31 C 430/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 30 761,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 000 Kč od datum do zaplacení a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 113,58 Kč k rukám zástupce žalobkyně a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku 1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 30 761,19 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 711,19 Kč od datum do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se zavázal poskytnout žalovanému úvěr se stanoveným úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit formou měsíčních splátek ve výši minimálně 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však 500 Kč Smluvní úrok byl sjednán ve výši 23,76 % a RPSN činí 32,51 %. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru, které si následně ověřil nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nehradil, když poslední úhradu provedl ke dni datum. S ohledem na prodlení žalovaného původní věřitel dlužný úvěr zesplatnil, a to ke dni datum. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky na jistině ve výši 25 4442,75 Kč, dále částky 778,47 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % za prodlení s úhradou splátky za každý den prodlení, dále částky 3 789,97 Kč představující úrokem kapitalizovaný ke dni zesplatnění úvěru, částky 700 Kč představující náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 600 Kč a 1 x poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč a dále v částky 50 Kč vzniklou žalobkyni v souvislosti s uplatněním pohledávky. Souhrnně tedy požaduje částku 30 761,19 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek poté původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes písemnou upomínku.

2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou a proto byl usnesením zdejšího soudu v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., zrušen.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. K projednání věci zdejší soud v souladu s ust. § 115a o. s. ř. nenařídil ústní jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, přičemž v daném případě účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, když žalobkyně vyslovila souhlas přímo v žalobě. Žalovaný byl usnesením zdejšího soudu vyzván, nechť se ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení vyjádří, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž v souladu s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. byl poučen, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalovaný se v soudem stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak při svém rozhodování vycházel ze skutkových tvrzení žalobkyně a jí předložených důkazů.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb číslo má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi původním věřitelem právnická osoba Paribas Personal Finance a žalovaným dne datum. Ze smlouvy o klasickém úvěru číslo má soud za prokázané, že tato byla uzavřena k produktové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb číslo to dne datum, když na základě této smlouvy se původní věřitel prostřednictvím zprostředkovatele právnická osoba A.S. zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 28 583 Kč za účelem nákupu drobného černého elektra, když žalovaný se zavázal úvěr původnímu věřiteli splatit v pravidelných 10 měsíčních splátkách ve výši 2 983 Kč se splatností ke každému 17. dni v měsíci, počínaje dnem datum dále byl mezi účastníky sjednána možnost čerpat úvěr až do výše úvěrového rámce 30 000 Kč. Dokladu o čerpání úvěru má sodu za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta částka 25 000 Kč a to dne datum. Z odstoupení ze dne datum má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně od úvěrové smlouvy z důvodu prodlení žalovaného s úhradou měsíčních splátek odstoupil. Z přípisu ze dne datum má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávek na žalobkyni. žádné jiné důkazy nebyly žalobkyní předloženy.

6. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

7. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

8. V daném případě žalobkyně sice tvrdila, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného, avšak prokazovala, jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí tuto posoudil a ověřil. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.

9. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo OPR-Finance, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.

10. Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné s ohledem na shora uvedené posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaný si zapůjčil finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, když v řízení nebylo prokázáno, že by z této částky cokoliv uhradil. Jelikož se žalovaný se zaplacením této částky dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne datum tak, jak je požadováno žalobkyní. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a podle poměru úspěchu (co do 81 %) a neúspěchu (co do 19 %) přiznal žalobkyni poměrnou část nákladů řízení ve výši 62 % Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 231 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 3 x 500 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř.. Při posuzování výše odměny advokáta a režijních paušálů soud postupoval dle uvedeného ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění vzhledem k tomu, že všechny podmínky pro užití uvedeného ust. § 14b cit. vyhl. byly splněny, tj. řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustálené vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla náhrada nákladů řízení přiznána. Celkem tak náklady vynaložené v tomto řízení žalobkyní činí 3 409 Kč. Podle poměru úspěchu a neúspěchu pak byly žalobkyni přiznány ve výši 2 113,58 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno. obec plnění bylo určeno podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně.

13. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta druhá a uložil žalovanému splnit povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí v obecné 3 denní lhůtě. Proti tomuto rozsudku je přípustné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí či provedené exekuce.