31 C 407/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 30 605,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 740,76 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 744,24 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 987,49 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně a s úrokem ve výši 29 % ročně vždy z částky 21 740,76 Kč od datum do zaplacení a dále částku 8 865,05 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 009,69 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 014,17 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně a úrokem ve výši 29 % ročně vždy z částky 8 865,05 Kč od datum do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce číslo kdy právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet zapůjčenou částku. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se pak zavázal půjčenou částku, spolu s poplatkem ve výši 34 167 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání úvěru ve výši 7 155 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, s odměnou za zpracování a doručení ve výši 10 180 Kč a s částkou za administrativní činnost ve výši 16 832 Kč uhradit v pravidelných 60 týdenních sedmidenních splátkách po 1 237 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Ke dni datum provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila 21 740,76 Kč a dlužný poplatek částku 15 426,24 Kč. Po tomto datu žalovaný již ničeho neuhradil. Žalovaný tedy sjednané splátky řádně a včas nehradil, porušil tím své závazky ze smlouvy, když poslední splátku uhradil dne datum. Právní předchůdkyně žalobkyně pak svoji pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila na žalobkyni s účinností ke dni datum, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Ke dni postoupení pohledávky, tedy ke dni datum představovala výše pohledávky částku 61 964,42 Kč, když součástí bylo i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně neuplatňuje. Žalobkyně žalobou po žalovaném požaduje k zaplacení jistiny ve výši 21 740,76 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 20 987,49 Kč, když se jedná o úrok 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 21 740,76 Kč od datum, tedy od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do datum a dále do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 744,24 Kč, když se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 21 740,76 Kč od datum, tj. od marného uplynutí týdenní sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do datum a dále do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dlužnou částku ani přes písemnou upomínku neuhradil.

2. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce číslo kdy právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet zapůjčenou částku. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se pak zavázal půjčenou částku, spolu s poplatkem ve výši 21 775 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání úvěru ve výši 6 617 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, s odměnou za zpracování a doručení ve výši 6 494 Kč a s částkou za administrativní činnost ve výši 8 664 Kč uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 710 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný tedy sjednané splátky řádně a včas nehradil, porušil tím své závazky ze smlouvy, když poslední splátku uhradil dne datum. Ke dni datum provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila 8 865,05 Kč a dlužný poplatek částku 4 849,95 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pak svoji pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila na žalobkyni s účinností ke dni datum, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Ke dni datum činila pohledávka částku ve výši 33 156,84 Kč, když součástí bylo i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně neuplatňuje. Žalobkyně žalobou po žalovaném požaduje k zaplacení jistiny ve výši 8 865,05 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 10 014,17 Kč, když se jedná o úrok 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 8 865,05 Kč od datum, tedy od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do datum a dále do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 009,69 Kč, když se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 865,05 Kč od datum, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do datum a dále do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes předžalobní upomínku.

3. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., jeho souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval.

6. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce číslo má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovaným dne datum, když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 40 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 34 167 Kč, celkem tedy částku 74 167 Kč v 60 týdenních splátkách po 1 237 Kč, když poslední splátka byla stanovena na den datum RPSN činila 226,69 % a úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Z karty zákazníka ze dne datum vyplývá, že žalovaný v den uzavření smlouvy sdělil příjmy a výdaje své domácnosti, ovšem není doloženo, jakým způsobem byly tyto údaje ověřeny, a dále zda a jak byly řádně zjištěny a ověřeny údaje o existenci a výši jiných závazků. Z výzvy ze dne datum má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň ho vyzvala k uhrazení dlužné částky. Dále ze smlouvy o zápůjčce číslo má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovaným dne datum, když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 27 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 21 775 Kč, celkem tedy částku 48 775 Kč v pravidelných 18 měsíčních splátkách ve výši 2 710 Kč, když poslední splátka byla stanovena na den datum RPSN činila 128,59 % a úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Z karty zákazníka ze dne datum vyplývá, že žalovaný v den uzavření smlouvy sdělil příjmy a výdaje své domácnosti, ovšem ani v tomto případě není doloženo, jakým způsobem byly tyto údaje ověřeny, a dále zda a jak byly řádně zjištěny a ověřeny údaje o existenci a výši jiných závazků. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku neuhradil.

7. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

8. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

9. V daném případě žalobkyně netvrdila a neprokazovala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalovaného, v tom směru pouze tvrdila, že původní věřitel vycházel z údajů sdělených žalovaným a nahlédl do blíže neoznačených„ databází“ a odkázala na kartu zákazníka, z ní však způsob zjištění a ověření údajů nevyplývá. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.

10. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo OPR-Finance, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.

11. Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné s ohledem na shora uvedené posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaný si zapůjčil v případě smlouvy o zápůjčce ze dne datum částku ve výši 40 000 Kč, avšak z tvrzení vyplývajících z podané žaloby vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ještě před podáním žaloby zaplatil částku 37 000 Kč, tedy zbývá doplatit částka 3 000Kč. V případě smlouvy o zápůjčce ze dne datum si pak žalovaný zapůjčil částku 27 000 Kč a rovněž z tvrzení vyplývajících z podané žaloby má soud za zjištěné, že ještě před podáním žaloby zaplatil částku 35 000Kč, tedy více, než mu bylo poskytnuto. Jelikož se žalovaný se zaplacením částky 3 000 Kč dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne datum, tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty ve výzvě ze dne datum. V rozsahu 3 000 Kč s příslušenstvím tedy soud žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., a podle poměru úspěchu a neúspěchu rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když je to žalovaný, který byl ve věci úspěšnější, avšak z obsahu spisu soud nemá za prokázané, že by mu náklady řízení vznikly.

14. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta druhá a uložil žalovanému splnit povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí v obecné 3 denní lhůtě. Proti tomuto je přípustné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň - město. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.