34 C 316/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 26 283,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 953,43 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 953,43 Kč od 30. 1. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 329,59 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 419,85 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 5 396,72 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 994,04 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 396,72 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 821,48 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 20 886,30 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 020,64 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 886,30 Kč od 19. 12. 2021 do 29. 1. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 932,87 Kč od 30. 1. 2021 do zaplacení, zamítá

III. Nikdo z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 283,02 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výrocích. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o zápůjčce, první dne 20. 4. 2018 [číslo] druhou dne 7. 7. 2018 [číslo] popsala, jak v obou případech zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Na základě smlouvy ze dne 20. 4. 2018 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 14 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě a zavázal se zaplatit částku ve výši 12 283 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 504 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 6. 2019. Žalovaný nehradil své závazky řádně a včas a tím porušil své závazky ze smlouvy. Na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil celkem částku 17 207,43 Kč. Na základě smlouvy ze dne 7. 7. 2018 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem na smlouvě a zavázal se právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit částku ve výši 20 988 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 6 372 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 888 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 728 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 611 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 1. 2020. Žalovaný nehradil své závazky řádně a včas a tím porušil své závazky ze smlouvy. Na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil celkem částku 12 046,57 Kč. Obě žalované pohledávky byly smlouvou ze dne 18. 12. 2020 postoupeny společností [právnická osoba] žalobkyni s účinností k 5. 1. 2021, což bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem. Po postoupení pohledávek nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu 7 dní před podáním žaloby, kterou žalovaný ponechal bez povšimnutí 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud vzal za prokázané, že v písemné smlouvě o zápůjčce datované dne 20. 4. 2018 [číslo] se společnost [právnická osoba] chtěla zavázat přenechat žalovanému peníze ve výši 14 000 Kč a žalovaný se je chtěl zavázat vrátit a zaplatit za to společnosti [právnická osoba] částku ve výši 12 283 Kč, která je součtem 3 kalkulačních položek, a to úroku ve výši 2 504 Kč kapitalizovaným za období od zapůjčení peněz v den uzavření smlouvy do jejich předpokládaného vrácení poslední splátkou dne 14. 6. 2018 dle úrokové sazby ve výši 29 % ročně, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a odměnu za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč v 60 týdenních splátkách po 439 Kč. V písemné smlouvě o zápůjčce datované dne 7. 7. 2018 [číslo] se společnost [právnická osoba] chtěla zavázat přenechat žalovanému peníze ve výši 26 000 Kč a žalovaný se chtěl zavázat je vrátit a zaplatit za to společnosti [právnická osoba] částku ve výši 20 988 Kč, která je součtem 3 kalkulačních položek, a to úroku ve výši 6 372 Kč kapitalizovaným za období od zapůjčení peněz v den uzavření smlouvy do jejich předpokládaného vrácení poslední splátkou dne 7. 1. 2020 dle úrokové sazby ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 888 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 728 Kč v 18 měsíčních splátkách po 2 611 Kč. Žalovaný v obou případech peníze od společnosti [právnická osoba] převzal v den uzavření smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 má soud za prokázané, že žalované pohledávky byly postoupeny ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Dopisem ze dne 6. 1. 2021 oznámila společnost [právnická osoba] žalovanému postoupení žalovaných pohledávek, který dle podacího lístku odeslala dne 25. 1. 2021. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 6. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolné úhradě žalovaných pohledávek a upozornila ho, že nebude-li dobrovolně uhrazeno, obrátí se na soud se žalobou. Podle podacího lístku předžalobní upomínku odeslala dne 28. 6. 2021. Podle tabulek umoření žalovaný na zápůjčku podle první smlouvy zaplatil 17 207,43 Kč, podle druhé smlouvy 12 046,57 Kč.

4. Po právní stránce soud posoudil věc podle §§ 2390 a 2392 odst. 1 věty první obč. zák. ve spojení s §§ 580 a 588 obč. zák., neboť projevy vůle právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného směřovaly v obou třech případech k tomu, aby se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala přenechat žalovanému peníze, aby je užil podle libosti a žalovaný se chtěl zavázat peníze po dohodnutém čase vrátit, zaplatit úroky a současně od právní předchůdkyně žalobkyně převzal předmět zápůjček.

5. Žalovaný se chtěl zavázat zaplatit úroky, což § 2392 odst. 1 věta první obč. zák. výslovně umožňuje, ovšem v souzeném případě se jedná o úrok nepřiměřený, tedy příčící se dobrým mravům podle § 580 obč. zák., a proto je smlouva neplatná. Porušení dobrých mravů je důvodem neplatnosti, k němuž soud podle § 588 obč. zák. přihlíží i bez návrhu. Co se týká nepřiměřené výše úroků, je třeba uvést, že soud na rozdíl od žalobkyně za úrok nepovažuje pouze kapitalizovaný úrok vyjádřený jako první z kalkulačních položek vypočtených shora a jak je výslovně označen ve smlouvě.

6. Materiálně (obsahově) vzato je úrokem odměna věřitele za poskytnutí zápůjčky vydlužiteli. V souzeném případě touto odměnou není toliko položka označena jako úrok, ale touto odměnou je součet všech kalkulačních položek„ poplatku“. Tento„ poplatek“ je třeba chápat celý jako kapitalizovaný úrok. Takové posouzení v obdobném případě přesvědčivě odůvodnil Krajský soud v Praze, v rozsudku ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, s nímž se zdejší soud ztotožňuje. Co se týká položek odměny, které smlouva označuje jako„ poplatek za administrativní činnost“ a„ náklady hotovostního inkasa“, materiálně se jedná o odměnu za sjednání závazku. S pravidelným sjednáním takové odměny však nový občanský zákoník ke smlouvě o zápůjčce, např. na rozdíl od obchodního zákoníku, který ve svém § 499 odměnu za sjednání závazku výslovně připouštěl u smlouvy o úvěru, nepočítá. Taková úprava u smlouvy o úvěru je odůvodněna tím, že se jedná o poplatek za udržování zdroje prostředků, které budou v budoucnu úvěrem poskytnuty. U smlouvy o zápůjčce k zapůjčení peněžních prostředků nedochází na požádání vydlužitele, a proto povinnost udržovat volné prostředky zapůjčiteli nevzniká. Další kalkulační položky„ poplatku“ tedy nejsou ekonomicky vzato ničím jiným, než odměnou věřitele za poskytnutí zápůjčky, a proto je třeba na ně hledět jako na součást úroku.

7. V dané věci byly předmětem zápůjček částky 14 000 Kč a 26 000 Kč a k ní byly sjednány úroky ve výši 12 283 Kč a 20 988 Kč tj. cca 108 % a 85 % ročně. [ulice] procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu činila v roce 2018 cca 8,5 - 10 % ročně. Sjednaný úrok tedy daleko přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných peněžními ústavy. Z toho důvodu ji soud považuje za rozpornou s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

8. Jelikož dle názoru soudu nelze předpokládat, ani z ničeho dovozovat, že by právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela spolu se žalovaným zmíněné smlouvy i bez sjednání vedlejších ujednání týkajících se poplatků, nelze část smluv týkající se úroků oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 576 obč. zák.

9. Smlouvu o postoupení pohledávky soud hodnotil podle § 1879 a § 1887 obč. zák., neboť právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na postoupení souboru pohledávek, mezi něž byly zařazeny též pohledávky vůči žalovanému oproti zaplacení postupní ceny. K postoupení je způsobilá i pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení, je však třeba, aby ve smlouvě o postoupení pohledávky byla postupována pohledávka po skutkové stránce nezaměnitelně vymezená, což je v daném případě splněno. Omyl stran smlouvy ohledně právní kvalifikace postupované pohledávky není významný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009).

10. Jelikož jsou smlouvy o zápůjčkách neplatné, jsou účastníci si povinni podle § 2993 obč. zák. vrátit to, co plnili. V prvním případě žalovaný žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni na bezdůvodném obohacení přeplatil, ve druhém případě se jedná o částku 13 953,43 Kč (26 000 Kč – 12 046,57 Kč).

11. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 25. 1. 2021, který podle domněnky stanovené v § 573 o. z. došel do dispoziční sféry žalovaného 28. 1. 2021. Nezaplatil-li žalovaný podle § 1958 odst. 2 o. z. dne 29. 1. 2021, ocitl se od 30. 1. 2021 podle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni proto vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. Soud proto žalobě vyhověl do výše bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení od jeho splatnosti a v částech, v níž žalované pohledávky přesahovaly výši bezdůvodného obohacení, předcházely svou splatnost a přesahovaly sazbu zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně procesně úspěšný žalovaný by měl proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení (kdy pro posouzení procesního úspěchu je třeba přihlédnout též k příslušenství žalovaných nároků). Jelikož mu však žádné náklady nevznikly, soud povinnost k jejich náhradě žalobkyni neukládal.