31 C 15/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 152 519 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 150 119 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 136 258 Kč od 15. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 2400 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 25 824,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 17. 7. 2020 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 152 519 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 136 258 Kč od 15. 3. 2020 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel dne 7. 3. 2018 se žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí je sazebník poplatků. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 160 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet měsíčními splátkami ve výši 3 704 Kč, a to od 30. dne následujícího po dni poskytnutí úvěru a následně vždy ke stejnému dni každého následujícího kalendářního měsíce, tj. vždy k 7. dni v měsíci. Žalovaný zároveň přistoupil ke skupinovému pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr včetně všeobecných pojistných podmínek a zavázal se splácet pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 6,99 % měsíčně splátky úvěru spolu s měsíční splátkou úvěru. Žalobkyně svůj závazek splnila, když dne 8. 3. 2018 žalovanému převodem na účet úvěr poskytla. Žalovaný své povinnosti neplnil a splátky řádně a včas nehradil. Žalobkyně tak využila svého práva a od úvěrové smlouvy odstoupila v okamžiku, kdy byl žalovaný v prodlení s úhradou více jak dvou úvěrových splátek anebo jedné úvěrové splátky delší jak 3 měsíce. K odstoupení od smlouvy došlo dopisem ze dne 2. 3. 2020. V souladu s podmínkami smlouvy o úvěru odstoupení nabylo účinnosti dne 14. 3. 2020. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni částku 152 519 Kč sestávající se z poskytnuté jistiny ve výši 136 258 Kč, dlužných splátek pojistného ve výši 1 694 Kč a dlužných běžných úroků vyčíslených ke dni odstoupení ve výši 12 167 Kč. Dále dlužnou úhradu nákladů v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele ve výši 1 500 Kč a dlužných nákladů na upomínání ve výši 900 Kč. Tato částka ze strany žalovaného nebyla zaplacena ani přes písemnou upomínku ze dne 1. 6. 2020. Žalobkyně uvedla, že nárok na sankční nároky byl sjednán pro případ prodlení, jakožto náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením a to ve výši 300 Kč za první písemnou upomínku, 500 Kč za druhou písemnou upomínku a ve výši 1 000 Kč v případě ukončení smlouvy o úvěru z důvodu prodlení dlužníka trvajícího déle než 3 měsíce, celkem tedy z tohoto titulu žalobkyně uplatňuje částku 1 500 Kč za ukončení smlouvy a dlužnou úhradu nákladů za upomínání ve výši 900 Kč. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván upomínkou mimo jiné ze dne 1. 6. 2020, když ani přes tuto dlužnou částku neuhradil.

2. Usnesením ze dne 17. 10. 2020 Obvodní soud pro Prahu 1 pod č. j. 12 C 179/2020-15 vyslovil místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena soudu zdejšímu. Toto usnesení nabylo právní moci dne 16. 12. 2020.

3. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 2. 6. 2021 žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení tak, že úvěr ve výši 160 000 Kč byl poskytnut na účet č. [bankovní účet], když žalovaný se zavázal tento splatit v 72. pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 462 Kč se splatností k 7. dni každého měsíce. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15,90 % ročně, RPSN ve výši 17,11 % ročně. Dále se pak žalovaný zavázal hradit pojistné ve výši 242 Kč měsíčně splatné spolu se splátkou. Žalovaný na splátkách uhradil 60 064 Kč, když z toho částka 3 872 Kč byla použita k úhradě pojistného, částka 31 650 Kč byla započtena na úhradu úroků a částka 23 742 Kč byla použita k úhradě jistiny, částka 800 Kč k úhradě nákladů za upomínky dle sazebníku ve výši 400 Kč za dvě první upomínky, jednu ze dne 5. 10. 2018 a druhou ze dne 7. 5. 2019. Celkový dluh žalovaného ve výši 152 519 Kč se tak sestává z poskytnutých nevrácených peněžních prostředků ve výši 136 258 Kč, dlužných splátek pojištění ve výši 1 694 Kč, běžných úroků vyčíslených ke dni odstoupení na částku 12 162 Kč, dlužné úhrady nákladů v případě ukončení smlouvy o úvěru ve výši 1 500 Kč a dlužných nákladů za upomínky ve výši 900 Kč (první upomínka 5. 9. 2019, druhá upomínka z 5. 10. 2019).

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně vyslovila souhlas, aby bylo rozhodnuto ve věci bez nařízení jednání a žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

6. Z provedeného dokazování má pak soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 7. 3. 2018 mezi žalobkyní a žalovaným, když na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 160 000 Kč a žalovaný se zavázal tento splatit v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 3 704 Kč (včetně pojistného ve výši 242 Kč měsíčně) spolu s roční úrokovou sazbou 15,90 % ročně, RPSN 17,11 % ročně. Z potvrzení Komerční banky ze dne 31. 5. 2021 má soud za prokázané, že dne 7. 3. 2018 byla na účet č. [bankovní účet] poukázána částka 160 000 Kč. Z upomínky ze dne 5. 10. 2018 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky stejně tak, jako upomínkou ze dne 7. 5. 2019, 5. 9. 2019, 5. 10. 2019, 5. 11. 2019, kdy vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky, stejně tak jako upomínkou ze dne 7. 1. 2020. Z odstoupení od smlouvy ze dne 2. 3. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně od smlouvy o úvěru odstoupila z důvodu prodlení žalovaného. Z přípisu ze dne 1. 6. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky. Z výpisu účtu žalovaného má soud prokázané, že žalovaný dluží žalobkyni na jistině částku 136 258 Kč, na úrocích 12 167 Kč, na pojištění 1 694 Kč a na náhradě nákladů spojených s vymáháním pohledávky 2 400 Kč. Z tvrzení žalobkyně má soud za osvědčené, že žalovaný dlužnou částku neuhradil.

7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

9. Podle § 1970 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením [číslo] Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená.

10. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z převážné části důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva ve smyslu § 2395 občanského zákoníku o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr a ten se jej zavázal společně s úroky vrátit, dále se zavázal dále hradit pojistné na pojištění úvěru, žalobkyně své povinnosti ze smlouvy splnila, žalovaný nikoli, když se dostal s placením úvěru do prodlení delším než 3 měsíce. Žalobkyně využila svého ve smlouvě sjednaného práva dle § 1931 občanského zákoníku a od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 3.3.2020, který je považován ve smyslu ujednání dle bodu 9 smlouvy za řádně doručený 10tým kalendářním dnem po odeslání na adresu žalovaného. Tím se stal celý dluh splatným ke dni doručení, tedy 14.3.2020. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném k zaplacení nevrácenou jistinu ve výši 136 258 Kč, úroky ke dni zesplatnění ve výši 12 167 Kč, nedoplatek na pojistném ve výši 1 694 Kč, celkem tedy 150 119 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citované smlouvy o úvěru, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení jistiny též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v této části vyhověl tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno.

11. Co se týče nároku na zaplacení částky ve výši 2 400 Kč, soud dospěl k závěru, že nárok není oprávněný. Žalobkyně po žalovaném žádala tuto částku z právního důvodu poplatku s odkazem na část D Sazebníku poplatků upravující tzv. sankční nároky věřitele pro případ prodlení. Soud právní důvod žalobkyní požadovaného nároku ve výši 2400 Kč vyhodnotil tedy jako smluvní pokutu ve smyslu § 2048 a násl. OZ. Vzhledem k tomu, že však ujednání není obsaženo v samotné smlouvě, ale v žalovaným nepodepsaném sazebníku, na který smlouva jen odkazuje, smlouva o úvěru je smlouvou spotřebitelskou, obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách, na rozdíl třeba od obchodních smluv, mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, nesmějí však sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu (viz např. I. ÚS 3512/11), když soud přihlédl i k rozhodnutí pod sp. zn. 17 VSOL 162/2017-57, 14 ICm 4316/2014 17 VSOL 162/2017-57 (KSOS 14 INS 15756/2014). Ohledně částky 2400 Kč odpovídající žalobkyní uvedeným poplatkům upraveným sazebníkem (část D bod 1 (i, ii, iii) proto soud žalobu zamítl tak, jak je pod výrokem II. uvedeno, neboť dle jeho názoru nebyla tato smluvní pokuta (poplatky) platně mezi účastníky sjednána.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení, když její částečný neúspěch hodností soud jako v poměrně nepatrné části. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 626 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve výši 7 220 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % Náklady řízení tak představují částku 25 824,40 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni právo na odměnu za zaslanou upomínku ze dne 1.6.2020, neboť žalovaný byl o zaplacení dlužné částky vyzýván samotnou žalobkyní a proto soud nepovažuje tento výdaj za účelově vynaložený.

13. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě. [obec] plnění u nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně.