31 C 299/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 22 111,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 700 Kč od 25. 11. 2024 do zaplacení a částku 6 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 300 Kč od 25. 11. 2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 23.6.2025 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku a) 12 103,89 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 269,48 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 894,17 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 103,89 Kč od 22.10.2024 do zaplacení ve výši 15 % p.a., s úrokem 15 % ročně z částky 12 103,89 Kč od 24.12.2024 do zaplacení, b) částku 10 007,23 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 876,36 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 496,86 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 007,23 Kč od 22.10.2024 do zaplacení ve výši 15 % p.a., s úrokem 15 % ročně z částky 10 007,23 Kč od 28.10.2024 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřel se žalovanou dne 28.3.2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná se pak zavázala půjčenou částku spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 10 201 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně sjednanou na druhé straně smlouvy a částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, tedy celkem částku ve výši 27 681 Kč uhradit v 78 týdenních ( sedmidenních) splátkách po 355Kč, když poslední splátka byla stanovena na 24.9.2024. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, porušila tím své závazky ze smlouvy, když poslední splátku uhradila dne 22.7.2023. Ke dni 17.12.2023 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila 12 103,89Kč a dlužný poplatek částku 11 530,51Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pak svoji pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2024 s účinností ke dni 21.10.2024 postoupila na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalovaná uhradila do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek částku 3 300 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované k zaplacení neuhrazenou jistinu ve výši 12 103,89 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 894,17Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 269,48 Kč, a dále úrok z úvěru ve výši 15 % ročně z jistiny 12 103,89 Kč od 24.12.2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 103,89 Kč od 22.10.2024 do zaplacení.

2. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , uzavřel se žalovanou dne 30.1.2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná se pak zavázala půjčenou částku spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 288 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně sjednanou na druhé straně smlouvy a částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, tedy celkem částku ve výši 23 051Kč uhradit v 78 týdenních ( sedmidenních) splátkách po 296Kč, když poslední splátka byla stanovena na 29.7.2024. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, porušila tím své závazky ze smlouvy, když poslední splátku uhradila dne 22.7.2023. Ke dni 17.12.2023 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila 10 007,23Kč a dlužný poplatek částku 6 995,52Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pak svoji pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2024 s účinností ke dni 21.10.2024 postoupila na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalovaná uhradila do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek částku 5 700 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované k zaplacení neuhrazenou jistinu ve výši 10 007,23 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 496,86Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 876,36 Kč, a dále úrok z úvěru ve výši 15 % ročně z jistiny 10 007,23 Kč od 28.10.2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 007,23 Kč od 22.10.2024 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes písemnou upomínku.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Ve věci se konalo ústní jednání dne 23.2.2026, k němuž byli účastníci řádně předvoláni. Žalobkyně svoji neúčast omluvila a žalovaná se k tomuto jednání, ačkoli byla řádně a včas předvolána, nedostavila, svoji neúčast neomluvila a o odročení jednání nepožádala. Soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. a ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, a žalovanou dne 28.3.2023, když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 13 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 14 681 Kč, celkem tedy částku 27 681 Kč v pravidelných 78 týdenních splátkách ve výši 355Kč, když poslední splátka byla stanovena na den 24.9.2024. Úrok z půjčených peněz byl sjednán ve výši 86 % ročně, RPSN byla sjednána ve výši 160,35 %. Z karty zákazníka má soud za prokázané, že Žalovaná v den uzavření smlouvy původnímu věřiteli sdělila výši svých příjmů a to 20 847 Kč měsíčně, výdaje v částce 9 302 Kč měsíčně. Z tabulky umoření má soud za prokázané, jakým způsobem měla být dlužná částka hrazena.

6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, a žalovanou dne 30.1.2023, když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 12 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 11 051 Kč, celkem tedy částku 23 051Kč v pravidelných 78 týdenních splátkách ve výši 296 Kč, když poslední splátka byla stanovena na den 29.7.2024. Úrok z půjčených peněz byl sjednán ve výši 68,80 % ročně, RPSN byla sjednána ve výši 123,26%. Z karty zákazníka má soud za prokázané, že Žalovaná v den uzavření smlouvy původnímu věřiteli sdělila výši svých příjmů a to 20 847 Kč měsíčně, výdaje v částce 8 000 Kč měsíčně. Z tabulky umoření má soud za prokázané, jakým způsobem měla být dlužná částka hrazena.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ve spojení s přílohou, ze dne 21.10.2024, má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z přípisu ze dne 21.10.2024, ve spojení s poštovním podacím lístkem, má soud za zjištěné, že žalobkyně žalovanou o postoupení pohledávky vyrozuměla. Z výzvy k plnění ze dne 18.2.2025, ve spojení s podacím poštovním lístkem, má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby žalovanou o zaplacení dlužné částky vyzývala.

8. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky byly uzavřeny 2 smlouvy o zápůjčce dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (byť pojmově označeny jako smlouvy o spotřebitelském úvěru). Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

9. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

10. V daném případě žalobkyně tvrdila, avšak neprokázala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalované, v tom směru tvrdila, že původní věřitel vycházel z údajů sdělených žalovanou a nahlédl do blíže neoznačených „databází“ a odkázala na kartu zákazníka ve vztahu ke každé jednotlivé smlouvě o úvěru, v nichž je uveden příjem žalované v částce 20 847 Kč měsíčně a výdaje ve výši 8 000Kč, ve druhém případě ve výši 9 302 Kč, však způsob zjištění a ověření těchto údajů z těchto nevyplývá. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, nedostavením se k ústnímu jednání se žalobkyně vzdala poučení, které by se jí ze strany soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř. dostalo, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž jsou obě smlouvy neplatné.

11. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, kde uvedl, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.

12. Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné s ohledem na shora uvedené posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaná si zapůjčila v prvním případě finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, avšak z tvrzení vyplývajících z podané žaloby vyplývá, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ještě před podáním žaloby zaplatila částku 3 300 Kč, tedy zbývá doplatit částka 9 700 Kč, ve druhém případě finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, avšak z tvrzení vyplývajících z podané žaloby vyplývá, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ještě před podáním žaloby zaplatila částku 5 700 Kč, tedy zbývá doplatit částka 6 300 Kč. S ohledem na tuto skutečnost a na právní posouzení nároku žalobkyně, jakožto nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy soud žalobě vyhověl pouze co do částky 9 700 Kč a co do částky 6 300 Kč. Jelikož se žalovaná se zaplacením této částky dostala do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 25.11.2024, tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty prokazatelně odeslané výzvě ze dne 21.10.2024. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za osvědčenou v souladu s ust. § 1879 zákona č. 89/2012Sb., občanského zákoníku. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., a podle poměru úspěchu a neúspěchu nepřiznal právo žádnému z účastníků.

15. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta druhá a uložil žalované splnit povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí v obecné 3 denní lhůtě.