31 C 176/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice sídlem Adresa opatrovnice o zaplacení 63 247,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 399 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 399 Kč od 6. 12. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zbývající části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 28.3.2024, ve znění jeho doplnění ze dne 1.7.20234 ( č.l. 28), aze dne 15.10.2025 ( č.l. 149) se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 63 247,67 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 121,67 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 63 247,67 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, s úrokem 14,99 % ročně z částky 58 529,47 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení, s úrokem 14,99 % ročně z částky 2 120,20 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřela dne 21.2.2022 se žalovaným smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, který byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úrok splácet spolu s úroky ve výši 14,99 % a s poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru dle Ceníku , právnická osoba, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 094Kč ke každému 17. dni v měsíci, s termínem první splátky ke dni 17.3.2022. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když neuhradil splátku za měsíc květen 2023, červen 2023 a červenec 2023, právní předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a ke dni 6. 8. 2023 úvěr zesplatnila, o čemž byl žalovaný písemně informován. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru, včetně jejího příslušenství a práv s pohledávkou spojených, byla postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2023, a to s účinností ke dni 1. 11. 2023, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 22. 11. 2023. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil z dané smlouvy o úvěru celkem částku 16 601 Kč. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k 1. 11. 2023 celkem 65 369,34 Kč a skládala se ze zůstatku úvěru (jistiny) ve výši 58 529,47 Kč, z úroku z úvěru ve výši 2 120,20 Kč, z úroku z prodlení ve výši 2 121,67 Kč a poplatků ve výši 2 598 Kč dle bodu 2.2 str. 4 ceníku původního věřitele v částce částku 300 Kč za 10 dnů prodlení a 900 Kč za 40-70 dnů prodlení, původnímu věřiteli tak vznikl nárok na zaplacení nákladů spojených s prodlením ve výši 2 100 Kč a dále dle čl. 7. bod 7.1. smlouvy úhrada měsíčního paušálu poplatku za pojištění ve výši 96 Kč, tedy pojištění za měsíc březen, duben, květen, červen, červenec, vždy v částce 96 Kč. Celkem tedy na poplatcích požaduje 2 598 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku ze dne 17. 1. 2024.

2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 02. 2025 pod č.j. 31 C 176/2024-65 byl žalovanému ustanoven z důvodu neznámého pobytu opatrovník a to , Jméno opatrovnice, , advokátka se sídlem , adresa, , , adresa, . Toto usnesení nabylo právní moci dne 15.3.2025.

3. Opatrovnice žalovaného se k žalobě vyjádřila tak, že považuje tuto za nedůvodnou. Sporovala platnost předmětné smlouvy, sporovala aktivní legitimaci žalobce a pasivní legitimaci žalovaného, sporovala zesplatnění pohledávky, postoupení pohledávky, řádnost výzvy žalovanému a správnost a oprávněnost úročení. Poukázala, že žalovaný je cizí státní příslušník, smlouva nebyla uzavřena řádně a platně, neboť není prokázáno, že žalovaný předmětnou smlouvu vlastnoručně podepsal s tím, že podpis na smlouvě je diametrálně odlišný od podpisu na jiných dokumentech, namítala že žalovaný nemohl smlouvě v českém jazyce rozumět, namítala, že nebyly splněny podmínky pro úročení a že žalobkyně neprokazuje, že by důležité dokumenty žalovanému doručila. Rovněž namítla nedostatek pravomoci Okresního soudu , adresa, – město, jakož i pravomoc soudů České republiky.

4. Nejprve se soud zabýval námitkou nedostatku pravomoci Okresního soudu , adresa, - město a vůbec českých soudů, dospěl k závěru, že je jeho pravomoc i příslušnost dána a to v souladu s č.l. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2023 má soud za prokázané, že , právnická osoba, postoupila na žalobkyni, ve spojení s přílohou č. , hodnota, ze dne 31. 10. 2023, ve spojení s dohodou o úplatě ze dne 31. 10. 2023, ve spojení s potvrzením o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 11. 2023, pohledávku za žalovaným. Tímto má sodu za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně v daném řízení v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku.

6. Dále pak soud provedl dokazování, z něhož zjistil následující skutkový stav.

7. Ze smlouvy o úvěru (č.l.7) má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi , právnická osoba, a žalovaným dne 21. 2. 2022, když na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč na účet č. , č. účtu, , který se žalovaný zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 094 Kč s úrokem 14,99 % ročně, kdy při řádném splácení činí zvýhodněná úroková sazba 12,57 % ročně. Celý úvěr měl být splacen do 17. 12. 2029.

8. Z výpisu z účtu žalovaného ( č.l. 30) má soud za prokázané, že dne 21. 2. 2022 byla žalovanému poukázána částka 60 000 Kč.

9. Z výzvy ze dne 5. 7. 2023 ( č.l.11) má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné splátky vyzývala.

10. Z přípisu ze dne 6. 8. 2023 ( č.l. 12) má soud za prokázané, že původní věřitel rozhodl o okamžité splatnosti celého dluhu a vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky.

11. Z přípisu ze dne 21. 11. 2023, ve spojení s podacím lístkem ze dne 22. 11. 2023, ( č.l. 13 a 14) má soud za prokázané, že původní věřitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni.

12. Z výzvy ze dne 16. 1. 2024 ve spojení s podacím lístkem ze dne 17. 1. 2024 ( č.l.15 a 16) má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky vyzývala.

13. Z podkladů pro soudní jednání ( č.l.18), tedy z tabulky předložené žalobkyní má soud za zjištěné, že tuto vyhotovila žalobkyně, měly by z ní býti patrné pohyby na účtu žalovaného včetně zůstatku dluhu, avšak z této tabulky soud při svém rozhodnutí nevycházel a žádná skutková tvrzení z ní nemá za prokázaná.

14. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel řádně splnil svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Splnění povinnosti prokazovala tím, že původní věřitel ověřil, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti Daikin Industries Czech Republik s. r. o. s měsíčním příjmem 24 217Kč ( výpisy z účtu žalovaného od 1.3.2021 do 28.2.2022 č.l. 30 - 51), vycházela z prohlášení žalovaného ohledně výdajů ve výši 4 000 Kč na nájemném, další výdaje propočetla dle ekonomického modelu, s přihlédnutím ke splátce úvěru, a dospěla k výdajům žalovaného ve výši 13 205 Kč a tím k závěru, že žalovaný byl schopen úvěr splácet. Soud se s názorem žalobkyně, že původní věřitel svoji zákonnou povinnost ověřit úvěruschopnost žalovaného splnil neztotožnil, neboť byl ověřen toliko příjem žalovaného, nikoli výdaje, žalobkyni v tomto směru poučil včetně následků nesplnění daného poučení, když po tomto poučení žalobkyně nedoplnila ničeho.

15. Soud pak neprováděl k důkazu Ceník žalobkyně účinný od 22. 1. 2022 (č. l. 91-100), ani všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, účinné od 31. 8. 2020 (č. l. 101-117) a to s ohledem na skutečnost, že nárok žalobkyně nadále posuzoval z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení nikoli ze smlouvy o úvěru.

16. Z výpisu úvěrového účtu žalovaného za období od 21. 2. 2022 do 31. 12. 2022 ( č.l. 174 -175) poskytnutého soudu ze strany , právnická osoba, má soud za zjištěné, že žalovaný uhradil do 31. 12. 2022 částku 13 031 Kč.

17. Po zhodnocení provedeného dokazování pak soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

18. Soud uvádí, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Na vztah mezi účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

19. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

20. Pokud opatrovnici žalovaného namítala že původní věřitel neověřil úvěruschopnost žalovaného, pak soud považuje tuto námitku za důvodnou. Žalobkyně v řízení prokázala, že ověřovala příjmy na straně žalovaného, nikoli však výdaje, vycházela z částek, které si sama zjistila matematickým výpočtem, když náklady uváděné žalovaným žádným způsobem neověřila a splnění povinnosti řádně ověřit a posoudit úvěruschopnost žalovaného pak nedotvrdila ani neprokázala po poučení, které se jí ze strany soudu dostalo tak, jak je uvedeno pod bodem 14 toho odůvodnění. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.

21. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, kde uvedl, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.

22. Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné s ohledem na shora uvedené posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaný si zapůjčil finanční prostředky ve výši 60 000 Kč, avšak z tvrzení žalobkyně, které opatrovnice žalovaného nezpochybňovala, je zřejmé, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ještě před podáním žaloby zaplatil částku 16 601 Kč, byť z úvěrového účtu žalovaného má soud za prokázané toliko platby za období od 21.2.2022 do 31.12.2022 ve výši 13 031 Kč. Z původní jistiny zbývá doplatit částka 43 399Kč. Pokud opatrovnice žalovaného žádala předložení úvěrového účtu žalovaného za celé období trvání tohoto účtu, tedy do 29.3.2023, pak tento byl soudem u původního věřitele vyžádán, avšak byl předložen výpis z úvěrového účtu shodný jako předložila žalobkyně za období od 21.2.2022 do 31.12.2022. Opatrovnice žalovaného tedy neměla jinou možnost s ohledem na své postavení v řízení prokázat, že by bylo žalovaným zaplaceno více, než jak tvrdila žalobkyně. S ohledem na tuto skutečnost a na právní posouzení nároku žalobkyně, jakožto nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy soud žalobě vyhověl pouze co do částky 43 399 Kč. Jelikož se žalovaný se zaplacením této částky dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v sazbě dle žalobkyně, které není v rozporu s uts. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 6.12.2023, tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty ve výzvě ze dne 21.11.2023. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

24. S ohledem na shora uvedené soud již blíže nehodnotí námitku opatrovnice žalovaného, že smlouva o úvěru nebyla uzavřena samotným žalovaným, že na smlouvě není podpis žalovaného, že žalovaný obsahu smlouvy nemohl porozumět, a to s ohledem na skutečnost, že byl nárok žalobkyně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které bylo žalovanému na jeho účet prokazatelně poukázáno, snad pouze okrajově soud uvádí, že by k dané námitce nepřihlížel, neboť žalovaný se danou smlouvou po řadu let řídil, částku čerpal a hradil v souladu se smlouvou, tedy mu musel být obsah této smlouvy znám.

25. Co se týče námitky promlčení, kterou vznesla opatrovnice žalovaného, pak i tuto považuje soud za nedůvodnou to právě s ohledem na právní titul, dle kterého žalobě soud vyhověl, kdy žalovanému byla částka 60 000 Kč poukázána na účet dne 21.2.2022 a žaloba byla podána dne 28.3.2024, tedy v zákonné lhůtě 3 let dle ust. § 609 ve spojení s uts. § 621 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 146 odst. 2 o. s. ř. a podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žaloba byla zpět pro chování žalobkyně a podle výsledného poměru úspěchu a neúspěchu soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

27. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta druhá a uložil žalované splnit povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí v obecné 3 denní lhůtě.