34 C 266/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 52 500 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 52 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 32 194,85 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení výživného mezi manželi za dobu od 21. 9. 2022 do 5. 1. 2023 ve výši 52 500 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 15. 2. 2022 manželství, jež bylo k 5. 1. 2023 rozvedeno, z něhož se dne [datum] narodila doposud nezletilá [jméno] [příjmení]. Manželství procházelo od srpna 2021 krizí způsobenou citovým odcizením manželů, která se zintenzivnila od dubna 2022 a vyústila v odstěhování manželky ze společné domácnosti v srpnu 2022. Hmotná a kulturní úroveň manželů je výrazně odlišná, žalovaný je zaměstnán jako lékař – chirurg na Chirurgické klinice FN [obec], jehož mzda činí 78 494 Kč měsíčně čistého a zároveň je zaměstnán jako lékař – asistent na Lékařské fakultě v [obec] Univerzity Karlovy, kde vydělává přibližně 28 000 Kč měsíčně čistého. Dále má žalovaný nepravidelný příjem 6 000 Kč – 10 000 Kč ročně jako medical consultant v zápasech Evropské ligy a dále mu jeho babička, jež s ním bydlí ve společné domácnosti, platí příspěvek na její chod ve výši 6 000 Kč měsíčně. Příjmy žalovaného tedy činí minimálně 112 994 Kč měsíčně čistého. Jeho výdaje jsou rozepsané v tabulce v podání ze dne 11. 1. 2023 na č. l. 35 p. v. a č. l.

