31 C 327/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 48 372 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 900 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 26.8.2025, ve znění jeho doplnění ze dne 26.11.2025, se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 288 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 959,88 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 008,83 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 880,40 Kč od 21.2.2025 do zaplacení ve výši 14,75 %, úrok 8 % ročně z částky 7 674,39 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, částku 27 084 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 104,09 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 598,68 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 154,17 Kč od 21.2.2025 do zaplacení ve výši 15 %, úrok 8 % ročně z částky 9 879,49Kč od 21.2.2025 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, uzavřela se žalovanou dne 10.12.2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byl předpis splátek, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná se pak zavázala půjčenou částku spolu s úrokem v pevné výši 761 Kč, dále poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč, úhradu za umožnění splatit splátky v hotovosti ve výši 2 700Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 27 888Kč uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 10.2.2024. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, porušila tím své závazky ze smlouvy, když poslední splátku uhradila dne 10.5.2024, a to ve výši 1 100 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pak svoji pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2025 s účinností ke dni 25.3.2025 postoupila na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalobkyně tak požaduje po žalované k zaplacení neuhrazenou jistinu ve výši 7 674,39 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 206,10 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 3 519 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 1 038,60 Kč, úhradu za možnost platit splátky v hotovosti ve výši 1 350 Kč, smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč, dále zákonný úrok z prodlení od 11.2.2024 do 20.2.2025 ve výši 1 008,83 Kč a dále úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z jistiny 7 674,39 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši do 20.2.2025 ve výši 1 959,88 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 880,40 Kč (dlužná jistina 7 674,39 Kč a úrok za sjednanou dobu ve výši 206,10Kč) od 21. 2.2025 do zaplacení.

2. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, uzavřela se žalovanou dne 11.8.2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byl předpis splátek, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná se pak zavázala půjčenou částku spolu s úrokem v pevné výši 1 014Kč, dále poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč, úhradu za umožnění splatit splátky v hotovosti ve výši 3 600 KČ, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 37 184Kč uhradit v 14 měsíčních splátkách po 2 565 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 11.10.20236. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, porušila tím své závazky ze smlouvy, když poslední splátku uhradila dne 10.5.2024, a to ve výši 1 300Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pak svoji pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2025 s účinností ke dni 25.3.2025 postoupila na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalobkyně tak požaduje po žalované k zaplacení neuhrazenou jistinu ve výši 9 879,49 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 274,68 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4 200 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 1 186,97 Kč, úhradu za možnost platit splátky v hotovosti ve výši 1 542,86 Kč, smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, dále úrok od 12.10.2023 do 20.2.2025 z dlužné jistiny ve výši 1 598,68 Kč a dále úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z jistiny 9 879,49 Kč od 21.2.2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši do 20.2.2025 ve výši 3 104,09 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 154,17Kč (dlužná jistina 9 879,49 Kč a úrok za sjednanou dobu ve výši 274,68Kč) od 21. 2.2025 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní upomínku.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Ve věci se konalo ústní jednání dne 9.3.2026, k němuž byli účastníci řádně předvoláni. Žalovaná se však k tomuto jednání, ačkoli byla řádně a včas předvolána, nedostavila, svoji neúčast neomluvila a o odročení jednání nepožádala. Soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. a ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou dne 10.12.2022 když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 15 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 12 888 Kč, celkem tedy částku 27 888 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, když poslední splátka byla stanovena na den 10.2.2024. RPSN byla ve výši 272,44 %. Z předpisu splátek má soud za zjištěné jednotlivé splátky, kterými měla žalovaná úvěr uhradit. Z výpisu z účtu předloženého žalobkyní má soud za zjištěné, že žalovaná uhradila z titulu této smlouvy celkem částku 14 100 Kč. Z výzvy k plnění ze dne 17.7.2025 ve spojení s podacím poštovním lístkem má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby žalovanou o zaplacení dlužné částky vyzývala.

