34 C 257/2018

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 325 620 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 97 187,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 97 187,87 Kč od 4. 7. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 228 432,13 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 325 620 Kč za den 3. 7. 2017 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 228 432,13 Kč od 4. 7. 2017 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 77 765,05 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Plzeň-město náhradu 70,15 % nákladů řízení ve výši určeném v samostatném usnesení do tří dnů od právní moci samostatného usnesení.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Plzeň-město náhradu 29,85 % nákladů řízení ve výši určeném v samostatném usnesení do tří dnů od právní moci samostatného usnesení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 325 620 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 325 620 Kč od 3. 7. 2017 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci na základě kupní smlouvy ze dne 4. 4. 2007 nabyli do společného jmění manželů pozemek p. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je rodinný dům č. p. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , který účastníci rekonstruovali a provozovali v něm ubytovnu. V roce 2011 ukončili společné soužití a žalobkyně se vyklidila ze společné domácnosti. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 22. 2. 2012, č. j. 19 C 391/2011-17, bylo zúženo společné jmění účastníků na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti. Zúžené SJM bylo vypořádáno ke dni 22. 2. 2015 fikcí. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12. 6. 2015, č. j. 18 C 31/2015-56, který nabyl právní moci dne 11. 7. 2015, bylo manželství účastníků rozvedeno. Žalovaný od roku 2011 inkasoval nájemné za pronájem pokojů či lůžek v dané nemovitosti, avšak zisk si nechával pro sebe. Za období roku 2013 činil hrubý zisk z ubytovny nejméně částku 1 471 253 Kč, náklady na údržbu nemohly přesáhnout částku 600 000 Kč, a tedy čistý zisk činil nejméně částku 871 253 Kč. Na žalovanou proto připadá částka 435 626 Kč. Žalovaný jí 110 006 Kč zaplatil, a proto jí dluží 325 620 Kč. Příjmy z nájemného představují užitky z ubytovny, jež sdílely osud věci hlavní. Jelikož k vypořádání vlastnictví k ubytovně došlo fikcí s vypořádáním věci hlavní, došlo i k vypořádání přírůstků, každému z manželů pro to náleží 1/2 přírůstků za období od zúžení SJM v roce 2012 do vypořádání zúženého SJM v roce 2015. K vypořádání těchto přírůstků může dojít i mimo řízení o vypořádání SJM a majetkové nároky související s nakládáním s věcmi ve zrušeném, ale nevypořádaném SJM nelze řešit dříve, než současně s vypořádáním SJM; po jeho vypořádání nic nebrání ani vypořádání těchto majetkových nároků. O promlčenou pohledávku nejde, protože účastníci byli do 11. 7. 2015 manželé a promlčecí doba mezi manželi neběží. O částce 110 006 Kč zaplacené za rok 2013 žalovaný tvrdil, že se jedná o 1/3 čistého zisku a on si nechává 2/3 čistého zisku, neboť vykonává správu nemovitosti. Žalobkyně však s takovým rozdělením nesouhlasila a dohodu se žalovaným v tom směru nikdy neuzavřela, pouze tento žalovaným autoritativně nastavený stav po určitou dobu nuceně tolerovala. Že si ponechávala zaslané prostředky, neznamená, že by dohodu přijala. Pro platnost dohody o správě nemovitosti by navíc byla nutná písemná forma. Tyto peněžní prostředky nebyly spotřebovány pro účely rodiny, protože účastníci od roku 2011 spolu nežili, ani nehospodařili.

2. Žalovaný souhlasil s tvrzeními žalobkyně o koupi daného rodinného domku, jeho rekonstrukci a provozování ubytovny, o zúžení společného jmění manželů ke dni 22. 2. 2012, o rozvodu manželství dne 11. 7. 2015, že v roce 2013 žalovaný provozoval v dané nemovitosti ubytovnu a že jí za tento rok vyplatil celkem 110 006 Kč s tím, že se jedná o 1/3 zisku a také s tím, že k výzvě žalobkyně odmítl žalované plnění poskytnout. Svou obranu proti žalobě postavil na tom, že danou nemovitost účastníci nabyli do jejich SJM, k jehož vypořádání fikcí došlo až v roce 2015. Teprve od té doby je nemovitost v podílovém spoluvlastnictví účastníků, a tudíž až od roku 2015 je možné i zisky z nájmu vypořádávat jako příjmy (užitky) z podílového spoluvlastnictví; do té doby je nutné na příjmy z nájmu nahlížet jako na příjmy spadající do SJM. Pro věci ze zaniklého SJM, které nebyly vypořádány, platí režim společného jmění manželů a do doby, než je společné jmění manželů k těmto věcem vypořádáno, nemá žádný z manželů právo požadovat na druhém, aby mu vydal to, oč se oproti druhému z manželů obohatil z užitků ze společné věci. Žalovaná pohledávka je rovněž promlčená, jelikož žalobkyně se domáhá úhrady 1/2 čistého zisku z nájmu nemovitostí za rok 2013, což s ohledem na podání žaloby v červenci 2018 je po uplynutí obecné promlčecí lhůty. Celkové příjmy z ubytovny v roce 2013 činily dle daňového přiznání částku 843 268 Kč a výdaje uplatňované skutečnými náklady pak činily 692 832 Kč, čistý zisk ke zdanění činil 150 436 Kč, zisk z pronájmu nemovitosti za rok 2013 spotřebovali oba účastníci společně v roce 2013. Mezi účastníky byla rovněž uzavřena dohoda o způsobu rozdělení zisku z nájmu v poměru 1/3 ve prospěch žalobkyně a 2/3 ve prospěch žalovaného, jak to opakovaně uváděla žalobkyně v opatrovnickém řízení. Po odečtení částky, kterou žalobkyně obdržela, nezbývá k vyplacení ničeho. Z těchto důvodů navrhovala zamítnutí žaloby.

