31 C 85/2018

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného t.č. ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 4 050 Kč s příslušenstvím a o zaplacení částky 5 526 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 3 000 Kč od 2.12.2018 do zaplacení a částku ve výši 5 526 Kč a to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 2 140 Kč, co do zaplacení částky 1 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 050 Kč od 6.5.2017 do zaplacení a co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3 000 Kč od 6.5.2017 do 1.12.2018 se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 17. 1. 2018 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 000 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 140 Kč, zákonného úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 6. 5. 2017 do zaplacení, dále částky 1 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 050 Kč od 6. 5. 2017 do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení, a to po žalovaném [celé jméno původního účastníka], narozeném [datum], bytem [adresa původního účastníka]. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je obchodní společností, jejímž předmětem podnikatelské činnosti je poskytování krátkodobých peněžitých zápůjček, a to prostřednictvím webových stránek žalobkyně [webová adresa], kde je zveřejněna nabídka včetně předsmluvních informací a textu smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně uvedla, že žalovaný se zaregistroval na webovém portálu a podal návrh na uzavření smlouvy. Žalobkyně pak návrh dne 31. 3. 2017 přijala a poukázala na bankovní účet žalovaného zápůjčku ve výši 3 000 Kč, o čemž žalovaného vyrozuměla a zaslala mu potvrzenou smlouvu. Nedílnou součástí smlouvy účastníci učinili VOP. Na základě článku 2.1 smlouvy se žalovaný zavázal poskytnutou zápůjčku žalobkyni spolu s poplatkem za její poskytnutí ve výši 1 050 Kč, tedy celkem částku ve výši 4 050 Kč vrátit do 5. 5. 2017. Žalovaný dlužnou částku včas neuhradil. V souladu s článkem [číslo] smlouvy má pak žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v důsledku prodlení žalovaného, když se jedná o náklady na správu a mimosoudní vymáhání pohledávky, kdy žalovaný byl telefonicky, a to zpravidla 3., 21., 31., 41. a 51. den prodlení upozorňován. Dále pak prostřednictvím SMS zpravidla 4., 12., 22., 32., 42. a 52. den prodlení, emailovými zprávami zpravidla v každý lichý den prodlení, dopisy zasílanými zpravidla 11., 21., 31., 41., a 51. dne prodlení a dále prostřednictvím pověřené inkasní agentury po 60 dnech prodlení. Náhrada těchto nákladů byla sjednána v paušální výši, když v daném případě je žalovaný v prodlení déle než 60 dnů a výše náhrady tak činí 2 140 Kč. Žalobkyně dále požaduje k zaplacení zákonný úrok z prodlení a poplatek za poskytnutí zápůjčky za dobu ode dne následujícího po dni jejich splatnosti až do úplného zaplacení. Celkem tedy žalobkyně požaduje k zaplacení 3 000 Kč z titulu zápůjčky, částku 1 050 Kč jakožto poplatek za poskytnutí zápůjčky a částku 2 140 Kč, jakožto náhradu účelně vynaložených nákladů.

2. Ve věci byl soudem vydán proti žalovanému [jméno] [příjmení] elektronický platební rozkaz, proti kterému podal jmenovaný odpor, kdy uvedl, že on sám neuzavíral předmětnou smlouvu o zápůjčce a byl to právě pan [celé jméno žalovaného] (současný žalovaný), který zneužil jeho dokladů a identity při jejím uzavření.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 12. 6. 2018 pod č. j. 31 C 85/2018-12 bylo řízení přerušeno v souladu s § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. do pravomocného skončení trestního řízení pod [číslo jednací]. Toto usnesení nabylo právní moci 18. 7. 2018. Usnesením zdejšího soudu ze dne 21. 8. 2019 pod č. j. 31 C 85/2018-14 bylo v přerušeném řízení pokračováno.

4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 11. 2019 pod č. j. 31 C 85/2018-60 bylo řízení opětovně přerušeno, a to do pravomocného skončení trestního řízení [číslo jednací], když toto usnesení nabylo právní moci 5. 12. 2019. Usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 4. 2020 pod č. j. 31 C 85/2018-71 bylo v řízení pokračováno a zároveň bylo toto řízení přerušeno, a to do skončení řízení vedeného u Okresního soudu [okres] pod sp. zn. [spisová značka]. Toto usnesení nabylo právní moci 13. 5. 2020. Usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 8. 2021 pod č. j. 31 C 85/2018-86 pak bylo rozhodnuto o tom, že se v přerušeném řízení pokračuje. Toto usnesení nabylo právní moci 11. 9. 2021.

5. Usnesením zdejšího soudu ze dne 20. 12. 2021 pod č. j. 31 C 85/2018-105 byl připuštěn návrh žalobkyně na změnu účastníků řízení, a to tak, že na straně žalovaného na místo žalovaného [celé jméno původního účastníka] vstoupil do řízení pan [celé jméno žalovaného], současný žalovaný. Zároveň žalobkyni byla tímto usnesením uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5 526 Kč. Toto usnesení bylo přezkoumáno k odvolání žalobkyně Krajským soudem v Plzni, který svým usnesením ze dne 3. 2. 2022 pod č. j. [číslo jednací] napadené usnesení potvrdil, tedy usnesení nabylo právní moci ve výroku I. dne 22. 1. 2022 a pod výrokem II. dne 25. 2. 2022.

6. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 14. 4. 2022 navrhla žalobkyně rozšíření žaloby, kdy žádala rovněž k zaplacení po žalovaném částku 5 526 Kč představující náklady řízení, které byla žalobkyně na základě pravomocného rozhodnutí soudu povinna uhradit původnímu žalovanému panu [celé jméno původního účastníka], kdy žalobkyně uvedla, že žalovaný jednal při uzavírání smlouvy o zápůjčce [číslo] protiprávně, žalobkyně byla uvedena v omyl a označila tak za pasivně legitimovanou osobu původně žalovaného [jméno] [příjmení], kdy řízení proti původnímu žalovanému bylo nedůvodné, a proto vznikla žalobkyni škody v podobě povinnosti nahradit náklady řízení ve výši 5 526 Kč původně žalovanému. Protiprávní jednání žalovaného je zcela v příčinné souvislosti se vznikem škody, která žalobkyni vznikla. Z tohoto titulu tedy žalobkyně rozšířila žalobu a požadovala po žalovaném k zaplacení rovněž částku 5 526 Kč z titulu nároku na náhradu škody.

7. Usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 5. 2022 byla změna žaloby připuštěna a nadále tedy bylo řízení vedeno pro zaplacení částky 4 050 Kč s příslušenstvím, dále pro náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 140 Kč a dále tak pro zaplacení částky 5 526 Kč. Tedy celkem pro zaplacení částky 9 576 Kč s příslušenstvím. Toto usnesení nabylo právní moci dne 11. 5. 2022.

8. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

9. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalobkyně souhlasila, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednáním, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil, soud tedy jeho souhlas předpokládal a postupoval dále v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. a ve věci jednání nenařizoval.

10. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

11. Ze smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 31.3.2017 mezi žalobkyní a žalovaným a to elektronickým způsobem, když na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 3 000 Kč za poplatek 1 050 Kč, celkem se tak žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 4 050 Kč, a to ve lhůtě do 5. 5. 2017 RPSN byla ve výši 2187 %. Pod bodem [číslo] smlouvy byly sjednány účelně vynaložené náklady představující náklady na vymáhání, náklady na doručování písemností, na telefonní služby, a to k závislosti na prodlení žalovaného s vrácením zápůjčky. Přílohou této smlouvy pak byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Z výpisu z banky má soud za prokázané, že žalobkyni byla z účtu žalovaného odeslána částka 1 Kč, a to dne 31. 3. 2017, když dne 31. 3. 2017 na tentýž účet odeslala žalobkyně částku 3 000 Kč. Z upomínky ze dne 19.12.2017 má soud za prokázané, že žalobkyně původně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala.

12. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 24. 5. 2021 pod č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 24. 5. 2021 má soud za prokázané, že byla schválena dohoda o vině a trestu mezi státním zástupcem a obžalovaným [celé jméno žalovaného], narozeným [datum], kdy mimo jiné byl žalovaný shledán vinným, že dne 31. 3. 2017 uzavřel se společností [právnická osoba] (žalobkyní) k její škodě smlouvu o zápůjčce [číslo] na částku 3 000 Kč, kterou si nechal dne 3. 4. 2017 zaslat na účet [bankovní účet] a kterou do současné doby nesplatil (bod 4.9. odůvodnění rozsudku). Společnost [anonymizováno] pak byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána do občanskoprávního řízení.

13. Z výpisu z bankovního účtu ze dne 21. 3. 2022 má soud za prokázané, že žalobkyně uhradila původnímu žalovanému částku 5 526 Kč.

14. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle § 2991 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

18. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014. Žalovanému byla poskytnuta peněžitá částka ve výši 3 000 Kč, když vedle této částky se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku 1 050 Kč, označovanou souborně jako poplatek, celkem tedy částku 4 050 Kč. Soud dospěl k závěru, že ve smlouvě označený poplatek nepředstavuje nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdkyně žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno: předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením, když podle ust. § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Výše úroků však byla sjednána nemravně, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN, která byla pro tuto půjčku vyjádřena ve výši 2 187 %, ale také při přepočtu v úrokové sazbě 354,86 % ročně. Soud v tomto odkazuje např. na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod č. j. [spisová značka], nebo Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2020 pod č. j. [spisová značka], dle kterých je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaný si zapůjčil finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, když z této částky neuhradil ničeho. S ohledem na tuto skutečnost a na právní posouzení nároku žalobkyně, jakožto nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy soud žalobě vyhověl pouze co částky 3 000 Kč. Jelikož se žalovaný se zaplacením této částky dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 2.12.2018, tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty ve výzvě ze dne 19.12.2017, která byla soudu jako výzva k plnění předložena. V tomto rozsahu tedy soud žalobě co do zaplacení plnění ze smlouvy o zápůjčce vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

19. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

20. Co se týče nároku žalobkyně na náhradu škody ve výši 5 526 Kč, tento hodnotí soud jako důvodný. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný zneužil dokladů a identity původně žalovaného [jméno] [příjmení], jeho jménem uzavřel smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu byla vyplacena žalobkyní částka 3 000 Kč. Jelikož tuto částku nesplatil., obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud. V řízení pak vyšlo najevo, že skutečně původně žalovaný [celé jméno původního účastníka] smlouvu o zápůjčce neuzavíral že to byl právě žalovaný, který v důsledku toho jednání shledán vinným ze spáchání pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 odst. 1,3 trestního zákoníku a jednak pro pokračující přečin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a to rozsudkem zdejšího sodu ze dne 24.5.2021 pod č.j [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 25.4.2021. Následně pak došlo k návrhu žalobkyně ke změně účastníků na straně žalovaného a žalobkyni byla uložena povinnost uhradit původně žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 5 526 Kč, kteroužto částku žalobkyně uhradila. Tedy žalovaný svým jednáním porušil zákonem stanovenou povinnost, v jejímž důsledku vznikla žalobkyni škoda, kterou teď po právu žádá po žalovaném k zaplacení a to v souladu s ust. § 2910 občanského zákoníku. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl v celém rozsahu.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 ve spojení s uts. § 142a odst. 1 o.s.ř. Za uplatnění nároku na zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím by soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků a to podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Ve vztahu k zaplacení částky 5 526 Kč by pak soud přiznal žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení, avšak s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nevyzvala žalovaného ve smyslu ust. § 142a o.s.ř. k zaplacení této částky, resp. tato výzva nebyla soudu prokázána, pak nezbylo soudu nic jiného než rozhodnout tak, že žádnému účastníkovi právo na náhradu nákladů nepřiznal tak, jak je pod výrokem III. tohoto rozsudku uvedeno.

22. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, žalovaném ubylo uloženo splnit veškeré povinnosti uložené tímto rozsudkem v běžné třídenní lhůtě.