34 C 30/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Bc. Tomáše Kamenického a přísedících Jany Dráždíkové a Michala Pose ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 12 380 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 380 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 769,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 380 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 8. 8. 2018 pracovní smlouvu, na základě které vznikl mezi stranami pracovní poměr ke dni 13. 8. 2018. Žalovaný v období od 7. 10. 2018 do 29. 10. 2018 přestal chodit do práce, žalobkyně proto se žalovaným ukončila pracovní poměr zrušením ve zkušební době podle § 66 zák. práce, které žalovanému doručila 29. 10. 2018. V říjnu 2018 odvedla žalobkyně za žalovaného veškeré zákonné odvody, ale vzhledem k neomluvené absenci žalovaného v práci za tento měsíc vznikl žalobkyni nárok na vrácení částky 946 Kč a za neoprávněně vyplacenou mzdu ve výši 11 434 Kč. Z důvodu absence žalovaného byla mzda opravena dle skutečně odpracovaných hodin, přesněji řečeno žádných odpracovaných hodin. Žalovaný tak byl v říjnu 2018 neomluven nepřítomen 16 dnů. Vzhledem k tomu, že žalovaný nechodil do práce, nepochybně věděl, případně z okolností musel předpokládat, že jde o částku vyplacenou omylem. Žalobkyně odvedla za žalovaného pojistné v celé výši, ač vzhledem k jeho neomluvené nepřítomnosti byla povinna odvést za zaměstnance pojistné ve výši 13,5 % z minimálního vyměřovacího základu, tj. v roce 2018 ve výši 12 200 Kč. Žalobkyně žalovaného opakovaně písemně vyzývala k úhradě dlužné částky, poprvé dopisem z 28. 12. 2018, v němž stanovila lhůtu k úhradě do 31. 1. 2019 a následně dopisy z 19. 2. 2019 a 30. 9. 2021. Žalovaný však ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud vzal za prokázaná skutková tvrzení žalobkyně, na která pro stručnost odkazuje. Vyšel přitom z pracovní smlouvy ze dne 8. 8. 2018, oznámení o zrušení pracovního poměru ve zkušební době z 19. 10. 2018, záznamu o neomluvených absencích žalovaného v období od 17. 10. 2018 do 29. 10. 2018, zúčtování mzdy žalovaného za říjen 2018 a dopisů z 28. 12. 2018, 19. 2. 2019 a 30. 9. 2021.

4. Po právní stránce soud vyšel z § 2991 o. z., neboť žalovaný se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, a proto jí musí vydat, oč se obohatil. Plnění ve výši 11 434 Kč obdržel neoprávněně, neboť v říjnu 2018 vyjma pracovní neschopnosti neodpracoval žádný den a proto mu podle § 109 odst. 1 zák. práce nemohl vzniknout nárok na zaplacení mzdy, tudíž plnění obdržel bez právního důvodu. Pokud jde o odvedené pojistné ve výši 949 Kč, obohacení obdržel tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z okolností přitom musel předpokládat, že jde o částky omylem vyplacené a žalobkyně se jejich vrácení domáhá do 3 let ode dne jejich výplaty (§ 331 zák. práce). K vydání bezdůvodného obohacení byl vyzván dopisem žalobkyně se stanovením lhůty do 31. 1. 2019 v souladu s § 1958 odst. 1 o. z., jestliže žalovaný do této doby nezaplatil, ocitl se podle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni proto vzniklo podle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 769,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 380 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 760 Kč ve výši 1 209,60 Kč.