34 C 326/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného proti žalovanému: osobní údaje žalovaného za účasti vedlejšího účastníka právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice všichni zastoupeni advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky ve výši 102 352,50 Kč s přísl.

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 102 343,92 Kč se složeným úrokem ve výši 4,3 % ročně z částky 102 343,92 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, který na konci každého kalendářního měsíce přirůstá k jistině a je spolu s ní dále úročen, a složeného smluvního úroku z prodlení ve výši 0,12 % denně z částky z částky 102 343,92 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, který na konci každého kalendářního měsíce přirůstá k jistině a je spolu s ní dále úročen, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaných společného a nerozdílného zaplacení částky 8,58 Kč se složeným úrokem ve výši 4,3 % ročně z částky 8,58 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, který na konci každého kalendářního měsíce přirůstá k jistině a je spolu s ní dále úročen, a složeného smluvního úroku z prodlení ve výši 0,12 % denně z částky z částky 8,58 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, který na konci každého kalendářního měsíce přirůstá k jistině a je spolu s ní dále úročen, zastavuje.

III. Žalovaní a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 34 728,82 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně; žalovaní č. 1 a č. 2 každý z jedné poloviny a vedlejší účastník společně a nerozdílně s každým ze žalovaných.

1. Žalobkyně se domáhala (po částečném zpětvzetí žaloby na jednání dne 13. 10. 2021) po žalovaných solidárního zaplacení částky 102 343,92 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku pod bodem I. Žalobu odůvodnila tím, že dne 10. 11. 2016 uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o kontokorentním úvěru [číslo] na základě které se zavázala poskytnout této společnosti kontokorentní úvěr do výše 450 000 Kč a společnost [právnická osoba] se zavázala kontokorentní úvěr vrátit do tří let ode dne jeho poskytnutí, nedojde-li k jeho předčasnému splacení, a zaplatit poplatek ve výši 4 % z úvěrového rámce, tj. 18 000 Kč, který byl účtován k tíži zůstatku na běžném účtu č. [bankovní účet] vždy jednou ročně, poprvé v den uzavření smlouvy a poté 10. 11. 2017 a 10. 11. 2018 [právnická osoba] se dále zavázala platit žalobkyni úroky z poskytnutých peněžních prostředků ve výši stanovené v jejím sazebníku ve výši referenční sazby žalobkyně zvýšené o 0,5 % bodu ročně dle tarifu [ulice a číslo] a snížené o slevu za zajištění úvěru bankovní zárukou ve výši 4 %. Úroková sazba tak ke dni uzavření smlouvy činila 4,3 % ročně a měnit se mohla pouze vlivem změn referenční sazby žalobkyně, ale po dobu trvání smlouvy se neměnila. Pro případ prodlení společnosti [právnická osoba] s plněním svých závazků vůči žalobkyni byla sjednána její povinnost zaplatit žalobkyni smluvní úrok z prodlení vypočtený za jednotlivé dny trvání dluhu za úrokové sazby ve výši 0,12 % denně. Úrok z úvěru i smluvní úrok z prodlení jsou vypočítány z denních debetních zůstatků, jsou splatné k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, kdy jsou odepisovány z kontokorentního účtu a připočítány k jistině úvěru. Žalobkyně uzavřela dne 25. 10. 2016 se žalovanými smlouvy o přistoupení k dluhu, v nichž se žalovaní zavázali, že splní peněžní závazky společnosti [právnická osoba] vůči žalobkyni vyplývající ze smlouvy o kontokorentním úvěru, vstupují do jejích práv a povinností a stávají se tak dlužníky vedle ní. [právnická osoba] úvěr čerpala, ale do tří let, tj. do 8. 11. 2019, jej nesplatila. Dlužná částka se po splatnosti snížila o příjmy v celkové výši 450 424,69 Kč, zaplacené od listopadu 2019 do července 2020. Ke dni 31. 7. 2020 činí výše dlužné jistiny 102 352,50 Kč a od 1. 8. 2020 do zaplacení k ní ke konci každého kalendářního měsíce přirůstají složený úrok ve výši 4,3 % ročně z jistiny a složený smluvní úrok z prodlení ve výši 0,12 % ročně z dlužné jistiny. Ani po výzvách žalobkyně z 28. 7. 2020 společnost [právnická osoba] a žalovaní ničeho neuhradili.

2. Žalovaní a vedlejší účastník na jejich straně s tvrzeními žalobkyně, vyjma o neuhrazení dluhu, souhlasili. Svou obranu proti žalobě postavili na tvrzení, že dne 22. 11. 2019, po předchozím jednání se zaměstnanci plzeňské pobočky žalobkyně, kteří se projevili zcela nekompetentně, uzavřeli žalovaní se žalobkyní, za niž jednala Mgr. [jméno] [příjmení], dohodu o změně obsahu závazku v části týkající se splatnosti úvěru v tom směru, že žalovaní úvěr splatí v pravidelných měsíčních splátkách po 50 000 Kč splatných k poslednímu dni kalendářního měsíce počínaje 30. 11. 2019. Žalovaní uhradili ve dnech 28. 11. 2019, 30. 12. 2019, 30. 1. 2020, 27. 2. 2020, 26. 3. 2020, 29. 4. 2020, 27. 5. 2020, 26. 6. 2020 a 24. 7. 2020 po 50 000 Kč a kontokorentní úvěr tím vrátili. V dohodě o změně závazku, resp. v dohodě o splátkovém kalendáři, nebyly sjednány úroky z prodlení, a proto žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení smluvního úroku z prodlení za dobu do vrácení úvěru v náhradních lhůtách; mohl vzniknout pouze nárok na zaplacení úroku z úvěru ve výši 4,3 % ročně, který ke dni 31. 7. 2020 činil 7 513 Kč. Žalovaní tak souhlasili se žalobou v části, v níž šlo o zaplacení úroku z úvěru ve výši 7 513 Kč s úrokem ve výši 4,3 % ročně z této částky od 1. 8. 2020 do zaplacení; ve zbytku navrhovali zamítnutí žaloby.

3. Na jednání dne 13. 10. 2020 vzala žalobkyně svou žalobu zpět v části, v níž se domáhala po žalovaných společného a nerozdílného zaplacení částky 8,58 Kč se složeným úrokem ve výši 4,3 % ročně z částky 8,58 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení a složeného smluvního úroku z prodlení ve výši 0,12 % denně z částky 8,58 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení. Soud postupoval podle § 96 odst. 1 a odst. 2 věty první o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil, kdy s ohledem na souhlas ostatních účastníků nebyly dány podmínky pro vyslovení neúčinnosti částečného zpětvzetí žaloby dle § 96 odst. 3 věty první o. s. ř.

4. Soud vzal za prokázané, že dne 10. 11. 2016 žalobkyně a společnost [právnická osoba] v písemné formě uzavřely smlouvu o kontokorentním úvěru [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout společnosti [právnická osoba] kontokorentní úvěr k běžnému účtu společnosti [právnická osoba] [bankovní účet] do výše 450 000 Kč a společnost [právnická osoba] se zavázala kontokorentní úvěr vrátit nejpozději do tří let od jeho poskytnutí, zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 18 000 Kč ročně a složený úrok ve výši 4,3 % ročně splatný k poslednímu dni kalendářního měsíce. Pro případ prodlení společnosti [právnická osoba] s vrácením úvěru byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,12 % denně z dlužné částky, který stejně jako obchodní úrok na konci měsíce přirůstá k jistině. Žalobkyně uzavřela dne 25. 10. 2016 s oběma žalovanými smlouvy o přistoupení k dluhu, v nichž se žalovaní zavázali, že splní žalobkyni veškeré peněžité dluhy za společnost [právnická osoba] vyplývající ze shora uvedené smlouvy o kontokorentním úvěru [číslo] projevili vůli stát se dlužníky vedle společnosti [právnická osoba] Kontokorentní úvěr byl čerpán poprvé 15. 11. 2016 částkou 15 000 Kč a do výše 450 000 Kč byl vyčerpán dne 27. 1. 2017 čerpáním částky ve výši 5 000 Kč. Za období od listopadu 2016 do 4. 11. 2019 byl na úvěr hrazen pouze úrok (za červenec, srpen a říjen 2019 opožděně). Dne 8. 11. 2019 úvěr vrácen nebyl. E-mailem ze dne 22. 11. 2019 se za žalobkyni obrátila paní Mgr. [jméno] [příjmení] na společnost [právnická osoba] a žalovaného č. 2 a sdělila, že na základě dnešního telefonátu s žalovaným č. 2 zasílá bankovní spojení pro úhradu dlužné částky na účtu společnosti [právnická osoba] s tím, že bylo dohodnuto, že dlužná částka bude uhrazena ve splátkách v minimální výši 50 000 Kč měsíčně k poslednímu dni kalendářního měsíce počínaje 30. 11. 2019 a zároveň že prosí o zpětné potvrzení, že adresáti tuto zprávu obdrželi a že souhlasí s jí navrženou úhradou dluhu. Po 8. 11. 2019 bylo na úvěr uhrazeno ve dnech 28. 11. 2019, 30. 12. 2019, 30. 1. 2020, 27. 2. 2020, 26. 3. 2020, 29. 4. 2020, 27. 5. 2020, 26. 6. 2020 a 24. 7. 2020 po 50 000 Kč. Žalobkyně vyzvala dopisy ze dne 28. 7. 2020 žalované k dobrovolné úhradě žalovaného dluhu a upozornila je, že nebude-li uhrazeno dobrovolně, obrátí se na soud se žalobou. Výše jistiny činila k 31. 7. 2020 nejméně částku 102 343,92 Kč.

5. Skutečnost, že společnost [právnická osoba] kontokorentní úvěr čerpala ve shora uvedených dnech až do výše 450 000 Kč, poté na kontokorentní úvěr uhradila pouze úroky (za měsíce červenec, srpen a listopad 2020 s krátkým prodlením), a že po 8. 11. 2019 společnost [právnická osoba] či žalovaní zaplatili žalobkyni v období mezi 28. 11. 2019 - 24. 7. 2020 v devíti měsíčních splátkách částku 50 000 Kč (což bylo mezi účastníky rovněž nesporné) a že k 31. 7. 2020 činila výše dluhu nejméně 102 343,92 Kč, je prokázáno z výpočtové tabulky II. Skutečnost, že se žalobkyně obrátila na společnost [právnická osoba] a žalovaného č. 2, odkázala na telefonát a sdělila platební údaje pro hrazení splátek ve výši 50 000 Kč měsíčně počínaje 30. 11. 2019, a vyzvala společnost [právnická osoba] a žalovaného č. 2 o potvrzení o přijetí zprávy a souhlas s jí navrženým postupem, je prokázána emailem Mgr. [jméno] [příjmení] z 22. 1. 2019 na č. l.

64. Ve zbytku soud vyšel ze souhlasných tvrzení účastníků, které vzal za svá skutková zjištění.

6. Nebylo třeba provádět zejména důkazy týkající se skutečností, o nichž mezi stranami nebylo sporu, konkrétně přiložených k žalobě od č. l. 7 po č. l. 44, pokud jde o uzavření smluv, jejich obsah, a další žalobní tvrzení, a příjmovými pokladními doklady od č. l. 87 po č. l. 99, pokud jde o zaplacení 450 000 Kč v 9 splátkách. Jelikož k novaci nedošlo, nebylo třeba provádět důkaz tabulkou, v níž si žalovaní sami spočetli, že by na úroku měli zaplatit 7 513 Kč (tabulka na č. l. 65). Z hlediska níže uvedeného právního posouzení je zjevně nerozhodné i to, co si účastníci po vzniku sporu, ale ještě před podáním žaloby navzájem dopisovali, že vzhledem ke změnám vlastnické struktury ve společnosti [právnická osoba] usilovali žalovaní o„ vyvázání“ žalovaného č. 2 z úvěru, že účastníci jednali o změně splatnosti úvěru, splátkách, jaké podmínky si přitom žalobkyně kladla, že přitom mělo docházet k nestandardním situacím a pracovnice žalobkyně jsou nekompetentní (dopis na č. l. 66 s podacím lístkem a dodejkou na č. l. 70 a č. l. 71, e-maily na č. l. 101 a č. l. 102, výslechy [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], účastnickými výslechy žalovaných, o nichž navíc platí, že jimi dokazované skutečnosti šlo prokázat jinak (§ 131 odst. 1 o. s. ř.)). Výpočtová tabulka I, v níž výpočet výše dluhu přesahuje žalovanou sumu, nebyl proveden, protože zjištění, že žalobkyně žaluje více, než by mohla, by na rozhodnutí věcně ničeho nezměnila.

7. Po právní stránce soud vyšel z § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout společnosti [právnická osoba] na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky a společnost [právnická osoba] se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaní ve smyslu § 1892 odst. 1 o. z. přistoupili k dluhu společnosti [právnická osoba], protože si se žalobkyní ujednali, že za společnost [právnická osoba] splní její dluh ze zmíněné smlouvy o kontokorentním úvěru, stali se novými dlužníky vedle [právnická osoba], a jsou proto spolu s ní ke splnění dluhu zavázáni společně a nerozdílně.

8. Žalovaní si se žalobkyní neujednali v souladu s § 1902 o. z. změnu svých práv a povinností, pokud jde o podmínky splatnosti a úročení kontokorentního úvěru, neboť taková dohoda vyžaduje učinění nabídky a její přijetí (§ 1731 a násl. o. z.).

9. Nelze přitom uvažovat, že by žalovaní přijali nabídku žalobkyně odeslanou e-mailem 22. 11. 2019 konkludentně. Podle § 1744 věty první o. z. je totiž přijetí nabídky zachováním se podle ní přípustné pouze s přihlédnutím k obsahu nabídky nebo k praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo je-li to obvyklé. Žalobkyně však v předmětném e-mailu výslovně požádala společnost [právnická osoba] a žalovaného č. 2 o potvrzení, že její nabídku obdrželi a že s ní souhlasí. S přihlédnutím k této formulaci nelze mít za to, že nabídka byla učiněná ke konkludentní akceptaci. Strany netvrdily, že by mezi sebou zavedly kontraktační praxi, ovšem i toto subsidiární hledisko je výslovným požadavkem odsouhlasení nabídky suspendováno.

10. Uvažovat nelze ani tak, že by k novaci došlo v samotném telefonátu, neboť podle § 556 odst. 1 věty první o. z. se právní jednání vykládá podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět, a podle § 556 odst. 2 o. z. se při výkladu projevu vůle přihlíží mimo jiné i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Jelikož se v souzené věci žalobkyně zachovala tak, že si vyžádala písemné potvrzení o souhlasu s jí navrženou dohodou o úhradě dluhu a žalovaní věc po skutkové stránce prezentovali tak, že svůj souhlas s tímto návrhem projevili plněním splátek podle něj, je třeba na telefonát druhého žalovaného se žalobkyní nutno nahlížet tak, že se jedná o neformální obchodní jednání bez vůle se právně zavázat. Pro úplnost lze dodat, že měla-li by být dohoda uzavřena ústně, bylo by třeba zjišťovat, zda smlouva svou změnu v ústní formě nezakázala.

11. Navíc je třeba dodat, že v českém právním řádu jsou společné dluhy, k jejichž splnění jsou povinni spoludlužníci (ve vnějším spoludlužnickém poměru) v celém rozsahu, postaveny na principu solidarity, a nikoli korreality, to znamená, jedná se nikoli o jeden, ale několik závazkových právních poměrů věřitele ke každému ze solidárně zavázaných spoludlužníků zvlášť, a proto solidární pohledávka může ke každému spoludlužníku zvlášť nabývat splatnosti, promlčovat se, případně být postupována, apod. včetně toho, že zvláštní ujednání věřitele a spoludlužníka nepůsobí vůči ostatním spoludlužníkům, což je mimo jiné v § 1872 odst. 2 o. z. i výslovně uvedeno. Proto by eventuální dohoda o změně splatnosti úvěru mezi žalovaným č. 2 a žalobkyní nemohla mít bez dalšího účinek vůči žalovanému č. 1.

12. Jelikož k dohodě o změně obsahu závazku mezi smluvními stranami nedošlo, není významná argumentace žalovaných o rozlišení úroků z prodlení za dobu od původní splatnosti úvěru do účinnosti novace a za období po ní.

13. Soud posuzoval výši úroku, včetně úroku z prodlení, mimo jiné i z hledisek stanovených v § 580 o. z. a § 588 o. z. a neshledal, že by se výše úroků příčila dobrým mravům nebo odporovala zákonu. Na ujednání o složeném úročení jistiny nelze samo o sobě spatřovat nic nemravného, neboť je projevem smluvní autonomie a § 1806 věta první o. z. jej výslovně připouští. Složené úrokování má navíc zjevné ekonomické zdůvodnění týkající se zejména bank a jiných poskytovatelů úvěrů: včas zaplacené obchodní úroky, které jsou jinak odměnou věřitele za dočasné poskytnutí peněz dlužníkovi, by mohly být věřitelem dále poskytnuty dalšímu dlužníkovi a to opět za úrok, který by představoval další odměnu věřitele. Nejsou-li však včas zaplaceny, nemůže dojít k jejich úplatnému poskytnutí dalšímu dlužníkovi. Úroky z úroků tak kompenzují ztrátu této šance.

14. Při posuzování přiměřenosti výše složeného úroku je třeba vycházet z jeho sazby. Důvody jsou prakticky stejné jako ty, které vedly Nejvyšší soud k závěru, že pro posouzení přiměřenosti výše smluvní pokuty vyjádřené procentuální sazbou z dlužné částky za určité období je podstatná výše její sazby a nikoli její absolutní výše (rozsudek Nejvyššího ze dne 27. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 2556/2017). Vycházet z celkové výše úroků z úroků by totiž znamenalo zohlednit skutečnosti, které nastaly po uzavření smlouvy, konkrétně zohlednit délku prodlení dlužníka, dát ji k tíži věřiteli, když takový postup je ze zjevných důvodů nepřijatelný. Uvažovat jinak by šlo pouze tehdy, pokud by si strany sjednaly úročení úroků ještě před jejich splatností. O takový případ však v souzené věci nejde.

15. Na úroku ve výši 4,3 % z dlužné jistiny ročně nelze spatřovat nic nepřiměřeného. Sjednaný úrok je v porovnání s obvyklými úroky sjednávanými podnikateli u kontokorentních úvěrů spíše nízký.

16. Ani smluvní úrok z prodlení ve výši 0,12 % z dlužné částky denně není nikterak nepřiměřený. Judikatura v závislosti na konkrétních skutkových okolnostech považuje za hraniční smluvní úrok z prodlení ve výši přibližně 0,5 % denně (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1164/2007), někdy akceptuje též 0,6 % denně (usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2013, sp. zn. III. ÚS 1169/13). Oproti této sazbě je sazba smluvních úroků z prodlení sjednaná mezi účastníky více než čtyřikrát nižší. Funkce smluvního úroku z prodlení je zde zjevně motivačně sankční, kdy jeho výše není závislá na hrozící škodě (jako je tomu u kompenzační funkce), má motivovat dlužníka ke splnění hlavní (nikoli vedlejší) povinnosti ze smlouvy a byl původně sjednán mezi podnikateli, což připouští vyšší míru smluvní volnosti.

17. K námitce žalovaných, že tabulka II neodpovídá skutečnosti, soud přepočítával výši smluvního úroku i smluvního úroku z prodlení za dobu od 9. 11. 2019, a vypočetl, že za první měsíce prodlení vychází výše úroku řádově v korunách a výše úroku z prodlení řádově v stokorunách vyšší, než je v tabulce uvedeno. Exponenciální růst dluhu je proto ve skutečnosti strmější, než žalobkyně žaluje.

18. Soud dospěl k závěru, že výše dluhu žalovaných proto činila k 31. 7. 2020 nejméně částku 102 343,92 Kč a uložil ji žalovaným k solidárnímu zaplacení společně se smluvním příslušenstvím počítaným od 1. 8. 2020. Na okraj soud doplňuje, že nespatřuje praktický rozdíl mezi formulacemi o úročení úroků a připisování úroků k jistině, neboť jsou ve svých ekonomických i právních důsledcích totožné.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal převážně procesně úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení, kdy žalobkyně sice podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. zavinila částečné zastavení řízení částečným zpětvzetím žaloby, což pro případ rozhodování podle zásady úspěchu je třeba považovat za procesní neúspěch, tento je však bagatelní a tudíž nebrání přiznání celé náhrady nákladů řízení.

20. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 5 118 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 AT z tarifní hodnoty ve výši 102 352,50 Kč v sazbě 5 220 Kč za jeden úkon. Advokát žalobkyně připravil a převzal právní zastoupení žalobkyně podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, podal žalobu podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, odeslal předžalobní upomínku podle § 11 odst. 2 písm. h) AT a zastoupil žalobkyni při jednání dne 13. 10. 2021 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, za což mu náleží odměna ve výši 18 270 Kč. Dále mu náleží náhrada hotových výdajů ke čtyřem úkonům právní služby podle § 13 odst. 3 AT v paušální výši 1 200 Kč (4 x 300 Kč). Žalobkyni dále vznikly náklady na cestovní výdaje jejího právního zástupce ve smyslu § 13 odst. 1 AT za cestu autem k jednání dne 13. 10. 2021 z Třebíče do Plzně a zpět, celkem 531,4 km, osobním automobilem s kombinovanou spotřebou 5,3 l na 100 km a ceně benzínu ve výši 27,80 Kč za 1 l. Při základní sazbě amortizace ve výši 4,40 Kč za 1 km jízdy, činí cestovní výdaje celkem 3 121,12 Kč ( ( (27,80 x 5,3 / 100) + 4,40) x 531,4). Podle § 14 odst. 1 písm. a) AT náleží advokátovi žalobkyně náhrada za promeškaný čas za 11 započatých půlhodin, to je celkem 1 100 Kč (11 x 100 Kč) a nocležné ve výši 1 600 Kč. Jelikož právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, je třeba ve smyslu § 151 odst. 2 o. s. ř. poskytnout též náhradu této daně, a to z odměny ve výši 18 270 Kč režijního paušálu ve výši 1 200 Kč a náhrady za promeškaný čas ve výši 1 100 Kč, spolu 20 570 Kč, při sazbě DPH ve výši 21 % činí náhrada DPH 4 319,70 Kč. Náhrada nákladů řízení proto spolu činí 34 728,82 Kč (5 118 Kč + 18 270 Kč + 1 200 Kč + 1 100 Kč + 3 121,12 Kč + 1 600 Kč + 4 319,70 Kč).

21. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud zohlednil, že povinnost solidárních dlužníků, tj. samostatných společníků v rozepři, k zaplacení náhrady nákladů řízení není sama solidární (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 669/2017).

22. I vedlejší účastník, který podporoval v řízení procesně neúspěšné žalované, je podle § 142 odst. 3 o. s. ř. povinen nahradit žalobkyni náklady řízení. Ovšem naproti postavení solidárních dlužníků, kteří jsou samostatnými společníky v rozepři, se o vedlejších účastnících - byť jsou i oni podle § 93 odst. 3 věty druhé o. s. ř. oprávněni jednat v řízení sami za sebe - kvůli jejich zjevné vazbě na podporovaného účastníka (srov. § 93 odst. 3 in fine o. s. ř., § 203 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) konstantně soudí tak, že jsou povinni s podporovaným účastníkem nahradit náklady řízení společně a nerozdílně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2000, sp. zn. 26 Cdo 1986/99, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1859/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2313/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sen. zn. 29 ICdo 9/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3851/2013).

23. Žalovaní tedy odpovídají za zaplacení náhrady nákladů řízení každý z jedné poloviny, vedlejší účastník odpovídá za zaplacení celé náhrady, tj. solidárně do jedné poloviny s každým ze žalovaných).

24. Pariční lhůta pro žalovanou pohledávku i náhradu nákladů řízení odpovídá § 160 odst. 1 o. s. ř.; náhradu nákladů řízení je třeba zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).