31 C 83/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 18 592 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o zaplacení částky 2 692 Kč se pro zpětvzetí žaloby dle ust. § 96 odst.1, 2 o.s.ř. zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od 1.9.2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve zbytku se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 306,16Kč k rukám zástupce žalobkyně a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního doručeným zdejšímu soudu dne 15.12.2023 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 000Kč od 10.8.2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 065,21 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč a částku ve výši 2 592 Kč, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že dne 23.1.2023 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO IČO, smlouvu o úvěru číslo tel. číslo platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru ze dne 25.1.2023, na jejímž základě poskytl právnímu předchůdci žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, když žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 16 000 Kč a to do 22.3.2023. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena v souladu s bodem 10.právnická osoba podmínek v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, když převedl částku 1 Kč představující tzv. verifikační platbu ze svého účtu na účet právního předchůdce žalobkyně, žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně převodem na svůj účet. Žalovaný sjednanou částku řádně a včas neuhradil, vznikla mu tak povinnost zaplatit společnosti právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, jak je uvedeno ve 4. odstavci třetí strany smlouvy, zároveň dle téhož odstavce byl žalovaný povinen zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalovanému. Rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2022, ve spojení s přílohou k této smlouvě, s účinností ke dni 7.8.2023 převedl právní zástupce žalobkyně svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni, když tato skutečnost byla žalovanému oznámená přípisem. Ke dni postoupení pak představovala pohledávka částku 18 740 Kč sestávající se s nesplacené jistiny ve výši 16 000 Kč, z nesplaceného úroku ve výši 0 Kč, z nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 640 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výší 100 Kč, představující náklady za odeslanou upomínku ve výši 50 Kč á upomínka. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 065,21Kč, pak představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 23.2.2023 do 4.8.2023 z jistiny ve výši 16 000 Kč. Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč ( odchozí dopis 48 Kč, odchozí doporučený dopis 74 Kč, odchozí hovor 72 Kč, osobní návštěva 217 Kč) Touto žalobou dále žalobkyně uplatňuje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny a to za každý den prodlení a to od 1. dne prodlení žalovaného, tedy ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, která byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.8.2023 a to ve výši 2 640 Kč, počítané od 23.2.2023 ( ode dne následujícího po splatnosti výpůjčky) z dlužné jistiny pohledávky ve výši 16 000 Kč do 4.8.2023. Žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky upomínala a to upomínkou ze dne 4.12.2023, avšak žalovaný dlužnou částku neuhradil.

2. Ve věci byl zdejším soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., její souhlas předpokládal a ve věci jednání nenařizoval.

5. Ze smlouvy o úvěru číslo tel. číslo má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba na straně jedné a žalovaným na straně druhé dne 23.1.2023, když na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 16 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně do 30ti ode dne poskytnutí, tedy do 22.2.2023. Z výpisu z účtu Anonymizováno a.s. má soud za prokázané, že žalovaný poskytl právní předchůdkyni žalobkyni ve výši 1 Kč a právní předchůdce žalovanému částku na účet, z něhož byla částka 1 Kč odeslána, poskytl celkem částku 16 000 Kč a to dne 23.1.2023. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14.8.2023 má soud za prokázané, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávek na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 18.9.2023 a ze dne 4.12.2023 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky upomínala. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil.

6. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 26.3.2024 vzala žalobkyně žalobu co do zaplacení částky 2 692 Kč představující kapitalizovaný úrok v částce 100 Kč a smluvní pokutu v částce 2 592Kč zpět, nadále požadovala k zaplacení částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od 10.8.2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 065,21Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč.

7. S ohledem na částečné zpětvzetí bylo řízení tak, jak je pod výrokem I. tohoto rozsudku uvedeno zastaveno.

8. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na vztah mezi účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. ´ 9. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

10. V daném případě žalobkyně tvrdila, že s odbornou péčí posoudila a ověřila úvěruschopnost žalovaného, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, avšak v řízení nebylo prokázáno, ani nebyly označeny žalobkyní žádné další důkazy, jakým způsobem byly tyto ověřeny. Protože splnění uvedené povinnosti žalobkyně se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.

11. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, kde uvedl, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb.; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená.

15. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným měla být dne 23.1.2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, ktreý se žalovaná zavázal uhradit do 22.2.2023. když žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poskytnutím úvěru náklady spotřebitelského úvěru ve výši 1 539 Kč, celkem tedy částku 8 539 Kč, a to do 6.8.2018, procentní sazba úroku byla sjednána ve výši 279,83% ročně, RPSN ve výši 1 141,20 %. Výše úroku byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN, která byla pro tuto půjčku vyjádřena ve výši 1141,20%, ale také při přepočtu v úrokové sazbě ročně. Soud v tomto odkazuje např. na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. spisová značka, dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Je však evidentní, že žalovaný si zapůjčil finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, z nichž neuhradil ničeho. Tento nárok žalobkyně je nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné, proto soud žalobě vyhověl jen z části. Jelikož se pak žalovaný se zaplacením této části dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 10.8.2018, tedy ode dne následujícího po doručení a po uplynutí lhůty ve výzvě k zaplacení dlužné částky ze dne 6.8.2018, do zaplacení. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Aktivní legitimaci žalobkyně má pak soud za osvědčenou ve smyslu ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, s ohledem na smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a podle poměru úspěchu ( co do 79 %) a neúspěchu ( co do 21 %) přiznal žalobkyni poměrnou část nákladů řízení ve výši 58 %. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 3 x 300 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř.. Při posuzování výše odměny advokáta a režijních paušálů soud postupoval dle uvedeného ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění vzhledem k tomu, že všechny podmínky pro užití uvedeného ust. § 14b cit. vyhl. byly splněny, tj. řízení ve věci bylo zahájeno návrhem podaným na ustálené vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní v obdobných věcech, předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč a žalobkyni byla náhrada nákladů řízení přiznána. Celkem tak náklady vynaložené v tomto řízení žalobkyní činí 2 252 Kč. Podle poměru úspěchu a neúspěchu pak byly žalobkyni přiznány ve výši 1 306,16 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno. adresa plnění bylo určeno podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně.

17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., žalované bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě. Proti tomuto rozsudku je přípustné podat odvolání ve lhůtě do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem dobrovolně, může se oprávněná domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce u soudního exekutora.