34 C 173/2020
č. j. 34 C 173/2020-31
V PLATNOSTICitované zákony (6)
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 555 § 1958 § 1968 § 1970 § 2201
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
Plný text
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 37 171 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 37 171 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 990 Kč od 8. 2. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 990 Kč od 8. 3. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 33 191 Kč od 8. 8. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 666 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 37 171 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku. Žalobu odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba] a.s. a žalovaný uzavřeli dne 7. 10. 2016 smlouvu, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytovat služby v rámci členství v programu [anonymizováno]. Poskytování těchto služeb spočívalo v předání zařízení žalovanému za účelem dočasného užívání bez nároku na následný odkup. Žalovaný se za to zavázal právnímu předchůdci žalobkyně hradit měsíční členský poplatek v rámci členství programu [anonymizováno] a pojištění zařízení. Pro případ nevrácení předaného zařízení byl žalovaný povinen zaplatit právnímu předchůdci cenu zařízení. Právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému notebook Acer Predator 17 na dobu 104 týdnů. Žalovaný nezaplatil faktury splatné dne 7. 2. 2017 ve výši 1 990 Kč, 7. 3. 2017 ve výši 1 990 Kč a 7. 8. 2017 ve výši 35 191 Kč. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ke dni 22. 1. 2020, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 1. 2020. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne 24. 1. 2020.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud vzal za prokázané, že [právnická osoba] a. s. a žalovaný dne 7. 10. 2016 dohodli, že [právnická osoba] a. s. bude žalovanému poskytovat služby v rámci členství v programu [anonymizováno], což spočívalo v tom, že mu předá notebook dle výběru žalovaného za účelem jeho dočasného užívání na dobu 104 týdnů a žalovaný za to bude platit členský příspěvek ve výši 1 990 Kč měsíčně. Dále si strany ujednaly, že žalovaný bude povinen vrátit notebook v poslední den sjednané doby a pokud žalovaný nevrátí [právnická osoba] zmíněný notebook, bude povinen k náhradě škody ve výši jeho ceny uvedené v předávacím protokolu. Žalobkyně předala žalovanému notebook Acer Predator 17 v ceně 39 990 Kč dne 13. 10. 2016. Společnost [anonymizováno] vyúčtovala žalovanému členský příspěvek za měsíce leden a únor 2017 v obou případech po 1 990 Kč dvěma fakturami splatnými dne 7. 2. 2017 a 7. 3. 2017. Fakturou ze dne 28. 7. 2017 vyúčtovala žalovanému cenu notebooku ve výši 35 191 Kč se splatností do 7. 8. 2017. Dne 22. 1. 2020 se [právnická osoba] a. s. a žalobkyně dohodli v písemné formě na postoupení souboru pohledávek, jehož součástí je i žalovaná pohledávka, ze [právnická osoba] a. s. na žalobkyni oproti zaplacení postupní ceny. Dne 24. 1. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornila ho, že nebude-li dobrovolně zaplaceno, obrátí se na soud se žalobou.
4. Dohoda [právnická osoba] a. s. a žalovaného ze dne 7. 10. 2016 je prokázána podmínkami programu Stále nový počítač a předávacím protokolem přístroje pro program Stále nový počítač ze dne 7. 10. 2016, viz potvrzení žalovaného, že se seznámil a souhlasí s podmínkami v předávacím protokolu a z podmínek programu především čl. 2 a 3.1 vymezující základní povinnosti; k povinnosti vrácení notebooku a k dohodě o náhradě škody pro případ nevrácení počítače viz čl. 7 a 7.
4. Předání počítače daného dne je prokázáno předávacím protokolem ze dne 7. 10. 2016. Vyúčtování nájemného, resp. členského příspěvku za měsíc leden 2017 se podává z faktury [číslo] za měsíc únor 2017 z č. faktury [číslo], vyúčtování ceny počítače je prokázáno fakturou [číslo]. Postoupení pohledávky je prokázáno smlouvou ze dne 22. 1. 2020, viz zejména čl. 1 čl. 4 a výňatek z přílohy [číslo]. Učinění předžalobní výzvy je prokázáno dopisem ze dne 24. 1. 2020 a jeho odeslání podacím archem.
5. Po právní stránce soud vyšel z § 2201 občanského zákoníku, neboť právní předchůdce žalobkyně se zavázal přenechat žalovanému movitou věc k dočasnému užívání a žalovaný se zavázal platit za to nájemné. Nic na tom nemění ani to, že je nájemné ve smlouvě označováno jako členský příspěvek a přenechání věci jako plnění vyplývající z členství v programu [anonymizováno], neboť podstatný je obsah sjednaných práv a povinností (§ 555 odst. 1 občanského zákoníku). Strany se ve smlouvě dohodly o způsobu a výši náhrady škody v tom směru, že mu nevrátí-li žalovaný notebook po sjednané době nájmu, bude povinen zaplatit jeho dohodnutou cenu v penězích. Pokud jde o konkurenci reivindikačního nároku a nároku na náhradu škody spočívající v hodnotě nevrácené věci, soud vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2419/2012, dle něhož se jedná o dva konkurenční nároky, které se navzájem nevylučují, a proto úspěšné uplatnění nároku na náhradu škody poskytnutím peněžní náhrady nemá za následek zánik práva vlastníka žádat vydání věci, za jejíž neoprávněné zadržování byla náhrada škody přiznána. Již svémocným odnětím držby věci vzniká jejímu vlastníkovi škoda. Uplatněním práva na náhradu škody však vlastnické právo žalobkyně k notebooku nezaniká, a proto nezaniká ani její právo na vydání této věci. V souzeném případě se proto lze domáhat jak vrácení notebooku, tak náhrady škody odpovídající jeho hodnotě s tím, že pokud by v budoucnu žalobkyně dosáhla jejího vrácení, zaniklo by, a to i dodatečně, její právo na náhradu škody. Soud si je vědom toho, že poškozený se může domáhat náhrady škody zpravidla až v případě, že nemůže uplatnit právo na vydání věci (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. 3. 1975, Cpj 34/74 k některým otázkám projednávání žalob o vydání neoprávněného majetkového prospěchu podle občanského zákoníku a zákoníku práce). Ovšem v souzené věci je 1) oprávnění žalobkyně (její právního předchůdce) požadovat cenu počítače v případě jeho nevrácení smluvně sjednáno, 2) s přihlédnutím k okolnostem případu, zejména k povaze pronajaté věci, procesní nečinnosti a nedosažitelnosti žalovaného, je velice pravděpodobné, že žaloba na vydání věci by k efektivní ochraně majetkových zájmů žalobkyně nevedla. Žalovaný porušil smluvně převzatou povinnost vrátit notebook po uplynutí sjednané doby, protiprávně jej zadržuje, jeho vydání není možné, v důsledku čehož došlo ke zmenšení majetkového stavu žalobkyně o hodnotu notebooku. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobkyni nájemné za dva dlužné měsíce (2 x 1 990 Kč) a nahradit škodu ve sjednané výši, kdy žalobkyně požaduje toliko částku 33 191 Kč. Žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 1 občanského zákoníku vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných částek fakturami splatnými dne 7. 2. 2017, 7. 3. 2017 a 7. 8. 2017. Nezaplatil-li žalovaný v tyto dny, ocitl se ode dne následujícího v prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši určené v § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 666 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 488 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 171 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.