34 C 283/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr Bc Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částky 46 829 Kč s přísl. + smluvní pokuty ve výši 7 353,01 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 54 182,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 46 829 Kč od 29. 10. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 86,1 % ročně z částky 36 301,26 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení a nejpozději do doby, kdy úrok za dobu od 16. 5. 2019 dosáhne částky 171 475 Kč, se zamítá.

II. Nikdo z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 54 182,01 Kč s úrokem ve výši 86,1 % ročně z částky 36 301,26 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 16. 5. 2019 dosáhne částky 171 475 Kč, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 46 829 Kč od 29. 10. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru číslo dne 4. 8. 2017. Na podkladě této smlouvy dne 4. 8. 2017 poskytla žalované úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 129,68 % v 48 měsíčních splátkách po 2 977 Kč vždy k 10. dni každého kalendářního měsíce počínaje zářím 2017. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila schopnost žalované hradit úvěr z dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka. Dále ověřila úvěrovou historii v databázi SOLUS a nebankovním registru klientských informací. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, mezi 13. 10. 2018 a 19. 2. 2019 zaplatila 18 splátek, poté už neplnila ničeho. V důsledku jejího prodlení došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s čl. 6 smlouvy, kde bylo ujednáno, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části v délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Než došlo k zesplatnění, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 1 996 Kč dle bodu 6.1 smlouvy, v níž byla ujednána ve prospěch žalobkyně smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů, kdy žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty za splátky č. 1, 6, 19 a 20, dále jí vzniklo právo na zaplacení„ náhrady nákladů“ vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy, kde byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů, kdy se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením náhrady nákladů splátek č. 1, 6, 19 a 20. K zesplatnění celého úvěru došlo 14. 5. 2019. V souladu s ujednáním bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí tzv. nové jistiny úvěru, která dosáhla výše 44 033,11 Kč. Dále byla sjednána povinnost žalované zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši z nové jistiny úvěru do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den jeho zesplatnění, bude povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od 16. 5. 2019 až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.2 smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a že tento úrok běží po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby jeho úplného zaplacení. Žalobkyně proto požaduje zaplacení nové jistiny úvěru ve výši 44 033,11 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč (4 x 499 Kč), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 800 Kč (4 x 200 Kč), smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru od 16. 5. 2019 ke dni podání žaloby, kterou kapitalizuje částkou 7 353,01 Kč, dále úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající původní jistině úvěru ve výši 36 301,26 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení, který je ve smlouvě limitován na 120 % částky jistiny, tj. do 171 475 Kč, a dále požaduje zákonné úroky z prodlení z dlužné nové jistiny ve výši 46 829 Kč od podání žaloby.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud vzal za prokázané, že účastníci projevili vůli zavázat se na straně žalobkyně poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do výše 40 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Došlo k tomu tak, že dne 3. 8. 2017 žalovaná vyplnila formulářový návrh na uzavření smlouvy o úvěru číslo kdy téhož dne od žalobkyně převzala předsmluvní formulář se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru obsahujícím stejné parametry jako smlouva, a žalobkyně dne 4. 8. 2017 písemný návrh žalované podepsala a dne 7. 8. 2017 přijetí nabídky, resp. schválení úvěru, oznámila žalované. Ještě předtím si opatřila výpis záznamů z registru SOLUS, v němž není veden záznam o čerpání jiného úvěru. Účastníci si ve smlouvě domluvili výši úvěru na 40 000 Kč, který měl být žalovanou splácen v 48 měsíčních splátkách po 2 977 Kč splatných k 10. dni daného měsíce při efektivní úrokové sazbě 129,68 % ročně. Celkově mělo být zaplaceno 142 896 Kč. Součástí ujednání bylo i to, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru až do doby jejího úplného zaplacení. Pro případ prodlení žalované s hrazením splátek úvěru si strany ujednaly právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Dále si strany sjednaly právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou splátek o délce 15 dnů ve výši 200 Kč za každou splátku. Při prodlení žalované s úhradou jakékoli splátky nebo její části delší 65 dnů mělo dojít bez dalšího k zesplatnění úvěru. Současně celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru ke dni jeho zesplatnění se měly stát součástí nové jistiny úvěru, kterou byl žalovaný povinen zaplatit v den zesplatnění úvěru. Pro případ prodlení se zaplacením nové jistiny úvěru byla v neprospěch žalované ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dne 4. 8. 2017 poskytla žalobkyně žalované částku 40 000 Kč. Dne 10. 4. 2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení 19. a 20. splátky úvěru a upozornila ji, že dojde k jeho zesplatnění. Dne 13. 5. 2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení 19., 20. a 21. splátky úvěru. Dne 14. 5. 2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení celého úvěru a vyčíslila novou jistinu úvěru. Dne 9. 10. 2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení žalované pohledávky a upozornila ji, že nebude-li zaplaceno, obrátí se na soud se žalobou. Žalovaná zaplatila žalobkyni celkem 53 586 Kč.

4. Projevy vůle účastníků k uzavření úvěrové smlouvy jsou prokázány z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru na č. l. 7 a oznámení o schválení úvěru na č. l.

14. Základní parametry úvěru jsou sjednány ve smlouvě v části A). Shora uvedené smluvní pokuty a právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů jsou sjednány v článku 6. části B) smlouvy. Skutečnost, že žalobkyně poskytla žalované předsmluvní formulář, v němž jsou zachyceny podstatné náležitosti smlouvy, je prokázána předsmluvním formulářem na č. l. 5 podepsaným žalovanou dne 3. 8. 2017. Prověřování majetkových poměrů žalované je prokázáno hodnocením klienta na č. l. 10 a výpisem záznamu z registru SOLUS na č. l.

11. Poskytnutí částky 40 000 Kč žalobkyní žalované je prokázáno z dokladu o vyplacení úvěru na č. l.

15. Výzva žalobkyně k zaplacení 19. a 20. splátky s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru je prokázána dopisem ze dne 10. 4. 2019 na č. l.

17. Výzva ze dne 13. 5. 2019 je prokázána dopisem na č. l. 18 a výzva k zaplacení celého úvěru s vyčíslením nové dlužné jistiny úvěru se podává z písemného oznámení žalobkyně ze dne 14. 5. 2019 na č. l.

19. Učinění předžalobní výzvy je prokázáno dopisem ze dne 9. 10. 2019 na č. l. 20 a jeho podání na poště podacím archem na č. l. 21.

5. Zaplacení částky 53 586 Kč žalovanou je prokázáno z karty klienta na č. l. 16.

6. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že projevy vůle účastníků směřovaly k uzavření úvěrové smlouvy podle § 2395 o. z., v níž žalovaná vystupovala v pozici úvěrovaného a spotřebitele podle § 419 o. z. a žalobkyně v pozici úvěrující a podnikatelky podle § 420 odst. 1 o. z., nicméně se jedná o smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle §§ 580 a 588 o. z. K tomuto závěru vede skutečnost, že žalobkyně poskytuje úvěry jako nebankovní instituce a je zřejmé, že osoby, které o úvěr žádají, by na bankovní produkty nedosáhly. Poskytovány jsou relativně nízké částky a z obojího je zřejmé, že žadatelé o úvěry jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů a její konání, pokud požaduje úroky z půjčené částky významně vyšší, než obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost popř. tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí, jako podnikání prováděné za podmínek společností obecně vnímaných jako nespravedlivé a dobrým mravům odporující. Smlouva obsahuje řadu nepřípustných anebo sice obecně přípustných, ale pro žalovanou jako spotřebitele krajně nevýhodných ustanovení, z nichž každý vyskytoval-li by se ve smlouvě samostatně, by vedl k závěru toliko o částečné neplatnosti smlouvy nebo by mohl být odstraněn materiálními korektivy, např. v podobě moderace smluvní pokuty, ale jejich souběh a současné uplatnění v jedné smlouvě vedou k závěru o takové nerovnováze v právech a povinnostech stran smluvního vztahu, že není možné celý obchod hodnotit jinak než jako nemravný. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně ovlivnit. Na tom nic nemění ani to, že formálně vzato návrh na uzavření smlouvy učinila žalovaná. Žalovaná se měla zavázat zaplatit úrok ve výši 86,1 % ročně, resp. 129,68 % ročně efektivně, což více než trojnásobně přesahuje roční procentní sazbu nákladů na úročené úvěry z kreditních karet, což jsou v podstatě nejdražší na bankovním trhu poskytované, úvěry, která v srpnu 2017 činila průměrně 24,31 % (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ujednání o úrocích z úroků je ujednáním obecně přípustným podle § 1806 věty první o. z., nicméně v souzeném případě umocňuje nerovnováhu stran smluvního vztahu tím, že nezaplacené úroky přirostou k jistině úvěru splatné v náhradní lhůtě při zesplatnění úvěru, čímž se fakticky zajišťuje úročení úroku zákonným úrokem z prodlení. Vezme-li soud v potaz, že nezaplacení tzv. nové jistiny úvěru je vedle úročení původní jistiny běžným úrokem a úročením nové jistiny zákonným úrokem z prodlení kryto rovněž smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z nové jistiny, přičemž současně pro případ porušení jakékoli ze smluvních povinností žalobkyní smluvní pokuta stanovena není, je závěr o nepřiměřené nerovnováze práv a povinností smluvních stran namístě.

7. Je přitom třeba zdůraznit, že soud si je vědom principiální obsahové oddělitelnosti ujednání o úrocích od ostatních ujednání úvěrové smlouvy, nicméně tento princip v souzené věci nelze uplatnit ze dvou důvodů: 1. že nerovnováha vzájemných práv a povinností v neprospěch spotřebitele je tak výrazná a významná, že činí smlouvu jako celek obecně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy, 2. kdyby bylo v rozporu s dobrými mravy toliko ujednání o úrocích - bez ohledu na další okolnosti - bývala by žalovaná povinna zaplatit úrok běžný v souladu s § 577 částí věty před středníkem o. z. Aplikace tohoto ustanovení je však v právních vztazích se spotřebiteli vyloučena. Soud je povinen k eurokonformnímu výkladu § 577 o. z., (jakož i § 2051 o. z.). Přitom dle čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, dle něhož členské státy stanoví, že nepřiměřené podmínky použité ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazné a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může-li nadále existovat bez dotyčných nepřiměřených podmínek, je třeba vykládat v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jež vnitrostátnímu soudu umožňuje, aby při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule (rozsudek SDEU ze dne 14. 6. 2012, ve věci C -618/10, Banco Español de Crédito SA). Je tomu tak proto, že pokud by vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících klauzulí v takové smlouvě, došlo by k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele (srov. bod 69 odůvodnění) jakož i k poskytování rozdílné úrovně ochrany spotřebitele napříč členskými státy. Vnitrostátní soud má proto ověřit, jaká použitelná vnitrostátní pravidla se na jím řešený spor uplatní, a učinit vše, co spadá do jeho pravomoci, s tím, že vezme v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použije metody výkladu jím uznané, aby zajistil plnou účinnost čl. 6 odst. 1 zmíněné směrnice (srov. bod 72 odůvodnění). V souzené věci to znamená provést teleologickou redukci § 577 části věty před středníkem o. z. a ve smyslu zúžení hypotézy této právní normy tak, aby nedopadala na právní vztahy spotřebitelů s podnikateli.

8. V posuzované věci došlo ke sjednání nemravně vysokého úroku, soud není oprávněn toto ujednání nahradit úrokem běžným dle vlastního spravedlivého uvážení, protože použití § 557 části věty před středníkem o. z. na souzenou věc brání čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 93/13/. Protože ujednání o úrocích je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, je smlouva neplatná. Na věc nedopadá ani § 1802 o. z., neboť obvyklý úrok uvedený ve druhé větě tohoto ustanovení se použije pouze v případě, že strany si ujednají placení úroku, ale neujednají si jeho výši (tj. neujednají vůbec, nikoli sice ujednají, ale v nemravné výši). Jelikož je smlouva neplatná, má žalobkyně právo na vrácení toho, co plnila podle § 2993 věty první o. z. Žalobkyně poskytla 40 000 Kč, žalovaná jí poskytla 53 586 Kč, proto jí ničeho nedluží.

9. Pokud jde o žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení smluvních pokut, jsou tato ujednání pro jejich akcesoritu ke smlouvě o úvěru rovněž neplatná, a tudíž žalobkyně nemá právo na jejich zaplacení. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. tak, že žalovaný, který byl pouze převážně procesně úspěšný, protože k částečnému zastavení řízení došlo podle § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř., měl právo na zaplacení části svých nákladů. Jelikož však žádné nevznikly, soud povinnost k jejich náhradě žalobkyni neuložil. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.