3. Soud vzal za prokázané, že účastníci nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 4. 4. 2007 do SJM pozemek p. č. , Anonymizováno, a domu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ulici č. o. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území , adresa, . Jejich vlastnické právo a údaj, že nemovitost je v SJM, bylo zapsáno do KN. Nemovitost účastníci zrekonstruovali a provozovali v ní ubytovnu. V roce 2011 se účastníci rozešli. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 9. 12. 2011, č. j. 19 C 391/2011-17, který nabyl právní moci 22. 2. 2012, bylo zúženo společné jmění účastníků až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Zúžené společné jmění účastníků nebylo nikdy vypořádáno dohodou ani rozhodnutím soudu. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. 6. 2015, č. j. 18 C 31/2015-56, který nabyl právní moci 11. 7. 2015. V roce 2013 žalovaný provozoval ubytovnu v dané nemovitosti, zejména uzavíral smlouvy s jednotlivými ubytovanými. Příjmy z ubytovny činily v daném roce cca částku 1 203 262 Kč a náklady na její provoz včetně splátky hypotečního úvěru, z něhož byla koupě ubytovny financována, činily celkem 581 682 Kč. Účastníci uzavřeli v roce 2012 ústní dohodu o rozdělení zisku z ubytovny 1/3 žalobkyni a 2/3 žalovanému. Žalovaný zaplatil žalobkyni za rok 2013 celkem částku 110 006 Kč s tím, že se jedná o 1/3 zisku z dané nemovitosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované pohledávky dopisem ze dne 19. 6. 2017, v němž žalovanému stanovila lhůtu k zaplacení do 3. 7. 2017. Žalovaný dopisem ze dne 3. 7. 2017 plnění odmítl a odůvodnil to obdobně jako ve svém vyjádření k žalobě.

4. Výše uvedená skutková zjištění, kromě zjištění o výši příjmů a výdajů spojených s ubytovnou a o dohodě o rozdělení zisku, vyplývají ze shodných tvrzení účastníků, které soud vzal za svá skutková zjištění.

5. Příjmy z ubytovny byly bezvýhradně tvořeny inkasovanými cenami ubytování od ubytovaných osob, jejich zaměstnavatelů či Úřadu práce ČR v podobě doplatku na bydlení. Cena ubytování činila v roce 2013 částku 130 Kč za noc, tedy měsíčně vycházela na 3 900 Kč, nebo 4 030 Kč, v únoru na 3 640 Kč. Výše ceny za ubytování je prokázána výslechem , jméno FO, a také výpověďmi , jméno FO, ve věcech vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 31 C 254/2017 a sp. zn. 38 C 289/2018 ve sporech, v nichž šlo o vypořádání zisku z dané ubytovny za roky 2012 a 2014 (viz protokol o jednání ze dne 11. 11. 2019 v první zmíněné věci na č. l. 502 a protokol o jednání ze dne 6. 2. 2020 ve druhé zmíněné věci na č. l. 508), ostatně i zdejší soud ve svých rozsudcích ze dne 22. 2. 2021, č. j. 31 C 254/2017-465, na č. l. 112 tohoto spisu, a ze dne 31. 10. 2023, č. j. 38 C 289/2018-290, na č. l. 560 tohoto spisu, uzavřel, že cena ubytování činila jak v předešlém, tak v následném roce částku 130 Kč za noc, z čehož lze dovodit, že i v roce 2013 cena ubytování byla stejná a k žalobkyní, či některými svědky povšechně popisovanému zdražování, došlo až po roce 2014. Jinou cenu ubytování měli ti ubytovaní, kteří byli příjemci doplatku na bydlení. Ve prospěch těchto ubytovaných Úřad práce ČR hradil měsíčně částku 4 600 Kč, jak to plyne mimo jiné z výpisu z účtu žalovaného u tehdejší , banka, . od č. l. 146 po č. l.

155. Výše příjmu ubytovny je tak určena počtem ubytovaných, délkou pobytu a cenou ubytování za jednu noc.

6. Postup výpočtu soud pro přehlednost zanesl do tabulky:Období:Ubytovaný:prokázáno z č. l.:prokázaná výše:01/2013, jméno FO147460001/2013, jméno FO147+278pv460001/2013, jméno FO281+477+503+5394 03001/2013, jméno FO281+477+503+5394 03001/2013, jméno FO146pv+282pv+453460001/2013, jméno FO279247001/2013, jméno FO146pv460001/2013, jméno FO2744 03001/2013, jméno FO280pv247001/2013, jméno FO4794 03001/2013, jméno FO146pv+453+284pv460001/2013, jméno FO282pv4 03001/2013, jméno FO280pv4 03001/2013, jméno FO2841 69001/2013, jméno FO282403001/2013, jméno FO4794 03001/2013, jméno FO280pv4 60001/2013, jméno FO2814 03001/2013, jméno FO478+478pv4 03002/2013, jméno FO147pv+2743 90002/2013, jméno FO147+278pv4 03002/2013, jméno FO281+477+503+5393 64002/2013, jméno FO281+477+503+5393 64002/2013, jméno FO147+282pv+453460002/2013, jméno FO147460002/2013, jméno FO2743 64002/2013, jméno FO4793 64002/2013, jméno FO147+453+284pv460002/2013, jméno FO282pv3 64002/2013, jméno FO280pv364002/2013, jméno FO282208002/2013, jméno FO4793 64002/2013, jméno FO147+280pv4 60002/2013, jméno FO281364002/2013, jméno FO478+478pv364003/2013, jméno FO149+274460003/2013, jméno FO149+278pv460003/2013, jméno FO281+477+503+5394 03003/2013, jméno FO281+477+503+5394 03003/2013, jméno FO148+282pv+453460003/2013, jméno FO148460003/2013, jméno FO147pv, 1481925003/2013, jméno FO2744 03003/2013, jméno FO147pv143003/2013, jméno FO4794 03003/2013, jméno FO148pv+453+284pv460003/2013, jméno FO282pv4 03003/2013, jméno FO280pv403003/2013, jméno FO149+282+453389303/2013, jméno FO282pv13003/2013, jméno FO4794 03003/2013, jméno FO281pv13003/2013, jméno FO148pv+280pv4 60003/2013, jméno FO281403003/2013, jméno FO478+478pv4 03003/2013není uvedeno, za koho148pv3 90004/2013, jméno FO149pv+2744 03004/2013, jméno FO149pv+278pv4 03004/2013, jméno FO281+477+503+5393 90004/2013, jméno FO281+477+503+5393 90004/2013, jméno FO149pv+282pv+453460004/2013, jméno FO149460004/2013, jméno FO148pv1500004/2013, jméno FO2743 90004/2013, jméno FO4793 90004/2013, jméno FO453+284pv460004/2013, jméno FO282pv3 90004/2013, jméno FO280pv390004/2013, jméno FO282299004/2013, jméno FO149+282+453397404/2013, jméno FO282pv390004/2013, jméno FO282130004/2013, jméno FO4793 90004/2013, jméno FO281pv390004/2013, jméno FO28226004/2013, jméno FO280pv4 60004/2013, jméno FO281390004/2013, jméno FO478+478pv3 90005/2013, jméno FO149pv+274460005/2013, jméno FO282pv338005/2013, jméno FO149pv+278pv460005/2013, jméno FO281+477+503+5394 03005/2013, jméno FO281+477+503+5394 03005/2013, jméno FO149pv+282pv+453460005/2013, jméno FO150460005/2013, jméno FO1491464005/2013, jméno FO2744 03005/2013, jméno FO4794 03005/2013, jméno FO453+284pv460005/2013, jméno FO282pv4 03005/2013, jméno FO280pv403005/2013, jméno FO282pv286005/2013, jméno FO282403005/2013, jméno FO150+282+453397405/2013, jméno FO282pv377005/2013, jméno FO4794 03005/2013, jméno FO281pv52005/2013, jméno FO282364005/2013, jméno FO280pv4 60005/2013, jméno FO281403005/2013, jméno FO478+478pv4 03006/2013, jméno FO151+274460006/2013, jméno FO282pv460006/2013, jméno FO151+278pv460006/2013, jméno FO281+477+503+5393 90006/2013, jméno FO281+477+503+5393 90006/2013, jméno FO151+282pv+453460006/2013, jméno FO151pv460006/2013, jméno FO248pv2860006/2013, jméno FO2743 90006/2013, jméno FO4793 90006/2013, jméno FO453+284pv460006/2013, jméno FO282pv3 90006/2013, jméno FO280pv390006/2013, jméno FO282pv390006/2013, jméno FO282390006/2013, jméno FO150pv+453397406/2013, jméno FO4793 90006/2013, jméno FO282390006/2013, jméno FO280pv4 60006/2013, jméno FO281390006/2013, jméno FO478+478pv3 90007/2013, jméno FO151pv+2744 03007/2013, jméno FO151pv+282pv453460007/2013, jméno FO151pv+278pv3 90007/2013, jméno FO281+477+503+5394 03007/2013, jméno FO281+477+503+5394 03007/2013, jméno FO152+282pv+453460007/2013, jméno FO151pv460007/2013, jméno FO248pv2420007/2013, jméno FO2744 03007/2013, jméno FO4794 03007/2013, jméno FO453+284pv460007/2013, jméno FO282pv4 03007/2013, jméno FO280pv403007/2013, jméno FO151pv+282pv460007/2013, jméno FO282403007/2013, jméno FO151pv+453425707/2013, jméno FO4794 03007/2013, jméno FO282403007/2013, jméno FO280pv4 60007/2013, jméno FO281403007/2013, jméno FO478+478pv4 03008/2013, jméno FO152pv+2744 03008/2013, jméno FO152pv+282pv+453460008/2013, jméno FO152pv+278pv3 90008/2013, jméno FO281+477+503+5394 03008/2013, jméno FO281+477+503+5394 03008/2013, jméno FO152+282pv+453460008/2013, jméno FO152460008/2013, jméno FO248pv2200008/2013, jméno FO1521500008/2013, jméno FO2744 03008/2013, jméno FO4794 03008/2013, jméno FO453+284pv460008/2013, jméno FO282pv4 03008/2013, jméno FO280pv403008/2013, jméno FO152pv+282pv460008/2013, jméno FO282403008/2013, jméno FO152pv+453460008/2013, jméno FO4794 03008/2013, jméno FO282pv65008/2013, jméno FO282403008/2013, jméno FO280pv4 60008/2013, jméno FO281403008/2013, jméno FO478+478pv4 03009/2013, jméno FO153pv+274460009/2013, jméno FO28352009/2013, jméno FO154+282pv460009/2013, jméno FO154+278pv460009/2013, jméno FO281+477+503+5393 90009/2013, jméno FO281+477+503+5393 90009/2013, jméno FO152pv+282pv+453460009/2013, jméno FO153460009/2013, jméno FO248pv1848009/2013, jméno FO2743 90009/2013, jméno FO4793 90009/2013, jméno FO4793 90009/2013, jméno FO28339009/2013, jméno FO453+284pv460009/2013, jméno FO282pv3 90009/2013, jméno FO280pv390009/2013, jméno FO153pv+282pv460009/2013, jméno FO28352009/2013, jméno FO282390009/2013, jméno FO153+453460009/2013, jméno FO4793 90009/2013, jméno FO282390009/2013, jméno FO280pv4 60009/2013, jméno FO281390009/2013, jméno FO478+478pv3 90010/2013, jméno FO154+274460010/2013, jméno FO154+282pv460010/2013, jméno FO154+278pv460010/2013, jméno FO281+477+503+5394 03010/2013, jméno FO281+477+503+5394 03010/2013, jméno FO154+282pv+453460010/2013, jméno FO154pv460010/2013, jméno FO153pv1285010/2013, jméno FO2744 03010/2013, jméno FO283195010/2013, jméno FO4794 03010/2013, jméno FO2833 25010/2013, jméno FO154230010/2013, jméno FO283390010/2013, jméno FO453+284pv460010/2013, jméno FO282pv4 03010/2013, jméno FO280pv403010/2013, jméno FO280pv390010/2013, jméno FO154+282pv460010/2013, jméno FO282403010/2013, jméno FO154+453460010/2013, jméno FO4794 03010/2013, jméno FO282403010/2013, jméno FO280pv4 60010/2013, jméno FO281403010/2013, jméno FO478+478pv4 03011/2013, jméno FO274460011/2013, jméno FO282pv+453460011/2013, jméno FO278pv460011/2013, jméno FO281+477+503+5393 90011/2013, jméno FO281+477+503+5393 90011/2013, jméno FO282pv+453460011/2013, jméno FO281460011/2013, jméno FO2743 90011/2013, jméno FO283390011/2013, jméno FO4793 90011/2013, jméno FO28378011/2013, jméno FO2834 03011/2013, jméno FO453+284pv460011/2013, jméno FO282pv3 90011/2013, jméno FO280pv403011/2013, jméno FO453+282pv460011/2013, jméno FO282390011/2013, jméno FO154pv+453460011/2013, jméno FO4793 90011/2013, jméno FO154+282390011/2013, jméno FO280pv4 60011/2013, jméno FO281390011/2013, jméno FO453460011/2013, jméno FO478+478pv3 90012/2013, jméno FO274460012/2013, jméno FO282pv+453460012/2013, jméno FO278pv460012/2013, jméno FO281+477+503+5394 03012/2013, jméno FO281+477+503+5394 03012/2013, jméno FO283377012/2013, jméno FO282pv+453460012/2013, jméno FO283pv+453460012/2013, jméno FO2744 03012/2013, jméno FO283403012/2013, jméno FO4794 03012/2013, právnická osoba4851620012/2013, jméno FO283130012/2013, jméno FO453+284pv460012/2013, jméno FO282pv4 03012/2013, jméno FO453+282pv460012/2013, jméno FO283pv403012/2013, jméno FO282403012/2013, jméno FO319+453460012/2013, jméno FO4794 03012/2013, jméno FO283pv4 03012/2013, jméno FO539403012/2013, jméno FO280pv4 60012/2013, jméno FO154pv+281403012/2013, jméno FO283pv+453460012/2013, jméno FO478+478pv4 030spolu:1 203 262 Kč7. Tabulka uvádí jednotlivé ubytované po jednotlivých měsících roku 2013 s odkazem na číslo listu, na němž se nachází důkaz o tom, že ten který ubytovaný byl v jakém období v ubytovně ubytován, případně o výši zaplacené ceny ubytování. Ve sloupci „prokázaná výše“ je pak buďto součin počtu nocí a příslušné sazby, nebo výše doplatku na bydlení v případě příjemců této dávky.