6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou dne 11.8.2022, když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 20 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 17 184 Kč, celkem tedy částku 37 184 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč, když poslední splátka byla stanovena na den 11.10.2023. RPSN byla ve výši 272,44 %. Z předpisu splátek má soud za zjištěné jednotlivé splátky, kterými měla žalovaná úvěr uhradit. Z výpisu z účtu předloženého žalobkyní má soud za zjištěné, že žalovaná uhradila z titulu této smlouvy celkem částku nejméně ve výši 20 100 Kč. Z výzvy k plnění ze dne 17.7.2025 ve spojení s podacím poštovním lístkem má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby žalovanou o zaplacení dlužné částky vyzývala.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.3.2023, ve spojení s přílohou č., hodnota, má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku z titulu obou shora uvedených smluv o úvěru za žalovanou na žalobkyni. Z přípisu ze dne 2.4.2025 má soud za zjištěné, že žalobkyně žalovanou o postoupení pohledávky vyrozuměla.

8. Z žádosti o úvěr ze dne 11.8.2022 má soud za zjištěné, že žalobkyně zjišťovala příjmy a výdaje na straně žalované, když příjem představoval částku 24 729 Kč měsíčně a byl ověřen výplatními páskami a pracovní smlouvou se zaměstnavatelem, výdaje pak představovaly částku 4 000Kč na bydlení a částku 13 540 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady, tyto však žádným způsobem ověřeny nebyly. Z žádosti o úvěr ze dne 10.12.2022 má soud za zjištěné, že žalobkyně zjišťovala příjmy a výdaje na straně žalované, když příjem představoval částku 25 611 Kč měsíčně a byl ověřen výplatními páskami a pracovní smlouvou se zaměstnavatelem, výdaje pak představovaly částku 4 000Kč na bydlení a částku 13 540 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady, tyto však žádným způsobem ověřeny nebyly. Z tvrzení žalobkyně má pak soud za zjištěné, že nad rámec uvedeného plnění žalovaná ničeho neuhradila.

9. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky byly uzavřeny 2 smlouvy o úvěru, resp. o zápůjčce dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (byť pojmově označeny jako smlouvy o spotřebitelském úvěru). Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

10. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

11. V daném případě žalobkyně tvrdila, avšak neprokázala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalované, v tom směru tvrdila, že původní věřitel vycházel z údajů sdělených žalovanou a nahlédl do blíže neoznačených „databází“ a odkázala na žádost o úvěr, z ní však způsob zjištění a ověření údajů nevyplývá, resp. vyplývá z nich způsobe ověření příjmů na straně žalované, nikoliv pak způsobe ověření výdajů žalované tak, jak je popsáno pod bodem 8 odůvodnění toho rozsudku. Žalobkyni se proto dostalo ze strany soudu stran prokázání splnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost žalované ve smyslu ust. § 118a odst.1, 3 o.s.ř. poučení, přes které žádné další tvrzení nedoplnila a žádné další důkazy neoznačila. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.

12. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, kde uvedl, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.

13. Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné s ohledem na shora uvedené posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaná si zapůjčila v prvním případě finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, avšak z tvrzení žalobkyně i z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ještě před podáním žaloby zaplatila částku 14 100Kč, tedy zbývá doplatit částka 900 Kč. S ohledem na tuto skutečnost a na právní posouzení nároku žalobkyně, jakožto nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy soud žalobě vyhověl pouze co do částky 900 Kč. Jelikož se žalovaná se zaplacením této částky dostala do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 2.8.2025, tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty prokazatelně odeslané výzvě ze dne 17.7.2025. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za osvědčenou v souladu s ust. § 1879 zákona č. 89/2012Sb., občanského zákoníku. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Co se týče smlouvy o úvěru ze dne 11.8.2022, zde si žalovaná zapůjčila finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, avšak z tvrzení žalobkyně i z předložených důkazů vyplývá, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ještě před podáním žaloby zaplatila nejméně částku 20 100 Kč, tedy více, než jí bylo poskytnuto, tedy soudu nezbylo nic jiného, než v případě této smlouvy žalobu zamítnout v celém rozsahu. Aktivní legitimaci žalobkyně by měl i v tomto případě soud za prokázanou v souladu s ust. § 1879 zákona č. 89/2012Sb., občanského zákoníku15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy je to žalovaná, která by la ve věci úspěšnější a měla by právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu nemá soud za prokázané, že by žalované náklady řízení vznikly, a proto rozhodl tak, že tyto nepřiznal žádnému z účastníků.

16. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta druhá a uložil žalované splnit povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí v obecné 3 denní lhůtě.