč. Žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani sjednaný úrok ve výši 4 377 Kč ke dni splatnosti. Žalovanému byla zaslána dne 14. 9. 2025 předžalobní upomínka, ten však na ni nereagoval.

2. Žalobkyně následně vzala svoji žalobu částečně zpět co do částky 5 000 Kč s příslušenstvím, neboť tuto částku žalovaný uhradil původnímu věřiteli před podáním žaloby a tyto platby nebyly započteny žalobkyní z důvodu administrativní chyby.

3. Soud o částečném zpětvzetí žaloby rozhodl podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že řízení částečně zastavil v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

4. Žalovaný se k věci i přes výzvu soudu nevyjádřil. Rozhodnuto bylo bez jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a to podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.

5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, částku ve výši 8 000 Kč a na základě dodatku ze dne , datum, pak dalších 17 500 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky do , datum, spolu se smluveným úrokem. Dalšími dvěma dodatky smlouvy pak byla splatnost úvěru stanovena na 26. 3. 2025.

6. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně u , Anonymizováno, , právnická osoba, soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, poukázala na bankovní účet č. , č. účtu, částku ve výši 8 000 Kč a dne , datum, částku 17 500 Kč, obě pod VS , var. symbol, . Variabilní symbol platby odpovídá číslu úvěrové smlouvy a bankovní účet je účtem, který uvedl žalovaný ve smlouvě o úvěru.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a že žalovaný byl o tomto informován.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 9. 2025 a z podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do tří dnů.

9. Žalobkyně soudu i přes jeho výzvu nepředložila důkazy, z kterých by mohl soud usuzovat, že právní předchůdce žalobkyně posoudil s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. V tomto směru žalobkyně k výzvě soudu nic nedoplnila, naopak již v samotné žalobě pro tento případ vyslovila souhlas s posouzením vztahu dle ustanovení o bezdůvodném obohacení.

10. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a netvrdil žádné skutečnosti.

11. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právnímu hodnocení věci. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Není pochyb o tom, že žalovaný vstupoval do vztahu s právní předchůdkyní žalobkyně v pozici spotřebitele.

12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu. V tomto směru žalobkyně i přes výzvu soudu ničeho neosvědčila.

15. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou a vypořádat vztah mezi účastníky řízení pouze za použití § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku celkem 25 500 Kč, přičemž žalovaný jí vrátil 5 000 Kč. V daném případě se žalovaný na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, co do částky 20 500 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částku 20 500 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit. S ohledem na pasivitu žalovaného v řízení nemohl soud využít § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a stanovit lhůtu k vrácení částky v době jiné, než-li v době tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť soudu nejsou známy (majetkové) možnosti žalovaného.

17. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 21. 9. 2025. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Žalobkyně soudu doložila odeslání (doručení) výzvy ze dne 14. 9. 2025 s určením data splatnosti do 3 dnů. Výzva byla žalovanému za užití § 573 o. z. doručena dne 17. 9. 2025 a ode dne uplynutí 3 dnů, tedy od 21. 9. 2025, je žalovaný v prodlení.

18. V ostatních částech musela být žaloba zamítnuta, neboť žalobkyni kromě nároku na vydání bezdůvodného obohacení nesvědčí právo na úhradu jakékoliv neplatně smluvené částky.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož žalobkyni náleží náklady řízení podle míry jejího úspěchu ve sporu. V případě plného úspěchu by byly náklady řízení tvořeny odměnou advokáta určenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to za tři úkony právní služby po 700 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci, sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 a 4 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a zaplaceným soudním poplatkem 1 575 Kč, celkem 2 575 Kč. Jelikož úspěch žalobkyně představuje v dané věci 65,10 %, má tak právo po odečtení míry úspěchu žalovaného ve výši 34,90 % na náhradu nákladů v rozsahu 30,20 %, tedy 777,65 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náklady zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.