31 C 41/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr Monikou Mlíčkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 000 Kč a o uložení povinnosti předložit vyúčtování

I. Řízení o uložení povinnosti žalovanému předložit žalobcům doklady, z nichž vychází vyúčtování služeb za rok 2019, se podle ustanovení § 96 odst. 1, 2, 3, 4 o. s. ř. pro zpětvzetí žaloby zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům ve vztahu k nároku uplatněném pod výrokem I. na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 890 Kč a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům ve vztahu k nároku uvedeném pod výrokem II. na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 769 Kč k rukám právního zástupce žalobců, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit náklady státu ve výši 183,30 Kč, a to na účet Okresního soudu Plzeň – město, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 12. 2. 2020 se žalobci domáhají vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům částku 5 000 Kč s příslušenstvím tak, jak je pod výrokem II. tohoto rozsudku uvedeno a dále uložil žalovanému povinnost předložit žalobcům doklady k vyúčtování služeb za rok 2019, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že na základě nájemní smlouvy ze dne 28. 8. 2015, kterou uzavřeli žalobci jako nájemci se žalovaným jako pronajímatelem, užívali žalobci bytovou jednotku [číslo] v domě [adresa] v k. ú. [obec] Nájemní smlouva byla ukončena dohodou smluvních stran a dne 29. 1. 2019 došlo k předání bytu na základě předávacího protokolu. V předávacím protokole bylo dohodnuto ponížení složené jistoty z důvodu douklizení bytů, a to o částku 1 000 Kč. Žádné jiné vady na předmětu nájmu vytčeny nebyly. Na základě nájemní smlouvy byl žalovaný povinen vrátit složenou jistotu na účet nájemců nejpozději do 30 dnů od skončení nájmu a odevzdání bytu. Jistota se stala splatnou dne 28. 2. 2019, když část jistoty ve výši 7 000 Kč uhradil žalovaný žalobcům dne 1. 3. 2019 Částku ve výši 5 000 Kč žalovaný žalobcům neuhradil, a proto je s jejím vrácením od 1. 3. 2019 v prodlení. Na základě nájemní smlouvy se dále žalovaný zavázal předložit žalobcům jednou ročně vyúčtování služeb, když ke dni podání žaloby žalovaný tuto povinnost za kalendářní rok 2018, případně za poměrnou část roku 2019 (od 1. 1. 2019 do 29. 1. 2019) nepředložil. Nedoplatek či přeplatek na službách je dle uzavřené nájemní smlouvy splatný do 30 dnů od předložení vyúčtování. Žalovaný tuto povinnost nesplnil ani přes upomínku ze dne 16. 4. 2019 a následně ze dne 1. 8. 2019.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že tuto považuje za nedůvodnou. Učinil nesporným, že uzavřel se žalobci nájemní smlouvu, jejímž předmětem bylo užívání bytové jednotky [číslo] v k. ú. [obec], dále že nájemní smlouva byla ukončena dohodou, kdy došlo k předání bytu na základě předávacího protokolu, v němž bylo dohodnuto stržení částky 1 000 Kč ze složené jistoty z důvodu douklizení bytu. Žalovaný uvedl, že v protokole o předání bytu nebylo uvedeno, zda byt je předáván bez vad. Při podrobné prohlídce bytu pak žalovaný zjistil, že byt vykazuje závady, které nebyly v předávacím protokole zaznamenány a které vyžadovaly náklady spojené s jejich odstraněním. Jednalo se o vady spočívající v nevymalování bytu, flekaté zdi v ložnici a kuchyni, v popraskaných a odlupujících se omítkách v rozích u oken (vzniklé vlhkostí, že se v bytě nevětralo), v neodborném vyspárování spár u vany, kdy žalovaný musel vše nechat odstranit a znovu přespárovat a v poškození žaluzií. Žalovaný uvedl, že částku 5 000 Kč, jejíhož vyplacení se žalobci domáhají, použil na odstranění těchto závad. Žalovaný dále uvedl, že s odstraněním těchto vad vynaložil částku vyšší než 5 000 Kč. Žalovaný rovněž uvedl, že není pravdou, že by žalobcům nepředložil vyúčtování za rok 2018, když uvedl, že toto se stalo prostřednictvím emailu. Na tomto vyúčtování vznikl žalobcům nedoplatek ve výši 25 Kč, avšak tuto částku po žalobcích k zaplacení nepožaduje.

