31 C 387/2019

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa o vyloučení věcí z exekuce

I. Žaloba, aby z exekučního řízení vedeného soudní exekutorkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] ve věci oprávněného [celé jméno žalovaného] proti povinnému [příjmení] [jméno] [jméno], byl vyloučen pozemek [anonymizována tři slova] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře [anonymizováno] m², jehož součástí je budova [adresa] - rodinný dům, pozemek [adresa] – orná půda o výměře [číslo] m² a pozemek [adresa] – orná půda o výměře [anonymizováno] m², vše nemovitosti nacházející se v k. ú. [část obce], [územní celek], zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], [územní celek] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 26 922,50 Kč k rukám právního zástupce žalovaného, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9. 12. 2019 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud vyloučil z exekučního řízení vedeného soudní exekutorkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] ve věci oprávněného [celé jméno žalovaného] proti povinnému [příjmení] [jméno] [jméno] pozemek č. parc. st. [anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře [anonymizováno] m², jehož součástí je budova [adresa] – rodinný dům, pozemek č. parc. [číslo] orná půda o výměře [anonymizována dvě slova] m² a pozemek č. parc. [číslo] orná půda o výměře [anonymizováno] m², vše nacházející se v k.ú. [část obce], [územní celek], zapsané na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], [územní celek] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], a dále, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právnímu zástupci žalobkyně byl dne 26. 11. 2019 doručen exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres], č. j. [číslo jednací], tento exekuční příkaz byl doručen žalobkyni dne 5. 12. 2019. Tento exekuční příkaz byl vydán v rámci exekučního řízení oprávněného [celé jméno žalovaného], tedy žalovaného, proti povinnému [příjmení] [jméno] [jméno] (bývalý manželů žalobkyně), narozen [datum], zemřelý dne [datum], podle vykonatelného notářského zápisu [jméno] [příjmení], ze dne 19. 3. 2013, [číslo jednací], NZ [číslo], vymáhaná peněžitá pohledávka byla ve výši 12 976 120,20 Kč. Tímto exekučním příkazem dle žalobkyně došlo k postižení výlučného majetku žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že z exekučního příkazu je zřejmé, že se v něm vychází z nesprávných předpokladů, za prvé se v něm počítá s tím, že je v exekuci vymáhána pohledávka tvořící zaniklé společné jmění povinného a jeho bývalé manželky tedy žalobkyně, když tato pohledávka nikdy nemohla náležet do společného jmění manželů, šlo o dluh, který převzal výlučně povinný bez souhlasu, a dokonce i bez vědomí žalobkyně, přičemž nešlo o obstarávání běžných potřeb rodiny. Manželství žalobkyně a povinného bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 9. 1. 2013 a dohoda o vypořádání společného jmění manželů byla uzavřena dne 25. 2. 2013, tedy před vznikem exekučního titulu notářského zápisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 19. 3. 2013. Žalobkyně dále uvedla, že v daném případě šlo o dluh z investiční činnosti, kterou prováděl povinný pro oprávněného, a to v podstatně nižších částkách, k tomuto tvrzení pak žalobkyně poukázala na čestné prohlášení povinného s úředně ověřeným podpisem ze dne 24. 1. 2018. Za druhé žalobkyně namítla, že exekuční příkaz vychází z nesprávného východiska o tom, že dohoda o vypořádání společného jmění manželů by měla být relativně bezúčinnou dle § 150 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, žalobkyně uvedla, že v rámci této dohody došlo dle vůle povinného a žalobkyně ke vzájemnému vypořádání, a to i se zohledněním dřívějších závazků, vnosů do společného jmění manželů atd. Nedošlo v žádném případě ke zmenšení majetku povinného, neboť tímto byly vypořádány i jeho dřívější dluhy vůči žalobkyni, v rámci této dohody byl zjištěn rovněž dluh povinného vůči žalobkyni, který však nebyl včas splněn, a proto došlo dne 8. 3. 2013 k sepisu notářského zápisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], NZ [číslo], [spisová značka] s doložkou přímé vykonatelnosti, když ani v důsledku tohoto notářského zápisu nebyl dluh žalobkyni uhrazen. Žalobkyně za třetí uvedla, že předmětné nemovitosti nikdy nenáležely do společného jmění manželů, když z kupní smlouvy na pozemek je zřejmé, že tento nabývala sama žalobkyně ze svých výlučných prostředků, pozemek nabyla na základě kupní smlouvy z dubna 2012 za částku 200 000 Kč, když koupi pozemku zprostředkovala realitní makléřka [jméno] [příjmení], předmětný dům, který měl být postaven na uvedeném pozemku měl sloužit k výlučnému bydlení pro žalobkyni a dle vyrovnání, na kterém se manželé [jméno] dohodli již v roce 2009 až 2010 měl stavbu hradit povinný, čímž měl žalobkyni splatit dluhy, které vůči ní měl. Jelikož stavba postupovala rychleji, povinný neměl finanční prostředky na její zaplacení, žalobkyně proto chtěla získat úvěr, aby náklady na stavbu svého domu mohla hradit sama. Dle požadavku banky se úvěrové smlouvy účastnil i povinný, když úvěr splácela žalobkyně sama ze svých prostředků. Žalobkyně rovněž uvedla, že z exekučního příkazu není zřejmé, z jakého důvodu je napadán výlučný majetek žalobkyně, zda má žalobkyně vystupovat jako manželka povinného, či jako výlučný vlastník uvedených nemovitostí. Žalobkyni tak není zřejmé, zda se má domáhat svého nároku z titulu částečného zastavení exekuce nebo vylučovací žalobou. Žalobkyně raději podala, jak návrh na zastavení exekuce, tak i tuto vylučovací žalobou. Žalobkyně uvedla, že dne 26. 9. 2019 navrhla zastavení exekučního řízení s ohledem na smrt povinného, který zemřel [datum], a řízení o pozůstalosti po něm bylo zastaveno, aniž by byl zjišťován okruh dědiců.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že uplatněný nárok zcela neuznává. Uvedl, že se jedná o další z celé řady soudních sporů, které jsou mezi účastníky vzájemně vedeny. Poukázal na identický spor vedený u zdejšího soudu pod č. j. [spisová značka], v jehož rámci bylo vydáno usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 2. 2019 pod č. j. [číslo jednací], podle něhož soud dospěl k závěru, že dle ustanovení § 150 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 nesmí být dohodou o vypořádání společného jmění bývalých manželů [příjmení], která byla uzavřena dne 25. 2. 2013, dotčena práva věřitelů konkrétně žalovaného. V daném případě se jedná o takzvanou neúčinnost či bezúčinnost dohody o vypořádání, neboť tato poškozuje žalovaného jako věřitele. Námitku neúčinnosti dohody může pak žalovaný jako oprávněný v exekuční věci vznést i v rámci vykonávacího řízení. S ohledem na tuto skutečnost se na danou dohodu hledí, jako by k vypořádání společného jmění manželů nedošlo. Žalovaný uvedl, že smrtí povinného [příjmení] [jméno] se povaha majetku postiženého exekucí nemění. Nemění se ani účastenství bývalého manžela povinného, tedy žalobkyně. Žalovaný dále rozporoval tvrzení o tom, že nemovitosti v [anonymizováno] byly od počátku určeny jako bydlení žalobkyně, což není rozhodné. Rozhodné je však, že tvořily součást společného jmění manželů. Poukázal na zástavní smlouvu ze dne 8. 11. 2012, z níž je zřejmé, že manželé [jméno] si vzali poskytnutý úvěr na dostavbu předmětného rodinného domu, což se mělo stát v době, kdy už tvrdili, že spolu nežijí. Žalovaný považuje tedy jejich rozvod rozvodem pouze naoko. Žalovaný poukázal na úvěrovou smlouvu uzavíranou účastníky u Komerční banky. V neposlední řadě pak žalovaný namítl nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně k podání dané žaloby, neboť ona jako manželka povinného je účastníkem exekučního řízení, v němž vystupuje jako další účastník povinného a přísluší jí tedy obrana toliko v podobě podání návrhu na částečné zastavení exekuce. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

3. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

4. Ze spisu [spisová značka] vedeného Okresním soudem Plzeň – město má soud za prokázané: -) Z usnesení ve věci [číslo jednací] ze dne 28. 3. 2019 (č.l. 94), že [anonymizováno] [jméno] [jméno] zemřel dne [datum], když Okresní soud Plzeň – město rozhodl [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářem se sídlem v [obec] jako soudem pověřeným soudním komisařem k provedení úkonů ve věci řízení o pozůstalosti po [anonymizováno] [jméno] [jméno] tak, že zanechaný nepatrný majetek tvořený movitými věcmi popsanými v tomto usnesení byl vydán [jméno] [jméno] a ve zbytku bylo řízení zastaveno. Toto usnesení nabylo právní moci dne 28. 3. 2019. -) Z rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 17. 12. 2012 pod č. j. [číslo jednací] (č.l. 103), že manželství účastníků uzavřené dne 6. 11. 1993 bylo rozvedeno. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 9. 1. 2013, když z odůvodnění tohoto rozhodnutí má soud za zjištěné, že žalobkyně podala návrh na rozvod manželství dne 19. 11. 2012, v němž uvedla, že od roku 2005 se mezi účastníky projevovaly problémy. Ke dni podání návrhu na rozvod manželství účastníci spolu nevedou společnou domácnost, nežijí a žalovaný má novou známost. -) Z dohody o vypořádání společného jmění manželů založené v tomto spise na č. l. 125 a 126 (shodně č. l. 164-166) ze dne 25. 2. 2013, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a panem [příjmení] [jméno] [jméno] ve smyslu ustanovení § 149 a následující občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., když v rámci této dohody účastníci souhlasně prohlásili, že mají společný závazek z hypotečního úvěru vedeného u [právnická osoba] do výše jistiny, kterou je možno čerpat, a to do částky 2 599 200 Kč, kterýžto na základě této dohody měl uhradit pan [příjmení] [jméno] [jméno] s tím, že bylo mezi účastníky dohodnuto, že tato částka může být použita i na výlučný majetek paní [celé jméno žalobkyně] (článek III. dohody). V článku V. účastníci prohlásili, že ve společném jmění manželů se nachází rozestavěný rodinný domek se stavební parcelou parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m² - zastavěná plocha a nádvoří, stavební parcela parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m², pozemková parcela parc. [číslo] o výměře [číslo] m² a pozemková parcela parc. [číslo] o výměře [anonymizováno] m² - orná půda, vše nemovitosti zapsány u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], okres [okres], k. ú. [část obce] na [list vlastnictví]. Dále souhlasně prohlásili, že tato nemovitost je stavěna z finančních prostředků z výše specifikovaného úvěru a dále také z výlučných finančních prostředků paní [celé jméno žalobkyně]. Účastníci se pak dohodli, že výlučným vlastníkem těchto nemovitostí se stává pro dobu po rozvodu manželství paní [celé jméno žalobkyně]. Dále pak v článku V. účastníci uvedli, že před podpisem této dohody účastníci podepsali souhlasné prohlášení podle § 40 vyhlášky 26/2007 Sb. o skutečnosti, že nemovitost se nachází ve společném jmění manželů. Dále pod bodem VI. účastníci shodně prohlásili, že nemají žádné další společné závazky. Pokud by pak některý z nich měl nějaký závazek, jedná se o jeho výlučný závazek, neboť byl uzavřen z důvodu dlouhodobého nesoužití účastníků bez svolení druhého z účastníků, či se týká podnikatelských aktiv daného účastníka. Pod bodem VIII. se pak účastníci shodli na tom, že pan [příjmení] [jméno] [jméno] vyplatí žalobkyni částku 4 465 000 Kč, a to ve lhůtě do 7 dnů od podpisu této dohody. -) Z rozsudku pod č. j. [číslo jednací] ze dne 27. 9. 2019, má soud za zjištěné, že žaloba žalobkyně [celé jméno žalobkyně] proti žalovanému [celé jméno žalovaného] na vyloučení obchodního podílu ve [právnická osoba] s.r.o. ze shodné exekuce jako v řízení 31 C 387/2019 byla zamítnuta, když k odvolání žalobkyně, byla tento rozsudek usnesením Krajského soudu v Plzni č.j. [číslo jednací] (č. l. 251-253) ze dne 2. 1. 2020 zrušen a věc byla vrácena zpět zdejšímu soudu k projednání. -) Z notářského zápisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářky se sídlem v [obec], [ulice a číslo] (č.l. 249) ze dne 19. 3. 2013 NZ [číslo], [spisová značka] má soud za prokázané, že tento byl sepsán panem [celé jméno žalovaného] (tedy žalovaným) v pozici věřitele a osoby oprávněné s [anonymizováno] [jméno] [jméno] jako dlužníkem a osobou povinnou, když na jeho základě byla uzavřena dohoda o zaplacení dluhu se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu, když mezi účastníky bylo nesporné, že tito dne 25. 4. 2012 uzavřeli smlouvu o půjčce, na jejímž základě [celé jméno žalovaného] jako věřitel půjčil [anonymizováno] [jméno] [jméno] jako dlužníkovi částku 4 000 000 Kč, kterážto měla být vrácena do 31. 8. 2012 a dále pak dne 22. 6. 2012 uzavřeli další smlouvu o půjčce, na jejímž základě [celé jméno žalovaného] půjčil [anonymizováno] [jméno] [jméno] částku 4 000 000 Kč, kterou se zavázal dlužník vrátit ve lhůtě do 31. 10. 2012. Zároveň pan [příjmení] [jméno] [jméno] výslovně svolil k přímé vykonatelnosti tohoto notářského zápisu.

5. Z čestného prohlášení (č. l. 18) ze dne 24. 1. 2018 vystaveného [anonymizováno] [jméno] [jméno] s úředně ověřeným podpisem má soud za zjištěné, že [anonymizováno] [jméno] [jméno] prohlásil, že si žádné finanční prostředky od žalovaného, tedy od pana [celé jméno žalovaného] nepůjčil. Mělo se jednat o investici pana [celé jméno žalovaného] do obchodních aktiv s nemovitostmi, kdy pan [příjmení] [jméno] [jméno] vystupoval pouze jako zprostředkovatel, v dobré víře pak podepsal notářský zápis s přímou vykonatelností, neboť věřil, že obchod se uskuteční. Čestné prohlášení učinil z důvodu neuspokojivé zdravotní situace.

6. Z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 2. 2019 pod č. j. [číslo jednací] (č. l. 29) má soud za zjištěné, že Krajský soud v Plzni v rámci řízení o odvolání o přerušení řízení v řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň pod sp. zn. [spisová značka] pod bodem 5 odůvodnění poukázal na to, že dohodou o vypořádání společného jmění manželů nesmí být dotčena práva věřitelů. Jde o takzvanou neúčinnost či bezúčinnost dohody o vypořádání, která poškozuje věřitele. Námitku o neúčinnosti dohody může oprávněný vznést i ve vykonávacím řízení. Pro případ, že by dohoda o vypořádání společného jmění manželů poškozovala práva věřitele, pak by se na takovouto dohodu hledělo, jako kdyby k vypořádání společného jmění nedošlo (viz rozhodnutí NS ČR ve věci 21 Cdo 2833/2012). Dále pak odvolací soud poukázal na rozhodnutí NS ČR ve věci 21 Cdo 2892/2014, podle něhož se smrtí povinného povaha majetku postiženého exekucí nemění. Nemění se nic ani na účastenství manžela (bývalého manžela povinného), jehož majetek je fakticky exekucí postižen, ani na účastenství oprávněného. Smrt povinného, který nezanechal majetek, neznamená, že by se něco měnilo na tom, že pohledávka za ním může být exekučně uspokojena i z majetku ve společném jmění manželů za použití ustanovení § 150 odst. 2 z občanského zákoníku.

7. Ze smlouvy o hypotečním úvěru (č. l. 42) má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi Komerční bankou na straně jedné a paní [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [jméno] na straně druhé dne 8. 11. 2012, když předmětem této smlouvy byl závazek Komerční banky poskytnout paní [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [jméno] úvěr ve výši 2 599 200 Kč za účelem výstavby rodinného domu na pozemku p. [číslo] k. ú. [část obce].

8. Z notářského zápisu sepsaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 8. 3. 2013 NZ [číslo], [spisová značka] (č. l. 21) má soud za prokázané, že tohoto dne byl sepsán notářský zápis mezi žalobkyní a panem [příjmení] [jméno] [jméno] o uznání dluhu a dohoda o splnění pohledávky se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu, kdy pan [příjmení] [jméno] [jméno] prohlásil, že má žalobkyně na základě dohody o vypořádání společného jmění manželů vůči [anonymizováno] [jméno] [jméno] pohledávku ve výši 4 465 000 Kč, kteroužto uznal co do důvodu i výše a na základě tohoto notářského zápisu se pan [příjmení] [jméno] [jméno] zavázal tuto částku zaplatit způsobem v tomto notářském zápise uvedeným, kdy vyslovil rovněž svolení k vykonatelnosti daného zápisu.

9. Ze spisu vedeného Okresním soudem Plzeň město pod sp.zn. [spisová značka] má soud za prokázané, že dne 2.7.2013 byl podán návrh oprávněného ([celé jméno žalovaného]) proti povinnému ([anonymizováno] [jméno] [jméno]) pro zaplacení pohledávky ve výši 8 021 356 Kč s příslušenstvím (č.l. 4) ,z pověření exekutora ze dne 22.7.2013 pod č.j. [číslo jednací] má soud za prokázané, že provedením exekuce byla pověřena [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres].

10. Z exekučního příkazu k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí ze dne 21.11.2011 pod č. j. [číslo jednací] vydaného soudní exekutorkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres] (č. l. 61), má soud za prokázané, že ve věci povinného [jméno] [jméno] a oprávněného [celé jméno žalovaného] pro uspokojení pohledávky ve výši 12 976 120,20 Kč by vydání exekuční příkaz na pozemek [parcelní číslo] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře [anonymizováno] m², jehož součástí je budova [adresa] – rodinný dům, pozemek [parcelní číslo] – orná půda o výměře [anonymizována dvě slova] m² a pozemek [parcelní číslo] – orná půda o výměře [anonymizováno] m², vše nemovitosti nacházející se v k. ú. [část obce], obci [obec] a zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], [územní celek], u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, [stát. instituce], když pověření soudního exekutora vydal Okresní soud Plzeň – město dne 22. 7. 2013 pod č. j. [číslo jednací] a exekučním titulem byl notářský zápis [jméno] [příjmení], notářky ze dne 19. 3. 2013 NZ [číslo], NZ [číslo]. Na základě tohoto exekučního příkazu ze dne 21. 11. 2019 rozhodla pověřená exekutorka o provedení exekuce prodejem uvedených nemovitých věcí bývalé manželky povinného k vymožení pohledávky oprávněného, když exekutorka dospěla k závěru, že je v exekuci vymáhána pohledávka tvořící zaniklé společné jmění povinného a jeho bývalé manželky a dohoda o vypořádání společného jmění manželů uzavřená dne 25. 2. 2013 je relativně bezúčinná podle ustanovení § 150 odst. 2 zákona [číslo].

11. Z kupní smlouvy o převodu nemovitostí (č. l. 17) má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi prodávajícím [jméno] [příjmení] a kupující [celé jméno žalobkyně], tedy žalobkyní, a to dne 30. 4. 2012. Předmětem této smlouvy byl pozemek p. [číslo] kupní cena byla sjednána ve výši 200 000 Kč a byla uhrazena v hotovosti. V této smlouvě kupující prohlásila, že nemovitosti kupuje do výlučného vlastnictví.

12. Z projektu novostavba rodinného domu [část obce] [parcelní číslo] z května 2012 (č.l. 7) má soud za prokázanou existenci projektů na výstavbu rodinného domu zde popsaného.

13. Z faktury (č.l. 13-16) vydané [anonymizováno] [jméno] [jméno] – [anonymizováno] [číslo] má soud za prokázané, že tento fakturoval žalobkyni stavební práce na rodinném domě [část obce], a to základy a základovou desku dne 10. 9. 2012, fakturou [číslo] fakturoval žalobkyni svislé nosné konstrukce Thermomur částkou 171 000 Kč ze dne 18. 9. 2012, fakturou [číslo] fakturoval žalobkyni vodorovné konstrukce a práce – stropy částkou 228 000 Kč ze dne 1. 10. 2012, fakturou [číslo] fakturoval žalobkyni krov a podhledy částkou 193 800 Kč dne 6. 11. 2012, fakturou [číslo] fakturoval žalobkyni střešní krytinu a odvodnění částkou 171 000 Kč dne 10. 12. 2012, fakturou [číslo] fakturoval žalobkyni daňový doklad k záloze mínus 149 500 Kč dne 25. 1. 2013 a fakturou [číslo] fakturoval žalobkyni dodávku a montáž oken za částku 149 500 Kč, kdy se vždy jednalo o práce na rodinném domě – [část obce].

14. Při prvním jednání, které se ve věci konalo dne 8.6.2020 (č.l. 66) byla žalobkyně ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena o tom, že je povinna prokázat, že předmětné nemovitosti patřily výlučně do jejího výlučného vlastnictví. Zároveň soud poučil žalobkyni o tom, aby prokázala své tvrzení o tom, že uspokojovaný závazek danou exekucí nebyl ve společném jmění manželů. Předběžně pak soud vyslovil svůj názor k dohodě o vypořádání společného jmění manželů ze dne 25. 2. 2013, z jejíhož obsahu má za to, že tato dohoda zkracuje právo žalovaného na uspokojení jeho nároku, dále pak soud poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu 21 Cdo 2892/2014, který měl v tomto rozhodnutí konstatovat, že smrtí povinného se povaha majetku zatíženého exekucí nemění.

15. Podáním doručeným zdejšímu soudu ze dne 25. 6. 2020 (č. l. 79) žalobkyně namítla promlčení námitky relativní bezúčinnosti dohody o vypořádání společného jmění manželů ze dne 25. 2. 2013, když poukázala na promlčecí lhůtu ve smyslu ustanovení § 100 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., kdy dohoda byla uzavřena 25.2. 2013 a 25.2.2016 tedy uběhla promlčecí lhůta. Dále pak uvedla žalobkyně, že dohodou o vypořádání společného jmění manželů nebyla dotčena práva věřitelů, když na základě této dohody došlo dle vůle pana [příjmení] [jméno] [jméno] a žalobkyně k jejich vzájemnému vypořádání, a to i se zohledněním dřívějšího závazků a vnosů do společného jmění manželů atd., poukázala na článek III dohody o vypořádání společného jmění manželů, z něhož vyplývá, že bylo možno čerpat úvěr do částky 2 599 200 Kč a že závazek maximálně do výše jistiny 2 599 200 Kč uhradí [anonymizováno] [jméno] [jméno], nebylo však zřejmé, jaká částka z úvěru byla skutečně čerpána. Dále pak poukázala na článek III. této dohody, z něhož je patrné, že částka z úvěru může být použita i na výlučný majetek paní [celé jméno žalobkyně]. V tomto případě tedy dohoda nevedla ke zmenšení majetku dlužníka, neboť byla vytvořena vyváženě s přihlédnutím k dřívějším dluhům [anonymizováno] [jméno] vůči žalobkyni. K prokázání svých tvrzení ohledně dluhů pana [příjmení] [jméno] [jméno] navrhla žalobkyně výslech [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], svých synů. Dále žalobkyně navrhla svědeckou výpověď [celé jméno svědka], který předmětnou dohodu o vypořádání společného jmění sepisoval a který by se mohl vyjádřit k okolnostem jejího sepisu. Dále pak žalobkyně poukázala na skutečnost, že notářský zápis byl sepsán [jméno] [příjmení] až po uzavření dohody o vypořádání společného jmění manželů, kdy z prohlášení pana [příjmení] [jméno] ze dne 24. 1. 2018 vyplývá, že k podpisu notářského zápisu došlo pod nátlakem. Dále žalobkyně uvedla, že dohodou nemohlo dojít ke krácení věřitele, neboť žalobkyně o údajném dluhu pana [příjmení] [jméno] [jméno] nevěděla a existence tohoto dluhu vyplývá až z tohoto notářského zápisu ze dne 19. 3. 2013. Zároveň žalobkyně poukázala na skutečnost, že žalovaný měl kancelář v domě, kde bydlela žalobkyně a že někdy v roce 2011 se žalovaný žalobkyně ptal na investice, které mu [anonymizováno] [jméno] [jméno] nabízel, když to byly investice do titanu, zlata a nějakých dražeb nemovitostí. Žalovaný měl také žalobkyni sdělit, že má u pana [příjmení] [jméno] [jméno] peníze, které jsou investovány a čeká se na jejich zhodnocení. Dále pak poukázala na skutečnost, že rodinný dům, který byl postaven, je pouze jejím výlučným majetkem a k prokázání tohoto tvrzení navrhovala výslech projektanta domu pana [jméno] [příjmení]. Dále pak žalobkyně uvedla, že její manželství s [anonymizováno] [jméno] [jméno] bylo naprosto nefunkční od roku 2006, v roce 2007 se dohodli ohledně rozvodu, ke kterému mělo dojít dovršením 18 let věku jejich společného syna. Od roku 2011 měl [anonymizováno] [jméno] [jméno] přítelkyni, od roku 2012 měla žalobkyně přítele. K pozemkům, které jsou exekucí postiženy a jsou předmětem vylučovací žaloby, uvedla, že byly vždy ve výlučném vlastnictví žalobkyně. O tom nebylo také nikdy pochyb. [obec] pozemků zprostředkovala realitní makléřka [jméno] [příjmení], která mohla dosvědčit tvrzení žalobkyně, že nemovitosti byly kupovány z výlučných prostředků žalobkyně. Žalobkyně dále navrhovala k důkazu svědeckou výpověď [anonymizováno] [jméno] [jméno] a jeho ženy [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která zpracovávala účetnictví a vystavovala faktury, kteří měli potvrdit, že v roce 2011 se již manželé [jméno] chtěli rozvést, že s nimi žalobkyně mluvila o výstavbě rodinného domu zamýšleného pro její výlučnou potřebu. Také navrhovaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se měl vyjádřit a prokázat žalobkyni tvrzení, že žalobkyně zajišťovala výlučné bydlení pro sebe samu. Žalobkyně uvedla, že v dohodě o vypořádání společného jmění manželů byly tyto nemovitosti uvedeny, aby byla nastolena právní jistota ve vztahu k rozestavěnému domu, neboť hypoteční úvěr byl zřízen za účastni [anonymizováno] [jméno] [jméno]. Co se týče financování této nemovitosti, od samého počátku tato nemovitost byla míněna jako výlučné bydlení pro žalobkyni a jejího syna [jméno] [jméno]. Manželé [jméno] se však dohodli, že stavbu bude hradit [anonymizováno] [jméno] [jméno], čímž měl žalobkyni splatit dluhy vůči ní. [anonymizováno] [jméno] neměl finanční prostředky, a proto žalobkyně usilovala o získání úvěru tak, aby stavba domu mohla být dokončena. Původně byl úvěr čerpán u Komerční banky, následně pak došlo k jeho doplacení úvěrem u Raiffeisenbank, a to ve výši 2 307495,05 Kč, který byl veden již výlučně na žalobkyni. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že před poskytnutím úvěru byly vynakládány na realizaci domu prostředky výlučně z jejího vlastnictví, když úvěr byl čerpán až od listopadu 2012. Do té doby hradila veškeré platby ona sama například půjčkou od [jméno] [příjmení] ze dne 17. 9. 2012, půjčkou od [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Ph.D. ze dne 31. 10. 2012, půjčkou od [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve výši 150 000 Kč. Dále poukázala na skutečnost, že závazek, který převzal [anonymizováno] [jméno] [jméno] na základě notářského zápisu exekučního titulu notářského zápisu [jméno] [příjmení], nemůže být součástí společného jmění manželů, neboť přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, který převzal pan [příjmení] [jméno] [jméno] bez souhlasu manželky.

16. Dále pak žalobkyně poukázala na skutečnost, že závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 21 Cdo 2892/2014 nelze na projednávaný případ použít, neboť v daném rozhodnutí byl exekuční příkaz vydán 26. 5. 2008 a povinný zemřel až dne 25. 12. 2011, tedy exekuční příkaz byl vydán dříve, než povinný zemřel. V našem případě pak byl exekuční příkaz vydán až po smrti povinného. K nefunkčnosti manželství manželů [příjmení] navrhla provést důkaz svědeckou výpovědí paní [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], když paní [jméno] [příjmení] by se mohla vyjádřit i k tomu, že stavba domu byla investována z výlučných prostředků žalobkyně. Také navrhovala účastnický výslech žalobkyně.

17. Ze smlouvy o půjčce (č.l. 84) ze dne 17. 9. 2012 má soud za prokázané, že paní [jméno] [příjmení] půjčila žalobkyni částku 150 000 Kč, kterou se zavázala žalobkyně vrátit nejpozději do 30. 9. 2012. Z faktury 52/ 2012 (č.l. 84) má soud za prokázané, že pan [jméno] [příjmení] vyfakturoval žalobkyni dne 26. 11. 2012 náklady za připojení na vodovodní řád, na připojení kanalizace a na elektromontážní práce ve výši 51 420 Kč. Ze smlouvy o půjčce ze dne 31. 10. 2012 (č.l. 98) má soud za prokázané, že pan [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] půjčil paní [celé jméno žalobkyně] částku 50 000 Kč, kterou se zavázala žalobkyně vrátit do 3. 1. 2013.

18. Z vyčíslení úvěru [právnická osoba] k žádosti žalobkyně o předčasné splacení úvěru (č.l. 87) má soud za zjištěné, že ke dni tohoto vyčíslení představoval zbytek úvěru částku 2 307 495,05 Kč, když z výpisu z Raiffeisen spořitelny (č. l. 88) má soud za prokázané, že tato částka byla touto Raiffeisen spořitelnou převedena na zaplacení zbývající části úvěru, a to dne 8. 10. 2015.

19. Z dodatku ke smlouvě o úvěru (č. l. 95) má soud za prokázané, že tento byl uzavřen 25. 9. 2013 mezi Komerční bankou na straně jedné a žalobkyní a [jméno] [jméno] na straně druhé, když na základě úvěrové smlouvy bylo sjednáno čerpání úvěru, a to 1) do částky 850 000 Kč, 2) do částky 709 520 Kč atd., kdy byl uveden účet, na který bude úvěr čerpán a tímto dodatkem došlo k dohodě o změně č. účtu pro čerpání úvěru. Z žádosti o změnu podmínek smlouvy (č. l. 97) ze dne 16. 9. 2013 má soud za zjištěné, že mezi Komerční bankou na straně jedné a žalobkyní došlo k dohodě o změně účtu pro čerpání úvěru. Z výpisu z Komerční banky (č. l. 91) má soud za prokázané, že 7. 12. 2012 došlo k čerpání úvěru panem [jméno] [jméno] ve výši 709 520 Kč a dne 12. 11. 2012 ve výši 850 000 Kč.

20. Z dohody o narovnání ze dne 4. 9. 2009 (č. l. 92) má soud za zjištěné, že tato byla uzavřena mezi [anonymizováno] [jméno] [jméno] na straně jako dlužníkem s paní [celé jméno žalobkyně] jako věřitelem, když na základě této dohody uznal [anonymizováno] [jméno] [jméno], že si půjčil v letech 1996 a 2001 částku 680 000 Kč a částku 170 000 Kč, kteréžto použil ve prospěch [právnická osoba] s. r. o. Ke dni podpisu této dohody pak uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 1 449 000 Kč, když tato dohoda o narovnání pak koresponduje s místopřísežným prohlášením ze dne 31. 12. 2001 (č. l. 93) a s potvrzením dluhů ze dne 31. 12. 2001 (č. l. 93).

21. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 9. 7. 2020 pak žalovaný setrval na svých tvrzeních o bezúčinnosti dohody o vypořádání společného jmění manželů s přihlédnutím na usnesení Krajského soudu ze dne 12. 2. 2019 pod č. j. [spisová značka]. Dále pak poukázal na spis PČR, Územní odbor služby kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality [číslo jednací], kdy uvedl, že trestní stíhání proti povinnému (ve vztahu k půjčeným finančním prostředkům povinným a jejich následné nevrácení žalovanému) nebylo zahájeno jen z důvodu jeho velmi špatného zdravotního stavu. V neposlední řadě pak žalovaný uvedl, že výslechy všech navrhovaných svědků považuje za neekonomické a nehospodárné. Rovněž se vyjádřil k námitce promlčení, kdy má za to, že není potřeba se touto námitkou zabývat, neboť dohoda je neplatná podle § 39 tehdejšího občanského zákoníku. Absolutní neplatnost má přednost před neúčinností, nicméně poukázal na promlčení u bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně, které bylo nabyto úmyslně, a pak promlčecí lhůta trvá 15 let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo (§ 638 odst. 2 NOZ), případně deset let dle ust. § 631 zákona č. 40/196 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013. Setrval také na tom, že žalobkyně není k podání této žaloby aktivně legitimována.

22. Z usnesení PČR, KRPK, MRPP, Oddělení hospodářské kriminality, [číslo jednací] (č. l. 112) ze dne 1. 10. 2018 má soud za prokázané, že trestní stíhání [anonymizováno] [jméno] [jméno] bylo odloženo, protože trestní stíhání je nepřípustné, neboť nelze zahájit proti tomu, jehož těžká choroba trvale vylučuje jeho postavení před soud.

23. Soud ve věci žádné další dokazování neprováděl a důkazní návrhy žalobkyně, a to výslechem paní [jméno] [příjmení], pana [příjmení] [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], účastnickou výpovědí žalobkyně, svědeckou výpovědí pana [jméno] [příjmení], paní [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [celé jméno svědka], pana [jméno] [příjmení], pana [jméno] [jméno], paní [jméno] [příjmení], paní [jméno] [příjmení], pana [příjmení] [příjmení] a pana [jméno] [příjmení] zamítl pro nadbytečnost, neboť má za to, že z doposud provedeného prokazování byl náležitě objasněn skutkový stav nezbytný pro rozhodnutí soudu v dané věci.

24. Podle ust. § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, účastníkem exekučního řízení je také manžel povinného, je-li exekucí postihován jeho majetek nebo majetek ve společném jmění manželů.

25. Podle ust. § 267 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

26. Podle ust. § 262b odst. 1 o. s. ř., je-li výkonem rozhodnutí postižen majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného ve větším rozsahu, než připouští zvláštní právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí postihnout, může se manžel povinného domáhat v této části zastavení výkonu rozhodnutí.

27. Podle § 150 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31.12.2013 Sb., dohoda o vypořádání společného jmění manželů musí mít písemnou formu. Jestliže do společného jmění manželů náleží též nemovitost, nabývá dohoda účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. Práva věřitelů nesmí být dohodou manželů dotčena.

28. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

29. K podání vylučovací žaloby podle § 267 o. s. ř. je aktivně věcně legitimována třetí osoba odlišná od oprávněného, povinného i manžela povinného, jejíž věc, majetkové právo nebo jiná majetková hodnota byla postižena nařízením výkonu rozhodnutí, resp. exekucí, ačkoliv má k postiženým majetkovým hodnotám hmotněprávní vztah, který nepřipouští výkon rozhodnutí. Protože v daném případě byl exekučním příkazem postižen majetek manželky povinného, stala se tím žalobkyně jako manželka (či bývalá manželka) povinného účastníkem exekučního řízení, v němž vystupuje jako další účastník řízení vedle povinného. Z titulu jejího procesního postavení v exekučním řízení jí tudíž nepřísluší podávat vylučovací žalobu podle § 267 o. s. ř., neboť není třetí osobou stojící mimo okruh účastníků exekučního řízení. Ve smyslu § 262b odst. 1 o. s. ř. je však oprávněna bránit se podáním návrhu na částečné zastavení exekuce. Na straně žalobkyně proto není dána aktivní věcná legitimace, tedy právo žalovat na vyloučení majetku z exekuce, a proto již z tohoto důvodu bylo na místě žalobu zamítnout.

