31 C 9/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17 144,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení a částku ve výši 2 763 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 763 Kč od datum do zaplacení a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 044,44 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 109,44 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně a s úrokem ve výši 29 % ročně vždy z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, dále částku 7 144,68 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 843,72 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 741,03 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně a s úrokem ve výši 29 % ročně vždy z částky 7 144,68 Kč od datum do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce číslo kdy právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet zapůjčenou částku. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se pak zavázal půjčenou částku, spolu s poplatkem ve výši 12 343 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 451 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 1 smlouvy o zápůjčce, z odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 820 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení ve výši 2 750 Kč uhradit v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 1 242 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, porušil tím své závazky ze smlouvy. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek neuhradil ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k datum, ke dni podpisu smlouvy o postoupení, tedy ke dni datum činila pohledávka bez příslušenství částku 25 061,03 Kč, jejíž součástí je i navýšení účtované původním věřitelem, které žalobkyně vůči žalovanému neuplatňuje. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 109,44 Kč, když se jedná o sjednaný úrok ve výši 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od datum, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do datum a dále do zaplacení. Dále kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 044,44 Kč, když se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč počítaný od datum, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do datum a dále do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dlužnou částku neuhradil.

2. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce číslo kdy právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet zapůjčenou částku. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se pak zavázal půjčenou částku, spolu s poplatkem ve výši 12 283 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 1 smlouvy o zápůjčce, z odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení ve výši 4 127 Kč uhradit v pravidelných 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 439 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, porušil tím své závazky ze smlouvy, když poslední splátku uhradil dne datum.

3. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil částku 11 237 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k datum, ke dni podpisu smlouvy o postoupení, tedy ke dni datum činila pohledávka bez příslušenství částku 24 327,54 Kč, jejíž součástí je i navýšení účtované původním věřitelem, které žalobkyně vůči žalovanému neuplatňuje. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 7 144,68 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 741,03 Kč, když se jedná o sjednaný úrok ve výši 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 7 144,68 Kč od datum, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do datum a dále do zaplacení. Dále kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 843,72 Kč, když se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 144,68 Kč počítaný od datum, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do datum a dále do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dlužnou částku neuhradil.

4. Ve věci byl soudem vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušen.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., jeho souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval.

7. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce číslo má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovaným dne datum, když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 10 021Kč a pojištěním ve výši 2 322 Kč, celkem tedy částku 22 343 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 242 Kč, když poslední splátka byla stanovena na den datum RPSN činila 169,46 % a úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Z karty zákazníka ze dne datum vyplývá, že žalovaný v den uzavření smlouvy sdělil příjmy a výdaje své domácnosti, ovšem není doloženo, jakým způsobem byly tyto údaje ověřeny, a dále zda a jak byly řádně zjištěny a ověřeny údaje o existenci a výši jiných závazků. Ze smlouvy o zápůjčce číslo má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovaným dne datum, když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 12 283Kč, celkem tedy částku 26 283 Kč v 60 týdenních splátkách po 439Kč, když poslední splátka byla stanovena na den datum RPSN činila 236,25 % a úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Z karty zákazníka ze dne datum vyplývá, že žalovaný v den uzavření smlouvy sdělil příjmy a výdaje své domácnosti, ovšem ani v tomto případě není doloženo, jakým způsobem byly tyto údaje ověřeny, a dále zda a jak byly řádně zjištěny a ověřeny údaje o existenci a výši jiných závazků. Z výzvy ze dne datum má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň ho vyzvala k uhrazení dlužné částky. Z tvrzení žalobkyně, jakož i z vyjádření žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil.

8. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi původními účastníky byly uzavřeny smlouvy o zápůjčce dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

9. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

10. V daném případě žalobkyně netvrdila a neprokazovala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalovaného, v tom směru pouze tvrdila, že původní věřitel vycházel z údajů sdělených žalovaným a nahlédl do blíže neoznačených„ databází“ a odkázala na kartu zákazníka, z ní však způsob zjištění a ověření údajů nevyplývá. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.

11. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo OPR-Finance, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné s ohledem na shora uvedené posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaný si zapůjčil v případě smlouvy o zápůjčce číslo dne datum finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, když z této částky neuhradil ničeho, v případě smlouvy o zápůjčce číslo dne datum částku ve výši 14 000 Kč, když z tvrzení vyplývajících z podané žaloby vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ještě před podáním žaloby zaplatil částku 11 237 Kč, tedy zbývá doplatit částka 2 763 Kč. Jelikož se žalovaný se zaplacením částky 10 000 Kč a částky 2 763 Kč dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne datum, tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty ve výzvě ze dne datum. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., a podle poměru úspěchu a neúspěchu rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

15. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta druhá a uložil žalovanému splnit povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí v obecné 3 denní lhůtě. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň - město. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu bude ukládat vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.