3. První jednání ve věci se konalo dne 20. 7. 2020, následně pak při jednání dne 5. 10. 2020 vzali žalobci žalobu, co do splnění povinnosti předložit vyúčtování, zpět, neboť žalovaný v mezidobí svoji povinnost splnil a požadované doklady žalobcům dne 11. 8. 2020 předložil.

4. Podle § 96 odst. 1, 2, 3, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. (3) Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. (4) Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

5. V tomto rozsahu bylo řízení tak, jak je pod výrokem I. tohoto usnesení ve smyslu ustanovení § 96 odst. 1, 2, 3, 4 o. s. ř. zastaveno. S ohledem na toto zastavení soud v odůvodnění tohoto rozhodnutí nebude hodnotit důkazy, které byly k prokázání tohoto nároku žalobců v řízení prováděny.

6. Z provedeného dokazování má pak soud za prokázané následující skutkové okolnosti.

7. Z nájemní smlouvy ze dne 25. 8. 2015 (č.l. 5) má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi žalobci jako nájemci a žalovaným jako pronajímatelem, když předmětem této nájemní smlouvy bylo užívání bytové jednotky [číslo] tedy bytu [číslo] o velikosti 1+kk umístěného v budově [adresa], umístěné na pozemku p. [číslo] p. [číslo] v obci [obec], část obce Jižní Předměstí, k. ú. [obec]. Nájemní poměr byl sjednán na dobu určitou, a to od 1. 10. 2015 do 30. 9. 2016, dále na základě této smlouvy dle čl. IV. nájemci k zajištění veškerých pohledávek pronajímatele za nájemcem složili jistotu ve výši 13 000 Kč v hotovosti před podpisem této smlouvy, když pronajímatel, tedy žalovaný byl povinen převést jistotu či zbylou část na účet nájemců, který nájemci sdělí nejpozději do 30 dnů ode dne zániku nájemního vztahu dle této smlouvy a odevzdání bytu pronajímateli, ne však dříve, než budou pronajímateli nájemcem uhrazeny veškeré pohledávky včetně příslušenství. V článku V. této smlouvy pak byly stanoveny práva a povinnosti nájemců, mimo jiné pod bodem 5 povinnost hradit a provádět pouze běžnou údržbu a drobné opravy související s užíváním bytu do částky 1 000 Kč za jednotlivou opravu bytu či jeho vybavení. V článku VIII. pak bylo sjednáno pro případ skončení nájmu povinnost nájemce byt vyklidit a odevzdat jej ve stavu, v jakém jej převzal, nehledě na běžné opotřebení při řádném užívání a na vady, které je povinen odstranit pronajímatel, o čemž se strany zavázaly pořídit protokol. Dále bylo sjednáno právo pronajímatele domáhat se náhrady škody, která by případně vznikla.

8. Z předávacího protokolu k bytu ze dne 29. 9. 2015 (č. l. 28) má soud za prokázané, že žalovaný předal žalobcům předmětný byt, kdy byt je zachycen na fotografiích, v tomto předávacím protokole nejsou žádné záznamy o existenci jakýchkoli vad či neexistenci jakýchkoli vad na předmětu nájmu.

9. Z protokolu o fyzickém předání a převzetí bytu (č. l. 9) ze dne 29. 1. 2019 má soud za prokázané, že tohoto dne byl předán předmětný byt ze strany žalobců zpět žalovanému, (ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že byt byl předán již 28. 1. 2019), když mezi účastníky bylo sjednáno stržení částky 1 000 Kč ze složené kauce za účelem douklizení bytu. V tomto předávacím protokole nebyly specifikovány žádné vady, ani zde nebylo uvedeno, že byt je bez závad.

10. Z emailu ze dne 1. 3. 2019 má soud za prokázané, že žalovaný sdělil žalobcům (a mezi účastníky bylo nesporné), že se jednalo o první sdělení, že druhý den po převzetí daného bytu zjistil další vážné nedostatky, které musel zaúčtovat proti složené kauci, když se jednalo o popraskanou a odlupující se omítku v rozích oken (vzniklá vlhkostí v bytě z důvodu nevětrání a netopení v zimních měsících), v očistění neodborně vyspárovaných spár u vany, které musel žalovaný nechat odstranit a přespárovat, dále v nevymalování spacího koutu, který byl čerstvě vymalován, když byl byt ze strany žalovaného žalobcům předáván a v poškození několika žaluzií. Z toho důvodu tedy žalovaný nevrátil žalobcům požadovaný zbytek složené jistoty.

11. Z upomínky ze dne 16. 4. 2019 (č. l. 10) má soud za prokázané, že žalobci žalovaného o zaplacení dlužné částky upomínali, když upomínka byla adresována žalovanému na adresu [adresa], tedy na adresu uvedenou v předmětné nájemní smlouvě. Z podací stvrzenky má soud za prokázané, že tato zásilka byla odesílána dne 16. 4. 2019, když z detailní informace k zásilce má soud za prokázané, že tato zásilka byla dodána adresátovi dne 17. 4. 2019.

12. Z upomínky ze dne 1. 8. 2019 (č. l. 12) má soud za prokázané, že žalobci opětovně vyzývali žalovaného ke splnění jeho povinností, když upomínka byla zasílána opětovně na adresu [adresa] adresu [adresa žalovaného]. Z detailní informace k zásilce má soud za prokázané, že na adresu [obec] byla dodána zásilka 5. 8. 2019.

13. Z detailní informace k zásilce (č. l. 54) má soud za prokázané, že zásilka doručovaná žalovanému na adresu v [obec], [ulice a číslo], byla vrácena odesílateli dne 26. 8. 2019 s odůvodněním, že adresát si zásilku ve stanovené odběrné lhůtě nevyzvedl. Z kopie poštovní dodejky (č. l. 55 a 55 z druhé strany) má soud za prokázané, že si žalovaný zásilku na adrese [ulice a číslo] v úložní lhůtě nevyzvedl.

14. Z dodatku [číslo] ze dne 11. 9. 2017 a z dodatku [číslo] ze dne 7. 8. 2018 (č. l. 36 a č. l. 37) má soud za prokázané, že žalovaný u sebe v záhlaví těchto dodatků uváděl adresu [adresa žalovaného]. Z výpovědi nájmu bytu ze dne 27. 9. 2018 ve spojení s dodatkem k výpovědi ze dne 29. 11. 2018 (č. l. 38 a č. l. 39) má soud za prokázané, že účastníci ukončili nájemní poměr dohodou, a to k 31. 1. 2019.

15. Z pokladního dokladu (č. l. 56) má soud za prokázané, že žalovaný zakoupil ve společnosti [právnická osoba] dne 9. 5. 2019 lepidlo, Kerastuk a HASIT v částce 871 Kč, dne 18. 4. 2019 pak u prodejce [příjmení] Česká republika (č. l. 56) Primalex a zakrývací plachtu vše v částce 1 785 Kč. Z vyjádření pana [jméno] [příjmení] (č. l. 58) ze dne 28. 2. 2019 má soud za prokázané, že se jedná o prodejce žaluzií a tento sdělil žalovanému cenovou nabídku na výměnu žaluzií v bytě na adrese [adresa žalobkyně]. Zároveň se vyjádřil k tomu, že k poškození žaluzií došlo následkem vysoké vzdušné vlhkosti v bytě, která se projevuje i na bočních špaletách oken, tedy že prostory nebyly dostatečně větrány, při vaření nebyl používán odsavač par. Z faktury vystavené panem [jméno] [příjmení] – zednické práce (č. l. 89) má soud za prokázané, že tento za dodávku a montáž horizontálních žaluzií v počtu 5 kusů vyúčtoval částku 3 320 Kč, a to dne 7. 9. 2020 se splatností 14. 9. 2020.

16. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že předmětný byt byl předán žalovanému 28. 1. 2019. Dále má soud za nesporné, že předávací protokol připravoval a následně vyplňoval žalovaný. Z fotografií předložených žalobci má soud za zjištěné, že na těchto fotografiích je zachycena barva a prostředky k malování pokojů.

17. Z fotografií předložených žalovaným má soud za prokázaný stav předmětného bytu před 29. 9. 2015 a dále pak po dni předání, tedy po 28. 1. 2019, žalovaný tvrdil, že se jednalo o fotografie ze dne [číslo], avšak toto tvrzení nebylo bez pochyb prokázáno. Soud pro své rozhodnutí vycházel zejména z fotografií spacího koutu (neboť jeho nevymalování bylo žalovaným emailem ze dne [číslo] žalobcům vytýkáno, dále z fotografií zachycujících popraskanou a odlupující se omítku v rozích u oken a z fotografií koupelny - vše vytýkáno žalovaným žalobcům e-mailem ze dne [číslo] 2019), když na těchto fotografiích byla skutečně zachycena popraskaná a odlupující se omítla v rozích u oken, fleky na zdi ve spacím koutě avšak tyto vykazovaly fotografie jak z roku 2015, tak i z roku 2019, z fotografií koupelny nebylo možno jednoznačně určit neodborné vyspárování.

18. Ze svědecké výpovědi paní [celé jméno svědkyně], která soudu uvedla, že nemá žádný vztah k účastníkům, respektive že s žalovaným byla do roku 2018 v partnerském vztahu, nicméně v úřední činnosti soudu bylo zjištěno, že svědkyně [celé jméno svědkyně] a žalovaný mají spolu nezletilého syna, narozeného v roce 2017, když tato skutečnost nebyla svědkyní soudu sdělena, má soud za zjištěné, že tato v předmětném bytě uklízela, a to den po jeho předání ze strany žalobců. Vyjadřovala se k úklidu předmětného bytu a dále ke skutečnostem, že tento byt nebyl vymalován. Svědkyně uvedla, že nebyla vymalovaná ložnice a kuchyně. Dále se také vyjadřovala k následnému pronajímání předmětného bytu, když uvedla, že po odstěhování žalobců se do bytu nastěhoval nájemník, který se následně odstěhoval a potom v měsíci březnu či dubnu 2020 byl byt malován.

19. Z prohlášení žalovaného má soud za zjištěné, že řádově po týdnu či 14 dnech po ukončení předmětu nájmu žalobci byl byt předán o užívání dalšímu nájemci.

20. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

21. Podle § 2235 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

22. Podle § 2254 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.

23. Podle § 2257 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., pronajímatel udržuje po dobu nájmu byt a dům ve stavu způsobilém k užívání.

24. Podle § 2257 odst. 2 zákona č. 879/2012 Sb., nájemce provádí a hradí pouze běžnou údržbu a drobné opravy související s užíváním bytu.

25. Podle § 2293 odst. 1 1 zákona č. 89/2012 Sb., nájemce odevzdá byt ve stavu, v jakém jej převzal, nehledě na běžné opotřebení při běžném užívání a na vady, které je povinen odstranit pronajímatel.

26. Podle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

27. Podle § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

28. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Po zhodnocení provedeného dokazování po částečném zpětvzetí žaloby dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobci jako nájemci a žalovaným jako pronajímatelem byla uzavřena nájemní smlouva, na jejímž základě užívali žalobci byt ve vlastnictví žalovaného, když v souvislosti s užíváním tohoto bytu zaplatili při uzavírání nájemní smlouvy jistotu ve výši 13 000 Kč s tím, že bylo dohodnuto, že tuto je povinen pronajímatel vrátit zpět ve lhůtě do 30 dnů ode dne skončení nájmu a předání předmětu nájmu. Mezi účastníky pak bylo nesporné a z předávacího protokolu má soud za prokázané, že předmět nájmu byl ze strany žalobců předán žalovanému dne 28. 1. 2019. Uplynutím 30 dnů, tedy ke dni 28. 2. 2019 byl žalovaný povinen vrátit žalobcům složenou kauci. Dle dohody účastníků pak tato částka byla ponížena o 1 000 Kč, když tato částka měla být žalovaným ponechána do uklizení předmětu nájmu. 1. 3. 2019 pak žalovaný vyplatil žalobcům částku 7 000 Kč s odůvodněním, že zbytek kauce je nezbytné započítat si proti vadám a škodám, které žalobci na předmětu nájmu způsobili, jak je žalovaný emailem ze dne 1. 3. 2019 vyrozuměl. Z takto provedeného dokazování měl tedy soud za prokázané, že žalobcům nárok na vyplacení složené kauce ponížený o částku 1 000 Kč, tedy nárok na vyplacení částky 12 000 Kč vznikl, když z této byla vyplacena toliko částka 7 000 Kč. Částka 5 000 Kč měla být žalovaným v podstatě započtena proti škodám, které žalobci na předmětu nájmu způsobili. Žalovaný tvrdil, že škody, které žalobci na předmětu nájmu způsobili, spočívají v popraskaně a odlupující se omítce v rozích oken, v neodborném vyspárování spár u vany a v nevymalování spacího koutu, v souvislosti s odstraněním těchto škod vynaložil částku dle jeho tvrzení 11 259 Kč tak, aby mohl uvést byt do původního stavu. Poukazoval na skutečnost, že žalobci byli povinni předmětný byt vrátit ve stavu, v jakém jej převzali s přihlédnutím k běžnému opotřebení včetně tedy výmalby, neboť žalobci jako nájemci byli povinni provádět v bytě drobné opravy. Poukazoval pak na zákonnou úpravu, zejména pak na § 5 a § 6 vyhlášky č. 258/1995 Sb., v níž je specifikováno, co je drobnými opravami myšleno, když zde byl soudem upozorněn na smluvní ujednání účastníků, že žalobci jako nájemníci byli oprávněni provádět drobné opravy do částky 1 000 Kč (čl. V. bod 5 nájemní smlouvy). Žalovaný byl tedy soudem podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučen o tom, aby dotvrdil a prokázal, že žalovaní porušili některou povinnost, v jejímž důsledku došlo ke vzniku škody, aby prokázal výši škody, příčinnou souvislost tedy mezi jednáním žalobců a vznikem škody, dále aby prokázal, že žalobcům vady na předmětu nájmu a řádně a včas vytkl a jakým způsobem došlo tedy k započtení předmětného plnění z titulu nároku na náhradu škody proti nároku na vyplacení kauce. Žalovaný své tvrzení o způsobené škodě nájemci prokazoval zejména fotodokumentací pořízenou buď samotným žalovaným, případně svědkyní, která byt bezprostředně po jeho převzetí uklízela a dále pak fotodokumentací z roku 2015, kdy žalobci předmětný byt do svého užívání přebírali. Dále pak své tvrzení prokazoval předávacími protokoly z roku 2015 a následně z roku 2019, kdy poukazoval na skutečnost, že v roce 2015 bylo v předávacím protokole uvedeno, že je byt přebírán bez závad, o čemž v protokole z roku 2019 nebyla ani zmínka. Soud v tomto konstatuje, že z předložených předávacích protokolů je zřejmé, že v těchto ani v roce 2015 ani v roce 2019 není uvedeno, že by byt byl předáván vymalovaný a bez závad a ani v jednom z těchto protokolů nejsou žádné závady popsané. Z provedené fotodokumentace pak soud nemá za prokázané tvrzení žalovaného, že byt byl v roce 2015 předáván žalobcům vymalovaný a čistý, stejně tak soud nemá za prokázané, že by byt v roce 2019 byl či nebyl předáván vymalovaný, respektive nemá soud za prokázané, v jakém stavu byt byl žalobci žalovanému předáván, nicméně soud opětovně poukazuje na předávací protokol z 28. 1. 2019, z něhož žádné závady v předmětném bytě nevyplývají a tyto byly vytčeny žalobcům až emailem ze dne 1. 3. 2019, byť žalovaný uvádí v tomto emailu, že již den po převzetí bytu, tedy dne 29. 1. 2019 byly tyto vady žalovaným zjištěny. Tedy soud má za to, že není splněn první předpoklad pro vznik nároku žalobce na náhradu škody, tedy existence vad. Nad rámce pak soud uvádí, i pro případ, že by tyto vady na předmětu nájmu byly, nebylo tedy prokázáno, že byly způsobeny přímo žalobci, když z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že v rozmezí cca 14 dnů po ukončení nájemního vztahu byl byt předán do užívání další třetí osobě a teprve poté, co tato osoba předmětný byt opustila, byl ze strany žalovaného tento vymalován a byly provedeny výměny žaluzií. Pokud žalovaný tvrdil, že za poškozené žaluzie odpovídají žalobci, toto nebylo v řízení prokázáno, neboť z provedeného dokazování je zřejmé, že vady na žaluziích, tedy jejich koroze byla způsobena nadměrnou vlhkostí v bytě a nevětráním předmětného bytu, když nebyla nikde stanovena povinnost žalobců předmětný byt větrat nějakým konkrétním určitým způsobem a za vlhkost v bytě zcela jistě žalobci neodpovídají. Tím, že žalovaný předmětný byt neprodleně po ukončení nájemního poměru ze strany žalobců předal do užívání třetí osobě, nemohl prokázat ani příčinnou souvislost mezi případnou existencí vad a jejich způsobením žalobci. S ohledem na shora uvedené tedy soud dospěl k závěru, že nárok žalobců na vrácení částky 5 000 Kč je po právu, když žalovaný tuto částku žalobcům nevydal a dostal se tak do prodlení s jejím zaplacením a žalobcům vznikl v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, který je požadován v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení pak odpovídá datu splatnosti sjednanému mezi účastníky v nájemní smlouvě. S ohledem na shora uvedené tedy soud žalobě po jejím částečném zpětvzetí vyhověl tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení pod bodem III. ve vztahu k výroku I., kdy se žalobci domáhali uložení povinnosti žalovanému předložit žalobcům příslušné vyúčtování a následně v tomto rozsahu byla žaloba vzata zpět a řízení zastaveno, postupoval soud v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. (žalovaný byl vyzván výzvou ze dne 16. 4. 2019 a ze dne 1. 8. 2019 – viz bod 11-13 odůvodnění rozsudku) ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., kdy řízení bylo zastavováno pro chování žalobců, pro zpětvzetí žaloby v této části, avšak žaloba byla brána zpět v důsledku chování žalovaného, který své povinnosti, jichž se žalobci žalobou domáhali, splnil až po podání žaloby. Tedy žaloba byla podána důvodně a žalobcům tak přísluší právo na zaplacení náhrady nákladů řízení. Náklady řízení v tomto případě představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a dále pak odměna za zastoupení advokátem za 5 úkonů právní služby á 1 500 Kč úkon dle ustanovení § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů – 1x příprava, převzetí, 1 x písemná výzva před podáním žaloby, 1x žaloba, písemné vyjádření ze dne 15.6.2020, 1x účast na jednání dne 20.7.2020 – resp. zpětvzetí, náhrada hotových výdajů za 5 úkonů právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem tedy žalobcům v tomto případě náleží náhrada nákladů řízení ve výši 11 890 Kč.

31. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení ve vztahu k uložení povinnosti zaplatit částku 5 000 Kč v tomto případě soud postupoval v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. Namítal-li žalovaný, že mu nebyla před podáním žaloby doručena předžalobní upomínka a žalobci tak nemá být právo na náhradu nákladů řízení přiznáno, považuje soud tuto námitku za nedůvodnou, neboť nejprve byl žalovaný vyzýván upomínkou ze dne 16. 4. 2019, která byla zasílána na adresu [adresa], když v článku IX. této smlouvy si účastníci dojednali, že doručovací adresou je adresa uvedená v záhlaví této smlouvy a tato upomínka byla žalovanému dodána dne 17. 4. 2019. Upomínka ze dne 1. 8. 2019 byla žalobci odesílána žalovanému jak na adresu [adresa], tak i na adresu [adresa žalovaného], kteroužto žalovaný v tomto řízení jako doručovací adresu uváděl a poukazoval i na skutečnost, že tato byla uvedena v dodatcích k nájemní smlouvě, o nichž tedy žalobci věděli. Tato upomínka pak byla žalovanému dodána na adresu do [obec] dne 5. 8. 2019 a na adrese [adresa žalovaného]. Tedy žalobci vyzývali před podáním žaloby žalovaného o splnění jeho povinnosti a tato zásilka se zcela jistě žalovanému dostala do dispozice tak, jak je shora uvedeno. Žalobcům tak vzniklo i v tomto případě právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení v tomto případě představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a dále pak odměna za zastoupení advokátem za 8 úkonů právní služby á 1 000 Kč úkon dle ustanovení § 7 ve spojení s ust. § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů – 1x příprava, převzetí, 1 x písemná výzva před podáním žaloby, 1x žaloba, vyjádření ve věci ze dne 15. 6. 2020, 3 x účast na jednání dne 20. 7. 2020, 5. 10. 2020 (2 úkony - jednání přesáhlo 2 hodiny) a dne 13. 5. 2021, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. (když 5 náhrad hotových výdajů bylo již přiznáno žalobcům pod výrokem III). Podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem tedy žalobcům v tomto případě náleží náhrada nákladů řízení ve výši 11 769 Kč. Soud nepřiznal žalobcům odměnu za písemné podání ze dne 6. 8. 2020, když se jednalo pouze o předložení navrhovaných důkazů, a ani odměnu za další poradu právního zástupce s klienty přesahující 1 hodinu, když tato nebyla soudu žádným způsobem doložena.

32. Výrok V. o náhradě nákladů řízení státu pak bylo rozhodováno v souladu s ustanovením § 148 o. s. ř., když tyto představují vyplacené svědečné.

33. O lhůtách k plnění bylo rozhodováno v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a žalovanému byla pro splnění veškerých povinností z tohoto rozhodnutí stanovena lhůta obecná 3denní. [obec] plnění u nákladů řízení pak bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobců.