34 C 253/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 4 320 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 320 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 320 Kč od 29. 5. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení částky 4 320 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku z titulu úvěrové smlouvy.

2. Soud vzal za prokázané, že právnická osoba a žalovaná projevily dne 18. 2. 2016 v písemné formě prostředky komunikace na dálku vůli zavázat se na straně právnická osoba poskytnout na požádání žalované peněžní prostředky do výše 12 000 Kč a na straně žalované tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 5 100 Kč ve třech pravidelných měsíčních splátkách po 5 700 Kč splatných 28. dne v měsíci počínaje březnem 2016 a konče květnem 2016 právnická osoba poskytla žalované úvěr dne 18. 2. 2016. Dne 31. 7. 2017 se právnická osoba a právnická osoba domluvily na postoupení souboru pohledávek, jehož součástí je i žalovaná pohledávka ze právnická osoba na právnická osoba oproti zaplacení postupní ceny. Dne 14. 8. 2019 se právnická osoba a žalobkyně domluvily na postoupení souboru pohledávek, jehož součástí je i žalovaná pohledávka ze právnická osoba na žalobkyni oproti zaplacení postupní ceny. Dne 18. 11. 2019 oznámila právnická osoba žalované postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Dne 18. 11. 2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení žalované pohledávky s upozorněním, že nebude-li zaplaceno dobrovolně, obrátí se na soud se žalobou.

3. Po právní stránce soud vyšel z § 2395 o. z., právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, konkrétně částku 5 100 Kč, která je ve smlouvě považována za poplatek. Materiálně (obsahově) vzato je úrokem odměna úvěrujícího za poskytnutí úvěru úvěrovanému. Naproti tomu pod poplatkem za poskytnutí úvěru se rozumí odměna a kompenzace úvěrujícímu za povinnost úvěrujícího udržovat disponibilní zdroje, z nichž by k žádosti úvěrovaného úvěr poskytl. V souzeném případě ovšem taková povinnost právní předchůdkyni žalobkyně nevznikla, protože úvěr byl poskytnut bezprostředně po uzavření smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně neměla povinnost udržovat disponibilní zdroje, z nichž by mohla k žádosti žalované poskytovat úvěr, je třeba na poplatek ve výši 5 100 Kč hledět tak, že se jedná o odměnu žalobkyně za poskytnutí úvěru, tedy o úrok. Pokud jde o výši úroku, soud ji posuzoval mimo jiné i z hledisek §§ 580 a 588 o. z. a dospěl k závěru, že byť úrok ve výši 5 100 Kč za poskytnutí prostředků ve výši 12 000 Kč na dobu 3 měsíců je úrokem vysokým, nicméně s přihlédnutím k judikatuře Krajského soudu v Plzni v oblasti krátkodobých spotřebitelských úvěrů, je z hlediska dobrých mravů na samotné hranici toho, co lze ještě akceptovat. Uvedený závěr je třeba učinit zejména s ohledem na to, že úvěr byl poskytnut v nízkém objemu a na krátkou dobu. Tzv. mikropůjčky jsou specifickým segmentem úvěrového trhu, u nichž se pro účely srovnání s úrokovými sazbami úvěrů poskytovaných peněžními ústavy nabízí srovnání s úročenými úvěry z kreditních karet, které byly v květnu 2016 průměrně úročeny úrokem ve výši 24,24 % ročně. Soud si je vědom toho, že judikatura Nejvyššího soudu pro závěr o nemravnosti ujednání o úroku zpravidla vyžaduje (s přihlédnutím k dalším okolnostem) dosažení trojnásobku běžné úrokové sazby bank, nicméně v souzeném případě nelze s odkazem na judikaturu Krajského soudu v Plzni sjednanou úrokovou sazbu považovat za nemravnou s přihlédnutím k těmto okolnostem: krátká doba splatnosti, která výrazně přispívá k tomu, že se RPSN jeví jako velmi vysoká; podstatným aspektem je i to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady a poskytovatel by měl generovat určitý zisk; úvěr nebyl nijak zajištěn, žalovaná za vyšší úrok získala téměř okamžitě jí požadovanou, ničím nezajištěnou částku; žalovaná neuzavírala smlouvu se zprostředkovatelem (jako tomu bývá v jiných obdobných případech), který by mohl rozhodování žalované ovlivňovat; žalovaná sama vyhledala nabídku a smlouvu uzavírala za užití prostředku komunikace na dálku, nemůže tak jít o osobu zcela nevědomou (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 25 Co 397/2019, v němž Krajský soud posoudil jako platnou úvěrovou smlouvu se spotřebitelem uzavřenou na dálku se sjednaným úrokem 484 % ročně při RPSN 4 621 %, úvěru ve výši 7 000 Kč splatným do 28 dní). Žalovaná pohledávka byla postoupena z původního věřitele právnická osoba na právnická osoba a ze právnická osoba na žalobkyni smlouvami o postoupení pohledávek podle § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z., kdy žalovaná pohledávka byla součástí postupovaných souborů. Poslední postoupení bylo podle § 1882 odst. 1 o. z. oznámeno žalovanému. Žalovaná ve smyslu § 1958 odst. 1 o. z. nesplnila ve sjednané lhůtě, proto se ocitla v prodlení podle § 1968 o. z. a žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 320 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.