31 C 320/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 202,83 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 560 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 560 Kč od 20.1.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 29. 10. 2021 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 202,83 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 132,34 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 202,83 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřela se žalovaným dne 20. 6. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému půjčku ve výši 7 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se pak zavázal půjčenou částku spolu s poplatkem ve výši 4 872 Kč uhradit právní předchůdkyni žalobkyně v hotovosti v 53 týdenních (sedmidenních) splátkách po 224 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 6. 2008. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátku uhradil dne 11. 11. 2008. Ke dni 23. 4. 2009 provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení dluhu a dlužná jistina představovala částku 3 202,83 Kč a souhrnný dlužný poplatek částku 2 229,17 Kč. Žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 6 440 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně svoji pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupil s účinností ke dni 5. 1. 2021 na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném částku představující dlužnou jistinu ve výši 3 202,83 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 132,34 Kč představující zákonný úrok z prodlení počítaný z jistiny ve výši 3 202,83 Kč od 19. 11. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do 18. 12. 2020 a dále do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes písemnou upomínku žalobkyně.

2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., jeho souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval.

5. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o půjčce [číslo] má soud za prokázané, že tuto uzavřela společnost [právnická osoba] se žalovaným dne 20. 6. 2007, když na základě této smlouvy půjčila žalovanému částku 7 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem ve výši 4 872 Kč, tedy celkem částku 11 872 Kč v pravidelných 53 týdenních splátkách po 224 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. RPSN činila 206,8 % ročně. Z výzvy ze dne 29. 7. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávek na žalobkyni. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná dlužnou částku neuhradil.

6. Podle § 657 zákona č. 401964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Podle § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/196 4Sb., občanského zákoníku, účinného do 31.12.2013, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

8. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měly být uzavřeny smlouvy o půjčce dle ust. § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013. Žalovanému byla na základě smlouvy o půjčce ze dne 20.6.2007 poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč, když vedle této částky se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 4 872Kč, označovanou souborně jako poplatek, celkem tedy částku 11 872 Kč. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdce žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN, která byla pro tuto půjčku vyjádřena ve výši 206,8 %, ale také při přepočtu v úrokové sazbě ročně. Soud v tomto odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16.8.2018 pod č.j. [spisová značka], dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Je však evidentní, že si žalovaný půjčil finanční prostředky ve výši 7 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně obsaženém v žalobě uhradil z tohoto titulu celkem 6 440 Kč, zbývá tedy doplatit částka 560 Kč. Jelikož nárok žalobkyně je nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, když veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné, soud žalobě vyhověl pouze z části a to ve výši 560 Kč. Jelikož se pak žalovaný se zaplacením této částky dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 20.1.2021, tedy ode dne následujícího po uplynutí lhůty ve výzvě k zaplacení dlužné částky ze dne 6.1.2021 do zaplacení. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, byť žalovaný byl ve věci úspěšnější, avšak z obsahu spisu nemá soud za prokázané, že by žalovanému náklady řízení vznikly.

10. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup.