34 C 160/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované o zaplacení 220 000 Kč s příslušenstvím konečným rozsudkem

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně s [celé jméno žalovaného], [datum narození], trvale bytem [adresa žalovaného], jemuž byla povinnost zaplatit totožné plnění uložena částečným rozsudkem pro uznání Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. 4. 2021, č. j. 34 C 160/2021-73, částku 216 333,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 194 333,34 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 666,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 666,66 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 77 624,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně; co do 54 683,20 Kč společně a nerozdílně s [celé jméno žalovaného], [datum narození], trvale bytem [adresa žalovaného], jemuž byla povinnost zaplatit totožné plnění uložena částečným rozsudkem pro uznání Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. 4. 2021, č. j. 34 C 160/2021-73, a co do 22 941,60 Kč samostatně.

1. Žalobkyně se původně po dvou žalovaných domáhala společného a nerozdílného zaplacení částky 220 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 198 000 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení. V procesním poměru žalobkyně a prvního žalovaného soud rozhodl částečným rozsudkem pro uznání ze dne 27. 4. 2022 na č. l. 73, který nabyl právní moci dne 11. 6. 2022. Tímto rozsudkem soud rozhodl o žalobě mezi žalobkyní a druhou žalovanou.

2. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že její právní předchůdci, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], uzavřeli dne 30. 9. 2019 s prvním žalovaným, [celé jméno žalovaného], nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem pozemku parc. č. stav. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], pozemku parc. č. stav. [anonymizováno], jehož součástí je stavba bez č. p. a pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], přičemž [celé jméno žalovaného] se zavázal hradit nájemné za užívání těchto nemovitostí ve výši 22 000 Kč měsíčně. Druhá žalovaná, [celé jméno žalované], je matkou [celé jméno žalovaného], nemovitosti užívala společně s ním a v pronajatých nemovitostech má nahlášenu adresu svého trvalého pobytu. [celé jméno žalovaného] se ocitl v prodlení s úhradou nájemného za období od ledna 2020 do dubna 2020, proto pronajímatelé dne 12. 5. 2020 vypověděli nájem bez výpovědní doby. Výpověď byla [celé jméno žalovaného] doručena 1. 6. 2020, žalovaní však užívali nemovitost i po vypovězení nájmu nejméně do konce března 2021. Právní předchůdci žalobkyně vyzvali žalované dopisem ze dne 5. 3. 2021, který byl [celé jméno žalovaného] doručen 16. 3. 2021 a žalované 9. 3. 2021, v níž stanovili lhůtu k vydání bezdůvodného obohacení za období od června 2020 do února 2021 ve výši 198 000 Kč do 19. 3. 2021 a dále je vyzvali, aby pravidelně vydávali bezdůvodné obohacení za užívání daných nemovitostí až do jejich vyklizení vždy k poslednímu dni daného měsíce, když se takto stala splatnou částka 22 000 Kč za březen 2021. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou uzavřenou s pronajímateli dne 10. 3. 2021, což bylo oznámeno [celé jméno žalovaného] dopisem z 10. 3. 2021, který byl doručen 16. 3. 2021 a [celé jméno žalované] dne 15. 3. 2021.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud vzal za prokázané, že dne 30. 9. 2019 [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalovaného] uzavřeli nájemní smlouvu, v níž se zavázali na straně prvních dvou jmenovaných poskytnout [celé jméno žalovaného] k dočasnému užívání, resp. k zajištění jeho bytových potřeb a též k zajištění bytových potřeb členů jeho domácnosti, pozemky parc. č. stav. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], parc. č. stav. [anonymizováno], jehož součástí je garáž bez č. p. a č. e. a parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce] na dobu od 1. 10. 2019 do 30. 9. 2022, a na straně posledně jmenovaného platit pronajímatelům mimo jiné nájemné ve výši 22 000 Kč měsíčně. Dne 11. 5. 2020 vypověděli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] prostřednictvím svého zmocněnce, [právnická osoba] [právnická osoba], výše uvedenou nájemní smlouvu pro zvlášť závažné porušení povinností nájemce, spočívající v nezaplacení nájemného a záloh na služby za období od ledna 2020 do dubna 2020, a to bez výpovědní doby; současně vyzvali [celé jméno žalovaného] k odevzdání předmětu nájmu. Výpověď došla [jméno] [celé jméno žalovaného] 1. 6. 2020. Dne 3. 6. 2020 informovali pronajímatelé, rovněž zastoupeni zmíněnou společností, žalovanou, že 1. 6. 2020 došlo k ukončení nájemního vztahu z nájemní smlouvy ze dne 30. 9. 2019 a vyzvali ji, aby nemovitosti vyklidila a odevzdala pronajímatelům, přičemž tuto výzvu žalovaná převzala 5. 6. 2020. Dne 5. 3. 2021 vyzvali pronajímatelé [celé jméno žalovaného], aby jim do 3 dnů od doručení dané výzvy zaplatil 198 000 Kč odpovídajících jeho obohacení ve výši sjednaného nájemného za období od června 2020 do února 2021. Tato výzva, která byla jinak odeslána na dvě různé adresy [celé jméno žalovaného], mu došla 16. 3. 2021. Totožnou výzvou ze stejného dne byla vyzvána i žalovaná, jí dopis došel 10. 3. 2021. Ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 10. 3. 2021 se [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dohodli se žalobkyní na postoupení žalované pohledávky oproti zaplacení úplaty. Postoupení pohledávky bylo oznámeno [jméno] [celé jméno žalovaného] dvěma dopisy ze dne 10. 3. 2021 podanými na poště dne 11. 3. 2021, z nichž nejméně jeden mu došel 16. 3. 2021, a žalované rovněž dopisem ze dne 10. 3. 2021 podaným na poště 11. 3. 2021 a došlým žalované 16. 3. 2021. Dopisem ze dne 29. 3. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a upozornila ji, že nebude-li zaplaceno, obrátí se na soud se žalobou.

5. Uzavření výše uvedené nájemní smlouvy je prokázáno smlouvou o nájmu nemovitostí ze dne 30. 9. 2019 na č. l.

15. Předmět nájmu je vymezen v čl. I, vůle přenechat nemovitosti k dočasnému užívání a k zajištění bytových potřeb [celé jméno žalovaného] a členů jeho domácnosti je v čl. II alinea první, sjednání doby nájemního poměru je v čl. III. alinea první, povinnost [celé jméno žalovaného] platit nájemné je sjednána v čl. IV alinea první.

6. Vypovězení nájmu je prokázáno dopisem ze dne 11. 5. 2020 na č. l. 21 ve spojení s plnými mocemi ze dne 30. 9. 2019 na č. l. 19 a č. l. 20, který byl podle podacího lístku na č. l. 22 podán na poště 12. 5. 2020 a podle sledování zásilek pošty on-line na č. l. 23 došel [celé jméno žalovaného] 1. 6. 2020. Pro úplnost soud dodává, že platnost výpovědi z nájmu byla předběžnou otázkou posuzovanou v řízení mezi týmiž účastníky o vyklizení daných nemovitostí, v němž naposledy rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 16. 2. 2022, č. j. 15 Co 294/2021-137, na č. l. 64, kterým změnil rozsudek zdejšího soudu ze dne 12. 10. 2021, č. j. 30 C 126/2021-89 na č. l. 57, když po doplnění dokazování výzvou k nápravě závadného stavu shledal, že výpověď z nájmu má formu a náležitosti dle § 2286 o. z. a též i náležitosti dle § 2291 odst. 3 o. z. Výpověď je platná a žalovaní jsou tudíž povinni nemovitost vyklidit. Zdejší soud, byť tímto závěrem není ve smyslu § 159a odst. 3 o. s. ř. vázán, z rozsudku krajského soudu vychází, neboť v řízení nevyplynuly žádné okolnosti odůvodňující odlišné posouzení této právní otázky (arg. a maiori ad minus k § 13 o. z.).

7. Z výzvy ze dne 3. 6. 2020 na č. l. 96 je prokázáno, že žalovaná byla tehdejšími pronajímateli vyrozuměna o skončení nájemního poměru a vyzvána, aby nemovitosti vyklidila. Dle připojené doložky podepsané žalovanou jí výzva došla 5. 6. 2020. Naproti tomu není prokázáno, že by žalovaná byla o uvedeném informována dříve, než právě zmíněným dopisem 5. 6. 2020.

8. To, že tehdejší pronajímatelé vyzvali [celé jméno žalovaného] a žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 22 000 Kč měsíčně za období od června 2020 do února 2021, celkem 198 000 Kč do tří dnů od doručení výzvy a dále, aby platili 22 000 Kč za každý měsíc, co neoprávněně užívají nemovitosti do konce příslušného kalendářního měsíce, až do jejich úplného vyklizení je prokázáno z dopisu ze dne 5. 3. 2021 na č. l. 24, 26 a 27, jejich podání na poště postupně podacími lístky na č. l. 24 p. v., 26 p. v. a 27 p. v. a jejich dojití [celé jméno žalovaného] výtiskem ze sledování zásilek na č. l. 25 a žalované výtiskem na č. l. 28.

9. Postoupení pohledávky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 3. 2021 na č. l. 29, viz zejména vymezení žalované pohledávky v čl. 1 odst. 1 písm. b), její převod na postupníka v čl. 2 odst. 1 a sjednání úplaty v čl. 2 odst. 2, resp. čl. 3 odst.

1. To, že byli [celé jméno žalovaného] a žalovaná o postoupení pohledávek vyrozuměni je prokázáno dopisy z 10. 3. 2021 u [celé jméno žalovaného] na č. l. 31 a 34, u žalované na č. l. 36, jejich podání na poště postupně podacími lístky na č. l. 32, 35 a u žalované č. l. 37, jejich dojití [celé jméno žalovaného] je prokázáno výtiskem ze sledování zásilek na č. l. 33 a žalované výtiskem na č. l. 38.

10. Učinění předžalobní upomínky je prokázáno dopisem ze dne 29. 3. 2021 na č. l. 41 pokud jde o [celé jméno žalovaného] (srovnej plnou moc na č. l. 40 a dopis z 15. 3. 2021 na č. l. 39) a u žalované výzvou ze stejného dne na č. l. 43 podanou na poště 30. 3. 2021 (viz podací stvrzenka na č. l. 44).

11. Po právní stránce soud vyšel z § 2991 o. z. ve spojení s § 3001 odst. 1 o. z.

12. Jednání žalované vystihuje z hledisek uvedených v § 2991 odst. 1 o. z. skutkový znak protiprávního užití cizí hodnoty. O bezdůvodné obohacení získané majetkovým prospěchem plněním z právního důvodu, který odpadl, by se dle názoru soudu jednalo jen tehdy, jednalo-li by se o vypořádání hodnot z majetkového transferu za dobu do zrušení kauzálního vztahu, tj. v souzeném případě do doby vypovězení nájemní smlouvy. Jelikož však v posuzovaném případě žalovaná užívala nemovitosti právních předchůdců žalobkyně v době po zrušení nájemní smlouvy výpovědí, nelze už uvažovat tak, že obdržela plnění z právního důvodu, který odpadl, jednoduše proto, že ono„ odpadnutí“ právního důvodu k užívání nemovitostí časově předcházelo vypořádávanému majetkovému transferu. Nejedná se ani o majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, neboť v době po zrušení nájemní smlouvy již právní předchůdci žalobkyně žádné plnění žalované dobrovolně neposkytovali. Protiprávní užití cizí hodnoty patří do kategorie kondikcí nikoli z plnění.

13. V případech trojstranných vztahů při vypořádání bezdůvodného obohacení je k jeho vydání povinna zásadně bývalá smluvní strana a nikoli třetí osoba. Výjimky pro kondikce z plnění stanovuje § 2995 o. z., pro kondikce nikoli z plnění § 3001 odst. 1 o. z. V dané věci je tedy třeba uvažovat tak, že když právní předchůdci žalobkyně svěřili nemovité věci k užívání [celé jméno žalovaného] a zprostředkovaně též členům jeho domácnosti, tj. i žalované, je žalovaná povinna vydat bezdůvodné obohacení vzniklé užíváním těchto nemovitostí pouze za předpokladu, že byla ve zlé víře (nebo obohacení nabyla bez svého svolení, což je však vyloučeno z povahy věci).

14. Uvedené odpovídá požadavku spravedlivé rovnováhy při vypořádání vícestranného vztahu z bezdůvodného obohacení. Zajisté je myslitelná situace, že by [celé jméno žalovaného] své matce neřekl, že mu nájemní smlouva byla vypovězena a jeho matka by nemovitosti užívala v přesvědčení, že nájemní poměr trvá a [celé jméno žalovaného] nájemné hradí. V takovém případě by bezdůvodné obohacení vydat nemusela.

15. Jelikož se dobrá víra podle § 7 o. z. presumuje, byla žalobkyně povinna podat důkaz opaku, dle něhož žalovaná byla v žalovaném období ve zlé víře. Žalobkyně uspěla za dobu od 5. 6. 2020 do konce žalovaného období, tj. do konce března 2021, když prokázala, že žalovaná byla o zrušení nájemní smlouvy výpovědí informována a byla vyzvána k vyklizení nemovitostí.

16. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení je třeba vyjít z § 2991 věty první o. z., neboť předmět bezdůvodného obohacení není možné vydat, když spočívá v užití cizí věci, tudíž má žalobkyně právo na zaplacení peněžité náhrady ve výši obvyklé ceny. Nelze přitom vyjít z § 2295 o. z., tj. stanovit náhradu ve výši ujednaného nájemného, neboť žalovaná nebyla smluvní stranou nájemní smlouvy, a proto ji sjednaná cena nezavazovala ani za trvání nájemního poměru, tím spíše ne po jeho zrušení. Rovněž nelze postupovat podle § 2992 odst. 2 části věty před středníkem o. z., neboť, jak bylo výše vysvětleno, nejedná se o případ kondikce z plnění. Žalovaná je tak povinna zaplatit peněžitou náhradu ve výši obvyklého nájemného, které však odpovídá sjednané částce ve výši 22 000 Kč měsíčně, jak je soudu ostatně známo z úřední činnosti.

17. Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobkyni peněžitou náhradu od 5. 6. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 18 333,34 Kč (22 000 Kč / 30 x 25), dále za každý žalovaný měsíc po 22 000 Kč.

18. Přisouzení zákonného úroku z prodlení má oporu v §§ 1958 odst. 2, 1968 věty první a 1970 o. z., splatnost žalované pohledávky nebyla ujednána, žalovaná ji proto měla zaplatit v náhradní lhůtě stanovené ve výzvě v náhradní lhůtě 3 dnů stanovené ve výzvě k plnění, tj. do 19. 3. 2021. Nezaplatila-li v tento den, ocitla se od následujícího dne v prodlení a žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a pokud jde o březen 2021, měla zaplatit do konce tohoto měsíce a v prodlení se podle stejných ust. ocitla od 1. 4. 2021.

19. Žalovaná je povinna žalované plnění zaplatit společně a nerozdílně s [celé jméno žalovaného], neboť dané nemovitosti užívali společně a právní předchůdci žalobkyně byli z jejich užívání vyloučeni jejich společným jednáním. Jedná se o případ nepravé solidarity, když se jedná o dělitelné plnění a zákon nestanoví jinak (§ 1871 odst. 1 o. z.). Přesto jsou však obě zmíněné osoby zavázány k témuž plnění, které plní stejný hospodářský cíl, a tudíž jej žalobkyně může obdržet jen jednou. Není překážkou, že žalovaní ze zaplacení žalované pohledávky odpovídají solidárně jen co do 216 333,34 Kč s příslušenstvím a co do 3 666,66 Kč odpovídá [celé jméno žalovaného] samostatně.

20. Smlouvu o postoupení pohledávky soud posoudil podle § 1879 o. z., tzn., že žalobkyně jako postupník nabyla pohledávku a také její příslušenství a práva s ní spojená. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno podle § 1882 odst. 1 o. z., když ovšem ani nebylo tvrzeno, že by se žalovaná dluhu zprostila plněním právním předchůdcům žalobkyně.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když převážně procesně úspěšná žalobkyně má vůči žalované právo na zaplacení náhrady 100 % nákladů řízení, neboť úspěch žalované je pouze bagatelní. Výše náhrady nákladů řízení co do 54 683,20 Kč je rozepsána ve 4. odst. částečného rozsudku ze dne 27. 4. 2022, na něj soud proto pro stručnost odkazuje. Náhradu nákladů řízení v této části jsou [celé jméno žalovaného] a druhá žalovaná povinni zaplatit společně a nerozdílně, a to i naproti tomu, že se jedná o samostatné společníky v rozepři (pro srovnání viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 669/2017), nicméně i v tomto případě jde o případ nepravé solidarity, neboť žalobkyně může od žalovaných v jakémkoli poměru náhradu nákladů řízení obdržet jen jednou, když je třeba zároveň přihlédnout k tomu, že vůči původnímu prvnímu žalovanému byla povinnost k jejich náhradě uložena jiným rozsudkem.

22. V dalším řízení vznikly náklady řízení, za jejichž zaplacení odpovídá už toliko sama žalovaná, neboť procesní poměr žalobkyně s prvním žalovaným zanikl právní mocí částečného rozsudku. Další náklady spočívají v nákladech právního zastoupení, přičemž soud, pokud jde o určení výše sazby za 1 úkon právní služby, odkazuje na svůj předchozí rozsudek. Advokát žalobkyně vykonal 2 další úkony právní služby spočívající v účasti na jednání dne 16. 11. 2022 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT a v podání písemného návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) AT včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT a náhrady DPH ve výši 20 %, tj. celkem 22 941,60 Kč (2 x (9 180 + 300) x 1,21).