31 C 135/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného , 4720 Parvomai, Petrich, Bulharská republika o zaplacení 16 393,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 393,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 393,75 Kč od 25.4.2025 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 600 Kč, a to do třech dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25.4.2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 393,75 Kč s příslušenstvím tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaný jako občan Bulharské republiky, kde má hlášen trvalý pobyt, byl v České republice zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , když zaměstnavatel přihlásil žalovaného z titulu zaměstnání v České republice k veřejnému zdravotnímu pojištění v období od 1.2.2020 do 23.4.2020 prostřednictvím 2 formulářových podání ze dne 25.2.2020 a ze dne 28.4.2020. Žalovaný byl jako cizinec u žalobkyně evidován pod číslem pojištěnce 6705704346 s adresou pobytu na území České republiky , adresa, . Z tohoto důvodu byl žalovaný pojištěn v České republice podle českých právních předpisů po dobu trvání zaměstnání. Při zániku pojištění byl pak žalovaný povinen do 8 dnů průkaz pojištěnce vrátit, což se však nestalo. Naopak žalovaný se následně v období od 28.5.2020 do 3.6.2020 při poskytování zdravotních služeb v Bulharsku prokazoval žalobkyní vydaným EHIC, přestože v té době pojištěncem žalobkyně nebyl. Podle Evropského koordinačního práva probíhá mezistátní přeúčtování nákladů na věcné dávky veřejného zdravotního pojištění prostřednictvím příslušných styčných míst ( čl. 66 ods. 2 Nařízení č. 987/2009). , jméno FO, Českou republiku je tímto styčným místem , právnická osoba, ., která vytvořila a spravuje komplexní společný informační systém umožňující elektronickou komunikaci mezi českým systémem veřejného zdravotního pojištění a ostatními státy (dále jen AP KZP). Žalobkyni bylo dne 9.11.2022 , právnická osoba, doručeno prostřednictvím AP KZP v elektronické podobě vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky z téhož dne ve výši 16 393,75 Kč referenční číslo , hodnota, zahrnující 1 případ zdravotní služby čerpané na území Bulharské republiky, když v této částce jsou zahrnuty náklady na zdravotní služby poskytnuté žalovanému poskytovatelem zdravotních služeb v období od 28.5.2020 do 3.6.2020, které činily 16 393,75 Kč, žalovaný se při poskytování těchto zdravotních služeb prokázal EHIC č. , hodnota, s platností do 31.10.2021 vydaný žalobkyní. Žalobkyni proto nezbylo než postupovat v souladu s článkem 2 odst. 2 rozhodnutí Administrativní komise číslo , hodnota, ze dne 18.6.2003 (2003/751/EC) ve spojení s přílohou I. bodem 3.5.4. rozhodnutí Administrativní komise č. , hodnota, ze dne 18.6.2003 (2003/752/EC), která obsahuje výklad pojmu platnost EHIC. Z těchto rozhodnutí vyplývá oprávnění všeobecné zdravotní pojišťovny požadovat po žalobkyni náhradu nákladů na zdravotní služby poskytnuté žalovanému na základě platného EHIC i v případě, že období průběhu zdravotního pojištění u žalobkyně je odlišné. Žalobkyně proto dne 9.12.2022 uhradila na účet , právnická osoba, částku 16 393,75 Kč. Tyto náklady žalobkyně vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného a má proto právo vůči žalovanému na náhradu těchto nákladů. Žalobkyně žalovaného k zaplacení těchto nákladů vyzvala, a to výzvou ze dne 10.1.2023 a ze dne 24.2.2023, avšak žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil, soud tedy souhlas předpokládal a postupoval dále v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. a ve věci jednání nenařizoval.

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z faktury č. , hodnota, má soud za prokázané, že žalobkyně vyfakturovala žalovanému za neoprávněně čerpanou zdravotní péči částku 16 393,75 Kč se splatností dne 3.2.2023. Z přehledu úhrad zdravotní péče, ve spojení s potvrzení o provedené platby, má pak soud za prokázané, že žalobkyně za žalovaného za období od 28.5.2020 do 3.6.2020 uhradila celkem částku 16 393,75Kč, a to za vykázanou zdravotní péči. Z výzvy ze dne 24.2.2023 a ze dne 10.1.2023 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky písemně vyzývala. Z hromadného oznámení zaměstnavatele za období duben 2020 má soud za prokázané, že zaměstnavatel společnost , právnická osoba, oznámil a označil žalovaného jako osobu u něj pracující stejně tak, jako v hromadném oznámení za období 02/2020 ze dne 25.2.2020. Z žádosti o oznámení Z předžalobní upomínky ze dne 6.11.2024 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala.

5. Pravomoc českých soudů je založena zněním čl. 7 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis )

6. Nařízení Evropského parlamentu a rady EU č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 (nařízení Brusel I BIS) v čl. 7 dává žalobci na výběr místní příslušnost podle místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti. Ve spojení s uts. § 87 písm. b) o.s.ř., kdy v obvodu zdejšího soudu je sídlo regionální pobočky žalobkyně, je tedy dána místní příslušnost Okresního soudu , adresa, – město.

7. Podle § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změněn a doplnění některých souvisejících zákonů, zdravotní pojištění zaniká dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem.

8. Podle § 12 písm. j) zákona č. 48/1997 Sb. je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění podle § 3 odst. 2 písm. b) a c).

9. Podle čl. 76 odst. 4 Nařízení č. 883/2004 a podle čl.3 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, byl žalovaný povinen oznámit žalobkyni změnu své situace, tedy v daném případě ukončení zaměstnání v České republice, která je rozhodná pro jeho nárok na věcné dávky veřejného zdravotního pojištění.

10. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

11. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný poté, co byla ukončena jeho účast na veřejném zdravotním pojištění, nesplnil svoji povinnosti vrátit průkaz pojištěnce žalobkyni při zániku tohoto pojištění a tento i nadále užíval, ačkoliv si musel být vědom toho, že jeho účast na zdravotním pojištění na území České republiky byla ukončena. I nadále pak čerpal zdravotní péči na účet žalobkyně, když v období od 28.5.2020 do 3.6.2020 za tuto neoprávněnou účast žalovaného na veřejném zdravotním pojištění u žalobkyně, žalobkyně uhradila za žalovaného částku 16 393,75 Kč, kterou požaduje po žalovaném k zaplacení v souladu s ust. § 2910 občanského zákoníku a žalovaný tuto částku žalobkyni neuhradil. Jelikož se žalovaný se zaplacením této částky dostal do prodlení, vznikl žalobkyni vedle dlužné jistiny rovněž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je požadována v souladu s nařízením vlády 351/2013 Sb. Počátek prodlení je pak stanoven v souladu s provedeným dokazováním. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy soud přiznal žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť byla v plném rozsahu úspěšná. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů žalobce ve výši 600 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhl. č. 254/2015 Sb., a to za 2 úkony po 300 Kč (podání žaloby a předžalobní výzva). Náklady řízení tak představují částku 1 600 Kč.

13. O lhůtách ke splnění veškerých povinností žalovaného z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil ji jako zákonnou třídenní, když neshledal důvod pro stanovení delší lhůty.