31 C 216/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 795 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4 795 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zbytku zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 26. 5. 2021 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, respektive do 31. 12. 2017, dále pak úrok vždy ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Dále pak kapitalizovaný úrok ve výši 2 995 Kč od 6. 4. 2007 do 11. 1. 2008 a dále náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným, jako dlužníkem byla dne 6. 4. 2007 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému částku ve výši 5 000 Kč v hotovosti ke dni podpisu smlouvy, když žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 8 200 Kč (5 000 Kč půjčená suma, souhrnný poplatek ve výši 3 200 Kč), a to v 40 pravidelných týdenních splátkách po 205 Kč, a to k rukám právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný své závazky řádně a včas nesplnil, smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 40 týdnů ode dne podpisu, tedy 11. 1. 2008. Žalovaný uhradil z titulu smlouvy o půjčce pouze částku 205 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizováno], a to s účinností ke dni 1. 7. 2015, když toto postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 17. 9. 2018. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupil předchozí věřitel pohledávku za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni 24. 8. 2018, o čemž byl žalovaný přípisem ze dne 11. 9. 2018 vyrozuměn. Od dne postoupení žalovaný neuhradil ničeho. Ke dni postoupení tak představovala dlužná částka 7 995 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 2 995 Kč.

2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., jeho souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval.

5. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce [číslo] má soud za prokázané, že tuto uzavřela společnost [právnická osoba] se žalovaným dne 6. 4. 2007, když na základě této smlouvy půjčila žalovanému částku 5 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 3 200 Kč, tedy celkem částku 8 200 Kč v pravidelných 40 týdenních splátkách ve výši 205 Kč, když poslední splátka byla splatná dne 11. 1. 2008. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8.2018 ve spojení s přílohami k těmto smlouvám o postoupení pohledávek má soud za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně. O postoupení pohledávek byl žalovaný vyrozuměn, a to přípisem ze dne 25. 6. 2015 a 17. 9. 2018. Z upomínky ze dne 10. 5. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil.

6. Podle § 657 zákona č. 401964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Podle § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/196 4Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

8. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o půjčce dle ust. § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013. Žalovanému byla poskytnuta peněžitá částka ve výši 5 000 Kč, když vedle této částky se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 3 200 Kč, označovanou souborně jako poplatek, celkem tedy částku 8 200 Kč. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdkyně žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdkyně žalobkyně jako podnikatelka v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytovala svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit při přepočtu v úrokové sazbě ve výši 83 %. Soud v tomto odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. [spisová značka], dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Je však evidentní, že žalovaný si zapůjčil finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, když tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni neuhradil, resp. uhradil pouze část ve výši 205 Kč, jak z tvrzení žalobkyně obsažených přímo v žalobě vyplývá. Tento nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 795 Kč je nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 451 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné, proto soud žalobě vyhověl jen z části. Jelikož se žalovaný se zaplacením této části dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v sazbě nižší než je zákonná, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., (ale dle výše uplatněné žalobkyní), ode dne 2. 7. 2015, tedy ode dne, jak požadovala žalobkyně, když soud vychází ze lhůty stanovené ve výzvě ze dne 25. 6. 2015, do zaplacení. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy soud podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci nepřiznal v daném případ žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

10. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.