34 C 10/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 10 624 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 624 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 624 Kč od 22. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 624 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 24. 1. 2020 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytl 24. 1. 2020 žalovanému bezúročnou zápůjčku ve výši 8 000 Kč, která měla být jednorázově splacena do 21. 2. 2020 společně s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 2 624 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil. Pohledávka byla postoupena smlouvou ze dne 15. 4. 2020 na žalobkyni, oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému odesláno společně s předžalobní výzvou k úhradě. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby upomínkou ze dne 3. 8. 2020, na kterou žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud vzal za prokázané, že společnost [právnická osoba] a žalovaný se dne 24. 1. 2020 prostředky komunikace na dálku dohodli, že společnost [právnická osoba] přenechá žalovanému částku 8 000 Kč, aby s nimi naložil podle své úvahy, a žalovaný se zavázal částku 8 000 Kč vrátit do 21. 2. 2020 a spolu s ní zaplatit poplatek ve výši 2 624 Kč. Dne 24. 1. 2020 žalobkyně poskytla na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 8 000 Kč. V nedatované smlouvě o postoupení pohledávek [číslo] se společnost [právnická osoba] a žalobkyně dohodli, že společnost [právnická osoba] postoupí na žalobkyni soubor pohledávek, mezi něž byla zařazena též pohledávka vůči žalovanému a žalobkyně jí za to zaplatí postupní cenu. Dne 3. 8. 2020 oznámila společnost [právnická osoba] postoupení pohledávky žalovanému a téhož dne žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornila ho, že nebude-li dobrovolně zaplaceno, obrátí se na soud se žalobou.

4. Uzavření smlouvy o zápůjčce je prokázáno smlouvou [číslo] ze dne 24. 1. 2020, ohledně výše zápůjčky viz čl. 1, výše poplatku je sjednána v čl. 1, splatnost v čl. 1, obdobně v standardních informacích o zápůjčce, poskytnutí zápůjčky je prokázáno z potvrzení o provedené platbě ze dne 24. 1. 2020, postoupení pohledávky vyplývá z rámcové smlouvy o úplatném postoupení pohledávek ze dne 15. 4. 2020, v němž si strany sjednávají obecná pravidla postupování pohledávek a smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] k povinnosti převést pohledávky, viz čl. II odst. 1, povinnosti zaplatit kupní cenu viz čl. IV odst. 1 a přílohu [číslo] smlouvy. Žalovaná pohledávka je uvedena v příloze [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek. Že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávka byla postoupena, a že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované pohledávky je prokázáno dopisy ze dne 3. 8. 2020 a jejich podání na poště podacím lístkem rovněž z 3. 8. 2020.

5. Po právní stránce soud vyšel z § 2390 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se zavázali, že právní předchůdkyně žalobkyně přenechá žalovanému zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil zpět věc stejného druhu a žalovaný se zavázal tuto věc, tj. peníze, vrátit a zaplatit za to úrok, kdy současně došlo též k poskytnutí zmíněných peněžních prostředků. Úrokem se rozumí částka 2 624 Kč, neboť právě tato je odměnou zapůjčiteli za poskytnutí zápůjčky vydlužiteli. Pokud jde o výši úroku, soud ji posuzoval mimo jiné i z hledisek §§ 580 a 588 o. z. a dospěl k závěru, že byť úrok ve výši 2 624 Kč za poskytnutí prostředků ve výši 8 000 Kč na dobu 28 dnů je úrokem vysokým, nicméně s přihlédnutím k judikatuře Krajského soudu v Plzni v oblasti krátkodobých spotřebitelských úvěrů, je z hlediska dobrých mravů na samotné hranici toho, co lze ještě akceptovat. Uvedený závěr je třeba učinit zejména s ohledem na to, že úvěr byl poskytnut v nízkém objemu a na krátkou dobu. Tzv. mikropůjčky jsou specifickým segmentem úvěrového trhu, u nichž se pro účely srovnání s úrokovými sazbami úvěrů poskytovaných peněžními ústavy nabízí srovnání s úročenými úvěry z kreditních karet, které se pohybují kolem 25 % ročně. Soud si je vědom toho, že judikatura Nejvyššího soudu pro závěr o nemravnosti ujednání o úroku zpravidla vyžaduje (s přihlédnutím k dalším okolnostem) dosažení trojnásobku běžné úrokové sazby bank, nicméně v souzeném případě nelze s odkazem na judikaturu Krajského soudu v Plzni sjednanou úrokovou sazbu považovat za nemravnou s přihlédnutím k těmto okolnostem: krátká doba splatnosti, která výrazně přispívá k tomu, že se RPSN jeví jako velmi vysoká; podstatným aspektem jej to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady a poskytovatel by měl generovat určitý zisk; úvěr nebyl nijak zajištěn, žalovaný za vyšší úrok získal téměř okamžitě jí požadovanou, ničím nezajištěnou částku; žalovaný neuzavíral smlouvu se zprostředkovatelem (jako tomu bývá v jiných obdobných případech), který by mohl rozhodování žalovaného ovlivňovat; žalovaný sám vyhledal nabídku a smlouvu uzavíral za užití prostředku komunikace na dálku, nemůže tak jít o osobu zcela nevědomou (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 25 Co 397/2019, v němž Krajský soud posoudil jako platnou úvěrovou smlouvu se spotřebitelem uzavřenou na dálku se sjednaným úrokem 484 % ročně při RPSN 4 621 %, úvěru ve výši 7 000 Kč splatným do 28 dní). Žalovaná pohledávka byla postoupena z původní věřitelky, společnosti [právnická osoba], na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky podle § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z., kdy žalovaná pohledávka je součástí postupovaného souboru. Toto postoupení bylo podle § 1882 odst. 1 o. z. oznámeno žalovanému. Žalovaný ve smyslu § 1958 odst. 1 neplnil ve sjednané lhůtě, proto se ocitl v prodlení podle § 1968 o. z., a proto žalobkyni pode § 1970 o. z. vniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 624 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.