36. Na výživné, kroužky nezletilých dcer [jméno] a [jméno] z prvního manželství žalovaného, školné dcery [jméno], výživné dcery [jméno], příspěvek žalovaného na její školkovné, splátky hypotéky na dům ve výlučném vlastnictví žalovaného, zápůjčku na jeho rekonstrukci, platby za energie, pojištění, internet, TV, telefony, benzín, apod. hradí žalovaný kolem 61 789 Kč – 66 789 Kč v závislosti na tom, zda žalovaný nakupoval benzín, neboť jeho automobil byl v opravě a žalovaný ho proto dočasně nevyužíval. Rozdíl v příjmech a výdajích žalovaného se tudíž pohybuje kolem 50 000 Kč měsíčně. Pokud by platilo jeho tvrzení uvedené v dopise ze dne 15. 9. 2022, činila by měsíční výše jeho volných prostředků cca 60 000 Kč. Příjem žalobkyně představuje její mzda, neboť poslední dávka rodičovského příspěvku za měsíc srpen 2022 jí byla vyplacena v září, přičemž žalobkyně od 1. 9. 2022 pracuje ve FN [obec] jako zdravotní sestra – instrumentářka, přičemž její příjmy činily za září 2022 částku 22 691 Kč, za říjen 2022 částku 24 625 Kč, za listopad 2022 částku 23 905 Kč a za prosinec 2022 částku 36 617 Kč. K rukám žalobkyně je také hrazeno výživné na dceru [jméno] ve výši 8 000 Kč měsíčně. Výdaje žalobkyně jsou rozepsané v tabulce na č. l. 36 p. v., přibližně 32 462 – 35 000 Kč měsíčně. Nejzásadnějším výdajem je nájemné za byt, v němž žalobkyně bydlí s dcerou, ve výši 12 500 Kč včetně záloh na energie. Dále žalobkyně přispívá na školkovné nezletilé dcery, platí pojištění, pohonné hmoty, platby za telefony, internet, spoření pro dceru a za nákupy spotřebního zboží a další drobné výdaje. Žalobkyně přitom musí své výdaje velmi omezovat, nezbývá na další zbytné výdaje, např. na volnočasové aktivity. Žalobkyně je též odkázána na pomoc svých rodičů, kteří ji v nezbytné míře podporují. Žalobkyně hmotnou a kulturní úroveň manželů srovnává tak, že žalovaný žije ve vlastním RD o dispozici 4+1 se zahradou, za něž dle svých tvrzení hradí 27 767 Kč, zatímco žalobkyně žije v pronájmu v panelákovém bytě o dispozici 1+1, v němž hradí 12 500 Kč. Žalovaný navštěvuje luxusní restaurace, v nichž za sebe a svou partnerku utratí kolem 4 000 Kč – 5 000 Kč, zatímco žalobkyně nemůže obdobné restaurace navštívit ani výjimečně. Žalovaný jezdí na dovolené, za které vynaloží přes 60 000 Kč, zatímco žalobkyně s dcerou si mohou dovolit jen dovolenou v zařízení zaměstnavatele s bezúplatným ubytováním. Žalovaná suma 52 500 Kč se ve vztahu k žalovanému období skládá z 3 celých měsíců po 15 000 Kč měsíčně, za září 10 dní po 500 Kč, tedy 5 000 Kč, za období od 1. 1. 2023 do 5. 1. 2023 po 500 Kč denně, tedy 2 500 Kč.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Svou obranu proti ní postavil na tvrzení, že jednak žalobkyně uplatnila nárok v rozporu s dobrými mravy a jednak, že výdělky žalobkyně neodpovídají jejím schopnostem a možnostem, které je po ní možno s ohledem na okolnosti požadovat. Žalovaný rozchod nečekal, protože před rozchodem byli účastníci na společné dovolené v Miláně a žalobkyně si tam nechala od žalovaného koupit šaty k narozeninám, které má v srpnu. V červenci 2022 společně trávili zahraniční dovolenou, na níž došlo k několika incidentům včetně opakovaného fyzického napadení žalovaného. Den před odchodem žalobkyně z rodinné domácnosti měla rodina odcestovat opětovně na zahraniční dovolenou i s nezletilými dětmi žalovaného z předchozího vztahu. Žalobkyně žalovanému sdělila, že na dovolenou nepojede a že se hodlá odstěhovat. Žalovaný s nezletilou odcestoval sám a další dva týdny se pokoušel přesvědčit žalobkyni k návratu, což ona odmítla. Později se dozvěděl o podaném návrhu na rozvod manželství. Načasování rozchodu mu přijde účelové, protože se tak stalo krátce poté, kdy žalovaný v červenci doplatil splátky na auto ve výlučném jmění žalobkyně, když takto zaplatil 280 000 Kč. Žalobkyně vnikla do jeho domu (bývalé společné domácnosti) a odnesla z něj dětskou postel za 70 000 Kč, matraci, pračku, sušičku, automobil, o němž později připustil, že je ve výlučném vlastnictví žalobkyně, zahrádku na auto, sadu zimních pneumatik, kočárek, úplně všechny věci pro dceru. Před rozchodem si odeslala na svůj účet cca 20 000 Kč, od žalovaného požadovala, aby jí nad rámec výživného pro nezletilou dceru hradil nákupy ošacení a obuvi, ačkoli je výživné určeno mimo jiné právě k úhradě takových věcí, přičemž žalovaný takové požadavky žalobkyně nemohl proto akceptovat. Žalobkyně si z vlastního rozhodnutí nevydělává dostatek peněz, protože může nastoupit na plný úvazek. Dcera účastníků je tři dny ve školce a 6 dní ze 14 u žalovaného. Žalobkyně si sama zvolila čerpání rodičovského příspěvku na dobu 2 let, proto si musela být vědoma, že po jeho vyčerpání si bude muset zajistit jiný vhodný příjem. Žalovaný je schopen zajistit jejich dceři mateřskou školku, kterou by mohla navštěvovat celý týden, a tudíž žalobkyni nic nebrání v tom, aby si zajistila příjem z pracovního poměru na plný úvazek, který by činil přes 40 000 Kč měsíčně čistého. Výdaje na domácnost žalovaného včetně spoření a splátek zápůjček činí 51 373 Kč. Nad rámec toho žalovaný hradí školné na dceru [jméno] ve výši 22 000 Kč ročně, výživné na dcery [jméno] a [jméno] ve výši 13 000 Kč měsíčně, výživné na dceru [jméno] ve výši 8 000 Kč měsíčně, příspěvek na její školkovné ve výši 2 800 Kč měsíčně, baletní kroužky po 3 000 Kč a 2 000 Kč a plavání za 3 000 Kč pololetně. Z těchto důvodů navrhoval zamítnutí žaloby.

3. Soud vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli manželství dne 15. 2. 2020 před [stát. instituce], jež bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 1. 2023, č. j. 34 C 345/2022-22, který nabyl právní moci dne 5. 1. 2023. Vztah účastníků se po partnerské stránce rozpadl na přelomu července a srpna 2022, kdy se žalobkyně odstěhovala ze společné domácnosti. Žalobkyně byla do konce srpna 2022 na rodičovské dovolené, poslední dávka rodičovského příspěvku ve výši 10 691 Kč jí byla vyplacena 7. 9. 2022. Od 1. 9. 2022 žalobkyně pracuje na poloviční úvazek ve FN [obec] na pracovním místě všeobecné sestry se základní hrubou mzdou ve výši 21 310 Kč Čistá mzda žalobkyně za měsíce září – listopad 2022 činila postupně 22 691 Kč, 24 625 Kč, 23 905 Kč. Žalobkyně tedy v období od 21. 9. 2022 do 5. 1. 2023 hospodařila celkem s částkou 81 912 Kč. Žalovaný pracuje jednak ve FN [obec] na pracovním místě lékaře, jednak jako pedagog na Lékařské fakultě v [obec] Univerzity Karlovy; dále si žalovaný přivydělává jako medical consultant na zápasech Evropské ligy. [obec] mzda žalovaného v prvním zmíněném zaměstnání za srpen – listopad 2022 činila postupně 61 658 Kč, 79 671 Kč, 89 467 Kč a 64 602 Kč. Ve druhém zmíněném zaměstnání žalovaný za stejné období vydělal postupně 31 883 Kč, 29 400 Kč, 53 311 Kč a 40 320 Kč. Svou prací lékařského konzultanta na fotbalových zápasech si žalovaný přivydělával nejméně 6 000 Kč ročně. Žalovaná tak v období od 21. 9. 2022 do 5. 1. 2023 hospodařil celkem s částkou 452 312 Kč. Žalovaný má z prvního manželství nezletilé dcery [jméno] a [jméno], na jejichž výživu přispívá podle pravomocného rozsudku v opatrovnické věci těchto nezletilých částkou 13 000 Kč měsíčně a dále hradí ve prospěch dcery [jméno] školné ve výši 22 000 Kč ročně. Dopisem ze dne 9. 9. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného, aby jí platil výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně a první platbu poskytl nejpozději do 19. 9. 2022, na což žalovaný odpověděl dopisem ze dne 15. 9. 2022, v němž placení výživného ve prospěch žalobkyně odmítl.

4. To, že účastníci uzavřeli manželství dne 15. 2. 2020, je prokázáno oddacím listem na čl. 7; že manželství účastníků bylo rozvedeno je prokázáno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 4. 1. 2023, č. j. 34 C 345/2022-22. Ten ve svém odůvodnění uvedl též zjištění o rozpadu vztahu účastníků na přelomu července a srpna 2022 a odstěhování se žalobkyně ze společné domácnosti, o čemž mj. mezi účastníky v této věci ani nebylo sporu.

5. Z oznámení Úřadu práce ČR o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 3. 8. 2022 na č. l. 18 plyne, že doposud vyplacená výše rodičovského příspěvku činila 289 309 Kč, přičemž k vyplacení zbývá 10 691 Kč představující dávku za srpen 2022. Z výpisu z účtu u [právnická osoba] na čl. 17 p. v. potom plyne, že žalobkyně tuto poslední dávku obdržela na svůj účet 7. 9. 2022. To, že žalobkyně pracuje ve FN [obec] jako všeobecná sestra na poloviční úvazek a s jakou hrubou mzdou plyne z potvrzení o zaměstnání ze dne 3. 10. 2022 na č. l. 46; to, že se po rodičovské dovolené do zaměstnání vrátila 1. 9. 2022, se podává z dohody o změně pracovní smlouvy [číslo] ze dne 20. 7. 2022 na č. l.

12. Kolik činila čistá mzda žalobkyně za měsíce září až listopad 2022, je prokázáno výpisy z účtu Raiffeisenbank za jednotlivé měsíce od č. l. 47 po č. l. 48 p. v. a za měsíc září 2022 též výplatní páskou na č. l. 53.

6. Skutečnost, že žalovaný pracuje jako lékař na chirurgické klinice FN [obec] je prokázána jak ze mzdových listů na č. l. 64 až č. l. 65 p. v., tak ze seznamu personálu chirurgické kliniky na č. l.

13. Ze mzdových listů na č. l. 60 až 61 p. v. se podává, že žalovaný pracuje jako pedagog Lékařské fakulty v [obec] Univerzity Karlovy, údaje o čisté mzdě žalovaného ve FN [obec] za srpen 2022 až listopad 2022 jsou uvedeny ve mzdovém listu za rok 2022 na č. l. 65 a údaje o čisté mzdě žalovaného u Univerzity Karlovy za stejné období jsou uvedeny v mzdovém listu za rok 2022 na č. l.

61. Z protokolu o jednání ze dne 12. 10. 2022 v opatrovnické věci [jméno] [příjmení] se podává, že žalovaný ve svém účastnickém výslechu vypověděl jednak ke svým majetkovým poměrům, to že má příjmy ze zaměstnání ve FN [obec] ve výši cca 78 000 Kč měsíčně jednak, že učí na fakultě a má příjem kolem 28 000 Kč měsíčně. Nejdříve uvedl, že jiné příjmy nemá, k pozdějším dotazům si vzpomněl, že pracuje jako medical consultant v zápasech Evropské ligy, z čehož má příjem 6 000 až 10 000 Kč ročně. Dále se vyjádřil ke svým vyživovacím povinnostem vyjma dcery [jméno], k dcerám [jméno] a [jméno], ročníky 2011 a 2013, na výživu obou těchto dětí hradí 13 000 Kč měsíčně, a jelikož mladší dcera chodí do soukromé školy, hradí v její prospěch školné ve výši cca 22 000 Kč ročně, přičemž ani o vyživovacích povinnostech žalovaného na děti z předchozího manželství nebylo mezi účastníky sporu.

7. To, že žalobkyně vyzvala žalovaného k placení výživného ve výši 15 000 Kč měsíčně je prokázáno dopisem ze dne 9. 9. 2022 na č. l. 14 a obsah odpovědi žalovaného se podává z dopisu ze dne 15. 9. 2022 na č. l. 10.

8. Z dalších důkazů se podává, že v manželství účastníků se dne 6. 6. 2020 narodila nezletilá [jméno] [příjmení] (viz rodný list na č. l. 8). Před Úřadem městského obvodu [obec a číslo] účastníci uzavřeli dohodu, podle které má být nezletilá svěřena do výlučné péče žalobkyně a žalovaný se zavázal přispívat na její výživu částku 10 000 Kč měsíčně (mimosoudní dohoda ze dne 17. 8. 2022 na č. l. 9), avšak rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12. 10. 2022, č. j. 41 Nc 38/2022-58, soud schválil dohodu rodičů v tom znění, že nezletilá bude svěřena do péče žalobkyně a žalovaný se zavázal přispívat na výživu nezletilé částkou 8 000 Kč měsíčně. Podle smlouvy o nájmu bytu ze dne 21. 9. 2022 žalobkyně užívá bytovou jednotku [číslo] o dispozici 1+1 na adrese [ulice a číslo] v [obec] oproti placení nájemného ve výši 10 000 Kč měsíčně a 2 500 Kč záloh na energie (viz čl. I a čl. IV smlouvy), přičemž pronajímatelem bytu je dědeček žalobkyně (viz čl. III smlouvy a účastnickou výpověď žalobkyně na jednání dne 12. 10. 2022 v opatrovnické věci nezletilé dcery).

9. Po právní stránce soud vyšel z § 697 odst. 1 věty první o. z. Dle tohoto ustanovení manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň.

10. Co se rozumí zásadně stejnou hmotnou a kulturní úrovní coby zákonným kritériem rozsahu vyživovací povinnosti mezi manžely, zákon nestanoví. Soud však uvažoval takto: Hmotná a kulturní úroveň manželů se realizuje z jejich společných příjmů po zohlednění těch výdajů, které je alespoň jeden z manželů povinen platit na svůj vlastní úkor, přičemž jelikož životní úroveň manželů má být zásadně stejná, výdaje, jež je jeden z manželů povinen platit na svůj úkor, je zprostředkovaně povinen hradit i na úkor životní úrovně druhého manžela (např. plnění vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti). Hmotná a kulturní úroveň manželů se potom projevuje jak ve výdajové, spotřební stránce jejich hospodaření, tak v tvorbě úspor či v investicích. Poměr spotřebních výdajů ve vztahu k tvorbě úspor a investicím se v rámci manželského hospodaření může lišit v různých manželstvích, neboť je projevem svobodné volby životního stylu, resp. důsledkem individuálních rozhodnutí manželů. Drtivá většina výdajů domácností představuje realizaci hmotné a kulturní úrovně manželů, či obecněji rodinných příslušníků. To platí nejen o výdajích spotřebního charakteru, např. na ošacení či stravování, ale též o výdajích nespotřebního charakteru, neboť užívání luxusnějších věcí, např. lukrativnějšího bydlení, hodnotnějšího automobilu, apod. se pojí s vyššími pořizovacími, udržovacími i provozními náklady, dražším pojištěním, atp. Vedou-li manželé dvě oddělené domácnosti, měla by se jejich shodná hmotná a kulturní úroveň projevit zejména tím, že každý z nich bude ve své domácnosti hospodařit s přibližně stejně vysokým rozpočtem. Výdajová stránka jejich hospodaření je podružná, neboť je závislá na úvaze toho kterého manžela o rozdělení výdajů, resp. o alokaci rozpočtových prostředků na úspory, investice, spotřebu, na vzdělávací, sportovní či jiné zážitkové aktivity, jakož i další životní náklady, přičemž ani ty, jak plyne z výše uvedeného, by neměly být od příjmu odečteny, neboť jsou zrcadlem životní úrovně některého z manželů (např. výše nájemného či jiných plateb spojených s bydlením se odráží v kvalitě bydlení). Nejsou-li rozpočty odděleně hospodařících manželů stejně vysoké, značí to, že hmotná a kulturní úroveň manželů není stejná, a proto je - nejde-li o zvláštní případy - manžel hospodařící s vyšším rozpočtem povinen rozdíl vyrovnat, a nedochází-li k tomu naturálním plněním, tak v penězích.

11. O takový zvláštní případ by se zajisté jednalo, pokud by žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení výživného manželky byl uplatněn v rozporu s dobrými mravy (viz např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 1. 2004, sp. zn. 10 Co 150/2004, v němž šlo o porušení manželské věrnosti, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1903/2021, dle jehož narativní části obecné soudy nepřiznání výživného pro rozpor s dobrými mravy odůvodnily užíváním alkoholu a omamných látek oprávněným manželem).

12. Korektivem dobrých mravů se rozumí souhrn etických, obecně uznávaných a zachovávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti (viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3542/10 a judikaturu tam citovanou). Uplatnění korektivu dobrých mravů představuje krajní prostředek korekce obsahu občanskoprávních vztahů a připadá v úvahu jen v situacích, kdy se výkon práva projevuje nepřípustně v postavení některého ze subjektů občanskoprávního vztahu.

13. Z hlediska časových souvislostí vzniká vyživovací povinnost uzavřením manželství a zásadně trvá po celou dobu trvání manželství. O naturální obligaci nejde ode dne zahájení soudního řízení (§ 922 odst. 1 část věty před středníkem o. z. ve spojení s § 697 odst. 2 o. z.).

14. V poměrech souzené věci soud zjistil příjmy účastníků, s nimiž v žalovaném období hospodařili.

15. V případě žalobkyně se jedná o částku 81 912 Kč složenou z poslední dávky rodičovského příspěvku a mzdou žalobkyně od září do listopadu 2022 (listopadová mzda byla žalobkyni vyplacena v polovině prosince a prosincová mzda jí musela být vyplacena až po žalovaném období), tedy 10 691 Kč + 22 691 Kč + 24 625 Kč + 23 905 Kč.

16. Příjmy žalovaného za stejné období činily 154 914 Kč u Univerzity Karlovy a 295 398 Kč u FN [obec]. K tomu soud zohlednil i jeho výdělky lékařského konzultanta ve výši 6 000 Kč ročně, tj. za 4 měsíce cca 2 000 Kč, spolu tedy 452 312 Kč. Jestliže žalovanému hradí jeho babička 6 000 Kč měsíčně za to, že u něho bydlí, jedná se o příjem ze společenské úsluhy, k němuž soud nepřihlédl (podobně soud nepřihlédl k platbě Ing. [jméno] [příjmení] ve výši 5 000 Kč dle výpisu z běžného účtu na č. l. 15).

17. Odečítat bylo třeba výdaje na výživu dvou dcer žalovaného z prvního manželství za 4 měsíce po 13 000 Kč, tj. 52 000 Kč a poměrnou část nákladů na školné nejstarší dcery po 1 833,33 Kč měsíčně (22 000 Kč /12), tj. 7 333,32 Kč Tyto náklady totiž musejí být placeny na úkor životní úrovně žalovaného, a protože životní úroveň manželů má být stejná, též na úkor jeho manželky.

18. Soud nepřihlédl k platbám výživného na společnou dceru účastníků. I zde se sice jedná o výdaje, jež je žalovaný povinen platit na svůj vlastní úkor, nicméně živit svou dceru na svůj vlastní úkor je zároveň povinna i žalobkyně, a to stejnou měrou jako žalovaný. Za předpokladu stejné životní úrovně účastníků a za předpokladu, že o dceru pečují po stejnou dobu, by jejich vyživovací povinnosti měly být stejné. Má-li žalovaný přispívat na výživu společné dcery účastníků, je to důsledkem jednak různé životní úrovně manželů, jednak tím, že dcera je svěřená od péče matky a žalovaný se s ní stýká méně, tudíž na rozdíl od žalobkyně dceři nezajišťuje materiální formou v takovém rozsahu jako žalobkyně.

19. Manželé by tedy společně měli hospodařit s částkou 474 890,68 Kč (součet příjmů manželů s odečtením odůvodněných výdajů žalovaného), na každého z nich připadá 237 445,34 Kč, po odečtení příjmů žalobkyně ve výši 81 912 Kč, by vyrovnání činilo 155 533,34 Kč. I kdyby žalobkyně pracovala na plný úvazek a vydělala přibližně dvojnásobek toho, co skutečně vydělala, pořád by výše jejího nároku přesahovala 83 000 Kč. Žalovaná suma by byla podstatně překročena i tehdy, pokud by soud do výpočtu zohlednil žalovaným placené výživné ve výši 8 000 Kč.

20. Nehledě na to, že ani tvrzení žalovaného, že rozpad vztahu se žalobkyní ho překvapil a s ohledem na šaty, které pro ni koupil na společné dovolené, rozchod s ní nečekal, mu nebrání tvrdit, že žalobkyně na něho v červenci 2022 několikrát fyzicky zaútočila, soud procesní nárok uplatněný žalobkyní za rozporný s dobrými mravy nepovažuje. Dohady účastníků o tom, kdo komu co zaplatil, zda věci v jejich bývalé společné domácnosti patří do SJM či nikoli, a kdo je po jejich rozchodu bude užívat, nikterak nevybočují z rámce běžného ex-partnerského konfliktu, pročež nelze říct, že by tento typ sporů v rozpadnutých partnerských vztazích zásadně narušoval obecné morální zásady demokratické společnosti.

21. Žalobkyni v této souvislosti nelze vytýkat, že vstoupila do prostor společné domácnosti, v níž doposud bydlela a měla v ní uskladněny jak své, tak společné věci se žalovaným, a obecněji vzato ani to, že se po rozpadu vztahu se žalovaným ze společné domácnosti odstěhovala a účastníkům coby manželům tím vznikly nemalé náklady na vedení dvou domácností namísto jedné, které mohly mít jak podobu toho, že by si do své nové domácnosti musela veškeré vybavení nakoupit, nebo tu podobu, že některé své či společné věci z domácnosti odnese a pořídí je žalovaný.

22. Žalobkyni taktéž nelze vytýkat, že v rozhodném období pečovala o nezletilou dceru, které bylo 2 – 2,5 roku, protože osobní péče matky je přirozenou potřebou dětí toho věku.

23. Pokud jde o časové souvislosti v poměrech souzené věci, období od 21. 9. 2022 do 5. 1. 2023 představuje rozmezí od podání žaloby do rozvodu manželství. Nejedná se tak o období, kdy vyživovací povinnost byla naturální obligací, ani o období, kdy vyživovací povinnost k manželce pro zánik manželství zanikla.

24. Soud neprovedl či nehodnotil důkazy zejména k tvrzení, že žalobkyně pracovala do rozvodu manželství na zkrácený úvazek účelově a po rozvodu manželství jej navýšila, neboť jak plyne ze shora uvedeného, i pokud by na plný úvazek pracovala, soud by žalobě vyhověl, a dále důkazním návrhům týkajících se prokázání výdajů jednotlivých účastníků, neboť tato tvrzení soud nepovažoval za důležitá.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají z nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovena dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 AT z tarifní hodnoty ve výši 52 500 Kč v sazbě 3 220 Kč za 1 úkon. Advokát žalobkyně připravil a převzal právní zastoupení žalobkyně podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, dne 4. 1. 2023 absolvoval se žalobkyní poradu přesahující 1 hodinu podle § 11 odst. 1 písm. c) AT, vyzval žalovaného k plnění, učinil písemná podání ve věci samé dne 21. 3. 2022 na č. l. 2, dne 11. 1. 2023 na č. l. 35, vše podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, zastoupil žalobkyni při jednání dne 19. 6. 2023, které přesáhlo 2 hodiny, podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, poskytl tedy 7 úkonů právní služby, za což mu náleží odměna ve výši 22 540 Kč, spolu s náhradou hotových výdajů s sedmi úkonům právní služby podle § 13 odst. 3 AT v paušální výši 2 100 Kč (7 x 300 Kč). Žalobkyni dále vznikly náklady na cestovní výdaje jejího právního zástupce ve smyslu § 13 odst. 1 AT za cestu autem k jednání dne 19. 6. 2022 z Prahy do Plzně a zpět, celkem 178 km, osobním automobilem s průměrnou spotřebou 6,7 l /100 km a ceně 98 oktanového benzínu dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. a při základní sazbě amortizace ve výši 4,70 Kč km jízdy ve výši 1 367,31 Kč. Podle § 14 odst. 1 písm. a) AT náleží advokátovi žalobkyně náhrada za promeškaný čas za 6 započatých půlhodin času stráveného na cestě k jednání dne 19. 6. 2021 ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu, tj. celkem 600 Kč. Jelikož právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, je třeba ve smyslu § 151 odst. 2 o. s. ř. poskytnout též náhradu této daně, a to z odměny ve výši 22 540 Kč, režijního paušálu ve výši 2 100 Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 600 Kč a náhrady cestovného ve výši 1 367,31 Kč, spolu 26 607,31 Kč (22 540 Kč + 2 100 Kč + 600 Kč + 1 367,31 Kč). Při sazbě DPH ve výši 21 % činí náhrada DPH 5 587,54 Kč. Náhrada nákladů řízení tak celkem činí 32 194,85 Kč.

26. Pariční lhůty byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.; náhradu nákladů řízení žalobkyně je třeba zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).