34 C 26/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 90 089,74 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 90 089,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 90 089,74 Kč od 22. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Nikdo z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 90 089,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 90 089,74 Kč od 22. 8. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] se sídlem na Maltě uzavřela se žalovanou dne 2. 10. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 90 089,74 Kč, který měla splatit do 21. 8. 2021, ale nesplatila jej. Dále vysvětlovala, jak byla uzavřena smlouva přes webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně a jak byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalobkyní jí byla žalovaná pohledávka postoupena. Žalobkyně upomenula žalovanou o zaplacení žalované pohledávky dopisem ze dne 23. 9. 2021.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud vzal za prokázané, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] se sídlem na Maltě a žalovaná uzavřely dne 2. 10. 2018 v písemné formě prostředky komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž se zavázaly na straně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] poskytnout na požádání žalované peněžní prostředky do výše 50 000 Kč a na straně žalované tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 8,5 % měsíčně z dlužné částky a dále zaplatit 12,5 % z čerpané částky při každém čerpání úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 12,5 % z čerpaného úvěru, nejméně 1 000 Kč, k 30. dni kalendářního měsíce. Dohodou ze dne 2. 10. 2018 došlo k navýšení úvěrového rámce na 64 500 Kč. Žalovaná čerpala úvěr hotovostními výběry počínaje 2. 10. 2018 konče 4. 1. 2021 v souhrnné výši 123 787 Kč, přičemž v období od 23. 10. 2018 do 10. 5. 2021 zaplatila celkem 177 121,08 Kč. Dne 27. 1. 2010 se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalobkyně domluvily na postoupení souboru pohledávek, jehož součástí je žalovaná pohledávka ze [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na žalobkyni oproti zaplacení postupní ceny. Dne 23. 9. 2021 oznámila [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] žalované postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Dne 23. 9. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení žalované pohledávky s upozorněním, že nebude-li zaplaceno dobrovolně, obrátí se na soud se žalobou.

4. Obsah práv a povinností, které si účastníci mezi sebou chtěli sjednat je prokázán ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 10. 2. 2018, viz zejména čl. I, v němž je sjednána povinnost poskytnout a vrátit úvěr spolu s úroky, čl. II odst. 2 stanovující výši úvěrového limitu, čl. II odst. 4, v němž je sjednána výše úrokové sazby ve výši 8,5 % měsíčně (tzn. 102 % ročně) a čl. V odst. 1 smlouvy stanovující povinnost zaplatit poplatek za čerpání ve výši 12,5 % z nesplaceného úvěru společně s úrokem, nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, čl. VI stanovující náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč za prodlení s jakoukoli splátkou úvěru a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení; obdobně viz standardní informace o spotřebitelském úvěru a obchodní podmínky [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Navýšení úvěrového rámce je prokázáno dodatkem ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 2. 10. 2018, čerpání úvěru a platby na něj jsou prokázány tabulkou s platební historií od 2. 10. 2018 do 8. 7. 2021 a korespondujícími potvrzeními o provedených platbách vystavených [právnická osoba] Uzavření smlouvy o postoupení pohledávek je prokázáno smlouvou ze dne 27. 1. 2020, viz zejména čl. 2 .1.1 a čl. 3 .1.

2. Oznámení o postoupení pohledávky je prokázáno dopisem z 23. 9. 2021 a učinění předžalobní upomínky dopisem ze dne 23. 9. 2021 a jejich odeslání podacím lístkem ze stejného dne.

5. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2395 o. z. ve spojení s §§ 580 a 588 o. z., neboť projevy vůle právní předchůdkyně žalobkyně a žalované směřovaly k tomu, aby se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalované poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaná se chtěla zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaná se chtěla zavázat zaplatit úroky, což je dle zmíněného ustanovení podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, nicméně v souzeném případě se jedná o úrok nepřiměřený, tedy příčící se dobrým mravům podle § 580 o. z., a proto je smlouva neplatná. Porušení dobrých mravů je důvodem neplatnosti, k němuž soud podle § 588 o. z. přihlíží i bez návrhu. V dané věci byla předmětem úvěru částka 64 500 Kč a k ní byl sjednaný roční úrok přesahující 102 % ročně, přičemž úrokové sazby nejdražších bankami poskytovaných úvěrů činily kolem 25 % ročně. Sjednaný úrok tedy daleko přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných peněžními ústavy. Z toho důvodu ji soud považuje za rozpornou s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).

6. Je přitom třeba zdůraznit, že soud si je vědom principiální obsahové oddělitelnosti ujednání o úrocích od ostatních ujednání úvěrové smlouvy, nicméně tento princip v souzené věci nelze uplatnit ze dvou důvodů: 1. že nerovnováha vzájemných práv a povinností v neprospěch spotřebitele je tak výrazná a významná, že činí smlouvu jako celek obecně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy, 2. kdyby bylo v rozporu s dobrými mravy toliko ujednání o úrocích - bez ohledu na další okolnosti - býval by žalovaný povinen zaplatit úrok běžný v souladu s § 577 částí věty před středníkem o. z. Aplikace tohoto ustanovení je však v právních vztazích se spotřebiteli vyloučena. Soud je povinen k eurokonformnímu výkladu § 577 o. z., (jakož i § 2051 o. z.). Přitom dle čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, dle něhož členské státy stanoví, že nepřiměřené podmínky použité ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazné a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných nepřiměřených podmínek, je třeba vykládat v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jež vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule (rozsudek SDEU ze dne 14. 6. 2012, ve věci C -618/10, Banco Español de Crédito SA). Je tomu tak proto, že pokud by vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících klauzulí v takové smlouvě, došlo by k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele (srov. bod 69 odůvodnění) jakož i k poskytování rozdílné úrovně ochrany spotřebitele napříč členskými státy. Vnitrostátní soud má proto ověřit, jaká použitelná vnitrostátní pravidla se na jím řešený spor uplatní, a učinit vše, co spadá do jeho pravomoci, s tím, že vezme v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použije metody výkladu jím uznané, aby zajistil plnou účinnost čl. 6 odst. 1 zmíněné směrnice (srov. bod 72 odůvodnění). V souzené věci to znamená provést teleologickou redukci § 577 části věty před středníkem o. z. a ve smyslu zúžení hypotézy této právní normy tak, aby nedopadala na právní vztahy spotřebitelů s podnikateli.

7. Žalovaná pohledávka byla postoupena z původního věřitele [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na žalobkyni smlouvou podle § 1879 o. z. ve spojení s § 1887 o. z., kdy žalovaná pohledávka je součástí postupovaného souboru. Toto postoupení bylo podle § 1882 odst. 1 o. z. oznámeno žalované. Omyl stran smlouvy ohledně právní kvalifikace postupované pohledávky není významný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).

8. V posuzované věci došlo ke sjednání nemravně vysokého úroku, soud není oprávněn toto ujednání nahradit úrokem běžným dle vlastního spravedlivého uvážení, protože použití § 557 části věty před středníkem o. z. na souzenou věc brání čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13 EHS. Protože ujednání o úrocích je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, je smlouva neplatná. Na věc nedopadá ani § 1802 o. z., neboť obvyklý úrok uvedený ve druhé větě tohoto ustanovení se použije pouze v případě, že strany si ujednají placení úroku, ale neujednají si jeho výši (tj. neujednají vůbec, nikoli sice ujednají, ale v nemravné výši).

9. Jelikož je smlouva neplatná, má žalobkyně právo na vrácení toho, co plnila podle § 2993 věty první o. z. Žalobkyně poskytla žalované celkem 123 787 Kč, žalovaná jí vrátila částku 177 121,08 Kč, tudíž nárok žalobkyně na vrácení bezdůvodného obohacení přeplatila. Nárok žalobkyně zanikl splněním podle § 1908 odst. 1 o. z., proto soud žalobu zamítl.

10. Jednou z povinností poskytovatele úvěru je posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Podle § 84 odst. 2 věty druhé a třetí zákona o spotřebitelském úvěru může poskytovatel vyzvat spotřebitele k vysvětlení nebo doplnění jím poskytnutých údajů a dále je povinen jím poskytnuté údaje ověřit způsobem přiměřeným dané situaci. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně při zkoumání úvěruschopnosti ponechává rezervu 10 % z rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, je třeba uvést, že částka životního minima podle § 2 zákona č. 110/2006 Sb. v tehdejší výši 3 410 Kč nelze chápat jako standardní (ani skutečnou) výši výdajů žalované (člena domácnosti), ale naprosté minimum nezbytné pro zajištění základních potřeb. Běžný spotřebitel ale zpravidla nehospodaří tak, aby vyžil toliko z částky životního minima, a proto by nemělo být k výdajům žadatelů o úvěr přistupováno tak, že jakákoli částka přesahující sumu životního minima bez ohledu na skutečné výdaje žadatele může sloužit k úhradě splátek poskytnutého úvěru. Je proto možné, že jsou souběžně dány důvody pro vyslovení neplatnosti smlouvy též podle § 87 odst. 1 z důvodu uvedeného v § 86 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, kdy nehledě na dikci druhé věty § 87 odst. 1 zmíněného zákona je třeba splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele zkoumat z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance). Jelikož však soud má úvěrovou smlouvu za neplatnou pro nemravně vysoký úrok, posuzováním úvěruschopnosti se zvlášť nezabýval.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná by proti žalobkyni měla právo na plnou náhradu nákladů řízení. Jelikož jí však žádné nevznikly, soud žalobkyni povinnost k jejich náhradě žalované neukládal.