31 C 390/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 23 961,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 490 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 990 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 490 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 490 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 490 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 490 Kč od datum do zaplacení ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 961,17 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 547,10 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 948,76 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně a s úrokem ve výši 29 % ročně, vždy z částky 23 961,17 Kč od datum do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o zápůjčce číslo kdy právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet zapůjčenou částku. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se pak zavázala půjčenou částku, spolu s poplatkem ve výši 24 139 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 352 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 1 Smlouvy, z odměny za administrativní činnost ve výši 10 178 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení ve výši 6 609 Kč uhradit v pravidelných v 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, porušila tím své závazky ze smlouvy, když poslední splátku uhradila dne datum. Ke dni datum provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 26 990 Kč a dlužný poplatek částku 21 926,98 Kč. Po tomto datu pak žalovaná do doby postoupení pohledávky uhradila ještě částku 11 000 Kč. Za dobu do data postoupení tedy žalovaná uhradila částku 14 010Kč předchůdkyně žalobkyně pak svoji pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila na žalobkyni s účinností ke dni datum, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni datum představovala výše pohledávky částku 51 886,96 Kč, jejíž součástí je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalované neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby pak žalovaná uhradila celkem částku 9 500 Kč, a to dne datum částku 1 500 Kč, dne datum částku 1 000 Kč, dne datum částku 4 000 Kč a dne datum částku 3 000 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 23 961,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 948,76 Kč, když se jedná o úrok ve výši 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 23 961,17 Kč od datum, tedy od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do datum a z kapitalizovaného úroku počítaného z aktuální jistiny od datum do datum a dále do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 547,10 Kč, když se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 23 961,17 Kč od datum, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do datum a z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení počítaného z aktuální dlužní jisitny od datum do datum a dále pak do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes písemnou upomínku žalobkyně.

2. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., její souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval.

5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce číslo má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovanou dne datum, když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 24 139 Kč, celkem tedy částku 54 139 Kč v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 3 008 Kč, když poslední splátka byla stanovena na den datum RPSN činila 128,22 % a úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Z karty zákazníka ze dne datum vyplývá, že žalovaná v den uzavření smlouvy sdělila příjmy a výdaje své domácnosti, ovšem není doloženo, jakým způsobem byly tyto údaje ověřeny, a dále zda a jak byly řádně zjištěny a ověřeny údaje o existenci a výši jiných závazků. Z výzvy ze dne datum má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň jí vyzvala k uhrazení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně, jakož i z vyjádření žalované má soud za prokázané, že žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila.

6. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

7. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

8. V daném případě žalobkyně netvrdila a neprokazovala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalované, v tom směru pouze tvrdila, že původní věřitel vycházel z údajů sdělených žalovanou a nahlédl do blíže neoznačených„ databází“ a odkázala na kartu zákazníka, z ní však způsob zjištění a ověření údajů nevyplývá. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.

9. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo OPR-Finance, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.

10. Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné s ohledem na shora uvedené posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaná si zapůjčila finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, avšak z tvrzení vyplývajících z podané žaloby vyplývá, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ještě před podáním žaloby zaplatila částku 23 510 Kč, tedy zbývá doplatit částka 6 490 Kč. S ohledem na tuto skutečnost a na právní posouzení nároku žalobkyně, jakožto nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy soud žalobě vyhověl pouze co do částky 6 490 Kč. Jelikož se žalovaná se zaplacením této částky dostala do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne datum, tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty ve výzvě ze dne datum, když od tohoto data byl přiznán i úrok ve vztahu k částečným plněním po datu datum. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., a podle poměru úspěchu a neúspěchu, kdy to byla žalovaná, která byla ve věci převážně úspěšná, avšak z obsahu spisu soud nemá za prokázané, že by žalované náklady řízení vznikly, a proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

13. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta druhá a uložil žalované splnit povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí v obecné 3 denní lhůtě. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí bude ukládat vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.