34 C 248/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 4 496 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 496 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 021 Kč od 31. 3. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 160 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 155 Kč od 8. 7. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 160 Kč od 7. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 810 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení byly žalobkyní čtyřmi žalobami uplatněné procesní nároky na zaplacení celkem 4 496 Kč z titulu jízdného a přirážek k němu za černé jízdy žalovaného ve vlacích provozovaných společností [právnická osoba]

2. Soud vzal za prokázané, že žalobce jel dne 30. 3. 2019 mezi stanicemi Písek a Vrcovice, ve dnech 31. 5. 2019, 16. 10. 2019 mezi stanicemi Plzeň, hl. n. - Praha, hl. n., dne 7. 7. 2019 mezi stanicemi [obec], hl. n. a Praha - Smíchov, přičemž se ani v jednom případě revizorovi neprokázal jízdenkou v ceně postupně 21 Kč, 2 x 160 Kč a 155 Kč. Přirážka k jízdnému činí 1 000 Kč. Žalovaný byl revizorem na místě vyzván k zaplacení jízdného a přirážek. Žalované pohledávky byly smlouvami postoupeny na [anonymizována čtyři slova] se sídlem ve Velké Británii a poté žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobními upomínkami k zaplacení jeho dluhů.

3. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že žalovaný tím, že nastoupil do vlaku provozovaného právní předchůdkyní žalobkyně, s ní konkludentně uzavřel smlouvu o přepravě osob podle § 2550 o. z., dle níž se právní předchůdkyně žalobkyně jako dopravce zavázala přepravit žalovaného do místa určení, postarat se o jeho bezpečnost a pohodlí a žalovaný jako cestující se zavázal zaplatit jízdné. Jelikož žalobkyně je provozovatelkou veřejné drážní dopravy, současně převzali na sebe účastníci i další práva a povinnosti stanovené v zák. č. 266/1994 Sb. o dráhách (dále jen„ zák. o drahách“) a přepravním řádu žalobkyně. Pro posouzení věci je podstatné především oprávnění žalobkyně podle § 37 odst. 4 písm. d) věty před středníkem zák. o dráhách prostřednictvím průvodčího drážního vozidla, osoby, která řídí drážní vozidlo, nebo jiné osoby ve veřejné drážní osobní dopravě pověřené dopravcem a vybavené kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě, odpovídající povinnosti žalovaného podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. o dráhách na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Pro úplnost je dlužno dodat, že výše přirážky stanovená v přepravním řádu žalobkyně nepřesahuje horní hranici stanovenou v § 37 odst. 6 věty druhé zák. o dráhách.

4. Žalovaný tedy porušil dvě povinnosti z přepravní smlouvy, a to jednak zaplatit jízdné, jednak prokázat se pověřené osobě platným jízdním dokladem. Právo na zaplacení jízdného vzniklo žalobkyni uzavřením přepravní smlouvy, právo na zaplacení přirážky k jízdnému vzniklo žalobkyni porušením povinnosti žalovaného prokázat se pověřené osobě žalobkyně platným jízdním dokladem. Vzhledem k absenci tvrzení o jiném ujednání o splatnosti jízdného či přirážky je nutné mít za to, že obě pohledávky žalobkyně vůči žalovanému se staly splatnými ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. na výzvu věřitele, přičemž žalovaný je v prodlení nejpozději ode dne následujícího, kdy se výzva dostala do jeho dispoziční sféry.

5. Žalované pohledávky byly na žalobkyni postoupeny smlouvami podle §§ 1879 a 1887 o. z.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v částce 1 500 Kč Tyto sestávají ze zaplacených soudních poplatků ve výši 1 600 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem ve výši 1 000 Kč + DPH. Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení soud přihlédl k tomu, že výše odměny za zastupování advokátem má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 o. s. ř. nebo § 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Jelikož takový právní předpis neexistuje, určil soud výši náhrady částkou, kterou považuje za přiměřenou s přihlédnutím k tomu, že bylo jednáno o čtyřech stejných žalobách.