30 C 93/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Jméno zainteresované osoby 0/0 ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 k přechodnému pobytu občana EU na území ČR hlášen na adrese: Anonymizováno pro zaplacení 17 640,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 850 Kč od 10. 9. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu návrhu na zaplacení částky 5 950,06 Kč s úrokem ve výši 1 394,60 Kč, s úrokem ve výši 2 656,27 Kč, s úrokem ve výši 22,38 % ročně z částky 9 800,06 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 800,06 Kč od 2. 6. 2023 do 9. 9. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 950,06 Kč od 10. 9. 2023 do zaplacení, částka 7 840 Kč, úroku z prodlení ve výši 995,90 Kč, úroku ve výši 2 717,04 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 840 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 23,19 % ročně z částky 7 840 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 1. 12. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 17 640,06 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost , Jméno zainteresované osoby 0/0, , , Anonymizováno, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , uzavřel jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným dne 26. 1. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 8 000 Kč, jež představuje součet kapitalizovaného úroku za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného splácení ve výši , právnická osoba, Kč, odměny poskytnutí úvěru a administrativní činnost ve výši , právnická osoba, Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 22. 3. 2022. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když celkem zaplatil právnímu předchůdci žalobkyně částku 6 150 Kč, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené jistiny úvěru ve výši 9 800,06 Kč, a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 799,94 Kč. Předmětnou pohledávku pak právní předchůdce žalobkyně postoupil na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , Jméno zainteresované osoby 0/0, , , Anonymizováno, . jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla dále dne 10. 6. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný opětovně potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 9 600 Kč, jež představuje součet kapitalizovaného úroku za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného splácení ve výši 2 400 Kč, odměny poskytnutí úvěru a administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a plateb za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 360 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 10. 12. 2021. Žalovaný však nehradil sjednané poplatky řádně a včas, když celkem zaplatil právnímu předchůdci žalobkyně částku 12 090 Kč, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené jistiny úvěru ve výši 7 840 Kč, a části dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 240 Kč. I v tomto případě byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023. Žalovaný i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradil., právnická osoba, výzvě soudu pak žalobkyně doplnila skutková tvrzení ohledně kredibility žalovaného, a to podáním ze dne 21. 2. 2024.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ustanovením § 45 a n. o. s. ř. na adresu místa přechodného pobytu občana EU na území ČR.

4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z karty zákazníka ze dne 16. 10. 2020 a 26. 1. 2021 vyplynulo, že žalovaný byl v době uzavření smluv zaměstnán u zaměstnavatele , právnická osoba, . na pozici stavební dělník s čistým příjmem 15 408 Kč, resp. 15 568 Kč. Měsíční výdaje žalovaného pak měly činit polovinu z částky 5 000 Kč, když tato se týkala nájmu, inkasa a energií, přičemž vedle pracovní smlouvy a potvrzení o vyplacení mzdy byla doložena i smlouva nájemní. Další osobní výdaje žalovaného jako jsou jídlo, léky, doprava, oblečení a telefon pak byly specifikovány v částce 5 000 Kč měsíčně. Splátky, předchozí úvěry a zápůjčky činily 1 620 Kč měsíčně, takže disponibilní finanční prostředky žalovaného měsíčně činily u první smlouvy 4 000 Kč a u druhé smlouvy 5 400 Kč. Z žádosti o úvěr ze dne 26. 1. 2021 vyplynulo, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 12 000 Kč na 60 týdnů s týdenní splátkou ve výši 300 Kč počínaje dne 22. 3. 2022. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 26. 1. 2021 mezi společností , Jméno zainteresované osoby 0/0, , s. r. o., jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal na základě předmětné smlouvy poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaný měl povinnost spolu s jistinou uhradit právnímu předchůdci žalobkyně úrok ve výši , právnická osoba, Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši , právnická osoba, Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 18 000 Kč měl žalovaný uhradit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 22. 3. 2022. RPSN byla sjednána ve výši 206,15 %. Dále pro případ prodlení žalovaného se splacením celkové částky bylo sjednáno oprávnění právního předchůdce žalobkyně zaslat písemnou upomínku zpoplatněnou částkou 400 Kč a dále možnost upozornit žalovaného na prodlení osobně prostřednictvím oprávněných zástupců za poplatek 1 000 Kč, přičemž upomínky i osobní upozornění bylo možné zasílat a provádět opakovaně. V případě, že by nebylo uhrazeno ze strany žalovaného na splatné závazky v prodlení ničeho, byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn vyúčtovat částku , právnická osoba, Kč v souvislosti s vymáháním pohledávky. Z přehledu plateb žalovaného a ze skutkových tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že tento uhradil celkem právnímu předchůdci žalobkyně částku 6 150 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že celkovou dlužnou pohledávku ve výši 9 800,06 Kč včetně příslušenství postoupil právní předchůdce žalobkyně na žalobkyni s účinností ke dni 1. 6. 2023.

6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo dále zjištěno, že tato byla uzavřena dne 16. 10. 2020 mezi společností , Jméno zainteresované osoby 0/0, , , Anonymizováno, ., jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal na základě předmětné smlouvy poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, přičemž žalovaný měl povinnost spolu s jistinou uhradit právnímu předchůdci žalobkyně úrok ve výši 2 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 21 600 Kč měl žalovaný uhradit v 60 týdenních splátkách po 360 Kč počínaje dnem 23. 10. 2020. RPSN byla sjednána ve výši 206,15 %. V tomto případě byla shodně ujednána oprávnění právního předchůdce žalobkyně vyúčtovat poplatky za osobní upozornění na prodlení žalovaného s úhradou splátek a zaslání písemných upomínek a rovněž i poplatek ve výši , právnická osoba, Kč v souvislosti s vymáháním pohledávky. Z přehledu plateb žalovaného a ze skutkových tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že tento uhradil celkem právnímu předchůdci žalobkyně částku 12 090 Kč. I v tomto případě vyplynulo ze smlouvy o postoupení pohledávek, že celkovou dlužnou pohledávku ve výši 7 840 Kč včetně příslušenství postoupil právní předchůdce žalobkyně na žalobkyni s účinností ke dni 1. 6. 2023. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 8. 2023 pak vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky 31 820,16 Kč nejpozději ke dni 9. 9. 2023.

7. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně.

10. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně zkoumal dostatečným způsobem kredibilitu žalovaného, kdy na základě doplněných skutkových tvrzení soud dospěl k závěru, že v obou případech právní předchůdce žalobkyně dostál své povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. S ohledem na shora uvedené pak soud odkazuje na ustanovení § 2395 občanského zákoníku, ze kterého vyplývá, že podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou: povinnost úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a povinnost úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí jít o úrok přiměřený, neboť dle judikatury Nejvyššího soudu ČR jedná v souladu s dobrými mravy ten úvěrující, který poskytuje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaný bankami při poskytování úvěrů či půjček. K tomu je třeba dále doplnit, že pokud jde o žalobkyní nárokovanou částku ve výši 8 000 Kč, resp. 9 600 Kč, pak k tomuto soud uvádí, že toto nepředstavuje nic jiného než úrok, tedy formu úplaty za poskytnuté peněžní prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze právního předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný souhrnný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým úvěrům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Přepočet úroků tedy činí přes 200 % ročně. S ohledem na shora uvedené proto nelze než uzavřít, že shora uvedený závazkový vztah není možné hodnotit jinak, než jako nemravný a tudíž absolutně neplatný, byť zde jsou určité úvahy o tom, že žalovaný si měl počínat zodpovědněji při uzavírání takto koncipované smlouvy o úvěru. Nicméně soud má za to, že úvěrujícímu, který zneužívá tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat soudní ochranu. Rovněž nelze ani pominout ujednání o kumulovaných smluvních pokutách. Berouc v potaz závěry vyjevené výše tedy soud zhodnotil smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. K tomu soud dále doplňuje, že obsah daných ujednání specifikovaných shora nelze hodnotit jinak, než jako nerovnováhu vzájemných práv a povinností, přičemž tato nerovnováha je tak významná a ujednání jsou tak nepřiměřená, že dochází k poškozování práv klientů (v daném případě žalovaného). V této souvislosti soud odkazuje především na kumulaci smluvních pokut, které ve své podstatě znamenají poplatky za vymáhání pohledávek v případě prodlení žalovaného. Ujednání smlouvy jsou zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, jako systémem uznávaných pravidel slušnosti. Z tohoto úhlu hodnocení je zásadně třeba poukázat, že obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Soud pak nad rámec shora uvedeného doplňuje, že úrok v spojení s dalšími nerovnovážnými ujednáními smlouvy do jisté míry může představovat znaky lichvy ve smyslu ustanovení § 1796 občanského zákoníku.

12. Soud tedy s ohledem na shora uvedené posoudil dané právní vztahy mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 2991 a n. občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení.

13. V rámci důkazního řízení bylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobkyně byla u úvěrové smlouvy č. , hodnota, poskytnuta žalovanému částka 10 000 Kč, přičemž žalovaný v průběhu trvání smluvního vztahu uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 6 150 Kč a u úvěrové smlouvy č. , hodnota, pak byla vyplacena žalovanému částka 12 000 Kč, přičemž žalovaný v průběhu trvání smluvního vztahu uhradil právnímu předchůdci žalobkyně částku 12 090 Kč. Soud proto výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl toliko v rozsahu bezdůvodného obohacení v případě první smlouvy č. , hodnota, v částce 3 850 Kč, když u druhé úvěrové smlouvy č. , hodnota, byla celá jistina uhrazena, přičemž přeplatek ve výši 90 Kč je případným bezdůvodným obohacením vzniklým na straně žalobkyně a je na zvážení žalovaného, zda se jeho vydání bude v budoucnu domáhat. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když počátek prodlení žalovaného soud stanovil na základě předžalobní upomínky žalobkyně ze dne 25. 8. 2023, která vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 9. 9. 2023, takže žalovaný se dostal do prodlení dnem 10. 9. 2023. , adresa, k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný, který byl ve věci z větší části úspěšný, by měl právo na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Jelikož se však žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.