31 C 404/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 33 388 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 000 Kč od 26.9.2024 do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 5. 10. 2024 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 388 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 648,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 831,24 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 635,03 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, s úrokem 8 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., IČO IČO uzavřela se žalovanou dne 22. 11. 2022 smlouvu o úvěru č. hodnota, jejíž nedílnou součástí byl předpis splátek. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se pak zavázala půjčenou částku spolu s úrokem ve výši 7 350 Kč, s úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, celkem tedy částku 27 888 Kč uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč s termínem poslední splátky ke dni 22. 1. 2024. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena 23. 11. 2022 ve výši 2 000 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru částku 13 974,23 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 660,80 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 6 817 Kč, na úhradě za administrativní činnost ve výši 1 928,83 Kč a na úhradě za umožnění platby splátky v hotovosti částku 2 507,14 Kč. Od 23. 1. 2024 dále právní předchůdce žalobkyně požaduje úrok s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně. Pohledávka za žalovanou byla ze strany společnosti právnická osoba. postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 s účinností ke dni 29. 5. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno písemně. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 13 974,23 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 660,80 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 6 817 Kč, úhradu za administrativní činnost 1 928,83 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v bydlišti ve výši 2 507,14 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč, kapitalizovaný úrok za období od 23. 1. 2024 do 22. 4. 2024 z dlužné jistiny ve výši 831,24 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do 22. 4. 2024 ve výši 1 648,63 Kč a dále do zaplacení úroku z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 974,23 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z jistiny 14 635,03 Kč sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 13 974,23 Kč a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 660,80 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes písemnou upomínku ze dne 11. 9. 2024.

2. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., její souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval.

5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba. jako věřitelem a žalovanou jako klientem, a to dne 22. 11. 2022, když na základě této smlouvy původní věřitel poskytl žalované částku ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s poplatkem ve výši 12 888 Kč, celkem tedy částku 27 888 Kč uhradit v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, a to do 22. 1. 2024. RPSN činila 272,44 % Z předpisu splátek má soud za zjištěný rozpis splátek, dle kterého měl být úvěr hrazen. Z informací o zpracování osobních údajů má soud za zjištěné, že toto bylo původním věřitelem ověřováno náhledem do nebankovních registrů dlužníků. Z přípisu ze dne 14. 6. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na její osobu. Z výzvy ze dne 10. 9. 2024 ve spojení s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalované písemnou výzvu k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Z žádosti o úvěr má soud za prokázané, že žalovaná uvedla žalobkyni výši příjmů cca 25 000 Kč. Z dodatku č. hodnota k pracovní smlouvě má soud za prokázané, že žalovaná byla zaměstnána v pracovním poměru s dobou neurčitou od 1. 4. 2021. Z žádosti o úvěr má dále soud za zjištěné, že žalobkyně uvedla výši příjmu 25 700 Kč a výdaje a 8 500 Kč. Z tvrzení žalobkyně má soud za zjištěné, že žalovaná žalobkyni uhradila částku 2 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní upomínku 6. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na vztah mezi účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

7. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

8. V daném případě žalobkyně ani tvrdila, že by s odbornou péčí posoudila a ověřila úvěruschopnost žalované. Protože splnění uvedené povinnosti žalobkyně se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.

9. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, kde uvedl, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.

10. Dále se soud zabýval otázkou, zda není uvedená smlouva absolutně neplatná i z jiného důvodu.

11. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Žalované byla dne 22. 11. 2022 poskytnuta peněžitá částka ve výši 15 000 Kč, když vedle této částky se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 12 888 Kč, celkem tedy částku 27 888 Kč do 22. 1. 2024. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Při hodnocení platnosti těchto smluv soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením, když podle ust. § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Výše úroků byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN, která byla pro tuto půjčku vyjádřena ve výši 272,44 %, ale také při přepočtu v úrokové sazbě ve výši 74,49 % ročně. Soud v tomto odkazuje např. na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. spisová značka, dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná.

14. Je však evidentní, že žalovaná si zapůjčila finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, když z této částky uhradila částku 2 000 Kč, jak vyplývá z tvrzení samotné žalobkyně. Zbývá tedy doplatit částka 13 000 Kč. Tento nárok žalobkyně je nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné, proto soud žalobě vyhověl jen z části. Jelikož se pak žalovaná se zaplacením této části dostala do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, v zákonné sazbě dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne 26. 9. 2024, tedy ode dne následujícího po doručení prokazatelně odeslané výzvy k zaplacení ze dne 10. 9. 2024. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, podle poměru úspěchu a neúspěchu by to byla žalovaná, které by právo na jejich zaplacení svědčilo, avšak z obsahu spisu soud nemá za prokázané, že by žalované náklady řízení vznikly, a proto rozhodl tak, že tyto nepřiznal žádnému z nich.

16. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil pro splnění povinnosti třídenní lhůtu, když neshledal důvody pro jiný postup. Proti tomuto je přípustné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň – město. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí bude ukládat vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.