31 C 321/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky ve výši 96 300 Kč s přísl. a o zaplacení částky 175 938,50 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 10 000 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba o zaplacení částky 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 30 000 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba o zaplacení částky 175 938,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 175 938,50 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 10. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 96 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 23. 10. 2020 do zaplacení a dále částku 175 938,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 23. 10. 2020 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že žalovaný a žalobkyně spolu spolupracovali v rámci jejich podnikatelské činnosti, a to na základě ústně uzavřených smluv o dílo či jiných podobných ústních ujednáních. V rámci těchto ústně uzavřených ujednání žalobkyně zaslala žalovanému v období od 22. 5. 2020 do září 2020 částku 96 300 Kč představující zálohu na v budoucnu poskytnuté služby – stavební práce. Částky byly zasílány na účet žalovaného. Jelikož spolupráce mezi žalobkyní a žalovaným dále nepokračovala, žalovaný s žalobkyní odmítá komunikovat a poskytnuté prostředky žalobkyni nevrátil, má žalobkyně za to, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení a žádá jeho vrácení, a to ve výši 96 300 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný při výkonu stavebních prací pro žalobkyni poškodil jím obsluhovaný stavební stroj značky [příjmení] 906 M, výrobní číslo K [číslo], když oprava tohoto stavebního stroje byla vyčíslena na částku 175 938,50 Kč, jak vyplývá z cenové nabídky č. [anonymizováno], kterou [právnická osoba] vypracovala pro žalobkyni dne 17. 9. 2020. Tuto částku požaduje žalobkyně po žalovaném k zaplacení z titulu nároku na náhradu škody. Žalovaný pak dlužné částky žalobkyni neuhradil, a to ani přes písemnou upomínku ze dne 24. 9. 2020.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, nesouhlasí se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobě a není si vědom, že by žalobkyně za jeho osobou měla jakoukoli pohledávku. Uvedl, že přijal finanční prostředky, u nichž bylo ve zprávě pro příjemce uvedeno [jméno] [příjmení] - mzda, když se jednalo o prostředky pro pana [jméno] [příjmení] a tyto mu také předal. Co se týče plnění označeného jako záloha na [anonymizována dvě slova] ve výši 30 000 Kč, toto byla záloha na vibrační pěch, který žalobci prodal, když konečná faktura byla na 35 000 Kč a doposud nebyla vyúčtována. Společnost žalobkyně tedy dle tvrzení žalovaného dluží žalovanému finanční prostředky za odvedenou práci. Co se týče poškození stroje, pak uvedl, že pokud by k takovémuto poškození došlo, musel by o tom být záznam ve stavebním deníku.

3. Žalobkyně se následně vyjádřila svým podáním ze dne 27. 6. 2021 tak, že vzala žalobu co do zaplacení částky 56 300 Kč zpět, neboť tyto finanční prostředky byly skutečně předány panu [příjmení]. Co se týče poskytnuté zálohy ve výši 35 000 Kč na pěch [anonymizována dvě slova], zde uvedla žalobkyně, že na žalobě trvá, neboť tento pěch nebyl panem žalovaným dodán a záloha nebyla vrácena. Rovněž setrvala na svém nároku na zaplacení částky odpovídající škodě na poškozeném stroji.

4. Soud ve věci nařídil první ústní jednání, které se konalo 13. 9. 2021, když k tomuto jednání se žalovaný, ačkoli byl řádně a včas předvolán, nedostavil, žalobkyně se k tomuto jednání dostavila, soud postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a ve věci jednal v nepřítomnosti žalovaného. Při tomto jednání vzala žalobkyně žalobu zpět nejenom co do částky 56 300 Kč, ale také co do zákonného příslušenství ve výši 8,05 % ročně z této částky od 23. 10. 2020 do zaplacení, když unesením zdejšího soudu ze dne 13. 9. 2021 pod č. j. 31 C 321/2020-58 bylo řízení v požadovaném rozsahu zastaveno. Toto usnesení nabylo právní moci dne 10. 11. 2021.

5. Žalobkyně setrvala na svém nároku na zaplacení 40 000 Kč, když nadále tvrdila, že se jedná o nárok z titulu bezdůvodného obohacení a dále pak setrvala na svém nároku na zaplacení částky 175 938,50 Kč z titulu nároku na náhradu škody. Při tomto jednání pak byla žalobkyně ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena, jak ve vztahu ke svému nároku na vydání bezdůvodného obohacení, v reakci na tvrzení žalovaného, že se jednalo o zálohu na kupní cenu zboží, které mělo být ze strany žalovaného žalobkyni dodáno a následně pak na vyjádření žalobkyně, že skutečně tedy mělo být dodáno, když se jednalo o pěch [anonymizována dvě slova], avšak tento nebyl ze strany žalovaného dodán. Tedy žalobkyně byla poučena o tom, aby svá skutková tvrzení doplnila, zejména tedy z jakého titulu se po žalovaném domáhá vydání, zda z titulu bezdůvodného obohacení či zda z titulu nároku na vrácení zaplacené zálohy na kupní cenu atd. Zároveň pak byla žalobkyně poučena ve vztahu k nároku na náhradu škody, aby také dotvrdila, kdy a jakou povinnost žalovaný porušil, jaká vznikla škoda, příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody a také výši škody. Zároveň byla žalobkyně poučena o koncentraci řízení, kdy koncentrační lhůta byla stanovena do 30. 9. 2021.

6. Soud ve věci provedl listinné důkazy a z nich zjistil následující skutkový stav.

7. Z výpisu z účtu ze dne 24. 7. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla na účet žalovaného částku 16 030 Kč (zpráva pro příjemce [jméno] [příjmení] – mzda + pokladna [číslo]), dne 7. 7. 2020 poskytla částku 30 000 Kč (zpráva příjemci záloha na [anonymizována dvě slova]), dne 12. 6. 2020 poskytla částku 24 360 Kč (zpráva příjemci [jméno] [příjmení] – mzda + pokladna [číslo]), dne 12. 8. 2020 poskytla částku 10 000 Kč (zpráva příjemci záloha [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [celé jméno žalovaného]), dne 22. 5. 2020 poskytla částku 15 910 Kč (zpráva příjemci [jméno] [příjmení] - pokladna [číslo]).

8. Z cenové nabídky č. [anonymizováno] má soud za prokázané, že [právnická osoba] poskytla žalobkyni cenovou nabídku na opravu po havárii, a to stroje [anonymizována dvě slova], výrobní č. K [číslo], a to cenovou nabídku na opravu po havárii vystavenou dne 17. 9. 2020 se splatností do 17. 10. 2020 na částku 175 938,50 Kč bez DPH, tedy 212 885,59 Kč s DPH.

9. Z přípisu ze dne 23. 9. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných částek i tohoto dne.

10. Z upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne 24. 9. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužných částek vyzývala.

11. Žalobkyně v koncentrační lhůtě soudu žádné podání nedoručila. Žalobkyně doručila soudu podání až dne 11. 10. 2021, avšak ke skutkovým tvrzením obsaženým v tomto podání, jakož i k důkazům označených v tomto podání, soud, s ohledem na skutečnost, že toto podání bylo podáno soudu po uplynutí koncentrační lhůty, nepřihlížel.

12. Ve věci se konalo další ústní jednání, a to dne 22. 11. 2021, když k tomuto byli účastníci opět řádně a včas předvolání, k tomuto jednání se žalobkyně bez omluvy nedostavila a o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se k tomuto jednání dostavil. Soud tedy postupoval opět v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. a tentokrát věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně. Při tomto jednání se žalovaný k žalobě vyjádřil, jednak k přijaté záloze na zaplacení kupní ceny na pěch [anonymizováno], vyjádřil se k realizované spolupráci se žalobkyní, jakož i k poškození bagru žalobkyně, avšak ani k těmto tvrzením soud nepřihlédl, neboť byla sdělena po uplynutí koncentrační lhůty.

13. Žádné další důkazy soud ve věci neprováděl a důkazní návrh výslechem účastníků pro nadbytečnost v tomto případě zamítl, stejně tak jako důkazní návrh žalovaného výslechem pana [jméno] [příjmení], když tyto důkazní návrhy byly zamítnuty zejména pro absenci skutkových tvrzení žalobkyně, k nimž by se snad účastníci či navrhovaný svědek mohli vyjadřovat.

14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89//2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89//2012 Sb., občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § § 2910 odst. 1 zákona č. 89//2012 Sb., občanského zákoníku, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

17. Podle ust. § 1970 zákona č. 89//2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není v převážné části důvodná. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 96 300 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, když co do částky 56 300 Kč s příslušenstvím byla žaloba z tohoto titulu vzata zpět, a řízení zataveno. Tedy z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení se nadále domáhala částky 40 000 Kč. Dále se pak domáhala nároku na náhradu škody ve výši 175 938,50 Kč rovněž s příslušenstvím. Domáhala-li se žalobkyně zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, pak má soud za to, že z tohoto titulu může přiznat žalobkyni pouze částku 10 000 Kč, kdy skutečně tato částka byla na účet žalovaného poskytnuta, dle tvrzení žalobkyně na plnění z budoucí spolupráce. Žalobkyně k tomuto již nic dalšího nedotvrdila, žalovaný v koncentrační lhůtě soudu rovněž nesdělil ničeho. Po koncentrační lhůtě pak žalovaný uvedl, že skutečně toto přijal k plnění na budoucí spolupráci, kdy práce pro žalobkyni také z tohoto titulu vykonal a jejich celková cena mu nebyla zaplacena, avšak tato tvrzení byla sdělena až po koncentrační lhůtě, soud k nim nepřihlížel a nebyla ani žádným způsobem po koncentrační lhůtě prokázána. Soud má tak za prokázané, že žalobkyně skutečně na účet žalovaného částku 10 000 Kč poskytla, žalovaný tuto částku přijal, a to bez právního důvodu, případně z právního důvodu, který následně odpadl, považuje soud žalobu v tomto rozsahu za důvodnou. Jelikož se žalovaný se zaplacením dlužné částky 10 000 Kč dostal do prodlení, přiznal soud ve vztahu k této částce žalobkyni rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co se týče částky 30 000 Kč, kteroužto žalobkyně původně požadovala rovněž z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení, následně k tvrzení žalovaného, že se jednalo o zálohu na kupní cenu pěchu [anonymizována dvě slova], jehož celková cena byla 35 000 Kč a kterou také žalovaný žalobkyni dodal, žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že se jednalo o zálohu na kupní cenu, uvedla však, že zboží dodáno nebylo. Následně pak při ústním jednání opět uváděla žalobkyně, že tuto částku požaduje z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Po poučení ve smyslu ustanovení § 118 odst. 1, 3 o. s. ř. ve spojení s poučením o koncentraci řízení ve smyslu ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. však žalobkyně soudu nedotvrdila, z jakého právního titulu se požadované částky domáhá a nedotvrdila žádné zásadní a rozhodné skutečnosti k tomu, aby se soud mohl dále daným nárokem žalobkyně zabývat. Tedy žalobkyně v tomto rozsahu břemeno důkazního tvrzení neunesla, následně tedy ani neprokázala, a proto soudu nezbylo nic jiného, než v tomto rozsahu žalobu zamítnout tak, jak je pod výrokem II. tohoto rozsudku uvedeno. Co se týče nároku na náhradu škody ve výši 175 938,50 Kč, tak i ve vztahu k tomuto nároku dostala žalobkyně ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ve spojení s poučením o koncentraci řízení ve smyslu ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. poučení, že je nezbytné, aby dotvrdila, kdy a jakým způsobem žalovaný porušil povinnost, jakou povinnost, aby prokázala vznik škody, příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti vznikem škody a následně výši škody. Po tomto poučení však žalobkyně žádná skutková tvrzení soudu nedoplnila, žádné důkazy k prokázání svých tvrzení neoznačila, soudu žalobkyně pouze sdělila, že žalovaný poškodil její stroj v žalobě specifikovaný, následně předložila cenovou nabídku [právnická osoba] na opravu stroje, kdy soud nemůže ani uzavřít, že by se jednalo o stroj, který měl být údajně ze strany žalovaného poškozen. Tedy opět pro nedostatek skutkových tvrzení, má soud za to, že žalobkyně neunesla břemeno skutkových tvrzení, a ani v tomto směru tedy soudu nezbylo nic jiného, než žalobu zamítnout tak, jak je pod výrokem IV. uvedeno.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když je to žalovaný, který byl ve věci převážně úspěšný a měl by právo na náhradu nákladů řízení, avšak žalovaný se svého práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, tak jak je pod výrokem IV. tohoto rozsudku uvedeno.