31 C 232/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17 224,74 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o zaplacení částky 73,16 Kč představující část smluvní pokuty se dle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. pro zpětvzetí zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 692,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 692,58 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se ve zbývající části zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 224,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 045,59 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 50,4 % ročně z částky 6 045,59 Kč od datum do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu číslo jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky, když právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet zapůjčenou částku. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaný se pak zavázal půjčenou částku spolu s poplatkem ve výši 9 095 Kč, tedy celkem částku 19 095 Kč uhradit v 78 týdenních splátkách ve výši 245 Kč. Úroková sazba z půjčených peněz byla sjednána ve výši 50,40 % ročně, stanovena jako pevná po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaný uhradil celkem 9 307,42 Kč, když z této částky 3 954,41 Kč bylo započteno na jistinu, která tak byla ponížena na 6 045,59 Kč a částka 5 353,01 Kč na poplatky spojené s poskytnutým úvěrem ve výši 9 095 Kč, které byly poníženy na částku 3 741,99 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své povinnosti ze smlouvy řádně a včas splácet poskytnutý úvěr nesplnil, vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně rovněž právo na zaplacení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, s nimiž je žalovaný v prodlení, když žalobkyně smluvní pokutu kapitalizovala ke dni datum v částce 4 937,16 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení sankčních poplatků ve výši 2 500 Kč, a to v souladu se smlouvou. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum pak právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný přípisem ze dne datum vyrozuměn. Zároveň přípisem ze dne datum byl žalovaný vyzván k okamžitému splacení dluhu, a to ve výši 17 224,74 Kč do datum. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani přes písemnou upomínku žalobkyně ze dne datum.

2. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Ve věci soud nařídil ústní jednání, které se konalo dne datum a dne datum, když žalovaný, ačkoli byl řádně a včas předvolán, se k tomuto jednání nedostavil. Žalobkyně se k tomuto jednání dostavila. Soud tak postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovaným dne datum, když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 9 095 Kč, celkem tedy částku 19 095 Kč v pravidelných 78 týdenních splátkách po 245 Kč RPSN činila 1 625 %. Ve smlouvě pak bylo uvedeno, že žalovaný potvrzuje, že na základě posouzení jeho úvěruschopnosti mu byl anonymizováno nabídnut spotřebitelský úvěr. Z obsahu této smlouvy pak soudu nebylo známo, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného zjišťována a ověřována. Po poučení dle ust. § 118a odst.1,3 o.s.ř., které se dostalo žalobkyni při jednání dne datum ve vztahu k posouzení a prověření úvěruschopnosti žalovaného, má soud z listin předložených a provedených k důkazu při jednání dne datum, a to zejména ze smlouvy o nájmu bytu, z pracovní smlouvy, z výplatních pásek žalovaného a ze zákaznické karty za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala a ověřovala dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum má soud za prokázané, že žalobkyně vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky ze dne datum na její osobu. Z upomínky ze dne datum má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil.

6. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne datum vzala žalobkyně žalobu částečně co do zaplacení částky 73,16 Kč představující část smluvní pokuty zpět. V tomto rozsahu tedy bylo řízení dle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. tak, jak je pod výrokem I. zastaveno.

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v nepatrné části. Mezi účastníky, resp. právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, měla být uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Žalovanému byla dne datum poskytnuta peněžitá částka ve výši 10 000Kč, když vedle této částky se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 9 095Kč, označovanou souborně jako poplatek, celkem tedy částku 19 095 Kč. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdkyně žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Za situace, kdy sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v říjnu 2019 při spotřebě v rozmezí od jednoho roku do pěti let včetně činila 7,73 % ročně, je úroková sazba ve výši 60,80% ročně, nemravná podle § 580 občanského zákoníku, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti podle § 588 OZ (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 publikované v časopise Soudní judikatura pod číslo). Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, bez níž úvěrová smlouva jako celek nemůže být platná, a v tomto případě tak nelze aplikovat ustanovení § 575 ani § 576 občanského zákoníku. V tomto kontextu nutno podotknout, že ke shodným závěrům dospěl i Krajský soud v Plzni v řízeních pod sp. zn. 25 Co 354/2019, 25 Co 403/2019 a 64 Co 272/2019. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaný si zapůjčil finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, avšak z tvrzení vyplývajících z podané žaloby vyplývá, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ještě před podáním žaloby zaplatil částku 9 307,42 Kč, tedy zbývá doplatit částka 692,58 Kč. Jelikož se žalovaný se zaplacením této částky dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne datum, tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty ve výzvě ze dne datum. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta, když aktivní legitimaci žalobkyně má soud za osvědčenou ze smlouvy o postoupení pohledávek dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., a podle poměru úspěchu a neúspěchu, když je to žalovaný, který by měl právo na jejich náhradu, avšak z obsahu spisu soud nemá za prokázané, že by žalovanému náklady vznikly, a proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku je přípustné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu okres. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu bude ukládat vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.