30. Na rámec tohoto důvodu pro zamítnutí žaloby pak soud uvádí, že z provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a [anonymizováno] [jméno] [jméno] byla uzavřena dne 25. 4. 2012 smlouva o půjčce na částku 4 000 000 Kč a dne 22. 6. 2012 další smlouva o půjčce rovněž na částku 4 000 000 Kč, když na základě notářského zápisu ze dne 19. 3. 2013 došlo k uznání dluhu ze strany [anonymizováno] [jméno] [jméno] z titulu těchto 2 smluv o půjčce a dále ke svolení k přímé vykonatelnosti tohoto notářského zápisu. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem ze dne 17.12.2012, který nabyl právní moci ke dni 9. 1. 2013 Dohoda o vypořádání společného jmění manželů byla uzavřena dne 25. 2. 2013, tedy ještě před sepisem notářského zápisu ze dne 19. 3. 2013, avšak poté, co měly být uzavřeny obě dvě zmiňované smlouvy o půjčce. Usnesení o nařízení exekuce vydané Okresním soudem [okres] bylo vydáno dne 22. 7. 2013. Povinný [příjmení] [jméno] [jméno] zemřel dne 21. 10. 2018. Exekuční příkaz k prodeji nemovitostí, který je v tomto řízení napadán, byl vydán dne 21.11.2019. S ohledem na časovou souslednost těchto událostí, je zcela zřejmé, že dohoda o vypořádání společného jmění manželů byla uzavřena v době, kdy existoval závazek [anonymizováno] [jméno] [jméno] z titulu smlouvy o půjčce ze dne 25. 4. 2012 a ze dne 22. 6. 2012. Ve smyslu ust. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného do 1.1.2014 je nezbytné tyto úkony hodnotit dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013, tedy ve smyslu ustanovení § 150 odst. 2 občanského zákoníku. V tomto případě pak není podstatné, zda pohledávka spadala či nespadala do společného jmění manželů, zda převyšovala míru přiměřenou majetkovým poměrům, či zda o ní strany při uzavírání dohody o vypořádání společného jmění manželů věděly. Jediná podmínka, k níž se váže bezúčinnost takovéto dohody, je objektivní dotčení práva věřitele (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2017 pod č. j. 20 Cdo 4714/2016), když soud má za to, že závěry tohoto rozsudku Nejvyššího soudu jsou zcela přiléhavé a aplikovatelné na danou věc. S ohledem na provedené dokazování, kdy soud má za to, že v podstatě na základě dohody o vypořádání společného jmění manželů, na jejímž základě její účastníci shodné prohlásili, že mají ve společném jmění nemovitosti v čl. V této dohody popsané, a dále společný závazek popsaný v čl. III a prohlásili, že žádné další společné závazky mezi účastníky nejsou, kdy nemovitosti dohodu přešly do výlučného vlastnictví žalobkyně a závazky do výlučného vlastnictví povinného, má soud za to, že tato dohoda se svým obsahem jednoznačně dotýká práva věřitele pana [celé jméno žalovaného], tedy žalovaného v tomto řízení. Jelikož v době vzniku exekučně vymáhané pohledávky byly předmětné nemovitosti ve společném jmění žalobkyně a povinného, má žalovaný právo uspokojit pohledávku i realizací prodeje těchto nemovitostí, protože dohoda o vypořádání nepochybně vedla ke zmenšení majetku povinného, protože tyto nemovitosti tvořily podstatnou část společného jmění a povinný vypořádáním získal do svého výlučného vlastnictví v podstatě pouze závazky a dluhy. Na tomto závěru soudu nemohla zvrátit nic ani výpověď [anonymizováno] [celé jméno svědka], který měl danou dohodu připravovat a mohl by se tak vyjádřit k okolnostem jejího uzavírání, když zákon pro tuto dohodu předpokládá písemnou formu dle ust. § 150 odst.1 zákona č.40/1964 Sb., každý právní úkon musí být ve smyslu ust. § 37 zákona č. 40/1964 Sb., srozumitelný a určitý, jinak by byl neplatný, tedy není možné obsah této dohody výpovědí navrženého svědka jakkoli změnit či doplnit.

31. Co se týče námitky promlčení vznesené žalobkyní, pak má soud zato, že tato námitka není důvodná, když v daném případě se nejedná o námitku relativní neplatnosti tak, jak upravuje ust. § 42a zákona č. 40/1964 Sb., když právní bezúčinnost dohody podle ust. § 150 odst. 2 zákona č.40/1964 Sb., nastává ze zákona (srovnej např. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2013 pod sp.zn. 21 Cdo 2833/2012)

32. Pokud pak soud při jednání poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 21 Cdo 2892/2014, je skutečně pravdou, že závěry z daného rozhodnutí nejsou přiléhavé na daný případ, neboť v tomto případě byl exekuční příkaz vydán ještě za života povinného. V tomto případě by pak soud poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 20 Cdo 2299/2020 ze dne 15. 9. 2020, které je na daný případ přiléhavé a aplikovatelné.

33. S ohledem na nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně, tedy soud žalobu zamítl s tím, že žalobkyně jako účastník exekučního řízení je ve smyslu ustanovení § 262b o. s. ř. oprávněna, domáhat se částečného zastavení exekuce ve vztahu tedy k nemovitostem, jejichž vyloučení se touto žalobou domáhala. Nad rámec pak dospěl soud k závěru, že i dohoda o vypořádání společného jmění manželů ze dne 25.2.2013 je ve smyslu ust. § 150 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., vůči žalovanému právně bezúčinná.

34. Soud se v daném řízení dále nezabýval otázkou, zda závazek povinného patřil či nepatřil do společného jmění manželů, k prokázání tohoto tvrzení neprováděl navrhované důkazy, stejně tak jako zamítl návrhy na provedení důkazů k prokázání tvrzení žalobkyně, že pozemek parc. [číslo] pozemek parc,. [číslo] k.ú. [část obce], [územní celek], patřil do jejího výlučného vlastnictví, když sama žalobkyně v dohodě o vypořádání společného jmění manželů prohlásila, že tyto patří do společného jmění manželů, a ty důkazy, které k tomuto tvrzení provedl, v rámci svého rozhodnutí nehodnotil, když se jednalo zejména o faktury prokazující výstavu stavby, projektovou dokumentaci, smlouvy o půjčkách mezi žalobkyní a třetími osobami, když má soud za to, že výsledky provedeného dokazování byly pro rozhodnutí soudu dostačující.

35. Protože byl žalovaný ve věci zcela úspěšný, podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náklady řízení žalovaného tvoří odměna za zastoupení advokátem podle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (viz Nález Ústavního soud ČR ze dne 14.11.2017, pod sp.zn. II. ÚS 8/2017), ve výši 20 150Kč (6,5 úkonů právní služby po 3 100 Kč – 1. příprav a převzetí, 2. písemné vyjádření ze dne 27.1.2020, 3. účast při ústním jednání dne 8.6.2020, 4. písemné vyjádření ze dne 9.7.2020, 5. účast při ústním jednání dne 13.7.2020, 6. účast při ústním jednání dne 28.1.2010 – ½ úkonu (jednání se nekonalo z důvodu nedostavení se svědka), 7. účast při ústním jednání dne 22.3.2021) a náhrada hotových výdajů advokáta dle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 2 100 Kč (7 úkonů právní služby po 300 Kč). Podle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty. Náklady činí celkem 26 922,50Kč.

36. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a ke splnění povinnosti z tohoto rozhodnutí byla žalobkyni stanovena lhůta obecná třídenní. [obec] plnění u nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalovaného.