31 C 133/2018

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudkyň JUDr. Ireny Paterové a JUDr. Aleny Fintové ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; název práv. osoby , IČO sídlem adresa žalované a svědka zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 160 668 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město, č. j. 31 C 133/2018-167, ze dne 23. 1. 2020 I.) Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II.) Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku ve výši 9 486 Kč, a to do tří dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce. 1.) Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 160 668 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I) a na náhradě nákladů řízení částku 64 071,40 Kč (výrok II). V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení žalované částky poukazem na smlouvu o dílo uzavřenou účastníky dne 29. 10. 2013, jejímž předmětem bylo dodání a usazení oken a dveří na akci„ provozní budova [anonymizována dvě slova] [obec]“. Žalobce byl na základě této smlouvy povinen dodat na předmětnou stavbu okna a dveře dle specifikace – nabídky [anonymizováno] a [anonymizováno], která tvořila nedílnou součást smlouvy. Žalobce svoji povinnost splnil, okna převzal od svého dodavatele dne 26. 11. 2013 a následně je začal montovat. Dveře převzal od dodavatele 19. 12. 2013 a následně započal s montáží. Za dílo byla žalovaná povinna zaplatit celkem 210 668 Kč, přičemž částka 50 000 Kč byla uhrazena jako záloha. Po dokončení díla žalobce vystavil fakturu se splatností 21 dnů po předání díla. Jelikož původně vystavená faktura obsahovala chybu, byla upravena a na písemnou žádost žalované posunuta splatnost na 30. 4. 2014. Žalovaná však svůj závazek nesplnila. Žalovaná namítala, že žalobce nesplnil povinnost řádně a včas, a proti žalované byla uplatněná smluvní pokuta za prodlení v důsledku prodlení žalobce. Žalovaná musela nechat dílo provést třetími subjekty, namítla promlčení nároku, a že od smlouvy o dílo odstoupila. Jednání, které se konalo 18. 6. 2018, probíhalo následně v nepřítomnosti žalované, jejíž jednatel sdělil, že z důvodu bolesti zubů nebude dále přítomen. Při skončení jednání se účastníkům dostalo poučení dle ustanovení § 118 a § 118b o. s. ř., koncentrační lhůta byla poskytnuta do 9. 7. 2018 Poslední den koncentrační lhůty žalovaná požádala o její prodloužení, poukazem na čerpání dovolené. Usnesením ze dne 10. 7. 2018 soud žádost o prodloužení koncentrační lhůty zamítl. Následně žalovaná soudu dne 31. 7. 2018 předložila e-mailovou komunikaci mezi účastníky a nadále tvrdila, že od smlouvy o dílo řádně odstoupila s tím, že žalovaná porušila své povinnosti ze smlouvy o dílo. Odkazovala na e-mailovou komunikaci účastníků. Namítána byla dále podjatost rozhodující soudkyně a podáno odvolání proti usnesení, kterým byla žádost žalované společnosti o prodloužení koncentrační lhůty zamítnuta. Další důkazy navrhla žalovaná v podání doručeném soudu 3. 8. 2018. Usnesením ze dne 13. 5. 2019, č. j. [číslo jednací], odvolací soud rozhodl o tom, že odvolání žalované proti usnesení ze dne 10. 7. 2018 se odmítá, a dále, že samosoudkyně Mgr. Monika Mlíčková není vyloučena z projednání a rozhodnutí ve věci. Následně nařízené jednání se nekonalo, bylo odvoláno ze strany soudu. Další pak bylo nařízeno na den 19. 10. 2019, kde téhož dne jednatel žalované požádal o odročení ze zdravotních důvodů, které prokazoval zprávou z Fakultní nemocnice [obec] ze dne 18. 9. 2019. Toto jednání tedy bylo odvoláno a účastníci předvoláni na den 24. 10. 2019. Toto jednání bylo k žádosti jednatele žalované z důvodu kolize jednání opětně odročeno, účastníci předvoláni k ústnímu jednání na den 2. 12. 2019. Podáním doručeným 27. 11. 2019 žalovaná opětovně požádala o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti jednatele, což měla prokazovat pracovní neschopností, která však v této žádosti přiložena nebyla. Následně sdělil jednatel, podáním ze dne 4. 12. 2019, že nebyl schopen pohybu a nemohl předložit pracovní neschopnost. Tuto předložil, avšak z ní vyplýval pouze datum vystavení dne 29. 11. 2019, soudu byla předložena kopie tak, že nebylo zřejmé, zda byla tato pracovní neschopnost skutečně vystavená lékařem, přičemž soud poukazuje na to, že byla vystavena až dne 29. 11. 2019, kdy na tuto neschopnost žalovaná odkazovala již v podání doručeném soudu dne 27. 11. 2019. Jednání dne 2. 12. 2019 tedy nebylo ze strany soudu odvoláno, žádost žalované společnosti soud považoval za účelovou a obstrukční. Pracovní neschopnost jednatele nebyla řádně doložena. Jednáno tedy bylo v nepřítomnosti žalované společnosti. Další jednání bylo nařízeno na 23. 1. 2020. Žalovaná společnost opakovaně požádala o odročení tohoto jednání, přiložila potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti, které však nebylo vyplněno žádným jménem ani příjmením. Soud tedy postupoval opět v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. a ve věci jednal nadále v nepřítomnosti žalované společnosti. Po provedeném dokazování důkazy označenými v bodech 14 až 31 rozsudku soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná; mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo dle ustanovení § 536 občanského zákoníku, na základě které se žalobce zavázal provést pro žalovanou dílo, a to dodávku a montáž PVC oken a dveří při rekonstrukci [anonymizována dvě slova] v [obec]. Soud má, zejména ze zápisu ze stavebního deníku a svědecké výpovědi pana [celé jméno svědka] a paní [celé jméno svědkyně], za prokázané, že žalobce jako zhotovitel svoji povinnost splnil. Následně žalobce v souladu se smlouvou o dílo vyfakturoval žalovanému sjednanou cenu díla, a to fakturou [číslo] nejprve na částku 214 568 Kč, která byla ze strany žalované vrácena s upozorněním, že není odečtena zaplacená záloha. Následně po opravě co do částky došlo k posunutí termínu splatnosti na žádost žalované, a to vystavením faktury na částku 160 668 Kč splatnou 30. 4. 2014. Žalovaná svoji povinnost uhradit žalobci sjednanou cenu díla ani poté nesplnila. Jelikož se dostala do prodlení s placením peněžitého závazku, přiznal soud žalobci vedle dlužné jistiny rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení. Pokud jde o námitku promlčení, pak soud odkázal na to, že faktura byla vystavena dne 23. 12. 2013, kdy ze stavebního deníku má soud za prokázané, že okna byla předána v pořádku dne 9. 12. 2013, pokud jde o předání dveří, pak má za prokázané, že tyto převzal žalobce od dodavatele dne 19. 12. 2013 a nejpozději dne 28. 1. 2014 předala žalovaná společnost celé zhotovené dílo ob jednateli. Faktura s původním termínem splatnosti dne 13. 1. 2014 byla po dohodě účastníků posunuta co do splatnosti na 30. 4. 2014. Vzhledem k tomu, že se jedná o obchodně závazkový vztah ve smyslu zákona č. 513/1991 Sb., pak promlčecí doba dle § 397 tohoto zákona činí čtyři roky. Promlčecí lhůta tak uplynula dne 30. 4. 2018, přičemž žaloba byla podána dne 10. 1. 2018, tedy soud dospěl k závěru, že nárok není promlčen. Pokud jde o námitky žalované, že nárok je nutno posuzovat z titulu bezdůvodného obohacení, pak soud nemá tato tvrzení za prokázaná. Žalovaná byla poučena o tom, co je nezbytné tvrdit, a rovněž o tom, že je povinna svá tvrzení prokázat. Rovněž byla poučena o následcích nesplnění této povinnosti a řízení bylo koncentrováno. Žalovaná v koncentrační lhůtě soudu žádná tvrzení ani důkazy neposkytla, tedy soud nemá její tvrzení ohledně nesplnění povinnosti ze strany žalobce dílo řádně a včas provést a ohledně údajných vad díla a jejich odstranění a ohledně odstoupení od smlouvy ze strany žalované za prokázané. Pokud jde o podání žalované ze dne 31. 7. 2018, soud k tomuto nepřihlížel, neboť soudu bylo doručeno po uplynutí koncentrační lhůty. Pokud jde o tvrzení, že dílo vykazovalo vady, pak má soud zato, že bylo vyvráceno provedeným dokazováním zejména svědeckou výpovědí paní [celé jméno svědkyně], jakož i listinnými důkazy, zejména pak předávacím protokolem mezi žalovanou společností, jako zhotovitelem a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [země]. Stejně jako tvrzení žalované, že v důsledku prodlení žalobce byla vůči ní ze strany ob jednatele díla uplatněna sankce. Soud tedy žalobě vyhověl a o náhradě nákladů řízení rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. 2.) Proti rozsudku podala žalovaná odvolání, které následně odůvodňuje tak, že nerozumí, proč je vyhověno svědkům typu pracovníka žalobce a pracovnice [anonymizována dvě slova], když oba lživě, možná nevědomky tvrdí, že cena dodržena, termín dodržen, byl přece dodatek k SOD, vše je tedy v pořádku. Ani jeden svědek neměl na starosti smluvní odpovědnost mezi žalobcem a žalovanou. Pokud jde o nedoložení lékařské zprávy o pracovní neschopnost, pak má zato, že právně nezastoupený účastník ztratil prostřednictvím DPN způsobilost a soud je povinen si na OSSZ ověřit, zda tato trvá, či nikoliv a soud měl promptně zaurgovat účastníka o doložení údajně lepší kopie. Soud minimálně třikrát jednal bez přítomnosti řádně omluvené žalované, která měla svou DPN řádně vystavenu od lékaře a vždy toto před jednáním doložila, tedy soud třikrát chyboval. Mimo to se objevily takové skutečnosti, které uvedl jednatel žalované, které jsou novými věcmi mající zásadní průlom koncentrace. Svědkyně [celé jméno svědkyně] patrně ovlivněna žalobcem uvádí, že okna i dveře byla dodána současně, tomu odporuje žalobcův e-mail ze dne 4. 12. 2013, který má soud k dispozici, a který tvrdí opak, tedy že dveře dodá až koncem prosince 2013. Pokud jde o dodatek ke smlouvě, pak tento se týká pouze žalované a [anonymizována dvě slova], nikoliv žalobce. Soud měl vycházet z listinných důkazů, nikoliv z výpovědi [celé jméno svědka] a [celé jméno svědkyně]. Žalobce tak plnění dle SOD nesplnil, soud měl zadat znalecký posudek, který by určil cenu, kvalitu, rozsah atd. Pokud žalobce neměl včas a řádně splněno od žalované předáno, nemohl dle SOD fakturovat. Je zvláštní, že soud na jedné straně argumentuje, že žalobce splnil řádně a včas a vydá rozsudek stranící žalobci a na druhé straně nemá postaveno najisto předání dveří. Soudce zanedbal prokázání dokončení díla a zatížil tím tak touto největší chybou rozsudek. V dalším doplnění podaného odvolání pak žalovaná uvádí, že pokud se na jednání, které se konalo dne 18. 6. 2018, dostavila žalovaná, resp. její jednatel a sdělil, že je značně indisponován z důvodu trhání zubu, přičemž současně požádal o poskytnutí lhůty, pak muselo být soudu zřejmé, že jednatel není ve stavu, ve kterém by byl schopen se řádně účastnit jednání. Jednatel žalované ještě před faktickým zahájením jednání a přečtením žaloby jednací síň opustil. Z protokolu vyplývá, že nebyl řádně, v souladu s § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., předtím, než opustil jednací síň, poučen. Pouze mu bylo řečeno, že se má vyjádřit do 9. 7. 2018. Nedošlo k řádnému poučení o koncentraci řízení, kdy k tomu došlo až na konci jednání, když však již nebyl na jednání přítomen jednatel žalované. Následně byl žalované doručen protokol, z něhož žalovaná dne 23. 7. 2018 zjistila, že lhůta 9. 7. 2018 byla koncentrační lhůtou ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalovaná tak nemohla do konce koncentrační lhůty splnit svoji povinnost tvrzení a důkazní. Žalovaná po jednání žádala o prodloužení lhůty přípisem ze dne 3. 7. 2018, přičemž z této žádosti je patrno, že žalovaná nepovažovalo stanovenou lhůtu za koncentrační lhůtu, ale za lhůtu k předání věci právnímu zástupci. Žalovaná má zato, že soud prvního stupně porušil její právo na spravedlivý proces spočívající ve skutečnosti, že nedodržel zásadu rovnosti účastníků a dále zásadu poučovací. Bylo dále porušeno její právo osobně se jednání účastnit, a to konkrétně jednání konaného dne 4. 12. 2018 a 23. 1. 2019, kdy o odročení vždy žádala, a to z důvodu špatného zdravotního stavu. Soud jednání neodročil s tím, že nebyl důvod žádosti řádně prokázán. K tomu žalovaná uvádí, že pokud měl soud předložené důkazy za špatně čitelné, měl žalovanou vyzvat k doložení čitelné kopie. Žalovaná má dále zato, že soud prvního stupně došel na základě provedení důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Závěry soudu prvního stupně z provedeného dokazování nevyplývají. Není pravdou tvrzení svědkyně [celé jméno svědkyně], že by ze strany [anonymizována dvě slova] nebylo ohledně oken a dveří nikomu nic vytýkáno. V rámci řízení byl proveden důkaz zápisem o předání a převzetí staveniště + díla, z tohoto zápisu vyplývá, že dílo mělo v době předání vady, které musela žalovaná opravit, jinak by jí hrozily ze strany ob jednatele sankce. Jak vyplývá z druhé strany tohoto zápisu, celá řada vad se týká oken a dveří. Závěr soudu prvního stupně, že dílo žalobce bylo řádně a včas provedeno, tak není v souladu s provedeným dokazováním. Mezi účastníky byla uzavřena pouze jedna smlouva o dílo, ve které se žalobce zavázal, že dílo provede do 22. 12. 2013, což nesplnil, a ani nebyly dohodnuty žádné vícepráce. Navrhuje zrušení napadeného rozsudku. 3.) Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. a o odvolání rozhodl za použití ustanovení § 214 odst. 1 o. s. ř. po provedeném ústním jednání. Odvolání není důvodné. 4.) Odvolací soud především konstatuje, že závěr soudu prvního stupně o tom, že účastníky byla uzavřena smlouva o dílo ve smyslu ustanovení § 536 a násl. obchodního zákoníku má za zcela správný. Správný je rovněž závěr o tom, že žalobce své povinnosti z této uzavřené smlouvy splnil a že mu vzniklo právo na zaplacení ceny díla, a to dle ustanovení § 548 odst. 1 obchodního zákoníku Odvolací soud v této souvislosti podotýká, že účastníky uzavřená smlouva o dílo nepodmiňovala nárok na zaplacení ceny tohoto díla formálním protokolárním předáním (viz např. rozsudek NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Je tak nutné vycházet z toho, že dílo bylo fakticky jako dokončené předáno nejpozději v době, kdy jej žalovaná předala svému ob jednateli. Jestliže žalovaná dílo jako dokončené takto předala protokolárně dne 24. 1. 2014 [anonymizována tři slova], je nutné uzavřít, že nejpozději v tento den již s dílem nakládala jako s vlastním (a tedy převzatým od žalobce). Žalovaná, jak bylo v řízení prokázáno, nejen dílo předala, ale také vystavila vůči svému ob jednateli fakturu (dne 28. 1. 2014), přičemž fakturovaná částka byla celá [anonymizována tři slova] žalované uhrazena (viz také rozhodnutí VS Praha [spisová značka] a dále rozhodnutí NS ČR [spisová značka], podle kterého„ pokud nebylo ve smlouvě o dílo (jejíž právní režim se řídil obchodním zákoníkem) sjednáno, že sepsání předávacího protokolu je hmotněprávní podmínkou předání díla, má zhotovitel právo na zaplacení (doplacení) ceny díla, i když nebyl sepsán předávací protokol mezi účastníky, jako smluvními stranami smlouvy o dílo“. I kdyby žalobce svoji povinnost k dokončení díla nesplnil k datu, stanovenému ve smlouvě, ale později, učinil tak nejpozději k datu 24. 1. 2014 a případné prodlení s dodávkou samo o sobě vliv na právo na zaplacení ceny díla nemá. Případné prodlení žalobce (do 24. 1. 2014) by mohlo mít význam pouze pro případně sjednané sankce za prodlení s dokončením díla, avšak ze smlouvy účastníky uzavřené ze dne 29. 10. 2013 žádná taková ujednání nevyplývají. Nutno proto uzavřít, že žalobce v řízení prokázal, že dílo bylo dokončeno a předáno, a tedy mu vzniklo právo na zaplacení ceny za toto dílo sjednané. 5.) Pokud jde o námitky uplatněné v podaném odvolání a jeho doplnění, pak tyto nemá odvolací soud za důvodné. Pokud jde o námitky týkající se vedení řízení před soudem prvního stupně, pak odvolací soud konstatuje, že zásadní je námitka, že žalovaná nebyla řádně poučena o koncentraci řízení. K tomu odvolací soud uvádí, že tzv. koncentrace řízení vyplývá z ustanovení § 118b o. s. ř. a dochází k ní ze zákona skončením prvního jednání. Poučení o účincích koncentrace se dostává přítomným účastníkům na jednání, a to před skončením prvního jednání ve věci. Uvedeného poučení se tak může dostat pouze účastníkům na jednání přítomným. Z protokolu o jednání ze dne 18. 6. 2018 ale vyplývá, že jednatel žalované společnosti nevyčkal skončení prvního jednání ve věci a bez řádné omluvy z jednání v jeho průběhu odešel. Tedy řádného poučení o účincích koncentrace se tak vzdal. Uvedenou námitku má odvolací soud za ryze účelovou. Z protokolu o jednání je navíc zřejmé, že jednatel žalované věděl, že řízení bude koncentrováno, byl s tím nepochybně srozuměn a výslovně požádal o to, aby mu byla poskytnuta lhůta pro předložení listin. Nato mu bylo soudem sděleno, že poté, co řízení bude zkoncentrováno, bude žalovanému poskytnuta lhůta do 9. 7. 2018. Námitku žalované v podaném odvolání o tom, že řízení nebylo řádně koncentrováno, resp. o tom, že nebyla řádně o účincích koncentrace poučena, tedy nemůže mít odvolací soud za důvodnou. Jestliže tedy soud prvního stupně nepřihlížel k žalovanou vznášeným námitkám či označeným důkazům, uplatněným po uplynutí stanovené lhůty, nelze tomuto postupu soudu ničeho vytknout. V této souvislosti odvolací soud doplňuje, že žalované byla poskytnuta lhůta k vyjádření do 9. 7. 2018 (stejně jako žalobci) a že se jednalo o lhůtu naprosto dostatečnou pro to, aby mohla žalovaná řádně procesně reagovat. Pokud žalovaná až v den 9. 7. 2018 soudu pouze sdělila, že žádá o posun lhůty, je nutno toto jednání žalované hodnotit jen jako obstrukci. Nelze také přehlédnout, že žalovaná obdržela žalobu, jak sama uvedla v odporu do platebního rozkazu, již dne 1. 3. 2018. Žalovaná tedy již od tohoto data věděla, jaký nárok, a za uplatnění jakých skutkových tvrzení, je proti němu uplatňován, tedy svoji obranu si mohla připravit již za období od počátku března 2018 do stanovené lhůty dne 9. 7. 2018. Navíc je třeba poukázat, že ani důvody, které uplatňuje žalovaná v žádosti o prodloužení lhůty, nemohly být shledány nikterak důvodnými a soud prvního stupně postupoval správně, pokud žádosti žalované nevyhověl, kdy zde je poukazováno na čerpání dovolené advokátkou, přičemž z obsahu spisu vyplývá, že plná moc byla ustanovenému zástupce udělena až k datu 1. 10. 2020. V řízení je tak možno přihlédnout pouze k tomu, co žalovaná tvrdila, a k důkazům, které označila do dne 9. 7. 2018. 6.) Stejně tak odvolací soud konstatuje, že nebylo procesním pochybením soudu prvního stupně, pokud se následující jednání soudem prvního stupně nařízená konala v nepřítomnosti jednatele žalované společnosti. K tomu odvolací soud podotýká, že uvedený postup soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku řádně vysvětlil, a pokud byly shledány důvody pro postup dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., bylo to v souladu s uvedeným zákonným ustanovením. Žalovaný se na žádné z dále nařízených jednání soudem prvního stupně nedostavil. Nicméně pokud byla jeho omluva shledána důvodnou, soud jednání řádně odročil. Pokud jednáno bylo, bylo to z důvodu, že soud neshledal omluvu žalované důvodnou. K tomu jen odvolací soud doplňuje, že tvrzenou pracovní neschopnost jako omluvu z jednání na den 2. 12. 2019 žalovaná soudu doložila až k datu 3. 12. 2019, a pokud žádala o odročení jednání nařízeného na 23. 1. 2020, tak předložila kopii rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ve zcela nečitelné podobě (zejména zde absentovalo jméno a příjmení práce neschopného pojištěnce, stejně tak jako datum, od něhož měl být práce neschopný). 7.) Pokud pak jde o námitky týkající se věci samé, pak odvolací soud uvádí, že v souladu s procesní úpravou bylo možno, jak již výše uvedeno, v řízení soudem prvního stupně a řízením odvolacím přihlížet pouze k tomu, co žalovaná tvrdila a prokazovala do doby skončení prvního jednání, resp. do 9. 7. 2018. Je tak možno přihlédnout pouze k tomu, co uplatnila v odporu proti platebnímu rozkazu, a do doby, než jednatel opustil první jednání ve věci dne 18. 6. 2018. Jestliže žalovaná v odporu proti platebnímu rozkazu uplatnila námitku promlčení poukazem na příslušná ustanovení občanského zákoníku (patrně zákona č. 89/2012 Sb.), pak odvolací soud konstatuje, že tuto námitku nelze mít, a to i bez ohledu na právní úpravu jiným předpisem, za důvodnou. K tomu soud odkazuje na odůvodnění soudem prvního stupně. Pokud dále žalovaná uvádí, že v daném případě od okamžiku nastolení účinku odstoupení od smlouvy žalobci vznikla povědomost o tom, že smlouva je ukončena a případné vypořádání se dále mělo realizovat v režimu zásad odpovědnosti za bezdůvodné obohacení, pak se jedná o tvrzení bez bližšího vysvětlení, tedy tvrzení naprosto nekonkrétní. Pokud pak na jednání soudu dne 18. 6. 2018 žalovaná uváděla, že dostala penalizační fakturu za prodlení v důsledku prodlení žalobce, uvádí odvolací soud, že žádné takové tvrzení v řízení nebylo prokázáno, naopak výslovně bylo v rámci svědecké výpovědi paní [celé jméno svědkyně] uvedeno, že žalovaná nebyla ze strany [anonymizována dvě slova] za prodlení nikterak sankcionována. Svá tvrzení, že nebylo řádně a včas plněno, a proto od smlouvy odstoupeno, žalovaná nikterak blíže nekonkretizovala ani neoznačila důkazy k prokázání svých tvrzení v řádných lhůtách (viz shora). Až v rámci odvolacího řízení žalovaná soudu předložila listinu mající prokazovat odstoupení od smlouvy a fakturu, jež měla dokládat, že byly vady díla odstraňovány jiným subjektem. Jedná se však o tvrzení a důkazy, k nimž již nelze přihlížet, proto také odvolací soud posledně uvedené listiny žalovanou na jednání odvolacího soudu předkládané jako důkaz neprovedl. Skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou přípustné v odvolacím řízení pouze za předpokladů stanovených v ustanovení § 205a o. s. ř., avšak tyto podmínky v daném případě splněny nebyly. 8.) Nad rámec výše uvedeného odvolací soud doplňuje, že i pokud by se ukázala jako opodstatněná tvrzení žalované o tom, že mělo dílo vady, pak zde zcela absentuje tvrzení o řádných reklamacích, které by musely odstoupení od smlouvy předcházet, aby se mohlo jednat o odstoupení důvodné. Dále pak k tvrzení o tom, že žalovaná vynaložila náklady na odstranění vad, nutno konstatovat, že tato skutečnost sama o sobě by neměla žádný vliv na povinnost k zaplacení ceny díla. Odvolací soud zdůrazňuje, že obchodní zákoník neumožňoval ob jednateli, aby si sám případné vady díla odstranil a požadoval po zhotoviteli vynaložené náklady. Jinak řečeno, i v případě, že by žalovaná řádně a včas prokázala, že i po předání díla, tj. nejpozději k datu, kdy dílo předala svému ob jednateli – [anonymizována dvě slova] v [obec], mělo dílo vady, nebyla by povinna platit cenu díla pouze v rozsahu případné řádně uplatněné a prokázané slevy. Právní úprava smlouvy o dílo dle ustanovení § 536 a násl. obchodního zákoníku totiž neumožňuje zhotoviteli vady díla odstranit sám či prostřednictvím třetího subjektu a požadovat náklady na toto odstranění, aniž by to smlouva výslovně umožňovala (viz např. rozsudek NS ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) a rozhodně také neumožňovala odstoupení od smlouvy z důvodu vad, pokud již byly tyto vady odstraněny, a to i byť třetím subjektem. Tedy, i pokud by žalovaná uplatnila své věcné námitky včas a řádně, nebylo by možné je shledat důvodnými. Nehledě ke skutečnosti, že se tyto námitky jeví také jako účelové, když z dokazování před soudem prvního stupně vyplývá, že žalovaná na výzvu žalobce k zaplacení faktury (e-mailová korespondence) nereagovala tak, že by snad namítala vady díla, ale v dopise ze dne 17. 3. 2014 uvádí, že obdržela fakturu na částku 164 568 Kč, která byla splatná 13. 1. 2014 s tím, že předchozí fakturu oprávněně vrátili a že výše faktury neodpovídá opětovně sjednané ceně dle uzavřené smlouvy a rovněž je nutno upravit i datum vydání (aktualizovat), a tudíž i splatnost faktury, a žádá proto o opravu konečné ceny a zaslání na svoji adresu. Je tak zřejmé, že k datu 17. 3. 2014 žalovaná společnost ničeho nenamítala proti fakturaci jako takové, namítala pouze proti fakturované částce s tím, že je vyšší než cena sjednaná (zástupce žalobce následně uvedl, že šlo o částku 4 000 Kč z důvodu dodávky nějakého materiálu navíc, avšak tato částka v řízení uplatňována není). Proč žalovaná žádala o opětovné zaslání faktury za stavu, kdy tvrdí (opožděně), že 14. 2. 2014, tj. již předtím od smlouvy odstoupila, není jasné, resp. nelze než uzavřít, že tvrzení žalované o odstoupení od smlouvy je účelové. 9.) Pokud až v odvolacím řízení žalovaná předkládá soupis vad či nedodělků s tím, že má jít o součást zápisu o předání a převzetí díla [anonymizována dvě slova] v [obec], pak odvolací soud konstatuje, že žalovaná neoznačila tento důkaz ani ve svém (opožděném) vyjádření ze dne 31. 7. 2018. Mezi označenými důkazy tento zápis není. Byl jako důkaz soudem prováděn jako součást výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně] na jednání soudu dne 23. 1. 2020, kdy je ve spise založen na č. l. 149 a konkrétní vytčení vad neobsahuje. 10.) Z těchto všech výše uvedených důvodů proto odvolací soud nemá odvolání žalované za důvodné. Rozsudek soudu prvního stupně hodnotí jako věcně správný, a proto byl za použití ustanovení § 219 o. s. ř. potvrzen. 11.) Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, přísluší úspěšnému žalobci. Žalobci v souvislosti s odvolacím řízením vznikly náklady vynaložené na právní zastoupení, a to v rozsahu odměny advokáta za jeden úkon právní služby ve výši částky 7 540 Kč (účast na jednání), jeden režijní paušál 300 Kč a DPH ve výši částky 1 646 Kč. Celkovou částku 9 486 Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta žalobce dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.