31 C 360/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr Monikou Mlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 1 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 000 Kč od 22.1.2018 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 000 Kč od 20.7.2014 do 21.1.2018 se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 22. 5. 2020 ve znění jeho doplnění doručeném zdejšímu soudu dne 18. 1. 2021 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jež by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 000 Kč od 20. 7. 2014 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdci žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě půjčil žalované částku 1 000 Kč a to převodem na bankovní účet. Jeho číslo žalovaná uvedla v žádosti o poskytnutí půjčky. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách [právnická osoba], formou textové zprávy SMS, když odesláním žádosti o zápůjčku žalovaná stvrdila, že se seznámila s VOP a že s nimi souhlasí. V žádosti uvedla žalovaná údaje o rodném čísle o dokladu totožnosti a o bankovním účtu. Žalovaná se zavázala zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí částky vrátit do 19. 7. 2014. Žalovaná se dostala do prodlení, když do 19. 7. 2014 zápůjčku ani částečně nesplatila. Tento den nastala splatnost celého dluhu. Žalovaná je povinna vrátit [právnická osoba] zápůjčku řádně a včas, když žalobkyně touto žalobou požaduje zaplatit jistinu dlužné částky spolu se zákonným úrokem z prodlení. Aktivní legitimaci smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, na jejímž základě společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila ani před písemnou upomínku ze dne 17. 3. 2020.

2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., její souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval.

5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] má soud za prokázané, že tuto uzavřela společnost [právnická osoba] [IČO] jako věřitel se žalovanou jako dlužníkem, když na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované částku ve výši 1 000 Kč v hotovosti ke dni podpisu smlouvy, kteroužto se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli spolu s poplatkem, celkem tedy částku ve výši 1 330 Kč a to do 19.7.2014, s roční úrokovou sazbou ve výši 401,50 %, RPSN představovala 3 112,64 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.12.2017 má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2018 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Z výzvy ze dne 11.3. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky písemně vyzývala. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná žalobkyni dlužnou částku neuhradila.

1. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením, když podle ust. § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany.

10. Po zhodnocení provedeného dokazování má soud za prokázané, že žaloba je důvodná, mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Žalované byla poskytnuta peněžitá částka ve výši 1 000 Kč, když vedle této částky se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 330 Kč, označovanou souborně jako poplatek, celkem tedy částku 1 330 Kč. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdkyně žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN, která byla pro tuto zápůjčku vyjádřena ve výši 3 112,64 %, ale také při přepočtu v úrokové sazbě ročně ve výši 401,50%. Soud v tomto odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. [spisová značka], dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Žalobkyně se stala v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, věřitelem dané pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna Nárok žalobkyně je tedy nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaná si zapůjčila finanční prostředky ve výši 1 000 Kč, a z této částky neuhradila ničeho. S ohledem na tuto skutečnost a na právní posouzení nároku žalobkyně, jakožto nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy soud žalobě co do zaplacení částky 1 000 Kč vyhověl. Jelikož se žalovaná se zaplacením této částky dostala do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v sazbě požadované žalobkyní, která není v rozporu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne 22. 1. 2018, tedy ode dne následujícího po uplynutí lhůty v první výzvě o zaplacení, která byla soudu předložena, ze dne 18.1.2018. V tom to rozsahu bylo žalobě vyhověno tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno. Co do zbývajícího příslušenství pak byla žaloba zamítnuta tak, jak je uvedeno pod výrokem II. rozsudku.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy soud hodnotí neúspěch žalobkyně jako poměrně nepatrný a proto jí přiznal právo na plnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, 3 úkonů právní služby po 200 Kč (tj. 600 Kč) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí a zastoupení a sepis žaloby, 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve smyslu ustanovení § 147 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak náklady řízení žalobkyně představuje částka 1 489 Kč. Soud uvádí, že o náhradě nákladů řízení rozhodoval v souladu s § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., když návrh žalobkyně vyhodnotil jako návrh podaný na základě ustáleného vzoru opakovaně uplatňovaném žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcí.

12. O lhůtách k plnění bylo rozhodováno v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a ke splnění všech povinností byla žalovanému stanovena lhůta obecná třídenní. Místo plnění u nákladů řízení pak bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně.