34 C 298/2019

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení , příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 262 572,31 Kč s přísl.

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 262 572,31 Kč s úrokem z prodlení ročně z částky 262 272,31 Kč od 21. 11. 2009 do 31. 12. 2009 ve výši 8,5 %, od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010 ve výši 8 %, od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75 %, od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 %, od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5 %, od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 %, od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 % a od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 9 %, od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, od 1. 7. 2021 do 16. 7. 2021 ve výši 7,5 % a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodu platné k 1. dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, se zamítá.

II. Nikdo z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 262 572,31 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný na majetek žalobce vedl exekuci, v níž rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitostí žalobce. V dražbě dne 23. 10. 2008 udělil žalovaný příklep za nejvyšší podání ve výši 1 620 000 Kč. V rozvrhovém usnesení ze dne 7. 9. 2009, č. j. [číslo jednací], rozhodl exekuční soud o uspokojení přihlášených pohledávek z rozdělované podstaty v tomto pořadí: 1. pohledávka žalovaného na náhradě nákladů exekuce ve výši 103 038 Kč, 2. pohledávka [stát. instituce] ve výši 72 419,02 Kč, 3. pohledávka VZP [obec] ve výši 3 000 Kč, 4. pohledávka Finančního úřadu [obec] ve výši 119 896 Kč, 5. pohledávka VZP [obec] ve výši 172 936 Kč, 6. pohledávka [právnická osoba] ve výši 35 725,63 Kč. Výrokem pod bodem II bylo rozhodnuto o vyplacení hyperochy ve výši 1 112 985,40 Kč. Žalobce zjistil, že pohledávka na vyplacení hyperochy byla co do 850 413,09 Kč žalovaným přikázána jako jiná peněžitá pohledávka na úhradu dalšího exekvovaného dluhu žalobce vůči statutárnímu městu [obec]. Žalobci proto mělo být vyplaceno nejméně 262 572,31 Kč. Žalovaný však tuto částku žalobci nevyplatil a žalobci není známo, jak s ní naložil. Žalovaný byl ke dni 31. 12. 2011 odvolán z exekutorského úřadu. Jeho ustanoveným nástupcům nebyl předán exekuční spis ani vymožené plnění. Jak bylo naloženo s nevyplacenou hyperochou, neví ani exekuční soud, který žalobci sdělil, že žalovaný odmítl předat exekuční spisy nově pověřeným exekutorům, přičemž až pod tíhou podaného trestního oznámení vydal listiny, které snad jím byl míněny jako spisy. Exekuční soud dále sdělil, že žalovaný se jakékoli spolupráci vyhýbá, konkrétní informace poskytovat nehodlá, tím méně informace o tom, kde se nacházejí jaké peněžní prostředky. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení náhrady škody předžalobní upomínkou, na kterou žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný nezpochybňoval tvrzení žalobce, že v postavení soudního exekutora vedl na žalobcův majetek exekuci vedenou pod sp. zn. [spisová značka], že v ní rozhodl o jejím provedení prodejem nemovitosti žalobce, že v ní udělil příklep za nejvyšší podání ve výši 1 620 000 Kč a že usnesením Okresního soudu v Chomutově bylo rozhodnuto o vyplacení zbytku rozdělované podstaty ve výši 1 112 985,40 Kč žalobci. Svou obranu proti žalobě postavil na tvrzení, že proti žalobci vedl další exekuce pod sp. zn. [spisová značka] ve prospěch oprávněně VZP ČR a sp. zn. [spisová značka] ve prospěch oprávněného [stát. instituce]. V těchto exekucích vydal exekuční příkazy k přikázání zmíněné hyperochy jako jiné peněžité pohledávky, čímž došlo k postižení celé hyperochy, a následně vydal příkazy k úhradě nákladů těchto exekucí; hyperocha tím byla celá exekvována k uspokojení jiných dluhů žalobce.

3. Soud vzal za prokázané, že žalovaný v postavení soudního exekutora vedl na majetek žalobce na základě usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 25. 2. 2004, č. j. [spisová značka], exekuci pod sp. zn. [spisová značka] k vymožení pohledávky oprávněné [příjmení] [anonymizováno] [země] ve výši 3 000 Kč podle jejího platebního výměru ze dne 19. 1. 1999 (č. l. 164 spisu, resp. č. l. 5 spisu Okresního soudu v Chomutově sp. [spisová značka] [číslo], viz též exekuční návrh ze dne 12. 2. 2004). Žalovaný exekučním příkazem ze dne 15. 3. 2004 rozhodl o provedení exekuce prodejem parcely [číslo] na ní postavené budovy [adresa] v katastrálním území Chomutov II ve vlastnictví žalovaného; usnesením ze dne 1. 2. 2007 určil obvyklou cenu těchto nemovitostí na 1 100 000 Kč (viz usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 4. 2008, č. j. [číslo jednací], na č. l. 172). Rozhodnutím o příklepu ze dne 23. 10. 2008, které nabylo právní moci dne 24. 11. 2008, udělil žalovaný příklep za nejvyšší podání ve výši 1 620 000 Kč a předal věc exekučnímu soudu k nařízení rozvrhového jednání a rozhodnutí o rozvrhu výtěžku. Usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 9. 2009, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 20. 10. 2009, rozhodl exekuční soud o rozdělení podstaty v první skupině podle § 337c odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31. 10. 2009 pohledávky žalovaného na náhradě nákladů exekuce ve výši 103 038 Kč; ve třetí skupině podle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. pohledávky [stát. instituce] v celkové výši 72 419,02 Kč, pohledávky oprávněné ve výši 3 000 Kč, pohledávky Finančního úřadu v [obec] v souhrnné výši 119 896 Kč, v uvedeném pořadí; v páté skupině podle § 337c odst. 1 písm. e) o. s. ř. pohledávky [anonymizována dvě slova] [země] ve výši 172 936 Kč a v šesté skupině podle § 337c odst. 1 písm. f) o. s. ř. pohledávky [právnická osoba] v celkové výši 35 725,63 Kč (výrok pod bodem I) a dále rozhodl o vyplacení zbytku rozdělované podstaty ve výši 1 112 985,40 Kč žalobci (výrok pod bodem II). Toto usnesení bylo žalovanému doručeno náhradním způsobem (viz obálku a sdělení dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ve spisu Okresního soudu v Chomutově sp. [spisová značka] [číslo]).

4. Žalovaný vedl na majetek žalobce i další exekuce, a to pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka].

5. První zmíněná exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 25. 2. 2004, č. j. [spisová značka], na č. l. 144 spisu, a to k vymožení částky 102 905 Kč ve prospěch [anonymizováno] ČR podle pěti jejích vykonatelných platebních výměrů. Exekučním příkazem ze dne 26. 3. 2009 rozhodl žalovaný o provedení zmíněné exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, a to pohledávky žalobce vůči žalovanému na vyplacení zbytku rozdělované podstaty v exekuční věci vedené žalovaným pod sp. zn. [spisová značka], do výše 91 681,55 Kč, a to k vymožení (zbývající části) jistiny ve výši 66 281 Kč a předběžně určených nákladů exekuce ve výši 25 400,55 Kč (č. l. 159 spisu, čitelněji na č. l. 264, též ve spisu sp. zn. [anonymizována tři slova] [číslo]).

6. Exekuce vedená pod sp. zn. [spisová značka] byla vedena na základě usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 1. 2006, č. j. [číslo jednací], ve prospěch oprávněného města Chomutov k vymožení částky 89 709 Kč s příslušenstvím přisouzené třemi platebními rozkazy Okresního soudu v Chomutově z dní 1. 10. 1997, 25. 10. 1999 a 22. 3. 2020. Exekučním příkazem ze dne 26. 3. 2009 rozhodl žalovaný o provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, a to pohledávky žalobce vůči žalovanému na zaplacení zbytku rozdělované podstaty v exekuční věci sp. zn. [spisová značka] do výše 1 365 426,74 Kč, z toho co do částky 1 128 254,98 Kč vymáhané pohledávky oprávněného a co do částky 237 181,76 Kč předpokládaných nákladů exekuce (viz exekuční příkaz na č. l. 109).

7. Exekuce vedená pod sp. zn. [spisová značka] byla nařízena usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 4. 9. 2006, č. j. [číslo jednací] (č. l. 206 spisu), k vymožení částky 2 680 Kč podle rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 23. 10. 1997 o uložení pokuty, [číslo jednací]. I v tomto exekučním řízení rozhodl žalovaný o provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky - nároku žalobce na vyplacení hyperochy v exekuční věci sp. zn. [spisová značka], a to exekučním příkazem ze dne 26. 3. 2009 na č. l. 213 spisu, pro jistinu ve výši 2 680 Kč a předběžně určené náklady exekuce ve výši 7 735 Kč.

8. Zmíněné exekuční příkazy ze dne 26. 3. 2009 vydané v exekučních věcech vedených pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] byly žalovanému doručovány společně na adresu [adresa žalobce] zn. [spisová značka] ve výši 25 400,50 Kč a ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] ve výši 237 171,76 Kč a v obou případech je přikázal k úhradě žalobci. Z výpisu z účtu na č. l. 259 se podává, že žalovaný dne 7. 5. 2010 vyplatil částku 850 413,09 Kč; tuto platbu ověřoval policejní orgán, který zjistil, že žalovaný tuto částku odeslal statutárnímu městu [obec], na jehož účet byla tato částka dne 10. 5. 2010 připsána (srov. usnesení PČR ze dne 5. 6. 2020, [číslo jednací]).

9. Pokud jde o pochybnosti žalobce o„ autentičnosti“ exekučních příkazů (zjevně myšleno tak, že žalovaný tyto exekuční příkazy antedatoval pro účely sporu), je třeba uvést, že dva exekuční příkazy žalovaného jsou založeny též v exekučních spisech předložených soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] a jejich originály jsou ve fyzických spisech sp. zn. [anonymizována tři slova] [číslo] a [anonymizována tři slova] [číslo]. Pokud jde o exekuční příkaz ve věci sp. zn. [spisová značka], ten není založen v elektronickém spisu sp. zn. [spisová značka], kdy tento spis fyzicky není k dispozici, a byl předložen v elektronické podobě pouze žalovaným, nicméně je k dispozici obálka podána na poště dne 16. 3. 2010, jíž byl tento exekuční příkaz žalovanému doručován; jelikož byl doručen náhradním způsobem, lze se domnívat, že se žalovaný o jeho vydání nedozvěděl. Žalovaný navíc podle exekučního příkazu ve věci sp. zn. [spisová značka] fakticky postupoval a vyplatil statutárnímu městu [obec] dne 7. 5. 2010 vymáhanou částku ve výši 850 413,09 Kč. Z těchto důvodů není o dataci těchto exekučních příkazů k 26. 3. 2009 pochyb.

10. Z dalších provedených důkazů vyplývá, že v exekuční věci vedené původně pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] jsou nastupujícím soudním exekutorem, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno], Exekutorský úřad [okres], evidovány jako skončené, kdy při rekonstrukci spisu vyšlo ze sdělení oprávněných najevo, že vymáhané pohledávky byly vymoženy v době, kdy exekuce vedl žalovaný (sdělení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] ze dne 11. 4. 2021 na č. l. 137). V exekuční věci vedené původně pod sp. zn. [spisová značka] došlo usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 11. 6. 2012, č. j. [číslo jednací], na č. l. 190 ke změně exekutora, kdy provedením exekuce byl nově pověřen [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudní exekutor, [exekutorský úřad]. Exekuce vedena původně pod sp. zn. [spisová značka] je v současné době vedena [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] pod sp. zn. [spisová značka] (sdělení na č. l. 137). Z přípisu Okresního soudu v Chomutově ze dne 16. 9. 2019 na č. l. 11 se podává, že Okresní soud v Chomutově sdělil žalobci, že nemá k dispozici spis bývalého exekutora - žalovaného, který se týká jeho věci a uvedl, že mu je z jeho činnosti známo, že žalovaný spisy řádně nevedl a ty které vedl, odmítl předat nově pověřeným exekutorům. Až po podání trestního oznámení vydal listiny, které dle soudu nešlo považovat za spisy. Dále uvedl, že mu není známo, jak žalovaný naložil s hyperochou, protože posledním úkonem žalovaného ve vztahu k soudu je žádost o vyznačení doložky právní moci na rozvrhovém usnesení. Exekučnímu soudu je známo, že žalovaný se vyhýbá spolupráci a neposkytuje informace o své činnosti. Dopisem ze dne 16. 9. 2019 na č. l. 12 informoval soudní exekutor [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [exekutorský úřad], žalobce, že exekuční řízení nařízené usnesením Okresního soudu v Chomutově, sp. zn. [spisová značka], po žalovaném nepřevzal. E-mailem ze dne 9. 9. 2019 na č. l. 13 informoval soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno], žalobce o tom, že po žalovaném nepřevzal žádné peněžní prostředky a předpokládá, že exekuční řízení bylo skončeno a exekuční spis nepřevzal žádný další exekutor. Dopisy ze dne 26. 8. 2016 na č. l. 145 ze dne 29. 8. 2016 na č. l. 166 a z téhož dne na č. l. 222 žádal [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] Okresní soud v Chomutově o zaslání listin za účelem rekonstrukce spisů, neboť nedošlo mezi ním a žalovaným k předání exekučních spisů dle § 15 odst. 5 ex. ř. Přípisy ze dne 15. 3. 2018 na č. l. 158 se ze stejného důvodu dotazoval oprávněné [příjmení] [jméno], zda jí bylo vyplaceno i částečně vymožené plnění, případně aby uvedla, zda považuje exekuci za skončenou. Na to odpověděla oprávněná [příjmení] [jméno] dopisem ze dne 28. 6. 2018 na č. l. 160, že exekuci považuje za vymoženou a sdělila, že žalobce část vymáhaného plnění zaplatil přímo k jejím rukám 8. 6. 2005 a část plnění pro ni vymohl žalovaný a zaslal je 17. 3. 2010, načež [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] vydal oznámení o skončení exekuce ze dne 9. 7. 2018, č. j. [číslo jednací], na č. l.

161. Dalším e-mailem na č. l. 181 sdělila oprávněná [příjmení] [jméno], že dne 29. 9. 2006 obdržela částku 3 000 Kč od žalovaného a že její pohledávka tím byla uhrazena, načež [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] vydal dne 25. 7. 2017 oznámení o skončení exekuce vedené pod sp. zn. [spisová značka] na č. l.

182. Přípisem ze dne 15. 7. 2014 na č. l. 207 sděluje oprávněné [stát. instituce], že ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] mu nebyla zaslána předchozím soudním exekutorem žádná částka a zasílá [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] některé listiny za účelem rekonstrukce spisu. Žádostí ze dne 17. 2. 2015 na č. l. 188 požádal [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soudní exekutor, [exekutorský úřad], o zaslání spisu v exekuční věci sp. zn. [spisová značka], na což mu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] odpověděl přípisem ze dne 27. 2. 2015 na č. l. 191, že mu od žalovaného nebyl exekuční spis předán, a proto jej on sám nemůže předat [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] ze dne 3. 5. 2021 na č. l. 165 se dotazoval žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], jak bylo naloženo se zbytkem rozdělované podstaty ve výši 1 112 985,40 Kč. Přípisem ze dne 29. 8. 2016 na č. l. 167 odpověděl nově jmenovaný soudní exekutor, že mu žalovaný nepředal spisy svého exekutorského úřadu, plnění vymožená v exekucích ani jejich evidenci a požádal žalobce o zaslání těch listin týkajících se exekuce, které má žalobce k dispozici. E-mailem ze dne 14. 10. 2016 na č. l. 174 žalobce sděluje, že doklady k exekuci už nemá k dispozici a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] přípisem ze dne 19. 10. 2016 na č. l. 175 odpovídá, že rekonstrukce spisu pokračuje, na předchozího soudního exekutora může žalobce podat trestní oznámení. Z protokolu o předání spisovny na č. l. 107 plyne, že dne 10. 1. 2017 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] převzal spisovnu žalovaného, jemuž výkon exekutorského úřadu zanikl ke dni 31. 12. 2011. Došlo k tomu po předchozí výzvě ze 4. 11. 2016 na č. l.

108. Z usnesení Policie ČR ze dne 5. 6. 2020, [číslo jednací], na č. l. 55 vyplývá, že policejní orgán dne 28. 1. 2020 zahájil úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 4 písm. b) a d) tr. zák., kterého se měl žalovaný dopustit tím, že žalobci nevyplatil hyperochu ve výši stanovené v usnesení Okresního soudu v Chomutově. Žalovaný podal vysvětlení v tom smyslu, že část hyperochy přikázal jako jinou pohledávku co do částky 850 413,09 Kč k úhradě vykonatelné pohledávky statutárního města Chomutov v jiné exekuci, kterou žalovaný na majetek žalobce vedl; zbytek hyperochy měl dle žalovaného připadnout na náhradu nákladů exekuce. Policejní orgán ověřil, že žalovaný dne 7. 5. 2010 vyplatil částku 850 413,09 Kč na bankovní účet [stát. instituce] [číslo] proto mimo jiné uzavřel, že žalovaný si nepřisvojil finanční prostředky z rozdělované podstaty, protože v jiné exekuční věci kterou vedl, vydal exekuční příkaz k přikázání jiné peněžité pohledávky co do 850 413,09 Kč a zbytek připadl na náhradu nákladů exekuce. Učinění předžalobní výzvy žalovanému je prokázáno dopisem na č. l. 10 a jeho podání je prokázáno podacím archem na č. l. 15.

11. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 32 odst. 1 věty první ex. ř. ve znění zákona č. 41/2009 Sb., tj. ve znění účinném od 1. 11. 2009 do 31. 12. 2009, když škoda spočívající v nevyplacení hyperochy měla žalobci vzniknout dne 20. 11. 2009; v části, v níž jde o rozvrh výtěžku dražby podle exekučního řádu a občanského soudního řádu ve znění zákona č. 285/2009 Sb. a zákona č. 286/2009 Sb., tj. ve znění účinném do 31. 10. 2009, tj. v době vydání rozvrhového usnesení, a pokud jde o provedení exekucí přikázáním hyperochy podle právního stavu k 26. 3. 2009, kdy byly vydány exekuční příkazy k přikázání jiných peněžitých pohledávek.

12. Podle § 32 odst. 1 věty první ex. ř. exekutor odpovídá za škodu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle exekučního řádu. Jedná se o odpovědnost za škodu postavenou na objektivním principu. Skutkovými předpoklady odpovědnosti exekutora za škodu jsou porušení právní povinnosti soudním exekutorem při výkonu exekuční činnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a škodou. Soudnímu exekutorovi, na rozdíl od souběžně odpovídajícího státu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2135/2013) svědčí liberační důvod uvedený v § 32 odst. 2 ex. ř.

13. Žalovaný vymáháním peněžních prostředků od povinného na základě pravomocného usnesení exekučního soudu prováděl nucený výkon exekučního titulu, tj. prováděl exekuční činnost, jak je definována v § 1 odst. 2 ex. ř., a proto ve smyslu § 32 odst. 1 věty první ex. ř. vykonával činnost podle tohoto zákona, tj. podle exekučního řádu.

14. Podle § 337c odst. 6 o. s. ř. ve znění do 31. 10. 2009 platilo, že po úhradě všech pohledávek, které mají být z výtěžku dražby uspokojeny, se zbytek rozdělované podstaty vyplatí povinnému. Podle § 337g odst. 3 o. s. ř. přiznané částky soud vyplatí po právní moci rozvrhového usnesení. Pro případ vedení exekuce soudním exekutorem stanovuje § 68 odst. 1 věta druhá ex. ř. ve znění do 31. 10. 2009, že částky přiznané věřitelům exekutor vyplatí podle pravomocných rozvrhových usnesení. Protože exekuci prodejem nemovitosti povinného podle § 66 ex. ř. ve spojení s § 335a násl. o. s. ř. vedl soudní exekutor, k jehož rukám bylo také zaplaceno nejvyšší podání, a protože současně § 337c o. s. ř. předpokládá nejenom uspokojení přihlášených věřitelů, jejichž přihlášky nebyly odmítnuty či popřeny, ale též vyplacení případné hyperochy povinnému, je třeba mít za to, že povinnost soudního exekutora stanovená v § 68 odst. 1 věta druhá ex. ř. se nevztahuje toliko na uspokojení pohledávek přihlášených věřitelů dle pravomocného rozvrhového usnesení, ale per analogiam též na vyplacení případné hyperochy povinnému.

15. Ustanovení § 46 odst. 1 ex. ř. stanovuje obecnou povinnost soudního exekutora postupovat při provádění exekuce rychle a účelně. Na něj navazuje § 46 odst. 4 ex. ř., který přímo, není-li jiné dohody, ukládá, aby soudní exekutor provedl výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel. Jelikož zákon lhůtu k vyplacení hyperochy přímo nestanoví, je třeba její vyplacení provést podle zmíněného ustanovení, neboť je řešené situaci svým smyslem a účelem nejbližší.

16. Podle § 313 odst. 1 věty druhé o. s. ř. ve znění před novelizací provedenou zák. [číslo] Sb., tj. ve znění do 25. 6. 2009, ve spojení s § 65 ex. ř. ve znění před novelizací provedenou zák. č. 183/2009 Sb., tj. ve znění do 25. 6. 2009, ve spojení s § 52 odst. 1 ex. ř. soudní exekutor v exekučním příkazu k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky dlužníkovi povinného zakáže, aby od okamžiku, kdy mu byl doručen exekuční příkaz, povinnému jeho pohledávku vyplatil, provedl na ni započtení nebo s ní jinak nakládal.

17. Vztaženo na projednávanou věc to znamená, že žalovaný by po úhradě přihlášených pohledávek byl povinen vyplatit žalobci zbytek rozdělované podstaty ve výši 1 112 985,40 Kč do 30 dnů od právní moci rozvrhového usnesení, tj. do 20. 11. 2009, kdyby tomu nebránily exekuční příkazy vydané ve shora uvedených třech exekučních věcech vedených žalovaným, v nichž žalovaný postihl pohledávku žalobce na vyplacení zbytku rozdělované podstaty a zakázal sám sobě jako dlužníkovi povinného tuto pohledávku vyplatit, provést na ni započtení nebo s ní jinak nakládat. Tyto exekuční příkazy postihly uvedenou pohledávku ve výši přesahující 1 112 985,40 Kč (§ 314a odst. 1 o. s. ř.). Z uvedeného tedy plyne, že žalovaný nemohl porušit právní povinnost soudního exekutora při výkonu exekuční činnosti, neboť v plnění jeho povinnosti vyplatit hyperochu žalobci mu v celém rozsahu bránilo arrestatorium založené zmíněnými exekučními příkazy.

18. I zde zmínky žalobce o jeho pochybnostech o„ autentičnosti“ příkazů k úhradě nákladů exekuce nemají významu: Buď žalovaný v daných věcech skutečně rozhodl o nákladech exekuce, jeho příkazy nabyly právní moci a oprávněně si částku ponechal (o čemž jinak není žádný důvod pochybovat), nebo nikoli a v tom případě žalovanému, resp. novému soudnímu exekutorovi, ve výplatě do dnešního dne brání arrestatorium. Mezi absentujícím rozhodnutím o nákladech exekuce a majetkovou újmou žalobce odpovídající části nevyplacené hyperochy ve výši předběžných nákladů exekuce by tak neexistovala příčinná souvislost.

19. Jelikož soud žalobě z vyložených důvodů nevyhověl, nepovažoval za potřebné zabývat se žalovaným uplatněnou námitkou promlčení a námitkou žalobce o uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy.

20. Soud neprovedl důkaz žádostmi žalobce o sdělení informací adresovanými soudním exekutorům [anonymizováno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [příjmení], neboť není podstatné, že žalobce o sdělení informací žádal, ale co tito soudní exekutoři žalobci odpověděli. Soud neprovedl též důkazy usnesením o příklepu a přihláškami pohledávek, neboť usnesení žalovaného o příklepu rovněž není k dispozici a současně skutečnost, že žalovaný udělil příklep za nejvyšší podání ve výši 1 620 000 Kč je prokázána též z rozvrhového usnesení. Důkaz zbylými listinami ze spisů Okresního soudu v Chomutově sp. [značka automobilu] [číslo], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], a ze spisů soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], soud neprovedl proto, že nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu a ani žalobce k nim nic bližšího neuvedl.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 150 o. s. ř. a nepřiznal procesně zcela úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení.

22. Za důvody zvláštního zřetele hodné se považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého (zvažováno může být i jen částečné nepřiznání těchto nákladů). Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1529/2017).

23. Pokud jde o majetkové a sociální poměry, žalobce odkazuje soud na svá zjištění uvedená v usnesení ze dne 4. 2. 2020 na č. l. 40, v němž soud osvobodil žalobce od soudních poplatků, zejména, že žalobce pracuje na základě dohody o pracovní činnosti s měsíčním příjmem 10 000 Kč hrubého, pobírá přídavky na děti ve výši 1 210 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 5 742 Kč a výživné na nezletilé děti ve výši 2 500 Kč, hradí nájemné ve výši 11 215 Kč, tedy po zaplacení nájemného hospodaří z částky cca 6 000 - 7 000 Kč. Žalovaný v průběhu řízení nabízel žalobci zpětvzetí žaloby oproti vzdání se práva na náhradu nákladů řízení, v závěrečném návrhu uvedl, že proti použití § 150 o. s. ř. nemá námitky, tudíž nelze mít za to, že by se takové rozhodnutí nepřiměřeně dotklo majetkových poměrů žalovaného. K tomu přistupuje ta skutečnost, že žalovaný po svém odvolání z funkce soudního exekutora k 31. 12. 2011 nepředal řádně spisy zastupujícím soudním exekutorům, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kdy k předání těchto spisů došlo až 10. 1. 2017 soudnímu exekutorovi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno], který do té doby neměl k dispozici vyjma spisů ani plnění vymožená v exekucích a jejich evidenci, musel provádět rekonstrukce exekučních spisů a dotazovat se oprávněných, kdy a jaká plnění od žalovaného přijali. Za těchto okolností se nelze divit žalobci, pokud nabyl přesvědčení, že mu žalovaný protiprávně nevyplatil hyperochu, kdy současně toto jeho přesvědčení muselo být utvrzeno odpovědí nově jmenovaného soudního exekutora, že nemá k dispozici exekuční spis žalovaného a tedy ani on sám neví, jak se zbytkem rozdělované podstaty předchozí soudní exekutor naložil a taktéž odpovědí exekučního soudu v totožném duchu. Z těchto důvodů se jeví nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení žalobci, byť ve věci neměl úspěch, a lze spravedlivě požadovat po žalovaném, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého.