31 C 118/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 6 830 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 710 Kč s úrokem ve výši 7,05 % ročně z částky 1 710 Kč od 9. 7. 2015 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 25.2.2022 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 830 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2.7.2015 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným jako dlužníkem byla dne 14.5.2008 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované částku ve výši 8 000 Kč v hotovosti ke dni podpisu smlouvy, když žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku 13 120 Kč (8 000 Kč půjčená suma, souhrnný poplatek ve výši 5 120 Kč), a to ve 40-ti pravidelných týdenních splátkách po 328 Kč. Žalovaná své závazky řádně a včas nesplnila, smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 40-ti týdnů ode dne podpisu, tedy 18.2.2009. Žalobkyně uvedla, že od právního předchůdce obdržela informace o splátkách ze strany žalované ve výši 6 290 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovanou na [právnická osoba] [anonymizováno], a to s účinností ke dni 1. 7. 2015, když toto postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupil předchozí věřitel pohledávku za žalovanou na žalobkyni s účinností ke dni 24. 8. 2018, o čemž byla žalovaná přípisem ze dne 11. 9. 2018 vyrozuměna. Od dne postoupení žalovaná neuhradila ničeho. Ke dni postoupení tak představovala dlužná částka 6 830 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6 830 Kč.

2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušen.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř., její souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval.

5. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce [číslo] má soud za prokázané, že tuto uzavřela společnost [právnická osoba] se žalovanou dne 14.5.2008, když na základě této smlouvy půjčila žalované částku 8 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 5 120 Kč, tedy celkem částku 13 120 Kč v pravidelných 40-ti týdenních splátkách ve výši 328 Kč, když poslední splátka byla splatná dne 18.2.2009. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 ve spojení s přílohami k těmto smlouvám o postoupení pohledávek má soud za prokázanou aktivní legitimaci žalobce. O postoupení pohledávek byla žalovaná vyrozuměna, a to přípisem ze dne 25. 6. 2015 a 11. 9. 2018. Z upomínky ze dne 15.2.2022 má soud za prokázané, že žalobce žalovanou o zaplacení dlužné částky vyzýval. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná dlužnou částku žalobci neuhradila.

6. Podle § 657 zákona č. 401964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Podle § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/196 4Sb., občanského zákoníku, účinného do 31.12.2013, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

8. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o půjčce dle ust. § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013. Žalovanému byla poskytnuta dne 14.5.2008 peněžitá částka ve výši 8 000 Kč, když vedle této částky se žalovaný zavázal vrátit žalobci částku 5 120 Kč, označovanou souborně jako poplatek, celkem tedy částku 13 120 Kč a to do 18.2.2009. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobce jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobce jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit při přepočtu v úrokové sazbě ve výši 83 % ročně. Soud v tomto odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16.8.2018 pod č.j. [spisová značka], dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Je však evidentní, že žalovaná si zapůjčila finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, kdy z této částky uhradila 6 290Kč, jak ze samotného tvrzení žalobkyně obsaženého v žalobě vyplývá, zbývá tedy doplatit částka 1 710 Kč. Tento nárok žalobkyně je nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 451 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné, proto soud žalobě vyhověl jen z části. Jelikož se žalovaná se zaplacením této části dostala do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše byla žalobkyní určena ve výši 7,05%, tedy ve výši nižší než by žalobkyni příslušel dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., (když je na rozhodnutí žalobkyně, požadovat méně, než jí přísluší) a to ode dne 9. 7. 2015, tedy ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě ze dne 25. 6. 2015 do zaplacení. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalovaná byla ve věci převážně úspěšná a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu soud nemá za prokázané, že by žalované náklady řízení vznikly, rozhodl soud tak, že v daném případě žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

10. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.