31 C 10/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 11 949,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 100 Kč od 7.6.2024 do zaplacení ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 26.9.2024 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 949,04 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 001,46 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 992,84 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně a s úrokem ve výši 24,81% ročně vždy z částky 11 949,04 Kč od 30.1.2024 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČ IČO, uzavřela se žalovaným dne 3.3.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kdy právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet zapůjčenou částku. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se pak zavázal půjčenou částku, spolu s poplatkem ve výši 17 118 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 817Kč, s úrokovou sazbou ve výši 24,81 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o spotřebitelském úvěru, z částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a z částky za službu z komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč, uhradit v pravidelných 65týdenních ( sedmidenních) splátkách po 495Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1.6.2023. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, porušil tím své závazky ze smlouvy, když poslední splátku uhradil dne 16.12.2022. Ke dni 16.4.2023 právní předchůdkyně vyčíslila dluh a dlužná jistina představovala 11 949,04 Kč a dlužný poplatek částku 9 857,36 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pak svoji pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.1.2024 postoupila na žalobkyni s účinností k témuž dni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Ke dni postoupení pohledávky uhradil žalovaný z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru částku 9 900 Kč. Ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni 29.1.2024 představovala výše pohledávky částku 34 904,49Kč, když součástí bylo i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně neuplatňuje. Žalobkyně žalobou po žalovanému požaduje zaplacení jistiny ve výši 11 949,04 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 992,84 Kč, když se jedná o úrok ve výši 24,81% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 11 949,04 Kč od 2.6.2023, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky do 29.1.2024 a dále do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 001,46 Kč, když se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 11 949,04 Kč od 24.12.2022, tj. od marného uplynutí sedmidenní lhůty pro úhradě poslední splátky žalovaným do 29.1.2024 a dále do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dlužnou částku ani přes písemnou upomínku neuhradil.

2. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., jeho souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval.

5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovaným dne 3.3.2022, když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu, kterou se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 17 118 Kč, celkem tedy částku 32 118 Kč v 65 týdenních splátkách po 495 Kč, když poslední splátka byla stanovena na den 14.6.2023. RPSN činila 1 675,60 % a úroková sazba byla sjednána ve výši 88% ročně. Z karty zákazníka ze dne 3.3.2022 vyplývá, že žalovaný v den uzavření smlouvy sdělil příjmy a výdaje své domácnosti, ovšem není doloženo, jakým způsobem byly tyto údaje ověřeny, a dále zda a jak byly řádně zjištěny a ověřeny údaje o existenci a výši jiných závazků. Z výzvy ze dne 22.5.2024, ve spojení s podacím lístkem, má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.1.2024 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň ho vyzvala k uhrazení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně, jakož i z vyjádření žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil.

6. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

7. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

8. V daném případě žalobkyně netvrdila a neprokazovala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalovaného, v tom směru pouze tvrdila, že původní věřitel vycházel z údajů sdělených žalovaným a nahlédl do blíže neoznačených „databází“ a odkázala na kartu zákazníka, z ní však způsob zjištění a ověření údajů nevyplývá. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.

9. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, kde uvedl, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.

10. Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dalším důvodem, pro který bylo na místě žalobu částečně zamítat je skutečnost, že mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěruj dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Žalovanému byla dne 3.3.2022 poskytnuta peněžitá částka ve výši 15 000 Kč, když vedle této částky se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 17 118Kč, označovanou souborně jako poplatek, celkem tedy částku 32 118 Kč a to do 1.6.2024. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdkyně žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením, když podle ust. § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN 1675,6%, ale také při přepočtu v úrokové sazbě 98 % ročně (nikoli 24,81% ročně, jak požaduje žalobkyně žalobou, ani 88% ročně jak je uvedeno ve smlouvě). Soud v tomto odkazuje např. na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. spisová značka, nebo Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2020 pod č. j. spisová značka, dle kterých je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná.

13. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné s ohledem na shora uvedené posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaný si zapůjčil finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, avšak z tvrzení vyplývajících z podané žaloby vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ještě před podáním žaloby zaplatil částku 9 900 Kč, tedy zbývá doplatit částka 5 100 Kč. Jelikož se žalovaný se zaplacením této částky dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 7.6.2024, tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty ve výzvě ze dne 22.5.2024, jejíž odeslání bylo soudu prokázáno. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., a podle poměru úspěchu a neúspěchu rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

15. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta druhá a uložil žalovanému splnit povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí v obecné 3 denní lhůtě. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání a to ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu bude ukládat vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.