34 C 305/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 6 012,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 012,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 012,71 Kč od 4. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení částky 6 012,71 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku.

2. Soud vzal za prokázané, že žalovaná a společnost právnická osoba, uzavřely smlouvu o sdružených službách dodávky plynu pro odběrné místo ulice a číslo, PSČ obec. Zmíněná společnost pozbyla oprávnění nebo schopnost dodávat plyn žalované a žalovaná si v následujících třech dnech nezvolila u jiného dodavatele či obchodníka s plynem, a proto od 17. 10. 2021 2021 zajišťovala dodávky plynu a další související služby žalobkyně jako dodavatel poslední instance. Dodaný plyn žalobkyně vyúčtovala fakturou splatnou 3. 1. 2022 na částku 6 012,71 Kč za 194,38 m3 odebraného plynu za období od 17. 10. 2021 do 30. 11. 2021. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 3. 2022 vyzvala žalovanou k dobrovolné úhradě žalované pohledávky a upozornila ji, že nebude-li dobrovolně uhrazeno, obrátí se na soud se žalobou.

3. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 12a odst. 2 písm. a), odst. 5 věta první a § 12b odst. 2 věta první energetického zákona. Podle těchto ustanovení dodavatel poslední instance je povinen dodávat plyn zákazníkovi, jehož dodavatel pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat plyn zákazníkovi a současně zajistit související službu v plynárenství a zákazník je povinen hradit dodavateli poslední instance platbu za dodaný plyn. Jelikož žalovaná nezaplatila ve splatnosti určené ve faktuře podle § 1958 odst. 2 o. z., vzniklo žalobkyni podle § 1960 věty první o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 012,71 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.