8. Prvním důkazem, z něhož lze usoudit na to, které osoby a v jakém období byly v ubytovně ubytovány, je výpis z účtu žalovaného u , banka, . od č. l. 146 po č. l. 155 za období roku 2013. Jsou v nich přehledně uvedeny platby doplatku na bydlení vypláceného Úřadem práce ČR žalovanému za ubytované. Je v nich uvedená osoba ubytovaného, o niž jde, měsíc, k němuž se dávka vztahuje a její výše – u dávek za rok 2013 bezvýjimečně 4 600 Kč.

9. Jelikož zákon, ani dohoda účastníků nestanovovala žádnou periodu, v níž by mělo dojít k účetnímu uzavření a vypořádání zisku za to které období, přihlédl soud k tomu, že doplatky na bydlení za prosinec 2012, avšak vyplacené v lednu 2013, a rovněž tak platby společnosti , právnická osoba, . z roku 2013 za ubytování v roce 2012, byly pravomocně vypořádány v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 31 C 254/2017 (srov. rozsudek ze dne 22. 2. 2021, č.j. 31 C 257/2017-465, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 2022, č.j. 18 Co 131/2021-522, na č. l. 156 a č. l. 330 tohoto spisu). Současně lze poukázat na to, že žalobkyně se zahrnutím těchto plateb do vypořádání za rok 2012 souhlasí, neboť na jednání dne 6. 11. 2023 uvedla, že s těmito platbami ve svých tabulkách (za rok 2013) nepočítá (viz protokol o jednání na č. l. 466).

10. Z výpisů z účtů jsou také prokázána zjištění stran plateb za ubytování placených , jméno FO, , v jehož případě nejde o ubytovaného, ale o nájemce části domu, který v ní ubytovával své spolupracovníky a v roce 2013 si vedl vlastní ubytovací knihu a ubytování cizinců také samostatně oznamoval (srov. zprávu Policie ČR ze dne 15. 9. 2015 na č. l. 250 a též jeho svědeckou výpověď v protokolu o jednání ve věci sp. zn. 31 C 254/2017 ze dne 11. 11. 2019 na č. l. 502 tohoto spisu).

11. Druhým důkazem o osobách, jimž býval vyplácen doplatek na bydlení, je zpráva Úřadu práce ČR ze dne 25. 10. 2023 na č. l. 453, z níž plyne, že tam posledně sedmi jmenovaným byl vyplácen doplatek na bydlení a jsou zde i uvedeny doby, v nichž jim byl doplatek poskytován.

12. Nejobšírnějším důkazem o ubytovaných osobách je kniha ubytovaných od č. l. 278 po č. l. 287, resp. též v opatrovnickém spisu dětí účastníků, kam byla doložena žalovaným. V knize je uvedeno jméno a příjmení ubytovaného, jeho adresa, číslo OP či jiného dokladu, datum příchodu a datum odchodu. Ubytovací kniha je věrohodným důkazem, vedl ji sám žalovaný, což plyne jednak z toho, že ubytovnu v roce 2013 sám spravoval, jednak ve svém účastnickém výslechu sám prohlásil, že do ní jen on sám zapisoval, je proto odpovědný za správnost jím vyplněných údajů. Údaje z výpisů z účtů, zprávy Úřadu práce ČR a ubytovací knihy, soud přenesl do tabulky výše. Pokud jde o osoby, jímž byl poskytován doplatek na bydlení, ty jsou uvedeny jak v ubytovací knize, tak ve zprávě Úřadu práce ČR, či označeny na výpisech z účtu žalovaného. Veškeré tyto údaje spolu korespondují.

13. Do tabulky nejsou přeneseny osoby, které sice jsou zapsány v ubytovací knize, ale dle tabulky ze zprávy Policie ČR ze dne 15. 9. 2015 na č. l. 250 jim ubytování poskytoval , jméno FO, , a tedy za ně platil žalovanému. Za nevěrohodné soud považuje ty příjmové pokladní doklady pro , jméno FO, , o nichž žalovaný ve svém účastnickém výslechu tvrdil, že je nevystavil (z těch, jejíchž správnost žalovaný potvrdil, soud, pokud jde o zjištění příjmů z ubytovny, vycházel). Sporné příjmové doklady jsou vesměs psány smíšenou čechoslovenštinou a písmem, které na první pohled neodpovídá zbylým příjmovým pokladním dokladům a nejsou opatřeny ani razítkem. První sporný příjmový pokladní doklad pochází z února 2013 a , jméno FO, měl dle něj v hotovosti zaplatit 20 240 Kč. Údaje o takové platbě však odporují jiným důkazům, zejména sdělení Policie ČR na č. l. 250, z něhož je patrné, že první zaměstnanci , jméno FO, bydleli na ubytovně od počátku března 2013, což mimo jiné také odpovídá údajům v ubytovací knize. Pakliže však spolupracovníci , jméno FO, v únoru 2013 na ubytovně nebydleli, musí být údaje v příjmovém pokladu dokladu nesprávné. Pochybnosti o správnosti lze pak vztáhnout i na další příjmové pokladní doklady vyplněné stejným člověkem. V této souvislosti je nápadné, že právě tyto pochybné příjmové pokladní doklady jsou vystaveny právě za ty měsíce, kdy , jméno FO, na ubytování svých spolupracovníků hradil také bankovním převodem. V případě platby za říjen se dokonce jedná o stejnou částku, jež měla být zaplacena v hotovosti, tak byla zaplacena bankovním převodem.

14. Z potvrzení společnosti , právnická osoba, ze dne 3. 7. 2020 na č. l. 485 plyne, že tato společnost v roce 2013 nechala ubytovat své zaměstnance , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, za celkem souhrnných 16 200 Kč. S ohledem na to, že tyto osoby nejsou výše v tabulkách zaneseny, i kdyby v ubytovací knize byli vedeni, pro zjednodušení je jako ubytovaná v tabulkách uvedená společnost , právnická osoba15. Výdaje na provoz ubytovny spočívaly v úhradách dodávek elektrické energie, plynu, vody, poplatku za svoz komunálního odpadu, pojistném na pojištění nemovitosti, v níž se nachází ubytovna a ceně za její úklid. I tyto údaje jsou pro přehlednost zaneseny do tabulky:Náklady:elektřinač. l.plynč. l.vodač. l.hypotékač. l.01/1396801469440146312014622923146+146pv02/139680146pv9440147312014722923146pv03/139680147pv9440147pv3120147pv22923147pv+14804/139680148pv9440148pv312014922923148pv+14905/139440149pv5380149pv22923149pv06/131471150944015053801502292315007/13100101519440150538015022923151+151pv08/13100101521064015253801522292315209/1310010152pv10640152pv5380152pv22923152pv+15310/1310010153pv10640153pv5380153pv22923153pv+15411/1310010154pv10640154pv5380154pv22923154pv12/131001015510640155538015522923155součet:581 682 Kč16. V tabulce jsou rozepsány jednotlivé výdaje spojené s ubytovnou včetně splátek hypotéky pořízené za účelem financování koupě ubytovny (srov. rozsudky ve sporu účastníků o zrušení podílového spoluvlastnictví k ubytovně ze dne 29. 9. 2020, č. j. 14 C 146/2017-303, na č. l. 104 tohoto spisu, ve znění usnesení ze dne 18. 2. 2021 na č. l. 108 tohoto spisu, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 6. 2021, č. j. 14 Co 61/2021-392 na č. l. 109). Výše jednotlivých plateb je prokázána z výpisu z účtu žalovaného u , banka, . U plateb za energie došlo rámcově od června či července 2013 k jejich navýšení (viz jednotlivé výše uvedené č. l.), výše splátky hypotečního úvěru činila 22 923 Kč včetně poplatku za správu úvěru ve výši 150 Kč. K tomu se přidává, že žalovaný pololetně hradil poplatek za svoz komunálního odpadu za první pololetí 2013 ve výši 4 901 Kč a za druhé pololetí ve výši 5 078 Kč (srov. faktury a příjmové pokladní doklady na č. l. 344 a 343 ve vztahu k prvnímu pololetí a za druhý půlrok fakturu a příjmový pokladní doklad na č. l. 341 a 342). Ze sdělení , právnická osoba, . na č. l. 351 plyne, že na pojistné za období od 5. 4. 2013 do 4. 4. 2014 (tj. přibližně za jeden rok), činilo pojistné na škodové pojištění ubytovny 9 576 Kč a bylo zaplaceno v hotovosti dne 29. 3. 2013. Jelikož ubytovnu spravoval žalovaný a hradil náklady s ní spojené, zatímco žalobkyně žádné náklady nehradila, lze dovodit, že platbu provedl žalovaný. Pokud jde o platby za úklid, soud vychází z účastnické výpovědi žalobkyně, dle níž se později dozvěděla, že žalovaný hradil , jméno FO, , partnerce , jméno FO, , dvou ubytovaných, o nichž všichni svědkové – , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a také sám žalovaný vypověděli, že působili jako kontaktní osoby v nepřítomnosti žalovaného, zařizovali za něj některé záležitosti, částku přibližně 1 000 Kč měsíčně za úklid ubytovny. Celková výše výdajů za rok 2013 proto činí 581 682 Kč.

17. Při určení výše příjmů a výdajů nelze vycházet z daňového přiznání žalovaného za rok 2013 na č. l. 172 už jen proto, že se údaje uvedené v daňovém přiznání rozcházejí s tvrzením žalovaného, že žalobkyni zaplatil 1/3 čistého zisku z ubytovny ve výši 110 006 Kč, což by mělo vést k tomu, že zisk by měl činit 330 018 Kč. Pro daňové účely je navíc vykazovaný zisk ovlivněn také odpisy hmotného majetku či úroky z hypotečního úvěru. I údaj o výši nákladů se rozchází s tvrzením žalovaného, že tyto náklady činily 45 000 – 50 000 Kč měsíčně. Údaje o výši příjmů a výdajů v daňovém přiznání nekoresponduje s jinými provedenými důkazy, zejména s ubytovací knihou ve spojení se sazbou ubytování za jednu noc. Je tak zřejmé, že skutečný příjem z ubytovny byl vyšší a skutečné výdaje byly nižší, než jsou uvedeny v daňovém přiznání (a to ještě nemluvě o tom, že jak žalobkyně, tak žalovaný za platby přijaté od ubytovaných nevystavují daňové doklady).

18. Již v návrhu na zahájení řízení o zvýšení výživného na nezletilé děti ze dne 9. 10. 2014 na č. l. 196 se žalobkyně zmínila o tom, že má od žalovaného příjem 13 600 Kč měsíčně vyplácený jako třetinový podíl z čistého zisku za pronájem ubytovny. Na jednání před zdejším soudem v opatrovnické věci dětí účastníků dne 27. 1. 2015 žalobkyně celkem jasně uvedla, že se žalovaným uzavřeli ústní dohodu, dle níž jí bude vyplácena 1/3 čistého zisku, ona neměla představu o tom, kolik to skutečně vynáší, ale když navštívila ubytovnu, zjistila, že je více obsazena, než jí tvrdil. O zaplacených penězích však tvrdil, že je to 1/3 z čistého zisku, náležela by jí ½, ale protože se žalovaný o ubytovnu stará, tak žalobkyně dostává 1/3. Ve vyjádření k odvolání ze dne 3. 5. 2016 na č. l. 184 žalobkyně v článku V nadepsaném jako „Dohoda o výplatě zisku z pronájmu, Příjmy otce a potřeby dětí“ výslovně uvedla, že účastníci uzavřeli v roce 2012 ústní dohodu o tom, že jí žalovaný bude vyplácet 1/3 z čistého zisku získaného pronájmem ubytovny s tím, že on si ponechá 2/3 čistých výnosů a není proto třeba vyčíslovat, jaké jsou náklady na provoz nemovitosti, protože podíly jsou vypláceny z čistého zisku. Dále se zde uvádí, že otec dohodu neplní, protože část příjmů zatajuje a vyplácí každoměsíčně částku ve stejné výši, ač obsazení ubytovny kolísá.

19. Vůli žalobkyně k uzavření dohody nelze úspěšně zpochybnit tvrzením, že se žalobkyně o dohodě zmínila v opatrovnické věci, pro jejíž posouzení nebyla dohoda příliš důležitá. Lze sice pochopit, že v takové situaci může dojít k nepřesnostem ve vyjadřování, případně k nepřesnostem v protokolaci, nicméně účastnická výpověď žalobkyně je zcela ve shodě s později napsaným vyjádřením k odvolání, které se o dohodě zmiňuje jako o uzavřené a neplyne z něho, že by dohoda měla být buď neuzavřena vůbec pro nesouhlas žalované, nebo uzavřena neplatně pro nátlak, výhrůžky, tíseň či nouzi, kdy v tomto směru účastnická výpověď žalované není zcela jednoznačná. Nelze přitom opomenout to, že stanovisko „ber, nebo nech být,“ nedosahuje potřebné intenzity k posouzení vůle jako nesvobodné; nerovné rozdělení zisku v daném poměru za daných okolností (že žalovaný se o ubytovnu staral) není ani nápadně nevýhodnou podmínkou. S ohledem na to, tomu bude spíše naopak – právě proto, že nešlo o důležitou věc pro opatrovnické řízení, žalobkyně popravdě uvedla, jak se se žalovaným dohodla a nedohlédla na důsledky ve sporech o vypořádání zisku z ubytovny, v té době ještě nezahájených. Nerovné rozdělení zisku má navíc své ekonomického opodstatnění v tom, že to byl žalovaný, kdo se o ubytovnu staral a na vytváření zisku se aktivně podílel. Na uzavření či platnost dohody nemá vliv, že žalovaný dohodu přesně neplnil a 1/3 zisku určoval odhadem či libovolně.

20. Důkazní návrhy žalovaného k prokázání jeho tvrzení, že jakési příjmy z ubytovny (zřejmě nad rámec vyplacených 110 006 Kč) pobírala také žalovaná, se nezdařily. Žalobkyně nemá u , právnická osoba, . žádný účet (zpráva , právnická osoba, . na č. l. 411), účet neměla ani v , právnická osoba, . (zpráva na č. l. 413) a z jejích výpisů z účtu u , právnická osoba, . od č. l. 419 po č. l. 431, jakož i z výpisů z účtu u mBank a.s., organizační složky za rok 2013 na č. l. 459 se podává, že žalobkyně žádné příjmy z ubytovny na tyto účty neobdržela.

21. Tvrzení, že zisk z ubytovny byl spotřebován v roce 2013 a na dovolené v roce 2014 nebere vážně ani sám žalovaný. Takové tvrzení jednak odporuje jeho tvrzení, že zmíněný zisk žalobkyni zaplatil. Jestliže jí žalovaný 1/3 zisku zaplatil, nemohl tuto třetinu současně spotřebovat na dovolené v roce 2014. Zdejší soud navíc v rozsudcích o vypořádání zisku za roky 2012 a 2014 (viz na konci bodu 35 odůvodnění rozsudku ze dne 22. 2. 2021 a též bod 11 odůvodnění rozsudku ze dne 31. 10. 2023) dospěl ke zjištění, že rodinná domácnost účastníků zanikla v roce 2011 a nadále účastníci společně nehospodařili, bydleli a žili odděleně, tudíž asi sotva účastníci výnosy z ubytovny spotřebovali společně. Ze strany žalovaného jde spíše o reakci na právní názor z usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 2. 2019, č.j. 18 Co 133/2018-124, na č. l. 71 tohoto spisu. Ačkoli tvrzení o spotřebování výnosů z ubytovny měl prokázat mimo jiné účastnický výslech žalovaného, ten si na spotřebování oněch výnosů nevzpomněl.

22. Po právní stránce soud vyšel z § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. Jelikož účastníci nabyli nemovitost, o níž v souzené věci jde, za trvání manželství, stala se ubytovna součástí SJM. Poté, co bylo SJM zúženo dle § 148 odst. 1 obč. zák., ve vztahu k předmětné nemovitosti SJM zaniklo dle § 149 odst. 1 a 4 obč. zák. Jelikož majetková práva k ubytovně jako součásti SJM nebyla vypořádána dohodou, ani rozsudkem (nebyla podána ani žaloba) dle § 149 odst. 2 a § 150 odst. 1 a 3 obč. zák., došlo 22. 2. 2015 k jeho vypořádání fikcí dle § 150 odst. 4 obč. zák.

23. Cena ubytování zaplacená žalovanému v roce 2013 má charakter výnosů, jež byly dosaženy z majetku patřícího do sice zaniklého, avšak v té době nevypořádaného SJM. Jelikož se dle § 145 odst. 1 obč. zák. účastníci podílejí jak na výnosech, tak na nákladech na udržování společného majetku, lze náklady od výnosu odečíst a vypořádat čistý zisk, který má charakter přírůstku k majetku účastníků.

24. Přitom platí, že přírůstky a výnosy z majetku, který byl v SJM v okamžiku jeho zániku, vzniklé v období od zániku SJM do jeho vypořádání, již striktně vzato součást společného jmění netvoří, protože po zániku společného jmění nelze nadále jeho masu rozšiřovat. Právní režim těchto přírůstků a výnosů se řídí (stejně jako majetek doposud nevypořádaného SJM) podle § 853 obč. zák. přiměřeně ustanoveními občanského zákoníku o SJM, a tyto přírůstky a výnosy lze vypořádat v rámci řízení o vypořádaní SJM (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2434/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1476/2022, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2023, sp. zn. 20 Cdo 238/2023).

25. Když k tomu judikatura dodává, že tyto přírůstky a výnosy lze vypořádat v rámci řízení o vypořádání SJM pouze za podmínky, byl-li nárok na jejich vypořádání uplatněn ve lhůtě 3 let od zániku SJM (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3395/2012, rozsudek ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3379/2014, a rozsudek ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5703/2015), je tím řečeno pouze to, že k jejich vypořádání může a nikoli musí dojít v řízení o vypořádání SJM. Jiný závěr by vedl jen k obtížně obhajitelným důsledkům při vzniku přírůstků či výnosů krátce před uplynutím lhůty k vypořádání SJM. Přírůstky a výnosy z majetku v nevypořádaném společném jmění tudíž lze vypořádat nejdříve současně s vypořádáním SJM, avšak nedojde-li k jejich vypořádání společně s vypořádáním SJM, lze tak učinit i později, a to už jen proto, že takto nabytý majetek se podle ustanovení o SJM posuzuje pouze přiměřeně a do masy zaniklého a nevypořádaného SJM nepatří (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3210/2018, obdobně k výnosům rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1912/2019).

26. O promlčenou pohledávku nejde, protože jde-li o právo mezi manželi, promlčení ani nepočíná ani neběží, nejde-li o úroky a opětující se plnění (§ 114 obč. zák.). Jelikož manželství bylo rozvedeno dne 11. 7. 2015 a žaloba byla podána dne 11. 7. 2018, žalobkyně své právo vykonala v souladu s § 100 odst. 1 věty první obč. zák. a § 101 obč. zák. včas.

27. Dohoda o rozdělení zisku nemusela být písemná (srov. přiměřeně rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2009, ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4455/2008, a ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4201/2017).

28. Rozdíl v příjmech a výdajích činí 621 580 Kč (1 203 262 Kč - 581 682 Kč). Žalobkyni náležela 1/3 ve výši 207 193,34 Kč, avšak co do částky 110 006 Kč její nárok zanikl splněním před podáním žaloby dle § 559 odst. 1 obč. zák., a proto žalovaný dluží žalobkyni 97 187,87 Kč.

29. Žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení žalované pohledávky do 3. 7. 2017 ve smyslu § 563 obč. zák. Jelikož se tak nestalo, ocitl se žalovaný podle § 517 odst. 1 obč. zák. od 4. 7. 2017 v prodlení, a žalobkyni proto podle § 517 odst. 2 obč. zák. vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši určené v § 2 ve spojení s § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 147 odst. 1 o. s. ř. Každý z účastníků měl úspěch jen částečný, a proto soud náhradu nákladů poměrně rozdělil. Úspěch žalobkyně je tvořen částkou 97 187,87 Kč, jež jí byla přisouzena. Úspěch žalovaného činí částka 228 432,13 Kč, pro niž byla žaloba zamítnuta. Jednalo se tak celkem o 325 620 Kč. Úspěch žalovaného proto činí 70,15 % (228 432,13 Kč / 325 620 Kč) a úspěch žalobkyně 29,85 % (100 % - 70,15 %). Po odečtení úspěchu žalobkyně od úspěchu žalovaného činí jeho právo na náhradu nákladů řízení v základu 40,30 %.

31. Náklady řízení žalovaného sestávají z nákladů právního zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 AT z tarifní hodnoty ve výši 325 620 Kč v sazbě 9 620 Kč za jeden úkon právní služby. Advokátka žalovaného připravila a převzala právní zastoupení žalovaného podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, učinila písemná podání ve věci samé ve dnech 3. 9. 2018 na č. l. 28, 3. 1. 2022 na č. l. 143, 30. 11. 2023 na č. l. 487 a 25. 1. 2024 na č. l. 593, vše podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, zastoupila ho při jednáních ve dnech 6. 12. 2021, 28. 3. 2022, 27. 9. 2023, 6. 11. 2023, které přesáhlo dvě hodiny, 13. 11. 2023, které rovněž přesáhlo 2 hodiny, vše podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, a podala návrh na separaci náhrady nákladů řízení ze dne 16. 3. 2022 na č. l. 233 a návrh na přerušení řízení ze dne 23. 5. 2022 na č. l. 337, obojí podle § 11 odst. 2 a 3 AT, neboť tyto úkony se více blíží úkonům právní služby uvedeným ve druhém odstavci zmíněného ustanovení, zejména těch, které jsou uvedeny pod písm. b). Jedná se celkem o 16 úkonů v celé sazbě a 3 úkony v poloviční sazbě mimosmluvní odměny advokáta. Dále právní zástupkyni žalované náleží náhrada hotových výdajů k 19 úkonům právní služby podle § 13 odst. 3 AT v paušální výši po 300 Kč. Náklady řízení žalovaného tak (kromě odměny a režijního paušálu za jednání dne 16. 3. 2022) a celkem činí 168 350 Kč (9 620 Kč x 17,5).

32. Podle výše uvedených ustanovení náleží advokátce žalovaného též náhrada nákladů za jednání dne 16. 3. 2022 ve výši 9 920 Kč složené z odměny za právní zastoupení a režijního paušálu. Přisouzení této náhrady však má (nejméně co do 59,70 %) oporu v § 147 odst. 1 o. s. ř. Jde o náhradu nákladů řízení, které by jinak nebyly v průběhu civilního soudního řízení vznikly, které nesouvisí s řádným vedením sporu. Pojmu zavinění je třeba přikládat procesní význam, podobně jako je tomu u § 146 odst. 1 věty první o. s. ř. Nejde o zavinění nákladů řízení ve smyslu úmyslu či nedbalosti, jak se to někdy uvádí, vždyť zaviněnými podle daného ustanovení mohou být i náklady, které vznikly náhodou, která se účastníkovi přihodila. Účastník je zavinil tehdy, když je svým jednání zapříčinil. To se stalo, protože žalobkyně – poté, co požádala dne 14. 1. 2022 o prodloužení lhůty dle § 118b odst. věty druhé o. s. ř., jež měla jinak uplynout v pondělí dne 17. 1. 2022, o 30 dnů, tj. do 16. 2. 2022 – na výzvu soudu ze dne 7. 3. 2022, aby osvědčila svá tvrzení v návrhu na prodloužení lhůty, zůstala nečinná až do jednání dne 16. 3. 2022, na němž předložila výměnný poukaz, z něhož plynulo, že byla v době běhu (původní) koncentrační lhůty hospitalizována v nemocnici; tedy jinak řečeno až na jednání dne 16. 3. 2022 šlo o rozhodnout o návrhu na prodloužení lhůty. To, že žalobkyně na výzvu ze dne 7. 3. 2022 neodpověděla, však samo o sobě důvodem k odročení jednání (bez návrhu soudem) nebylo, protože přicházelo v úvahu neprodloužení lhůty a zamítnutí žaloby pro neunesení břemene tvrzení. Pro úplnost soud dodává, že § 147 odst. 1 o. s. ř. sice umožňuje o separaci náhrady nákladů řízení rozhodnout dříve, nicméně lze tak učinit i v rozhodnutí, jímž se řízení končí. V případě zamítnutí žaloby v plném rozsahu, by se otázka separace náhrady nákladů řízení stala bezvýznamnou.

33. Náklady řízení žalobkyně celkem činí 178 270 Kč (168 350 Kč + 9 920 Kč). Náhrada nákladů řízení tak celkem činí 77 765,05 Kč ((168 350 Kč x 0,4030) + 9 920 Kč). Jelikož je náhrada nákladů řízení z obou důvodů hrazena žalobkyni, šlo pro zjednodušení částky sečíst a rozhodnout jedním výrokem.

34. O nákladech státu rozhodl soud v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. Státu vznikly náklady odpovídající svědečnému svědka , jméno FO, , o němž nebylo doposud rozhodnuto. U žádného z účastníků nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, proto jsou povinni zaplatit státu náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, tj. podle poměru svého úspěchu ve vztahu k předmětu řízení. Žalobkyně měla úspěch co do 29,85 % jí uplatněného procesního nároku a žalovaný měl úspěch co do 70,15 %, proto je žalovaný povinna zaplatit státu 29,85 % jeho nákladů a žalobkyně je povinna zaplatit státu 75,15 % jeho nákladů. Výše těchto nákladů bude určena v samostatném usnesení dle § 155 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.

35. Pariční lhůty byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.; náhradu nákladů řízení žalované je třeba zaplatit k rukám advokátky, která žalovaného zastupovala (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).