31 C 241/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr Monikou Mlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované zastoupený opatrovníkem územní celek sídlem adresa 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované o zaplacení 1 518 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný č. 1 je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 Kč od 10. 12. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 500 Kč od 10. 12. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky 18 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 Kč od 10. 12. 2019 do zaplacení se vůči žalované č. 2 zamítá.

IV. Žaloba o zaplacení částky 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 500 Kč od 10. 12. 2019 do zaplacení se vůči žalovanému č. 1 zamítá.

V. Žalobkyně a žalovaný č. 1 vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalovaná č. 2 je povinna uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 400 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 11. 8. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému č. 1 bylo uloženo zaplatit jí částku 4 527 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že žalovaný č. 1 použil dne 30. 10. 2019, vozidlo MHD a nemohl se prokázat kontrolnímu orgánu platným jízdním dokladem. Ani následně nesplnil svoji povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému, kterou mu žalobkyně jako provozovatel MHD vyměřila.

2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 14. 9. 2020 pod č. j. 31 C 241/2020-23 byl žalovanému č. 1 ustanoven opatrovníkem [stát. instituce].

3. Žalovaný č. 1 se k podané žalobě vyjádřil prostřednictvím svého opatrovníka tak, že s žalobou nesouhlasí, neboť žalovaný č. 1 byl v době, kdy cestoval bez platného jízdního dokladu nezletilý a za jeho chování tak mají nést odpovědnost jeho zákonní zástupci, a to z titulu rodičovské zodpovědnosti.

4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 1. 2021 pod č. j. 31 C 241/2020-37 soud připustil, aby na straně žalovaného č. 1 přistoupila do řízení jako další účastníce matka žalovaného č. 1 paní [celé jméno žalované], narozena [datum]. Toto usnesení nabylo právní moci dne 12. 2. 2021.

5. Soud ve věci nařídil ústní jednání, které se konalo dne 25. 3. 2021. K tomuto jednání se žalovaný č. 1 ani žalovaná č. 2, ačkoli byli řádně předvoláni, nedostavili, svoji neúčast neomluvili a o odročení jednání nepožádali. Soud tedy postupoval v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Opatrovník žalovaného č. 1 se k jednání dostavil.

6. Soud provedl předložené důkazy a z nich zjistil, že žalovaný č. 1 -) dne 30. 10. 2019 použil tramvajovou linku [číslo] když byl v 14:08 hodin kontrolován kontrolním orgánem [obec] městských dopravních podniků a neměl k dispozici platný jízdní doklad (hlášení a záznam o provedené přepravní kontrole). Z upomínky ze dne 19. 5. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného č. 1 o zaplacení dlužné částky upomínala, když z poštovní dodejky má soud za prokázané, že žalovaný je na doručovací adrese neznámý.

7. Podle § 37 odst. 4, písmeno d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona o drahách je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému.

8. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.

9. Podle § 18a odst. 1, písmeno c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle § 18a odst. 2, písm. c) citovaného zákona je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému.

10. Podle § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.

11. Podle Nařízení [stát. instituce] [číslo] o tarifu Integrovaného dopravního systému na území [územní celek] je cestující povinen uhradit provozovateli dopravy stanovené jízdné a přirážku k jízdnému. Splatnost jízdného a přirážky k jízdnému je stanovena v souladu s článkem 15 přepravních podmínek.

12. Podle § 858 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.

13. Z hlášení a ze záznamu o provedené přepravní kontrole ze dne 30. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaný č. 1 skutečně cestoval veřejným hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní, byl kontrolován revizorem, neprokázal se platným jízdním dokladem. Proto mu přímo na místě bylo uloženo k doplacení jízdné ve výši 18 Kč. Co se týče jízdného, má soud za to, že žalovaný č. 1 s ohledem na svůj věk, kdy použil prostředek veřejné hromadné dopravy ve věku 15 let, měl vědět, že je možné cestovat pouze s platnou jízdenkou, jeho rozumové schopnosti s ohledem na jeho věk, byly dostatečně vyvinuté tak, aby si tuto povinnost uvědomil a proto tuto povinnost soud uložil k zaplacení žalovanému č. 1, s čímž opatrovník žalovaného č. 1 vyslovil souhlas. Co se týče nezaplacené přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč, v tomto případě soud odpovědnost za zaplacení přirážky k jízdnému přenesl ve smyslu ustanovení § 858 občanského zákoníku, ve světle nálezu Ústavního soudu č. I ÚS 1775/14 ze dne 15. 2. 2017, na zákonnou zástupkyni žalovaného č. 1, tedy na žalovanou č. 2, kdy jsou to právě rodiče, kteří by měli v rámci své rodičovské zodpovědnosti vést dítě k plnění a dbát na plnění jeho povinností a za jejich neplnění pak nesou vlastní odpovědnost.

14. Žalovaný č. 1 tedy použil veřejný hromadný dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, aniž by zaplatil jízdné. V důsledku tohoto jednání mu vznikla při kontrole pověřenou osobou povinnost podle § 37 odst. 4 d), 5 b), c) zákona č. 266/1994 Sb. a podle § 18a, odst. 1, písm. c), odst. 2, písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. zaplatit cenu jízdného, vedle povinnosti zaplatit cenu jízdného vznikla žalovanému č. 1 rovněž povinnost zaplatit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Povinnost zaplatit přirážku k jízdnému přešla ve smyslu ust. § 858 občanského zákoníku na zákonného zástupce žalovaného č.

1. Jelikož žalovaná č. 1 ani žalovaný č. 2 svoje povinnosti nesplnili, dostali se do prodlení, žalovaný č. 1 ve vztahu k jízdnému a žalovaná č. 2 ve vztahu k přirážce k jízdnému, neboť o tarifním přestupku byli vyrozumění a byli vyzváni k jeho zaplacení, zároveň byli vyzváni k zaplacení dlužných částek. Jelikož se žalovaní se zaplacení dlužných jistin dostali do prodlení, soud přiznal žalobkyni rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že počátek prodlení odpovídá provedenému dokazování. Soud tedy s ohledem na výše uvedené žalobě vůči nezletilému žalovanému č. 1 vyhověl co do zaplacení jízdného ve výši 18 Kč včetně příslušenství, co do povinnosti zaplatit přirážku ve výši 1 500 Kč vůči žalovanému č. 1 zamítl. Naopak proti žalované č. 2 z titulu jejich rodičovské odpovědnosti žalobě v rozsahu přirážky k jízdnému včetně příslušenství vyhověl a co do jízdného žalobu zamítl.

15. Výrok V. je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když ve vztahu žalobkyně a žalovaný č. 1 je to žalovaný č. 1, který je z převážné části úspěšný a kterému by svědčilo právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu nemá soud za prokázané, že by žalovanému č. 1 nějaké náklady řízení vznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

16. Výrok VI. o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou č. 2 a žalovaným [číslo] je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o. s. ř ve spojení s ust. §142a o. s. ř., když ve vztahu k žalované č. 2 a žalovanému [číslo] byť žalobkyně nebyla zcela úspěšná, avšak její neúspěch byl v poměrně nepatrné části, přiznal ji soud právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč a dále v paušální náhradě účastníka v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 4 úkony spočívající v sepisu výzvy k plnění, v podání žaloby, v návrhu na přistoupení účastníka, a v účasti při ústním jednání, tedy ve výši 400 Kč Celkem tedy náklady řízení představují částku 1 400 Kč.

17. O lhůtách ke splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu.