31 C 146/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 4 075,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 075,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4000 Kč od 22. 1. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15,48 Kč od 4. 9. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výš 10 % ročně z částky 30 Kč od 4. 8. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výš 10 % ročně z částky 30 Kč od 5. 7. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 489 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 4. 12. 2020 domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 075,48 Kč s příslušenstvím tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli zákaznickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] to dne 20. 5. 2019, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné podmínky žalobkyně. Na základě účastnické smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému veřejně dostupné služby elektronických komunikací, včetně služeb třetích stran, tzv. AUDIOTEX a žalovaný se zavázal mu za tyto služby včetně služeb třetích stran žalobkyni řádně platit ceny účtované dle článku 5.2 a 5.3 VPST. Žalovaný však své povinnosti ze smluvních závazků nesplnil, když nehradil řádně a včas vystavené vyúčtování. Žalobkyně tak přistoupila k výpovědi smluv. Žalovaný je v prodlení s úhradou vyúčtování [číslo] za období od 20. 5. 2019 do 19. 6. 2019 splatné dne 4. 7. 2019 v částce 428,99 Kč, když z tohoto je v daném řízení nárokováno k zaplacení pouze 30 Kč (pronájem zařízení), dále s úhradou vyúčtování [číslo] splatného dne 3. 8. 2019 v částce 559 Kč, když z tohoto je v daném řízení nárokováno k zaplacení 30 Kč (pronájem zařízení), s úhradou vyúčtování [číslo] splatného dne 3. 9. 2019 v částce 1 551,41 Kč, když z tohoto je v daném řízení nárokováno 15,48 Kč (pronájem zařízení) a s úhradou vyúčtování [číslo] splatného dne 21. 1. 2020 v částce 4 000 Kč (smluvní pokuta k zařízení). Celkem tak žalovaný dluží žalobkyni částku 4 075,48 Kč, kterou neuhradil ani přes předžalobní výzvu ze dne 23. 9. 2020.

2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl usnesením soudu v souladu s ust. § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř. Právní zástupce žalobkyně s takovýmto postupem souhlasil, žalovaný se nevyjádřil k dotazu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud tedy aplikoval ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. a souhlas předpokládal.

5. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich má za osvědčené veškeré rozhodné skutečnosti tvrzené žalobkyní v žalobě tak, jak je shora uvedeno, V průběhu řízení pak nebylo žalovaným tvrzeno, že by na pohledávku žalobkyně cokoli zaplatil nad rámec, uvedeném v žalobě, popřípadě, že pohledávka žalobkyně uplatněná touto žalobou zanikla jiným způsobem.

6. Podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“) komunikačními činnostmi jsou poskytování služeb elektronických komunikací.

7. Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích pro účely tohoto zákona se rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálu po sítích elektronických komunikací.

8. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně sjednána smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona o elektronických komunikacích, na jejichž základě žalobkyně, jakožto poskytovatel, se zavázala poskytnout žalovanému (zákazníkovi) dohodnuté služby elektronických komunikací. Žalovaný využíval služeb jako účastník telefonní stanice [číslo] přičemž žalobkyně žalovanému umožnila, aby si prostřednictvím tohoto telefonního čísla za úplatu objednal služby těchto třetích osob, jež jsou poskytovány prostřednictvím sítě žalobkyně a žalovanému poskytnuté SIM karty, jež obdržel na základě výše zmíněné smlouvy. Žalobkyně zprostředkovala uvedené služby žalovanému v rámci dohodnutého tarifu, resp. dle ceníku žalobkyně, čímž svoji povinnost splnila, žalovaný však nezaplacením sjednané částky, jež vyplývá ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně ve spojení s ceníkem, svoji povinnost porušil, čímž se dostal do prodlení se zaplacením částky 4 075,48 Kč. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému služby ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích. Žalobkyně nebyla osobou vykonávající v daném případě komunikační činnost dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) citovaného zákona a z tohoto důvodu nebyla v posuzované věci dána pravomoc Českého telekomunikačního úřadu ve smyslu ustanovení § 129 odst. 1 zmíněného zákona, ale soudu, a to i s přihlédnutím k rozhodnutí Zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů ze dne 26. 10. 2010, [číslo jednací]. Žalovaný se tak dostal do prodlení se zaplacením částky 4 075,48 Kč a žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je požadována v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl v celém rozsahu tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno.

9. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, a proto jí soud přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o.s.ř. přiznal plnou náhradu nákladů, které v tomto řízení účelně vynaložil. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 3 x 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Při posuzování výše odměny advokáta a režijních paušálů soud postupoval dle uvedeného ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění vzhledem k tomu, že všechny podmínky pro užití uvedeného ust. § 14b cit. vyhl. byly splněny, tj. řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustálené vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, předmětem řízení je částka nepřevyšující 50.000 Kč a žalobci byla náhrada nákladů řízení přiznána. Celkem tak náklady vynaložené v tomto řízení žalobkyní činí 1 489 Kč, a proto v této výši byly žalobkyni přiznány tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

10. O lhůtách ke splnění veškerých povinností žalovaného z tohoto rozsudku, soud rozhodoval podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil jako zákonnou třídenní, když neshledal důvod pro stanovení lhůty delší. Místo plnění nákladů řízení pak bylo určeno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.